Nejzásadnější změny v radonové ochraně

Radon je dle Světové zdravotnické organizace (WHO) druhou nejvýznamnější příčinou vzniku rakoviny plic – na našem území přitom jeho koncentrace dosahuje vyšších než běžných hodnot, což z něj dělá nejen nezanedbatelné zdravotní riziko, ale i problém ve stavebnictví. Do vnitřního prostředí může pronikat nejen netěsnostmi ve spodní stavbě, ale i nevhodně řešenými detaily.

Od října 2019 vstoupily v platnost revize norem ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží a ČSN 73 0602 Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebních materiálů. Cílem těchto revizí bylo zohlednit požadavky atomového zákona č. 263/2016 Sb. a vyhlášky o radiační ochraně č. 422/2016 Sb., které nahradily dříve platný atomový zákon č. 18/1997 Sb. a vyhlášku č. 307/2002 Sb.

Zřejmě nejrazantnější změnou je nový přístup k ochraně, která se volí dle typu stavby, nikoli podle radonového indexu stavby, který byl směrodatný doposud. Ochrana proti radonu musí nově být navržena i pro pozemky s nízkým radonovým indexem.

Protiradonová izolace se nově navrhuje dle radonového odporu izolace, který musí být větší než minimální radonový odpor (vypočítaný či tabulkový). Veškerá protiradonová opatření se nově navrhují pro objemovou aktivitu radonu ve stavbě, v půdním vzduchu, na intenzitu větrání a plynupropustnost zemin.

Nové formulace se dočkaly například i požadavky na systémy nucené ventilace vnitřního vzduchu (pokud plní funkci ochrany proti radonu) – norma rovněž nedoporučuje výrazné překročení intenzity větrání dle hygienických požadavků.

Novostavby

Protiradonová opatření musí být navržena pro všechny budovy nehledě na zařazení dle radonového indexu. Nově proto rozhoduje typ stavby – norma uvádí pět možných kategorií:

• stavba s pobytovým prostorem v kontaktních podlažích větraných s intenzitou menší než 0,6 h^-1,
• stavba s pobytovým prostorem v kontaktních podlažích větraných s intenzitou vyšší než 0,6 h^-1,
• halové stavby pro výrobu a skladování s pobytovým prostorem vyšším než 5 m,
• stavby bez pobytových prostor v kontaktních podlažích,
• stavby s izolačním podložím.

Revize norem přitom výrazně omezila používání kombinovaných opatření v případech, kdy je pod stavbou propustný podsyp nebo kdy je součástí podlahy na terénu podlahové topení. Kombinovaná opatření jsou nově vyžadována jen u staveb, v jejichž kontaktních podlažích se nacházejí pobytové prostory. Při návrhu přitom rozhoduje jen velikost intenzity větrání, nikoli způsob.

Stávající stavby

Přístup se změnil i pro opatření u stávajících staveb. Nově se ochrana volí dle účinnosti konkrétního opatření a míry překročení referenční úrovně 300 Bq/m³ (průměrná koncentrace radonu při intenzitě větrání odpovídající běžnému užívání). Revidované normy přitom uvažují pouze dvě úrovně překročení – do 500 Bq/m³ a nad 500 Bq/m³.

Nově je třeba pamatovat na protiradonová opatření i u prostor, u kterých došlo ke stavební úpravě, která by mohla koncentraci radonu ovlivnit – např. tedy zásah do kontaktních konstrukcí, změna vzduchotěsnosti obálky budovy, změna proudění vzduchu uvnitř budovy (při změně vytápění nebo větrání).

Kontrola účinnosti opatření

Kontrola má dle nového znění za cíl ověřit, zda nedošlo k překročení návrhové hodnoty koncentrace radonu v pobytovém prostoru při návrhové hodnotě intenzity větrání. Tato kontrola bude nejspíše sloužit jako měření ke kolaudaci. Porovnání koncentrace s referenční úrovní lze totiž nově provést až po začátku užívání objektu, tedy po kolaudaci.

Ať už se ovšem jedná o protiradonové opatření pro stávající stavbu či pro nový objekt, je třeba brát v úvahu, že Světová zdravotnická organizace se již před lety vyjádřila, že referenční úroveň by měla být 100 Bq/m³, tedy třikrát menší než nyní stanovená referenční hodnota. Veškerá opatření je proto vhodné navrhnout s ohledem na optimální kompromis mezi maximálním snížením koncentrace radonu a náklady, které investor připouští.

Text: Eliška Hrebenářová

Foto: Shutterstock