Hliníková okna

Hliník působí elegantně. Svými čistými liniemi se hlásí k moderní architektuře a dobře ladí i s extravagantním stylem interiéru a exteriéru. Předností hliníku je pevnost, odolnost a nízká hmotnost. Hliníkové systémy mají výbornou stabilitu a variabilitu, a proto si získávají ve stavebnictví stále větší popularitu. Jsou také snadno opracovatelné. Zpracování hliníku je však energeticky a finančně náročné.

Běžný spotřebitel však ne vždy využije jeho vysokou užitnou hodnotu. Ta je potřebná zejména v domech s velkými skleněnými plochami namáhanými tlakem větru a vlivem slunce. Z hliníkových profilů se běžně vyrábějí otvíravá, otvíravě-sklopná, posuvná, posuvně-sklopná okna a skládací systémy. Ve velké míře se využívají především tam, kde jsou zapotřebí velkoplošná okna a standardní pevná zasklení až do výšky čtyř metrů a šířky deseti metrů.

Hliník má přirozeně dlouhou životnost. Výrobci okenních systémů nabízejí rozmanité modely s mimořádně bohatou barevnou škálou. Oxidací vyrábějí velké množství odstínů šedé, hnědé, zlaté a černé. Ostatních barev se dosahuje lakováním a práškováním. Výjimkou nejsou ani atraktivní hliníková okna, která mají jinou barvu v interiéru a jinou v exteriéru. Běžná povrchová úprava takových oken účinně zabraňuje korozi a jejich údržba je snadná. Za nevýhodu hliníkových oken lze považovat jejich vysoký součinitel tepelné vodivosti.

Vlastnosti hliníkových oken
Hliníková okenní křídla mají obvykle subtilní rámy, které podporují větší prostup světla. Přirozené světlo je pro lidský organismus nesmírně důležité. Zajistit ho v dostatečné míře je jeden z hlavních úkolů oken v domě. Pokud plocha oken v konkrétní místnosti tvoří minimálně desetinu nebo osminu podlahové plochy, je prostup denního světla do obydlí vyhovující. Další vizuální faktor, který má okno zprostředkovat, je přirozený kontakt interiéru s exteriérem.

Sklo tvoří více než 80 % z celkové okenní plochy, proto většinou ovlivňuje vlastnosti a kvalitu okna jako celku. Skleněná výplň může být jednoduchá, izolační, bezpečnostní, absorpční, reflexní, ornamentální, samočisticí a podobně. Každý druh skla je v něčem jiný, proto výběr důsledně podřiďte vlastním požadavkům a potřebám. Při koupi se však zaměřte i na hodnotu světelné propustnosti, která udává procento prostupu denního světla. Čím je tato hodnota vyšší, tím lepší je světelná propustnost konkrétního skla, což je důležitý ukazatel jakosti. Další dva významné faktory při posuzování kvality skel jsou tepelná a zvuková izolace.

Tepelněizolační schopnost skla je definována součinitelem prostupu tepla zasklením U_g. Čím je hodnota prostupu tepla zasklením nižší, tím nižší je i ztráta tepla. Tento aspekt oken bývá při výběru často podceňován, což zbytečně zvyšuje finanční náklady na vytápění a snižuje kladnou energetickou bilanci domu.

Podobně je to i se zvukověizolační schopností skla. Běžně se vyskytující modely na trhu mají koeficient tlumení hluku od 30 do 48 decibelů, což je interval druhé třídy. Jsou-li však pro vás zvukověizolační vlastnosti důležité, zaměřte se na okna se zvukově tlumicím účinkem zasklení, začleněná do třetí a vyšší třídy. Celkově jsou okna seřazena podle akustických vlastností do sedmi tříd, přičemž poslední třída dosahuje nejvyšší kvality.

Druhy zasklení
Jednoduché zasklení jednou tabulí nesplňuje základní požadavky tepelné a zvukové ochrany a v současnosti je do moderních oken nepoužitelné. Naopak často používané je klasické izolační dvojsklo nebo trojsklo, které je tvořeno několika tabulemi a mezery mezi nimi jsou hermeticky uzavřeny. Nejčastěji je vyplňuje suchý vzduch nebo inertní plyn, obvykle argon nebo krypton. Do kovových oken se obecně doporučuje tlakové zasklení. Tabule skla dostanete v různých tloušťkách, od 4 do 36 mm. Pokud je vnitřní strana venkovního skla navíc pokovovaná tenkou vrstvou ušlechtilého kovu, je taková tabule schopna odrážet tepelné záření a nedovolí mu uniknout ven z interiéru. Tato skla nazýváme také izolační, ale s nízkou emisivitou.

Další izolační skla – skla nové generace – jsou významná tím, že zadržují až 99 % UV záření a redukují až 75 % hluku v interiéru. Zajišťuje to polyesterová fólie pokrytá vrstvami oxidů kovů. Tato jakási tepelná zrcadla mohou být použita do všech druhů rámů. Absorpční a reflexní skla jsou speciální v tom, že jsou schopna odbourávat nepříznivé vlivy nadměrného slunečního záření. Skla s protisluneční ochranou jsou obvykle stříbrného, kovového, zlatého, šedého, bronzového, zeleného nebo modrého zabarvení, což mnozí považují i z estetického hlediska za výhodu designu. Instalují se namísto první tabule izolačního dvojskla nebo trojskla.

Proti rozbití nebo násilnému vniknutí do budovy oknem se doporučuje bezpečnostní sklo. Vysoce účinná jsou tvrzená, resp. kalená skla, která se vyznačují 4 až 10násobným zvýšením pevnosti. Na místech, kde není třeba průhlednost, je vhodné i drátěné sklo. Nejjednodušším a nejlevnějším řešením je však použití bezpečnostní fólie. Samolepicí fólie se přilepí na vnitřní stranu okna, která při rozbití skla zadrží úlomky a zabrání vypadnutí střepů. Pod samotnou fólií je možné navíc umístit elektrické dráty, které při narušení skla vyvolají poplach.

Příslušenství okna
Mezi příslušenství všech oken, tedy i hliníkových, patří těsnění, kování a parapetní desky. V praxi se nejčastěji setkáváme s takzvaným dvoustupňovým těsněním. První těsnění slouží jako dešťová zábrana, která zabraňuje pronikání vody do okna. Druhé je větrová překážka ve formě těsnicích profilů umístěných za dešťovou překážkou. Celoobvodové kování oken zajišťuje manipulaci s těmito těsněními, ale i stabilitu okenního křídla v rámu. Dále umožňuje různé režimy větrání. Běžná šířka parapetních desek se pohybuje od 150 do 600 mm, u delších je však třeba zajistit dilataci. Hlavní funkcí venkovního parapetu je odvod vody před fasádu tak, aby zdivo nevlhlo. Proto musí přesahovat minimálně 4 cm nad fasádu.

Andrea Rozborova
Foto: Dano Veselský, Reynaers