Jak utěsnit okna a dveře

Když se mluví o renovaci domu nebo bytu, většinou přijde řeč i na výměnu oken. Je to však vůbec potřeba? Nedají se původní okna upravit na standard nízkoenergetického bydlení? Bohužel, odpověď zní – ne. Neztrácejte však hlavu, ani oprava není k zahození, alespoň na určitou dobu.

Okno = větrání?
V každé obývané místnosti se musí měnit vzduch. Spotřebovaný by měl být odváděn a nový, čerstvý přiváděn. Tato výměna probíhala tradičně netěsnostmi v oknech a dveřích a byla prakticky neřízená. Jenže když foukal venku silný vítr, výměna byla nadměrná a nepříjemná, a naopak, když bylo venku bezvětří, výměna vzduchu byla nedostatečná a bylo potřeba otevřít okno. I v případě, že byt zůstává delší dobu neobývaný (například během dovolené), není vůbec zapotřebí větrat. No a nižší intenzita větrání znamená i nižší spotřebu tepla.

Výměna vzduchu by měla dosahovat hodnoty asi 20 až 50 m³/h. na osobu. Protože v běžných podmínkách je těžké tuto hodnotu změřit, je nutno vzít v úvahu jiné ukazatele. Především jde o zápach a relativní vlhkost. Relativní vlhkost se dá měřit přímo vlhkoměrem, pach se dá rozpoznat při příchodu do nevětrané místnosti (při pobytu se tento indikátor rychle ztrácí).

Pro lidský organismus, zvláště pro dýchací orgány, je optimální vlhkost v rozpětí 45 až 70 %. Pro stavební konstrukce, hlavně starší neizolované domy nebo domy špatně izolované s množstvím tepelných mostů, je nejlepší co nejnižší vlhkost, aby se voda v konstrukcích, nebo dokonce na vnitřním povrchu konstrukce nesrážela. Obecně je doporučována hranice vlhkosti v rozpětí 40 až 50 %, protože tato úroveň je přijatelná z obou hledisek. V dobře tepelně udržovaném domě si můžeme dovolit asi 60% vlhkost.

To vše jsou důvody, proč byste se měli před výměnou okna zamyslet i nad způsobem větrání a určit si optimální režim, který bude vyhovovat hygienickým požadavkům obyvatel i stavebním konstrukcím domu.

Proč opravovat původní okna
Asi nejdůležitějším důvodem jsou finance, protože nová okna, která by měla být velmi kvalitní, jsou poměrně drahá. Častým důvodem, hlavně u staveb s historickým nádechem, je i estetická stránka. Původní okna jsou pěkná, je škoda je vyhazovat. Obnovená okna mohou často dosáhnout vyšší kvality než standardní plastová okna nebo eurookna v nižší cenové relaci. I když se renovace starého okna na první pohled zdá stejně složitá jako vybourání starého okna a osazení nového, šikovnější domácí kutil ji zvládne. Výjimku mohou tvořit jen okna s prohnilými částmi nebo silně deformovaná, kde oprava vyžaduje rozsáhlejší odborný zásah. V případě potřeby si můžete vypomoci i odbornými firmami, které se na renovace starých dřevěných oken specializují.

1. krok = výběr skla
Sklo na renovovaném okně by mělo mít co nejmenší ztráty tepla. V minulosti byla používána skla jednoduchá, potom k nim bylo přidáno druhé sklo a později dvojsklo plněné vyschlým vzduchem, kterému někteří chybně říkají izolační sklo, a to přesto, že má stejné vlastnosti jako dvě obyčejná skla za sebou. Nesprávnou cestou se ukázala i takzvaná vakuová skla, která mají z prostoru mezi skleněnými deskami částečně vysátý vzduch. Tato skla mají jen o málo lepší tepelněizolační vlastnosti než dvě obyčejná skla.

Jako nejvhodnější řešení se ukázala skla s průhlednou nízkoemisivní vrstvou nanesenou na povrch. Tato vrstva snižuje prostup tepla sklem asi desetinásobně. Soustava dvou skel za sebou, kdy jedno sklo má tuto vrstvu, dosahuje dvojnásobně lepších tepelněizolačních vlastností než takzvané izolační sklo. Při použití nízkoemisivní vrstvy mezi dvěma nebo třemi skleněnými tabulemi se dá použít levnější měkké pokovení této vrstvy. Je-li však vrstva v kontaktu se vzduchem, jehož teplota se často mění, je třeba použít pokovení tvrdší, a tedy dražší. Díky pokovenému sklu místo běžné skleněné tabule vnitřního křídla se dá snížit prostup tepla asi o 30 %.

Při výběru skla určitě narazíte i na dvojité, respektive trojité skleněné tabule s meziprostorem vyplněným vzácným plynem, který také brání prostupu tepla, jde například o argon, krypton nebo xenon.

Lepší izolační vlastnosti získáte i zvýšením počtu skleněných tabulí, které mezi sebou vytvářejí volný prostor (vyplněný buď vzduchem, nebo vzácným plynem). Vzniká tak trojsklo (nebo čtyřsklo). Pro zachování hmotnosti skleněné výplně na úrovni hmotnosti dvojskla se dá prostřední sklo vyměnit za fólii. Sklo v kombinaci s fólií se prodává pod obchodním názvem Heat Mirror a dosahuje asi jedenapůlkrát vyšší izolační schopnosti než dvojsklo.

2. krok = důležité detaily izolačních skel
I když chemické složení skla, respektive obsahů atomů železa ve skle nemá vliv na izolační vlastnosti skla, dokáže ve velké míře ovlivnit prostup tepla ze slunečního záření do místnosti. Sklo s nízkým obsahem železa se prodává pod různými obchodními názvy, například jako bílé sklo, solární sklo nebo diamantové sklo, bohužel, na trhu se objevuje spíše ojediněle.

U izolačních dvojskel, trojskel a typu Heat Mirror hraje velkou roli i kvalita distančního rámečku mezi jednotlivými skleněnými tabulemi. Distanční rámeček bývá často z hliníku s výplní silikonovým gelem, z plastu, laminátu nebo nerezu. U skel, která nejsou alespoň 3 cm zapuštěna do rámu (častý případ právě u renovovaných oken), je třeba zvolit velmi kvalitní rámeček, tj. laminátový nebo nerezový. Plastové rámečky jsou diskutabilní z hlediska trvanlivosti materiálu.

3. krok = neotvíravé okno
I při renovaci starých oken je dobré zvážit, jestli okno chcete v budoucnosti otevírat. Tato možná trochu netradiční úvaha může do značné míry ovlivnit způsob renovace. Jestliže usoudíte, že okno otevírat nebudete (například okna v přízemí, která používáte k větrání jen zřídka, nebo malé okno vedle dveří apod.), je oprava okna jednodušší, levnější a účinnější, protože se dá napevno zasklít jedním dvojsklem, či ještě lépe trojsklem. Při zasklívání je možno postupovat takto: nové dvoj- nebo trojsklo vložíte do rámu po vyndaných křídlech, sklo zatmelíte a překryjete dřevěnými lištami tak, aby bezpečně drželo. Lišty mohou mít zespodu pásek polystyrenu s přesahem na rámeček trojskla. Takto můžete upravit i část okna a zbytek nechat otvíravý (časté řešení i u nových oken). Příčky v okně je třeba ponechat na původním místě, aby zůstal zachován pěkný vzhled okna.

4. krok = otvíravé okno
Výměna skla v otvíravém okně je také velmi jednoduchá záležitost. Okenní rám však musí být zdravý a otvíravé části nesmějí být příliš zkroucené. Mírné zakřivení se dá opravit zabroušením nebo ohoblováním.
Výhodou starých dvojitých oken je i tvar křídla – většinou vysoký obdélník (poměr stran 1 : 2,5 až 1 : 4), takže panty jsou relativně málo namáhány na ohyb a bezpečně vydrží i několikanásobně vyšší zatížení novým zasklením. V současnosti je standardně používána tloušťka 4 mm, proto se při použití dvojskla zvyšuje zátěž téměř trojnásobně. I přesto je otevírání a zavírání takového okna bezproblémové, samozřejmě, pokud jsou panty naolejované.

Rozměry nového dvojskla (nebo typu Heat Mirror) nemusí na milimetr přesně odpovídat zasklívanému prostoru (při opravě více křídel zjistíte, že každé křídlo se rozměry trochu liší), protože rozměr zasklívaného prostoru se dá v případě potřeby zvětšit.

Po vysazení křídla je třeba libovolným způsobem vyjmout původní zasklení – bez porušení skla je to velmi těžké. Pomocí horní frézy a frézy s bočním a dolním odběrem musíte drážku prohloubit tak, abyste nové sklo zapustili alespoň do hloubky 2 mm. Sklo můžete nechat zalícované, pak je ho však třeba zachytit dodatečnými přídržnými lištami. (Cena nejlevnější frézy se pohybuje od 2 000 korun výše, a proto se její koupě vyplatí při opravě více oken. Při opravě jednoho okna je lepší si frézu půjčit.) Nevyfrézované rohy a kouty je třeba upravit ručně dlátem. Osazené sklo by mělo mít na okrajích kousek volného místa, aby byla možná dilatace. Proti vypadnutí je třeba sklo zajistit standardním způsobem – do křídla se zatlačí malé zajišťovací trojúhelníčky. Nakonec je nutno sklo zatmelit neutrálním silikonovým tmelem.

5. krok = utěsnění okna
Je známo několik druhů těsnění – od hliníkových přes samolepicí molitanové, případně gumové či termoplastické pásky až po jedno- či dvousložkové těsnicí tmely. Silikonové těsnění se vyznačuje odolností proti teplotám v rozpětí od -60 do +180 °C kyselinám a životností minimálně 20 let. Při správné montáži zabezpečí 50- až 70procentní snížení infiltrace vzduchu.

Utěsňovat je třeba vždy vnitřní hranu křídla, která je nejblíže k interiéru. U dvojitých oken se utěsňuje vnitřní křídlo. Dveře je nutno utěsňovat dvakrát – hranu v rohu profilu dveří a druhý roh na vnitřní, přítlačné rovině. Zdvojená okna se těsní ve styku s rámem a také vzájemně mezi přišroubovanými rámy. Vnitřní těsnění je důležité proto, aby se vnitřní sklo nerosilo.

Těsnění můžete nalepit i na křídlo okna. Tehdy potřebujete nalepovací těsnění z pěnového polyetylenu nebo silikonu. Podle tloušťky mezery je třeba zvolit i průměr těsnění. Většinou je vhodné použít měkčí těsnění, které se lépe přizpůsobí.

Ve speciálních obchodech koupíte i silikonové nalepovací těsnění se dvěma lepicími rovinami na nalepení do rohu profilu okenního rámu. Výhodou nalepovacího těsnění je rychlá montáž, nevýhodou je riziko odlepování.

Častá varianta těsnění je natlačení pera na silikonové trubičce do drážky vyfrézované v rohu profilu okenního křídla. Při těsnění je třeba důkladně utěsnit všechny rohy a nezapomenout na utěsnění dvou křídel mezi sebou.

Výsledek
Ideálně renovované okno má pokovené dvoj- nebo trojsklo s výplní argonem či kryptonem. Vnější rám okna je překrytý izolací a vnitřní distanční rámečky jsou laminátové nebo nerezové.

Ing. arch. Erika Vodičková, PhD.
Foto: Alulux, Stanislav Botur, Mirador a archív vydavateľstva