Osazení okna do prostoru tepelné izolace: jak na to?
Když se v Česku začalo zateplovat, měla v té době tepelná izolace tloušťku pět centimetrů. Bylo to před dvaceti lety a nikdo si nepomyslel, že za další dvě dekády se bude stavba obalovat téměř třikrát silnějším izolantem.
Dnes je běžným zateplovacím standardem polystyrenová deska či minerální nebo skelná vlna o síle 10 až 15 centimetrů. V případě nízkoenergetických a pasivních domů pak samozřejmě i tlustší. Nabízí se tak otázka, jak řešit některé stavební detaily v rámci masivního zateplovacího systému, aby byly přijatelné jak vzhledově, tak i technicky a hlavně aby byly funkčně co nejlépe zpracované. Zvláštní pozornost v textu bude věnována oknům umístěným do roviny tepelné izolace.
Okna a jejich osazení
Při rekonstrukcích starších domů, zvláště při jejich zateplování, je největším úskalím osazení oken. Roli hraje jak splnění tepelnětechnických požadavků normy ČSN 73 05 40-2 (povrchové teploty a lineární činitel prostupu tepla), tak i požadavek na zachování optimálního průchodu světla do místnosti, kdy nadměrně zapuštěná okna zmenšují prosvětlovací plochu. Vnější ostění oken může narůst na 30 až 40 cm, při uvažované tloušťce izolantu 15 cm a osazení okna do jeho původní pozice.
U novostaveb je záležitost podstatně lepší, protože s polohou umístění oken i fasádním izolantem se již počítá v projektu. Nicméně při plánování stavby pro nízkoenergetický nebo pasivní standard, kde jsou silné izolace podmínkou, je nutné řešit, jak situovat okno, aby byl zachován jeho přirozený vzhled v konečné fasádě.
V rámci současných dostupných technologií se nejedná o žádné novum, protože se již několik let používá metody „vykonzolování okna před nosné zdivo“. Tím se dosáhne jak tepelnětechnického, tak i estetického záměru. S funkčností a trvanlivostí to však může být horší, a to z důvodů nejrůznějších narychlo vymýšlených řešení, která jsou sice levná, ale sporadicky funkční a mnohdy neověřená, a tedy i potenciálně nebezpečná.
Držme se prověřených systémů
Umístění okna do tepelné izolace se dnes může jevit jako rutina, přesto je důležité nepodceňovat technické řešení samotného vykonzolování, zvláště pokud se předsazují velké okenní sestavy o vysoké hmotnosti. Otestované systémy pro předsazenou montáž oken a dveří zpravidla garantují únosnost, vzduchovou neprůzvučnost, minimální tepelné mosty a dlouhou životnost.
Takových systémů je však na českém trhu velmi málo. Z pohledu aplikační jednoduchosti a variability je k dispozici pouze jeden systém předsazené montáže, a to od německého výrobce tremco illbruck, který má na kontě široké spektrum provedených zátěžových testů v institutu IFT Rosenheim.
Krása je v jednoduchosti
Půvab celého systému spočívá v jeho jednoduchosti a funguje v podstatě jako stavebnice. Systém se skládá z kompozitních nosných profilů různých velikostí, jež odpovídají šíři plánovaného vyložení okna do fasády. Uživatel si může vybrat vyložení od 35 mm až po 200 mm.
Nosné profily jsou vyrobeny z kompozitu, který je na stavbě velmi dobře opracovatelný běžně dostupnými prostředky, jako je ruční pila a AKU šroubovák. Jako protikus je ke všem profilům dodáván zateplovací profil z šedého polystyrenu s velmi nízkým součinitelem teplotní vodivosti. Nosný i zateplovací profil se k sobě jednoduše spojí systémovým lepidlem.
Z nosných a zateplovacích profilů se vytvoří na vnějším líci obvodového zdiva „slepý rám“, který vlastně tvoří nový otvor pro okno. Hlavní výhodou systému illbruck je, že se nosné profily lepí na zdivo a pouze dodatečně kotví. Tím dochází k přenosu celkového zatížení od okna na výrazně větší plochu, ve srovnání s tím, kdyby byl systém výhradně mechanicky ukotven.
Díky tomuto postupu je možné připustit i zátěže profilu vahou až 900 kg na běžný metr délky profilu (pokud je podkladem beton), bez rizika jeho vyštípnutí u okraje. Lepení se provádí speciálním lepidlem, které bylo pro tento účel vyvinuto a otestováno.
Garantovaná přídržnost lepených profilů na zdivu je možná jen při dodržení celého technologického postupu, což zahrnuje i impregnaci všech podkladních lepených ploch určeným roztokem. Kvůli tomu, že lepidlo netuhne okamžitě, je potřeba profily rovněž mechanicky ukotvit. Kotvy tak přenášejí veškeré vznikající zatížení do doby plného vytvrzení lepidla, což nastává po 24 hodinách.
Přesnost a preciznost
Celá předsazená sestava (slepý rám) je po aplikaci na zdivo geometricky přesná a vlastní osazení, utěsnění a ukotvení okna je již následně zcela bezproblémové, rychlé a snadné. K tomuto účelu slouží další moderní materiály, například komprimační páska illmod Trio+.
Naskýtají se samozřejmě i levnější, byť o něco pracnější, varianty instalace okna. Typická cesta je použití elastické PUR pěny jako tepelného izolantu a okenních fólií, které zajišťují vnější hydroizolaci a vnitřní parozábranu.
Systémy pro předsazenou montáž se stále více uplatňují i v běžné výstavbě a význam vykonzolování okna do prostoru tepleného izolantu bude nadále stoupat v souladu s trendem o dosažení domů s téměř nulovou spotřebou energie. Možná i proto jsme svědky nejrůznějších kreativních řešení, jež se snaží nahradit některé z prověřených a sériově vyráběných systémů.
Příkladem jsou různé plechové úhelníky, dřevěné hranoly a kastlíky z OSB desek, k nimž je neumně dotažen fasádní izolant. Nikdo však negarantuje ani trvanlivost, ani maximální zatížení takových prvků, nemluvě o tepelnětechnických parametrech. Otázkou pak je, zda takové řešení, byť určitě levné, má vůbec nějaký význam.
Snadné utěsnění připojovací spáry v předsazeném profilu
Geometrická rovinnost předsazených profilů přímo vybízí k rychlejšímu a čistšímu osazení okna a vyplnění tzv. připojovací spáry. Nejlepším řešením jsou komprimační pásky, které se vhodně aplikují (lepí) na rám okna po celém jeho obvodu a poté se celý prvek vloží do připraveného otvoru, kde se provede rutinní ukotvení turbošrouby.
Komprimační páska expanduje cca do 15 minut v ideálních podmínkách (20 – 25 °C). Při větším teple nabývá páska o něco rychleji a naopak při velmi nízké teplotě pomaleji. Díky ideální rovinnosti jak okenního rámu, tak i předsazeného profilu je pro montážníka velmi snadné zvolit vhodný rozměr komprimační pásky. Spára je totiž stejná po celém obvodu okenního rámu, a páska tudíž vyexpanduje všude stejně, což je velmi důležité.
Komprimační pásky mohou totiž plnit různou úlohu podle toho, jak jsou vyexpandované. Pokud tedy do velké připojovací spáry zvolíme malý rozměr pásky, páska sice vyexpanduje, ale příliš. Materiál v tomto případě nebude UV stabilní a ani vodotěsný. Bude plnit maximálně tepelněizolační funkci.
