Čas volat po změně: normy tolerují propastné rozdíly v kvalitě oken

Pod drobnohledem odborníků z ČVUT, VŠCHT a zkušebny TZUS a IKATES Institut zdravého bydlení prověřil a v podstatě doslov rozpitval každé okno a jeho součásti tak, aby bylo možné je porovnat jak s prohlášením výrobců, tak s vlastnostmi CE štítku.

Předem je třeba říct, že všechna testovaná okna splňují příslušnou normu a není tak na místě ukazovat prstem na jejich výrobce kvůli zjištěným nedostatkům – testy naopak poukazují na potřebu zavedení jednotného standardu, případně i úpravu stávající normy tak, aby se zjištěné rozdíly v kvalitě minimalizovaly či jasněji definovaly pro konkrétní třídy oken a koncový zákazník skutečně dostal požadovanou kvalitu. Jak tedy testování vypadalo a jaké byly jeho výstupy?

Proč právě okna?

Okna jsou jednoznačně nejslabším článkem celé obálky domu. Pokud je okno špatně seřízené či usazené, vznikají u něj tepelné mosty, u kterých pak dochází ke kondenzaci vlhkosti a následně vzniku plísní, což výrazně snižuje kvalitu zdravého bydlení. Okna však mají významný vliv i na akustickou pohodu v interiéru, protože tlumí ruchy zvenčí. Podílí se na bezpečnosti domu a v neposlední řadě slouží k minimalizaci energetických ztrát, a tudíž nám šetří finance. Jde o pevný stavební prvek, který se nemění po jednom roce, ale je u něj předpoklad dlouholetého užívání.

Pro testovaná okna byl zcela záměrně zvolen rozměr o výšce 1 400 mm a šířce 1 200 mm, a to z toho důvodu, že se jedná o hraniční rozměr pro délku a správné umístění výztuh plastového profilu. Testováno bylo celkem osm oken od výrobců či internetových prodejců. Již v této fázi se ovšem objevily první problémy – webové formuláře neřeší (a to včetně dodatečného kontaktování zákazníka) například umístění kliky, ani stranu otevírání okna či  mikroventilaci. V jednom případě dokonce došlo u dodaného zboží k záměně výšky a šířky okna.

Cenově se testovaná okna pohybovala v rozmezí od 3 600 Kč do 8 051 Kč – a bez zbytečných průtahů lze říct, že přestože nejlevnější okno rozhodně nebylo kvalitní, není rozhodně možné říct, že by to nejdražší bylo nejkvalitnější.

Materiál okna

Zakoupené vzorky oken byl vizuálně zkontrolován a následně podroben detailnímu rozebrání – to obnášelo kontrolu sedmi parametrů – profilu rámu a křídla, výztuhy, obsahu těžkých kovů, kvality těsnění, přípravy na montáž, čepů závěsů a vad skla.

Profil rámu a křídla

Okenní rám a křídlo se podle síly stěny profilu řadí do kategorií tříd A, B nebo C, přičemž třída A zahrnuje profily o vyšší tloušťce stěny – požadavky pak s dalšími kategoriemi klesají. Profil A navíc odpovídá prvoplastu a třídy B a C recyklovanému plastu – ten však smí být použitý pouze v nepohledových částech plastového profilu, a ne na jeho pohledových částech. Jeho součástí totiž budou s největší pravděpodobností těžké kovy, které se sice dnes do oken přidávat nesmí, nicméně recyklované plasty jsou ze starých oken z dob, kdy jejich použití ještě nebylo omezeno.

U celé řady oken byly zjištěny jiné třídy, než jaké výrobce deklaroval (limity tříd viz tab. 1). Největší kuriozitou pak bylo okno, u kterého výrobce udával profil rámu B, ale při testování bylo zjištěno čisté C.

Největším překvapením pak bylo okno, u kterého výrobce na štítku uváděl všechny třídy profilů. Profil C měl kvalitu profilu B, což je sice pozitivní, nicméně pro kvalitní provedení oken je důležitý jednotný materiál, což rozhodně nebyl tento případ.

Typ stěny	Třída A	Třída B	Třída C
Pohledová plocha	≥ 2,8 mm	≥ 2,5 mm	Bez požadavku
Nepohledová plocha	≥ 2,5 mm	≥ 2,0 mm	Bez požadavku

Tab. 1: Klasifikace profilů podle tloušťky stěny

Výztuhy

Aby okna měla pevný rám a vydržela prudké poryvy větru, ale třeba i zastavila nechtěného návštěvníka v podobě zloděje, jsou jejich profily vybaveny kovovými výztuhami. Ani takto důležitý pevnostní prvek ovšem není žádnými normami limitován, a přitom výztuhy zajišťují celkovou odolnost okna proti délkové a materiálové roztažnosti. Samozřejmě platí, že čím je výztuha masivnější, tím lepší. Výztuhy bývají standardně ve tvaru písmene U a ošetřeny pozinkováním proti korozi.

Mezi testovanými okny byly zaznamenány různé výsledky– například velmi tenké prolisované výztuhy o síle potravinové fólie, lakované výztuhy, anebo dokonce již z výroby zkorodované varianty – koroze samozřejmě zkracuje životnost výztuhy, a navíc jasně indikuje, že do komor profilu zatéká, čímž okno přestává plnit svoji správnou funkci. To rozhodně není stav, který by měl CE štítek tolerovat.

Na výztuhách tak byla rozdílná kvalita oken zřejmá opravdu hodně. Při zvážení jednotlivých profilů bylo navíc zjištěno, že hmotnostní rozdíl mezi okny s nejhoršími a nejlepšími výztuhami činil pět kilogramů, což znamenalo až dvojnásobný rozdíl v hmotnosti.

Běžnou praxí rovněž je, že se do výztuh kotví zamykací body kování – perličkou proto bylo okno, které je takto řádně kotvené nemělo, takže případný nezvaný návštěvník mohl klidně otevřít například i jen kávovou lžičkou.

Obsah těžkých kovů

Olovo a kadmium by se jakožto těžké kovy v dnešních plastových oknech vůbec neměly vyskytovat. Tento stav je však od roku 2015 řešen pouze u prvoplastů, u kterých jejich výrobce ví přesné složení směsi. Nicméně u recyklovaného plastu již toto složení ohlídat nelze, protože se v podstatě neví, z čeho je směs vytvořena. A protože se v hojné míře recyklují okna z počátku 90. let minulého století, kdy těžké kovy byly ještě povoleny, je jejich výskyt v recyklovaných okenních profilech více méně jistotou. Objektivně je navíc třeba uvést, že výrobci jsou při výrobě nových PVC profilů nuceni použít 15 % těch starých.

Těžké kovy se dříve do plastových materiálů přidávaly především z důvodu omezení jejich stárnutí, jejich vliv na lidské zdraví ovšem netřeba komentovat. Co se týče jejich limitů, pro olovo žádný stanoven není, pro kadmium ano – je ovšem poměrně vysoký, a to 19 000 ppm. Z toho však lze usuzovat, že když nejvyšší naměřená koncentrace olova sahala přes 14 000 ppm, pak ani tato hodnota není z hlediska lidského zdraví úplně v pořádku. Bez přítomnosti těžkých kovů byla pouze tři okna a všechna byla z prvoplastu. Testy zakoupených oken navíc odhalily i skutečnost, že CE štítek neobsahoval informaci o obsahu olova a kadmia, přestože byly prvky v okenním rámu naměřeny.

Provedení rohového spojení těsnění

Způsob, jakým jsou okna utěsněna, hraje v jejich správné funkčnosti významnou roli. Kvalitní těsnění by mělo být u plastových oken vcelku, v rozích ohýbané. Nekvalitní okna mají těsnění v rozích svařované společně s profilem, což zpravidla znamená netěsnost, a tedy riziko zatékání vody a úniku tepla. I toto špatné řešení těsnění bylo na oknech zaznamenáno, a přitom okna dle CE štítku byla v pořádku.

I zde se pak našla kuriozita v podobě okna, které sice mělo těsnění ohýbané, ale v rozích bylo profrézováno až do vnitřní komory, čímž došlo prakticky ke zničení celého výrobku.

Čepy závěsů

Na odolnosti pro dlouhodobé používání oken či při extrémní námaze například silným vichrem, se významně podílí také čepy okenních závěsů. I u této části byly mezi okny zjištěny rozdíly, nicméně většina z výrobků byla tolerovatelná. Rozdíl byl zejména v jejich průměru, který významně ovlivňuje možnost výměny okenního skla za vyšší provedení, například trojsklo za původní dvojsklo – pokud jsou průměry čepů 6 mm, pak v budoucnu bude snadnější takové okno přesklít. Tato okna i díky tomu mají připravenou vyšší nosnost pro akustická a bezpečnostní skla. Čepy o průměrech 3 mm jsou sice v pořádku, ale neumožní kvalitní funkci okna při přesklení, protože časem se okno zákonitě musí začít prověšovat.

V tomto bodě lze za největší problém považovat upevnění závěsů univerzálními vruty do dřeva, což rozhodně není pro plastové profily přípustné!

Vady skla

Z osmi testovaných oken byly pouhé dvě bez vad ve skle, ať už se jednalo o nečistoty, nedostatečnou tloušťku okenní tabule či přerušení tmelu. Takové vady přitom ovlivňují nejen životnost oken, ale i jejich tepelně izolační vlastnosti.

Příprava pro montáž

Vzhledem k tomu, že byla okna zakoupena koncovým spotřebitelem, měla být ve stavu, kdy budou moci být bez dalších úprav nainstalována. V polovině případů se tak ale bohužel nestalo – u čtyř oken nebyla vůbec žádná příprava na montáž, tudíž bylo zcela na laikovi, jak si okenní rám ukotví do připraveného otvoru. Naopak pozitivní bylo, že u tří vzorků z osmi posuzovaných byly dané otvory předvrtány a okna byla navíc vybavena i manipulačními popruhy, což práci s nimi výrazně ulehčuje.

Lomové zkoušky, aneb houževnatost oken

Tato standardní zkouška výrobních závodů jednotlivých výrobců pomáhá za použití jednoduchého přístroje odhalit skutečnou kvalitu zpracování a pevnost sváru materiálu plastových oken. Navíc umožňuje vizuálně zkontrolovat kvalitu sváru, respektive kvalitu strojového tavení materiálu, ke kterému v místě spoje dochází. Protože stavba v průběhu času „pracuje“, okna mají tendenci praskat. Nekvalitní svár se pak zpravidla projeví do roka a v případě poškození rámu je třeba vyměnit celé okno.

Při testu oken byl použit roh okenního rámu o délce ramen 35 cm zatěžovaný shora na roh hydraulickým pístem, dokud rám neprasknul. Správný lom by měl začínat ve spoji a po chvíli uhnout do strany. Při testu se běžně užívá síla 2 500 N, která odpovídá 250kilogramové zátěži, a tento tlak by podle obecně platných pravidel mělo okno zvládnout. Norma pro hraniční zátěž zde opět neexistuje a tuto hodnotu stanovují individuálně technologové výrobců. Nicméně za hraniční hodnotu lze považovat 3 000 N. Nejhůře při testování dopadlo okno, které se rozlomilo již při 2 000 N.

Testy zkušebního ústavu

Jak bylo řečeno v úvodu, výrobce si na základě dokumentů od notifikované osoby vydá ES prohlášení o shodě a k výrobku připojí již zmíněné označení CE, které pak opravňuje k prodeji v EU. Takové testy probíhají v certifikačních organizacích – a stejně bylo postupováno i v případě testování ověřovaných oken. Testování proběhlo v největší zkušební a certifikační organizaci v České republice – Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha, s.p. (TZÚS Praha, s.p.). Mezi základní povinné vlastnosti, které by měly být předmětem zkoušek a protokolu o počáteční zkoušce typu výrobku, se řadí následující vlastnosti:

• stanovení průvzdušnosti,
• stanovení vodotěsnosti,
• stanovení odolnosti zatížení větrem.

Parametrů je mnohem více, výrobce však nemá povinnost otestovat všechny. U některých stačí uvést, že nebylo testováno, a u jiných se lze výsledku dobrat výpočtem.

Samotné testování probíhá za přísných a předem pevně stanovených podmínek. Okna jsou testována tak, jak byla dodána, a určujícím faktorem je jejich snadné otevírání a zavírání – samotné toto kritérium vyřadilo z testování rovnou dvě zakoupená okna, jelikož i přes CE certifikaci nebyla dodána ve stavu, který by umožňoval jejich instalaci.

Stanovení průvzdušnosti

Zkušební postup testu průvzdušnosti stanovuje norma ČSN EN 1026 a klasifikační postup norma ČSN EN 12207. Zkouška se provádí z několika důvodů, jedním z nich je zjištění správného nastavení a základních funkcí výrobku, tedy zda je rám správně ukotven do otvoru, zda okno s rámem vytváří správný funkční celek, a hlavně zda je správně seřízené kování a provedené těsnění.

V průběhu zkoušky byla okna v rámu upevněna ve speciální komoře a působily na ně větráky – nejdříve kladnými a poté zápornými tlaky. Toto simulovalo běžné zatížení oken větrem při kladném tlaku a naopak známý ‚komínový efekt‘ při tlaku záporném, tj. situaci, kdy v domě otevřeme dveře nebo okno a vznikne průvan. Na testovaná okna bylo nejdříve působeno třemi tlakovými rázy o velikosti 660 Pa. Tím byla zjištěna úvodní funkčnost kompletu a ověřena správnou montáž. Po otevření bylo třeba zkontrolovat, zda je možné pokračovat v testu. Následovalo působení zkušebním tlakem ve stupních po 50 Pa vzestupně až do 300 Pa, poté po 150 Pa do 600 Pa. Pro každý tlakový stupeň byla měřena a zaznamenána průvzdušnost.

Jednotlivé hodnoty si lze podle Beaufortovy stupnice rychlosti větru představit následovně:

• Tlak o velikosti 50 Pa člověk významně nepocítí, neboť se jedná o čerstvý vítr, který proudí rychlostí 29 až 38 km/h. Dochází při něm k pohybům listnatých keřů a ohýbání malých stromků.
• Tlak 150 Pa už odpovídá proudění 50 až 61 km/h, tedy mírnému vichru, který zvládne pohybovat celými stromy a chůze při něm začíná být obtížná.
• Tlak 300 Pa pak odpovídá silnému vichru, který proudí rychlostí mezi 75 až 88 km/h. To už je silný vichr, který dokáže způsobit menší škody na stavbách – strhnout komín nebo tašky ze střechy.
• Nejvyšší použitý tlak o velikosti 600 Pa pak odpovídá rychlosti 103 až 117 km/h, což je prakticky vichřice, která dokáže rozsáhle pustošit.

Výstupy zkoušky průvzdušnosti moc překvapení nepřinesly. Vyjma vyřazených vzorků se jich nakonec polovina dostala až k nejvyšší třídě 4 a zbylá ke třídě 3 (hodnocení viz tab. 2).

Třída	Tlak, který musí okno vydržet
1	150 Pa
2	300 Pa
3	600 Pa
4	>600 Pa

Tab. 2: Specifikace tříd průvzdušnosti

Stanovení vodotěsnosti

Zkouška vodotěsnosti, jejíž zkušební postup stanovuje norma ČSN EN 1027 a klasifikační postup norma ČSN EN 12208, by měla být vypovídající zejména pokud nechceme mít vodu v interiéru či na parapetech oken. V první fázi testu tak bylo okno skrápěno lehkým deštěm po dobu 15 minut a po stejnou dobu pak následoval tzv. hnaný déšť, podobný extrémním výkyvům počasí tak, jak je známe z posledních let.

Postřikování bylo zahájeno při nulovém zkušebním tlaku a trvalo 15 minut. Na to následovalo postřikování a působení zkušebním tlakem ve stupních po 50 Pa a intervalu 300 sekund. Při zkoušce byla sledována jak dobu trvání, tak hodnotu tlaku a zaznamenáno, kdy dojde k průniku vody.

Zaručeně nejhůře při testování dopadlo okno, kterým pronikla voda už při tlaku 150 Pa po čtyřech minutách. Dalším vzorkem pak voda pronikala v místě funkční spáry po obou stranách, což bylo mezi vzorky opravdu výjimečné. Pomyslným vítězem této zkoušky se stalo okno, které vydrželo necelou minutu při tlaku 2 100 Pa.

Stanovení odolnosti zatížení větrem

Postup testování odolnosti oken vůči zatížení větrem stanovuje norma ČSN EN 12211, klasifikační postup pak norma ČSN EN 12210. Test tak sestával ze tří zkoušek – první byla zkouška průhybu, během které byl měřen průhyb křídla při kladném tlaku +1 600 Pa, při kterém je na okno foukáno fukarem, a při záporném tlaku -1 600 Pa, kdy je naopak použitý vysavač. Na rámech oken byla podle velikosti křídla umístěna čidla, která sledovala průhyb rámu.

Následovala zkouška při opakovaném tlaku, při které byly vzorky vystaveny 50 cyklům záporného a kladného tlaku o velikosti 800 Pa. Dále byla okna vystavena zkoušce větruodolnosti. Při té byly vzorky vystaveny kladnému a zápornému tlaku o velikosti 2 400 Pa. Po této finální zkoušce byl zaznamenán stav vzorku – zda se žádná jeho část během zkoušky nerozlomila, zda nedošlo ke kroucení kování či vzniku trhlin nebo prasklin na dílech rámu. Zde lze pro představu opět vést, že  tlak o velikosti 600 Pa přestavuje vichřici, která se nachází téměř na špici Beaufortovy stupnice rychlosti větru, tlak 800 Pa a vyšší je pak už kompletně nad jejím rámcem.

Nejhůře dopadlo okno, které přestalo těsnit při tlaku 1 200 Pa, vítězem bylo okno, které vydrželo až extrémní zatížení a bylo zařazeno do kategorie CE2400, což znamená, že přestalo těsnit až při tlaku 2 400 Pa.

Závěr

Všechna testovaná okna mají CE certifikaci a splňují české normy, a přitom jak testy ukázaly, v jejich kvalitě je propastný rozdíl – a to ať už se jedná o kovové výztuhy tenké jako potravinová fólie, závěsy kotvené vruty do dřeva či těsnění, které neodolá prudkému dešti. Zde je opět na místě zopakovat a zdůraznit, že i přes některé zcela tristní výsledky, byla všechna testovaná okna – bohužel – v rámci současných předpisů zcela v normě. Je tedy zřejmé, že nastal čas tato pravidla zpřesnit a hlavně zpřísnit.

Zásadní chybou se ukazuje přístup normotvůrců v tom, že se k oknům staví jako k sériovému výrobku – výchozí parametry jsou nastaveny na jednom jediném okně o jednom rozměru a jednom provedení. Každé okno je v podstatě jiné a třeba jen pouhé centimetry v délce hrají významnou roli v pevnosti jeho profilu. Je proto nasnadě zvážit změnu norem, nastavit určitý standard a změnit přístup k oknům ze „sériového výrobku“ na „zakázkovou výrobu“, kdy by každé okno bylo svým způsobem originál splňující odpovídající požadavky. Bohužel dokud toto nenastane, je odpovědnost za výběr správného výrobce či dodavatele oken přesunuta v plné míře na zákazníky a ti ji nesou se všemi důsledky, včetně finančních ztrát ve formě oprav a vícenákladů.

Dokud ke změnám přístupu a norem nedojde, lze koncovým zákazníkům pouze poradit, aby dbali na výběr kvalitního výrobce, kvalitní montáže a kvalitního následného servisu. Kupující by se tak sám měl zajímat a soustředit i na detaily v provedení oken – ptát se na typ profilu, provedení těsnění, váhu a tvar výztuh apod. Vzhledem k rozdílnosti jednotlivých profilů není na místě se nenechat uchlácholit sliby prodejce, ale nechat si zanést všechny požadované a potřebné informace do jedné smlouvy. Jedině ta je pak nástrojem, kterým se v případě nekvalitních oken může zákazník bránit.