Rosení oken v zimě I.: Příčiny a efektivní řešení

Rosení oken je poměrně častý zimní jev, který řada z nás řeší pouhým otřením kondenzované vlhkosti – může přitom jít o mnohem komplexnější problém, než jen několik zbloudilých kapek, s celou řadou často souvisejících příčin.

Abychom si objasnili celou problematiku kondenzace, je třeba si vysvětlit, kde se vlhkost na oknech bere. Vznik kapiček na oknech je zpravidla způsoben souhrou okolností, mezi které se majoritně řadí vysoká vlhkost a nízká teplota konstrukce. Kondenzace ovšem není závislá na materiálu použitých oken, jediný rozdíl tak je, jak snadno se nám budou likvidovat případné následky dlouhodobé vlhkosti – tedy například plíseň, u dřevěných oken i hniloba.

Vlhkost na oknech, a to je důležité zdůraznit, přitom vůbec nemusí znamenat nekvalitní materiál nebo nedostatky stavby. Naopak. Za rosením může stát i velmi kvalitní okno s neméně kvalitním těsněním. K pochopení, proč tomu tak je, je třeba si vzpomenout, jak fungovaly domy našich babiček a prababiček – okna byla dřevěná, jednoduchého tvaru, který ani při nejlepší vůli netěsnil ani z poloviny tak dobře, jak tomu je u moderních oken. Už jen toto samotné přirozené větrání netěsností oken snižovalo vlhkost v místnosti.

Pokud k tomu navíc přidáme topení v kamnech, které komínem vytáhlo z místnosti další vlhkost, vyplyne nám z toho poměrně jasný rozdíl mezi domy tehdy a nyní. Moderní domy jsou zkrátka tak kvalitně utěsněné, že vlhkost nemá kudy odejít, pokud jí to neumožníme sami. Například větráním. Vzduch v místnosti, který je tak v současné době značně vlhčí než kdysi, ovšem dokáže pojmout jen určité množství vodní páry (pozn. teplý vzduch pojme více vlhkosti než studený) – jakmile tedy dojde k nasycení, přebytečná vlhkost se někde musí vysrážet. A k tomu dojde na chladnějších plochách. Sluší se říct, že chladnější plochou nemusí být nutně okno, ale například i některé druhy nábytku.

Jak vzniká rosení

Už jsme naznačili, že k rosení dochází, pokud vlhkost v místnosti přesáhne schopnost vzduchu tuto vlhkost pojmout, což se projeví právě rosením na chladných povrchách. Jde tedy o přirozený fyzikální jev, který lze uvnitř objektů poměrně efektivně omezit. Podívejme se na tuto problematiku trochu podrobněji…

Pro zdraví člověka je nejoptimálnější rozptyl vlhkosti vzduchu mezi 45 až 55 %. Pokud jde o vzduch výrazně sušší, mluvíme o suchém vzduchu, kterému je vhodné trochu vlhkosti dodat uměle (ale to se v zimě zpravidla nestane), zatímco pokud je vzduch výrazně vlhčí, mluvíme o vlhkém vzduchu, který je třeba bezodkladně řešit, aby v objektu nezpůsobil škody a problémy, byť jen v podobě plísní. Pobyt v prostorách s plísní se totiž dříve nebo později negativně projeví na lidském zdraví.

Kolik vzduch dokáže pojmout vlhkosti závisí i na jeho vlhkosti. Studený vzduch se nasytí rychleji než ten teplý. Jakmile ovšem zmiňujeme studený a teplý vzduch, je třeba zmínit rosný bod. Rosný bod je totiž teplota, při které vzduch dosáhne maximálního nasycení vodními parami, jeho relativní vlhkost je tedy 100 % – jakmile se takový vzduch ochladí, přebytečná vlhkost se musí někam přemístit. A to je právě kondenzace na všech površích, jejichž teplota je nižší než právě zmíněná teplota rosného bodu.

Pokud chceme mluvit v číslech, podívejme se na tab. 1:

Tab. 1 Teploty rosného bodu v závislosti na interiérové teplotě a vlhkosti vzduchu.

Dá se předpokládat, že letošní zimu většina domácností nepřesáhne teplotu 20 °C (v létě samozřejmě můžeme mít doma i tepleji, ale to zpravidla nemáme problém s rosením). Pokud je vlhkost v našem domě na zdravých 50 %, pak dle tabulky dosahujeme rosného bodu při 9,3 °C. Když tedy v noci bude mrznout a prochladnou nám okna, dá se očekávat, že se na nich objeví kondeznace, jakmile jejich povrchová teplota klesne pod 9,3 °C.

Nemusí se ovšem jednat pouze o okna, půjde o každý materiál, který prochladne pod zmíněnou teplotu (zrcadla v koupelně, kovový nábytek, digestoř v kuchyni, skla obrazů, obkladačky…) – a každý takto orosený povrch je pak rizikovým místem pro vznik plísní, pokud ke srážení vlhkosti dochází častěji.

Ovlivní výběr okna rosení?

Čím je u skel v oknech nižší hodnota prostupu tepla celým oknem Uw (daná prostupem tepla rámem Uf a prostupem tepla zasklením Ug), tím je nižší riziko rosení oken. Pokud totiž neproniká teplo z interiéru do exteriéru a zejména z exteriéru do interiéru, pak zůstává teplota povrchu skla podobná teplotě vzduchu v místnosti a teplotě rosného bodu se ani nepřiblíží. Jistotou jsou tak například trojskla, u kterých interiérová tabule dosahuje vyšších teplot než u dvoujskel.

Stejný předpoklad pak platí pro všechny použité komponenty okna – jako jsou distanční rámečky, meziskelní plyn atd. Zejména pro povrchovou teplotu skel má distanční rámeček použitý mezi skly velký význam, protože například při použití staršího hliníkového typu rámečku je teplota na styku zasklení o cca 4 °C nižší než u plastových rámečků. A to je vcelku velký rozdíl. Nápomocné mohou být i okenní profily s větší hloubkou zasklení, tedy se zapuštěním skla do 20-25 mm oproti standardním 15 mm.

Lokalizace problému

Všimnout si, že k rosení v místnosti dochází je pouze první krok k celkové nápravě – důležitější je ovšem správná diagnóza kde a proč k rosení dochází. Zpravidla tak můžeme mluvit o čtyřech typech rosení:

1. rosení oken z vnější strany,
2. rosení oken v meziskelním prostoru,
3. rosení rámu okna ve funkční spáře nebo z vnitřní strany,
4. rosení okenních skel z interiérové strany.

a) vnější strana

Je až divné napsat, že je nějaké rosení v pořádku, ale pokud jde o exteriérovou stranu okna, přesně taková je pravda. Rosení zvnějšku je signálem, že okna mají vynikající tepelněizolační vlasnosti, venkovní okno je chladnější, než jaká je okolní teplota (nastane například při slunných zimních ránech, a tedy se neohřívá prostupem tepla z interiéru. Jde tedy o přirozené chování materiálů vystaveným venkovnímu počasí, kterému nemůžeme zabránit a okna můžeme chránit jen pravidelnými kontrolami.

b) mezi skly

Jakmile se vlhkost vyskytne uvnitř skla, značí to problém. Meziskelní prostor není hermeticky uzavřen, jak by správně být měl, a vniká do něj vzduch, vlhkost a vnitřní plyny neplní svou tepelněizolační úlohu. Tento problém nejčastěji nastává u prasklých skel, kdy se vzduch dovnitř dostane právě prasklinou, nebo u oken, u kterých netěsní rámeček a spoje skel. V obou případech se jedná o závadu okna – pokud nedošlo k mechanickému poškození naší vinou, je třeba takové okno reklamovat.

c) rosení rámu

Rosení oken v oblasti rámu je zpravidla problematické na určení příčiny. Nejčastějí možností je nesprávná instalace okna, kdy napojení okna na ostění není správné, chybí izolace (nebo je nedostatečná či nesprávně instalovaná) a vzniká tepelný most, který ochlazuje rám – a na tom dochází ke srážení vlhkosti. Je to nicméně problém, který koncový uživatel prakticky nemá šanci rozklíčovat a je třeba povolat odborníka, který posoudí, zda došlo ke správné instalaci, okna jsou osazena rovně a správně, včetně všech napojení na okolní stěny. Rosení rámu je každopádně nejvíce problematické z hlediska odhalení příčiny a řešením je zpravidla přeosazení celého okna. Jinak hrozí, že voda v zimě zmrzne uvnitř rámu a okno poškodí.

d) vnitřní strana

Nejtypičtější zástupce rosení oken je rosení na interiérové straně skla. Za tímto jevem stojí, jak již bylo zmíněno, vysoká teplota a vlhkost interiéru – a chladnější plocha okna. Pozitivní je, že jde (spolu s rosením na vnější straně, které zásah nevyžaduje vůbec) o nejsnáze řešitelný problém.

Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku nadměrné vlhkosti v interiéru, která vede ke kondenzaci na sklech oken – a samozřejmě jaké jsou možnosti řešení rosení – si přiblížíme ve druhé části.