Rosení oken v zimě II.: Příčiny zvýšené vlhkosti interiéru a jak je řešit

V minulé části seriálu bylo vysvětleno, že okna se zpravidla rosí na čtyřech místech – zvenku, mezi skly, na rámu nebo zevnitř. Rosení zvenku je v pořádku, rosení mezi skly a v oblasti rámu by mělo podléhat okamžité reklamaci a konečně rosení zevnitř je s největší pravděpodobností způsobeno některým z faktorů, které jsme zavinili sami.

Podívejme se proto blíže na příčiny vysoké vlhkosti vzduchu v interiéru, která při poklesu teploty povrchu některého z předmětů v místnosti vede k rosení.

Co má vliv na vysokou vlhkost v místnosti?

• páry vznikající při vaření
• páry vznikající při koupání nebo sprchování
• sušení prádla v interiéru
• pobyt lidí v místnosti (dýchání, pocení…)
• zalévání květin a přirozený odpar z jejich listů
• akvária, terária, domácí mazlíčci apod.
• nedostatečné větrání
• odpařovače vody
• neprodyšné laminátové podlahy
• stěny natřené nátěrem se zvýšeným obsahem latexu

Jaké stavební úpravy a zvyky zvyšují vlhkost v místnosti?

• Nedostatečné větrání je vždy jednoznačně na prvním místě, protože spousta problémů je řešitelná, pokud obyvatelé či majitelé správně větrají obývané prostory.
• Nedostatečné topení je druhým důležitým parametrem – studený vzduch nepojme tolik vlhkosti, necirkuluje tak, jak by měl, neohřívá chladné povrchy a neosušuje je. Pokud jsou navíc špatně umístěna topná tělesa, nedochází ani ke správné cirkulaci vzduchu.
• Žaluzie a rolety, pokud jsou po celý den stažené, mohou způsobit vytvoření kapes studeného vzduchu mezi oknem a žaluzií, vzduch necirkuluje, neohřívá se – naopak stydne – a voda se sráží na skle. Stejně tak záclona, pokud je příliš dlouhá, neumožňuje cirkulaci vzduchu, jeho ohřívání a odvod studeného vzduchu od okna.
• Vnitřní parapet, přesněji jeho délka, může rovněž mít velký vliv na rosení oken, pokud totiž přečnívá vnitřní parapet před topení, teplý vzduch od topného tělesa nemůže přirozeně cirkulovat tak, jak by měl, což ve výsledku znamená, že vzduch kolem okna neproudí, stydne a vylučuje vlhkost na nejbližší studenou plochu – sklo okna.
• Umístění oken, zejména pokud se jedná o majoritu oken v domě, může rovněž mít velký vliv na rosení – skla umístěná na severní, severozápadní, severovýchodní a mimosluneční stranu jsou méně vyhřívána sluncem a snáze jimi proniká chlad do místnosti. To samozřejmě vytváří výrazně chladnější plochy, které mohou snadno přesáhnout hranici rosného bodu.

Tím ovšem výčet samozřejmě nekončí. Dalšími viníky může být přílišné, nebo spíše nevhodné, zateplení budovy – neprodyšné natolik, že vlhkost nemůže přirozeně unikat zdivem –, ale samozřejmě i nedostatečné zateplení, které způsobuje promrzání stěn objektu, což znamená vytvoření celých stěn o nízkých teplotách, kde může vlhkost volně kondenzovat. Na vině vysoké vlhkosti  mohou být i podlahy, stropy a v určitých případech i stěny, pokud ve skladbě chybí nebo je špatně provedená hydroizolace – samozřejmě tam, kde by být měla.

U novostaveb nebo staveb po rekonstrukci se rovněž můžeme setkat s rosením kvůli dodatečnému vysychání konstrukcí a materiálů, které prošly fází výstavby obsahující mokré procesy. Toto vysychání pak dočasně, než si stavba „sedne“, zvyšuje vlhkost v místnostech.

Cirkulace vzduchu

Cirkulace je výraz, který byl ve výčtu výše pravděpodobně nejčastěji skloňovaným slovem, a až na pár výjimek tímto fyzikálním jevem lze řešit velkou spoustu problémů – anebo alespoň minimalizovat jejich dopady. Cirkulace vzduchu je prakticky jev, kdy teplý vzduch od topného tělesa stoupá, protože jeho hustota je menší než hustota chladnějšího vzduchu v místnosti.

Při stoupání předává teplotu svému chladnějšímu okolí, až dokud nedojde až pod strop, kde se ochlazuje a je následně vytlačen teplejším vzduchem stoupajícím od topného tělesa. Ochlazený opět klesá dolů, směrem k podlaze, kde se v určitém bodě opět ohřeje od topného tělesa.

Při svojí cestě od topného tělesa vzhůru, pokud je toto těleso správně umístěno, teplý vzduch projde kolem okna, kde pojme případnou přebytečnou vlhkost – protože teplejší vzduch pojme víc vlhkosti než vzduch chladný – a odnese ji s sebou. Což tedy ve výsledku znamená, že nedojde k rosení oken. Samozřejmě POKUD je cirkulaci umožněn přístup k oknu a pokud je správně umístěno topné těleso, aby cirkulace probíhala v náš prospěch.

Jak je tedy patrné, velkou roli ve správné cirkulaci vzduchu hraje umístění topného tělesa. To spočívá zejména v jeho umístění pod okny nebo v jejich těsné blízkosti, aby docházelo k jevu popsanému výše. Pokud jsou v objektu francouzská okna nebo posuvné dveře, podlahové konvektory je třeba umístit v optimální vzdálenosti, aby byl zajištěn optimální ohřev vzduchu a dostatečná cirkulace! Aby ovšem vše probíhalo v souladu s naší představou, nesmí teplému vzduchu překážet žaluzie, rolety nebo dlouhé závěsy.

Větrání interiéru

Je samozřejmostí, že nemůžeme nechat vlhkost vzduchu v interiéru jen tak stoupat a spoléhat, že cirkulace vzduchu všechno vyřeší. Občas je třeba vlhkost vypustit pryč – větráním. Cílem takového větrání by přitom mělo být zejména získání maxima kvalitního vzduchu z exteriéru v co nejkratším čase, protože čím déle necháváme (samozřejmě v zimě) otevřené okno, tím více energie budeme potřebovat k vyhřátí interiéru. Pro kompletní výměnu vzduchu v místnosti – plně otevřeným oknem – jsou doporučeny tyto časy:

• v zimě 4 až 6 minut,
• na jaře a na podzim 10 až 20 minut,
• v létě 25 až 30 minut.

Větrat bychom měli každé zhruba tři až čtyři hodiny – ideálně křížovým větráním napříč místnostmi za vzniku průvanu (ovšem pozor na rostliny náchylné k průvanu) –, pokud v místnosti pobýváme dlouhodobě a samozřejmě pokud to venkovní počasí umožňuje. Rychlost výměny vzduchu přitom může urychlit větrné počasí, případně venkovní teplota. Pokud venku prší, větrat bychom neměli, protože tím jen pouštíme do interiéru nadbytečnou vlhkost.

Z hlediska letního větrání je rovněž třeba pamatovat na to, že pokud v létě panují extrémní vedra, je lepší počkat na pozdní večerní hodiny nebo naopak větrat v brzkých ranních hodinách, abychom vůbec měli šanci interiér vyvětrat. Jinak si totiž jen pouštíme do domu mnohem teplejší vzduch, než jaký uvnitř mít chceme – a to může být opět problém z hlediska energie, kterou budeme potřebovat k jeho ochlazení klimatizací, pokud nějakou máme.

Mikroventilace: ano nebo ne?

Celá řada lidí s oblibou větrá mirkoventilací po dlouhou dobu, aniž by plně otevřeli okna na dobu krátkou. Přestože se to může zdát jako řešení, mikroventilace není schopna zajistit potřebnou výměnu vzduchu v místnosti, navíc ve funkční spáře může vznikat kondenzát a těsnění oken může namrzat. Pootevřené okno navíc sníží vzduchotěsnost a propustí do interiéru hluk ulice – a ještě je takto pootevřené okno i snazší otevřít zvenčí, pokud by se někdo chtěl vloupat do objektu.

Velmi často se navíc udává, že zatímco mikroventilace není dostatečná k výměně potřebného vzduchu, je více než dostatečná k vypuštění tepla z místnosti. Než se tedy dočkáme dostatečné výměny vzduchu, větraný prostor nám promrzne, povrchy se zchladí a spíše než snížení vlhkosti dosáhneme kondenzace i na povrchách, kde by předtím vůbec nehrozila. Pokud tedy chceme pouze vyvětrat, aniž bychom pak museli dlouho a nákladně místnost opět zahřívat, mikroventilace není vhodné řešení.

Větrací štěrbiny

Větrat lze i při zavřených oknech štěrbinami integrovanými do výplně stavebních otvorů – jde o systém větracích kanálku prostřednictvím otvorů vyfrézovaných do rámu okna již ve výrobě. Již z popisu je jasné, že v takovém případě hrozí kondenzace a tedy i zamrznutí vody uvnitř rámu. Okna by pro tyto případy měla být opatřena větracími klapkami. Větrání pak funguje na principu rozdílů tlaku vzduchu v interiéru a exteriéru, upevněná klapka působí jako ventil, kterým prochází vzduch. Toto řešení by zároveň mělo minimalizovat tepelné ztráty a udržet veškerý hluk v exteriéru, jako by k větrání vůbec nedocházelo. Je ovšem jasné, že tuto větrací schopnost nemají všechna okna a je třeba se na ni ptát a vyžadovat ji již před koupí a osazením samotných oken.

Okamžitý zásah

Pokud se v objektu, respektive v konkrétních místnostech, projeví rosení, rozhodně to není důvod k panice. V první řadě bychom měli promyslet, zda se nezměnilo něco na způsobu života v dané místnosti, případně zda se nezměnilo něco na chodu domácnosti, co by se mohlo tímto způsobem projevit například na chladnějším, severně orientovaném okně. Pokud nic takového nenastalo, existuje několik tipů, které lze vyzkoušet před tím, než bude nutné přikročit k hledání problému v konstrukcích objektu:

• zvýšíme teplotu o 1 °C, pokud to náš rozpočet umožňuje, protože teplejší vzduch udrží více vlhkosti – zvýšením teploty se zvýší i teplota rosného bodu,
• dbáme na vytahování žaluzií a rolet před spaním, případně roztahujeme těžké závěsy a záclony, abychom umožnili vzduchu snazší cirkulaci vzduchu,
• prádlo pereme s ohledem na počasí, sušíme ho mimo domácnost, případně využíváme sušičky, aby nedocházelo k odparu uvnitř místností,
• přesuneme pokojové rostliny pryč z parapetu a, pokud přemístění nepomůže, snížíme jejich počet,
• vypneme zvlhčovač vzduchu a naopak zapojíme pohlcovač vlhkosti, odsavač par, ventilátor, digestoř (a budeme je aktivně využívat, kdykoli máme pocit, že naše činnost produkuje nadstandardní množství vlhkosti)…
• pokud náš objekt splňuje kritéria nízkoenergetické budovy, můžeme zvážit i instalaci rekuperační jednotky, která problém vlhkosti v interiéru vyřeší za nás – jedná se ovšem o poněkud finančně nákladné řešení, které rozhodně není pro každého.

Trend novostaveb

V současné době je moderní vše řešit rychle, a to včetně výstavby nových objektů. Stavba většinou počítá s rychlým vystavěním hrubé stavby a uzavřením okenních otvorů osazením oken a dveří s cílem vše uzavřít, aby bylo možné nerušeně a bez ohledu na venkovní teploty pokračovat ve vnitřních a dokončovacích pracích.

Jakmile ovšem k osazení oken dojde, výrazně se tím zhorší výměna vzduchu v uzavřeném interiéru a  dojde k uzavření vlhkosti vznikající při následných prací uvnitř. Jakmile pak ještě přibude izolace obvodového zdiva, potenciální „sedání“, tedy vysychání, stavby může trvat i několik let.

Jakmile se tedy do takového objektu nastěhuje rodina, je třeba počítat, že kromě běžného provozu bude docházet k odpadu vody z mokrých procesů při výstavbě, vlhkost tedy bude po dobu několika let výrazně vyšší, než jakou lze očekávat, až stavba vydechne a vlhkosti materiálů se vyrovnají. Po celou dobu sedání stavby je třeba důsledně větrat, protože v takovém případě neřešíme pouze vyšší vlhkost, ale i odpar ze stavebních materiálů.

Problematika rekonstrukcí

Rekonstrukce je z určitého úhlu pohledu velmi podobná novostavbě – i když ne úplně. Objekt, který rekonstruujeme, se zpravidla před touto rekonstrukcí nacházel ve zmíněném rovnovážném stavu, kdy se vlhkost uvnitř udržovala přirozeně a přebytek byl větrán netěsnostmi.

Pokud do takové stavby osadíme nová, moderní okna, vlhkost v interiéru uzavíráme, stejně jako ji uzavíráme v novostavbách. Zde lze doporučit neosazovat okna až k vnější hraně obvodového zdiva, vhodnější je okno o trochu zapustit, zhruba do poloviny ostění, a jeho okolí zateplit izolací. Průchod vlhkosti takovou konstrukcí bude o něco snazší, než kdybychom okno umístili až k líci fasády.

Následně záleží na tom, jaké všechny procesy budeme v interiéru dělat, tedy zda dojde k výměně podlah, nahození omítek, přelepení dlaždic obkladů… Čím více mokrých procesů budeme provádět, tedy procesů, které budou vyžadovat vysychání, tím jsme blíže případu novostavby.

Pokud navíc ještě objekt zvnějšku zateplíme – k čemu určitě dojde, pokud byl objekt nezateplený, jinak bude zdivo promrzat a bude se na něm srážet vlhkost –, jsme prakticky na stejném bodě, jako je novostavba těsně po dokončení. Jediným rozdílem zde je, že samotné nosné konstrukce (obvodové stěny, příčky, nosné konstrukce stropů) zůstaly stejné a prakticky jako jediné nebudou vyžadovat vysychání. Samozřejmě tedy pokud jsme nezasáhli i do nich.

Pokud jsme si jisti, že nedošlo k žádné změně užívání prostor, stavba není nová nebo rekonstruovaná a žádný ze zmíněných tipů nepomáhá, nezbyde, než začít vlhkost z oken otírat – případně se obrátit na odborníka, který by mohl určit, kde přesně se v objektu nachází problém, který kondenzaci způsobuje. Možná bude řešení jasné (například výměna oken), ale potenciálně může jít i o nákladné stavební zásahy.