Praskání omítky ve styku s dřevěnou parapetní deskou způsobuje většinou těsné omítání bez dilatačních spár.

Dilatace u okna

Samozřejmě i těsné omítání může být bez defektů a používá se tam, kde je potřebné dosáhnout toho, aby se deska v omítce nehýbala. Je totiž estetičtější, když okraj desky směrem do místnosti sedí v omítce s nátěrem beze spár, jejichž objem se v průběhu roku radikálně mění. V tomto případě je nutné stěny směrem do místnosti těsně omítnout a u okna ponechat dilatační spáry.

Dilatace dovnitř místnosti

Postup v tomto článku zobrazuje opačné situování pevného a pohyblivého uložení – deska je uložena pevně u okna a dilatuje v úseku směrem dovnitř místnosti. Toto řešení je lacinější nejen kvůli zvolenému materiálu. Je zároveň výhodnějším i z hlediska času a pracnosti, a to především tehdy, když při osazování oken a parapetu řemeslníci dilataci vůbec neřešili.

Co budete potrebovat?

Materiál na jedno okno

• Maskovací páska

papírová, šířka 25 mm    

• Vápenný malířský nátěr

HET Vápenný nátěr
plastový kbelík, 6 kg    

• Sádra

HET Sádra bílá
pytlík, 1 kg    

• Brusná mřížka

zrnitost 80, 280 × 115    

• Plastová fólie

tloušťka alespoň 0,4 mm

• Nářadí

malé sekáče – plochý a špičatý
stěrky – malé, různé typy
nůžky nebo ořezávač na pásku a fólii
smetáček, lopatka a vysavač (na úklid)
houbička na umývání nádobí, suchá (!), na odstranění zaschlého vápna
malý štětec na vápenný nátěr
různé nádobky na rozdělání tmelu, vápenného nátěru
kbelík, houbička na nádobí (na umývání nářadí)
malý ruční postřikovač
list pilky na kov
kladívko

01 | Odstranění nesoudržných částí
Při pohybech parapetní desky může omítka popraskat. Veškeré nesoudržné části je nutno odstranit jemnými sekáčky, parapet je třeba přitom chránit páskou.

02 | Distanční fólie
Distanční fólie se ukládá v páscích ve dvou vrstvách, spodní pásky jsou širší než horní, protože se po skončení prací vytahují jako první.

03 | Upevnění fólie
Pásky fólie v součtové tloušťce asi 1 mm se přichytávají na parapetní desku maskovací lepicí páskou.

04 | Podklad
Povrch omítek, na které se budou vkládat plomby, musí být bez prachu a důkladně víckrát navlhčený. Parapetní desku musíme chránit před zvlhnutím.

05 | Příprava malty
Směs na plombování se namíchá podle zkušeností. V tomto případě byla zvolena směs sádry a vápenné kaše. Na větší nerovnosti lze použít směs s přídavkem písku.

13 | Vápenný nátěr
Po zabroušení ploch se může realizovat první nátěr vápenným mlékem s vhodnou konzistencí. Nátěr se nechá mírně ztuhnout.

14 | Odstranění fólie
Fólie se začínají odstraňovat od dolních vrstev, protože vespod nejsou přilepené k plombám a ná-
těrům. Od dřeva se oddělují poměrně snadno.

16 | Zatření spár
Pohledovou spáru, zhruba milimetrovou, můžeme vyplnit hustým vápenným mlékem. Ostatní ošetřované plochy se zatřou řidším vápenným nátěrem. Vápenný nátěr se nechá zaschnout.

15 | Vrchní část
Následně se opatrně odstraní i vrchní vrstva, která bývá často přichycená k plombě. Proto je třeba dávat pozor, aby se nevylámala.

18 | Odstranění pásky
Po vysušení nátěru se páska opatrně odlepí od desky, dejte však pozor, aby se nátěr neporušil. Případné drobné poruchy lze retušovat.

11 | Schnutí
Aby bylo možné povrch opracovat jemněji, je nutné vyrovnané plochy se stopami po zubech pilky nechat trochu oschnout.

10 | Pilkový list
Povrch se dá opracovat pomocí listu pilky na železo. Rovné plochy lze vytvořit diagonálními pohyby v různých směrech.

09 | Opracování plomby
Navzdory zarovnávání jednotlivých vrstev se povrch zatím nedá zarovnat do výsledné podoby, předchází tomu ještě několik úkonů.

17 | Ořezání pásky
Maskovací páska, která přečnívá před plochy ostění, se jemně ořeže. Případná stopa po noži nepřekáží – vápenné nátěry je třeba během let obnovovat.

08 | Celková tloušťka vrstev
Vrstvy se nanášejí tak, aby nepřečnívaly nad úroveň okolní plochy s nátěry, tloušťka vrstvy by neměla překročit přibližně 7 mm.

07 | Druhá vrstva
Každá další vrstva se nanáší na předešlou, ještě mokrou, částečně ztuhlou vrstvu, jejíž povrch můžeme zdrsnit škrábáním.

06 | První vrstva
Namíchaná směs se nanáší na připravený podklad v několika vrstvách vhodnou stěrkou – první vrstva jde přímo na omítku.

12 | Brusná síťka
Povrch se následně důkladně zarovná brusnou síťkou, která se používá při realizaci sádrokartonových konstrukcí. Rozdíl je v tom, že se pracuje s mírně vlhkým povrchem.

19 | Retuš nátěru
Zbytky nátěru se očistí suchou houbičkou nebo hadříkem. Následně se jemným štětcem zaretušují případné nedokonalosti nátěru ve styku ostění a desky parapetu.

Gumové misky se neuplatní

U tohoto druhu práce zapomeňte na gumové misky na míchání sádry – více se osvědčilo opětovné umývání nádoby na míchání směsi, protože čekání na ztvrdnutí zbytků směsi v gumové misce by trvalo velmi dlouho. Používání vody, v níž se čistilo nářadí, může měnit vlastnosti plomby – tuhne rychleji než při použití čisté vody.

Pozor na sifóny a odtoky

Při vylévání vody znečištěné vápenosádrovou směsí musíme dávat pozor na to, aby se nevylévala do dřezů, umyvadel, protože sádra (i když se použije v kombinaci s vápnem) je schopná vytvářet velmi tvrdé sedimenty, které mohou znefunkčnit sifóny v zařizovacích předmětech.

Vápenosádrová malta

Pro účely tmelení, plombování nerovností a poškození s malým rozsahem se nejlépe osvědčila směs vyrobená ze sádry a vápenné kaše. Počítejte s tím, že s přibývajícími léty bude tvrdší než před nanesením vápenného nátěru. Vlastnosti vápenosádrové plomby můžeme měnit různým poměrem míchání obou složek, stejně jako použitím vápenné kaše s různou hustotou. Čas tuhnutí se dá radikálně ovlivnit teplotou použité směsi – jednak vstupní teplotou obou složek, jednak teplotou přidané vody. Exspirace sádry tu hraje též důležitou roli – čím je sádra starší, tím pomaleji tuhne směs a ve výsledku je měkčí než směs z čerstvé sádry.

Nástroje na opracování povrchů

Překvapivě výborným a jednoduchým nástrojem na hrubší opracování tmelených ploch je obyčejný list pilky na kov. Dají se jím zarovnávat přečnívající nerovnosti nejen na ploše, která má být rovná, ale i na plochách zakřivených. Podstatnou výbornou vlastností je možnost použití i na vlhké povrchy, což zvládá málokterý nástroj. Na mírně ztuhlé povrchy se může použít i brusná mřížka, i když ta je přednostně určena k opracování suchých povrchů. Alternativně je možné používat i brusný papír, ale práce s ním je efektivní výhradně na suchých površích.

Současné materiály vhodné k rekonstrukcím

Nesprávnou aplikací současných materiálů mohou vzniknout majiteli historické stavby velké škody. Nezbývá nic jiného, než hledat řešení i s pomocí současných materiálů, aby byl výsledek stejně dobrý a pěkný jako výsledek práce lidí zpřed tří generací. Před opravou starých budov je nutno poradit se s odborníky – památkáři či restaurátory.

Doporučené materiály:

• vápenný malířský nátěr – směs speciálních a reologických aditiv a vápenného hydrátu ve vodním prostředí nebo vápenná kaše
• sádra – směsový hydrát síranu vápenatého

TEXT + FOTO: ArTUR – Ing. arch. Július Lišaník, Mgr. Katarína Chrústová

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.

Praskání omítky ve styku s dřevěnou parapetní deskou způsobuje většinou těsné omítání bez dilatačních spár.

Dilatace u okna

Samozřejmě i těsné omítání může být bez defektů a používá se tam, kde je potřebné dosáhnout toho, aby se deska v omítce nehýbala. Je totiž estetičtější, když okraj desky směrem do místnosti sedí v omítce s nátěrem beze spár, jejichž objem se v průběhu roku radikálně mění. V tomto případě je nutné stěny směrem do místnosti těsně omítnout a u okna ponechat dilatační spáry.

Dilatace dovnitř místnosti

Postup v tomto článku zobrazuje opačné situování pevného a pohyblivého uložení – deska je uložena pevně u okna a dilatuje v úseku směrem dovnitř místnosti. Toto řešení je lacinější nejen kvůli zvolenému materiálu. Je zároveň výhodnějším i z hlediska času a pracnosti, a to především tehdy, když při osazování oken a parapetu řemeslníci dilataci vůbec neřešili.

Gumové misky se neuplatní

U tohoto druhu práce zapomeňte na gumové misky na míchání sádry – více se osvědčilo opětovné umývání nádoby na míchání směsi, protože čekání na ztvrdnutí zbytků směsi v gumové misce by trvalo velmi dlouho. Používání vody, v níž se čistilo nářadí, může měnit vlastnosti plomby – tuhne rychleji než při použití čisté vody.

Pozor na sifóny a odtoky

Při vylévání vody znečištěné vápenosádrovou směsí musíme dávat pozor na to, aby se nevylévala do dřezů, umyvadel, protože sádra (i když se použije v kombinaci s vápnem) je schopná vytvářet velmi tvrdé sedimenty, které mohou znefunkčnit sifóny v zařizovacích předmětech.

Vápenosádrová malta

Pro účely tmelení, plombování nerovností a poškození s malým rozsahem se nejlépe osvědčila směs vyrobená ze sádry a vápenné kaše. Počítejte s tím, že s přibývajícími léty bude tvrdší než před nanesením vápenného nátěru. Vlastnosti vápenosádrové plomby můžeme měnit různým poměrem míchání obou složek, stejně jako použitím vápenné kaše s různou hustotou. Čas tuhnutí se dá radikálně ovlivnit teplotou použité směsi – jednak vstupní teplotou obou složek, jednak teplotou přidané vody. Exspirace sádry tu hraje též důležitou roli – čím je sádra starší, tím pomaleji tuhne směs a ve výsledku je měkčí než směs z čerstvé sádry.

Nástroje na opracování povrchů

Překvapivě výborným a jednoduchým nástrojem na hrubší opracování tmelených ploch je obyčejný list pilky na kov. Dají se jím zarovnávat přečnívající nerovnosti nejen na ploše, která má být rovná, ale i na plochách zakřivených. Podstatnou výbornou vlastností je možnost použití i na vlhké povrchy, což zvládá málokterý nástroj. Na mírně ztuhlé povrchy se může použít i brusná mřížka, i když ta je přednostně určena k opracování suchých povrchů. Alternativně je možné používat i brusný papír, ale práce s ním je efektivní výhradně na suchých površích.

Současné materiály vhodné k rekonstrukcím

Nesprávnou aplikací současných materiálů mohou vzniknout majiteli historické stavby velké škody. Nezbývá nic jiného, než hledat řešení i s pomocí současných materiálů, aby byl výsledek stejně dobrý a pěkný jako výsledek práce lidí zpřed tří generací. Před opravou starých budov je nutno poradit se s odborníky – památkáři či restaurátory. 

01 | Odstranění nesoudržných částí

Při pohybech parapetní desky může omítka popraskat. Veškeré nesoudržné části je nutno odstranit jemnými sekáčky, parapet je třeba přitom chránit páskou.

02 | Distanční fólie

Distanční fólie se ukládá v páscích ve dvou vrstvách, spodní pásky jsou širší než horní, protože se po skončení prací vytahují jako první.

03 | Upevnění fólie

Pásky fólie v součtové tloušťce asi 1 mm se přichytávají na parapetní desku maskovací lepicí páskou.

04 | Podklad

Povrch omítek, na které se budou vkládat plomby, musí být bez prachu a důkladně víckrát navlhčený. Parapetní desku musíme chránit před zvlhnutím.

05 | Příprava malty

Směs na plombování se namíchá podle zkušeností. V tomto případě byla zvolena směs sádry a vápenné kaše. Na větší nerovnosti lze použít směs s přídavkem písku.

06 | První vrstva

Namíchaná směs se nanáší na připravený podklad v několika vrstvách vhodnou stěrkou – první vrstva jde přímo na omítku.

07 | Druhá vrstva

Každá další vrstva se nanáší na předešlou, ještě mokrou, částečně ztuhlou vrstvu, jejíž povrch můžeme zdrsnit škrábáním.

08 | Celková tloušťka vrstev

Vrstvy se nanášejí tak, aby nepřečnívaly nad úroveň okolní plochy s nátěry, tloušťka vrstvy by neměla překročit přibližně 7 mm.

09 | Opracování plomby

Navzdory zarovnávání jednotlivých vrstev se povrch zatím nedá zarovnat do výsledné podoby, předchází tomu ještě několik úkonů.

10 | Pilkový list

Povrch se dá opracovat pomocí listu pilky na železo. Rovné plochy lze vytvořit diagonálními pohyby v různých směrech.

11 | Schnutí

Aby bylo možné povrch opracovat jemněji, je nutné vyrovnané plochy se stopami po zubech pilky nechat trochu oschnout.

12 | Brusná síťka

Povrch se následně důkladně zarovná brusnou síťkou, která se používá při realizaci sádrokartonových konstrukcí. Rozdíl je v tom, že se pracuje s mírně vlhkým povrchem.

13 | Vápenný nátěr

Po zabroušení ploch se může realizovat první nátěr vápenným mlékem s vhodnou konzistencí. Nátěr se nechá mírně ztuhnout.

14 | Odstranění fólie

Fólie se začínají odstraňovat od dolních vrstev, protože vespod nejsou přilepené k plombám a ná-
těrům. Od dřeva se oddělují poměrně snadno.

15 | Vrchní část

Následně se opatrně odstraní i vrchní vrstva, která bývá často přichycená k plombě. Proto je třeba dávat pozor, aby se nevylámala.

16 | Zatření spár

Pohledovou spáru, zhruba milimetrovou, můžeme vyplnit hustým vápenným mlékem. Ostatní ošetřované plochy se zatřou řidším vápenným nátěrem. Vápenný nátěr se nechá zaschnout.

17 | Ořezání pásky

Maskovací páska, která přečnívá před plochy ostění, se jemně ořeže. Případná stopa po noži nepřekáží – vápenné nátěry je třeba během let obnovovat.

18 | Odstranění pásky

Po vysušení nátěru se páska opatrně odlepí od desky, dejte však pozor, aby se nátěr neporušil. Případné drobné poruchy lze retušovat.

19 | Retuš nátěru

Zbytky nátěru se očistí suchou houbičkou nebo hadříkem. Následně se jemným štětcem zaretušují případné nedokonalosti nátěru ve styku ostění a desky parapetu.

Doporučené materiály:

• vápenný malířský nátěr – směs speciálních a reologických aditiv a vápenného hydrátu ve vodním prostředí nebo vápenná kaše
• sádra – směsový hydrát síranu vápenatého

Co budete potřebovat

Materiál na jedno okno:

• Maskovací páska papírová, šířka 25 mm    
• Vápenný malířský nátěr HET Vápenný nátěr, plastový kbelík, 6 kg    
• HET Sádra bílá, pytlík, 1 kg    
• Brusná mřížka, zrnitost 80, 280 × 115    
• Plastová fólie, tloušťka alespoň 0,4 mm
• Nářadí: malé sekáče – plochý a špičatý, stěrky – malé, různé typy, nůžky nebo ořezávač na pásku a fólii, smetáček, lopatka a vysavač (na úklid), houbička na umývání nádobí – suchá (!) – na odstranění zaschlého vápna, malý štětec na vápenný nátěr, různé nádobky na rozdělání tmelu, vápenného nátěru, kbelík, houbička na nádobí (na umývání nářadí), malý ruční postřikovač, list pilky na kov, kladívko

tip: Vlastnosti parapetní desky

U masivních dřevěných parapetních desek osazených do omítky je třeba respektovat jejich přirozené vlastnosti. V případě dřeva je to sesychání a bobtnání, u omítek zase přilnavost k ostatním konstrukcím a minimální pružnost.

TEXT + FOTO: ArTUR – Ing. arch. Július Lišaník, Mgr. Katarína Chrústová

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.