Větrání v zimě, v létě, celoročně: Jak zajistit kvalitní vzduch v interiéru?

Správné větrání interiéru je um, který se velmi často podceňuje a ne každý majitel objektu ho ovládá. Zejména v zimě je důležitost větrání opakována téměř každým odborníkem, protože právě v tomto období jsou nedostatky ve větrání nejvíce patrné a nejvíce škodlivé – ať už ve formě kondenzované vlhkosti nebo později plísní v interiéru.

Málokdo už ovšem ví, že větrání je přímo závislé na venkovním počasí a je vhodné ho uzpůsobit i roční době. Abychom ale byli spravedliví, řada lidí větrá jinak tak nějak intuitivně. Jak tedy na to správně?

Základní zásady větrání

Pravidelnost je základem úspěchu. To v první řadě. Nejefektivnějším způsobem větrání je tzv. intenzivní nárazové větrání, kdy se okna otevřou dokořán na několik minut, aby se vzduch v místnosti rychle vyměnil.

Tento postup je mnohem účinnější než dlouhodobé větrání na mikroventilaci, které způsobuje pomalý únik tepla, pomalou výměnu vzduchu a v zimě může vést k ochlazení okolních stavebních konstrukcí, čímž naopak podporuje tvorbu plísní. Ideální je větrat několikrát denně, zejména ráno po probuzení, večer před spaním a po činnostech zvyšujících vlhkost, jako je sprchování, vaření nebo sušení prádla.

Větrání v zimě

V zimním období je klíčové minimalizovat tepelné ztráty a zároveň udržet zdravé vnitřní prostředí. Nejlepší strategií je zmíněné krátké a intenzivní větrání – okna se otevřou dokořán na 3–5 minut (max 10 minut) několikrát denně, ideálně v průběhu dne, když je venku nejtepleji. Je vhodné vytvořit průvan, kdy se na krátkou dobu otevřou okna na opačných stranách domu, což umožní efektivní výměnu vzduchu bez výrazného ochlazení stěn a nábytku.

Dlouhé větrání na ventilaci či mikroventilaci v zimě není vhodné, protože dochází k ochlazování povrchů a následné kondenzaci vlhkosti, což může vést ke vzniku plísní. V místnostech s vyšší vlhkostí, například v koupelnách nebo kuchyních, je nutné větrat ihned po sprchování či vaření (nebo i v průběhu vaření, je-li to třeba), aby se předešlo vzniku kondenzátu.

Optimální vlhkost vzduchu v interiéru by měla být 40–60 %. Pokud je vyšší, doporučuje se nejen větrání, ale i použití odvlhčovačů vzduchu. Příliš nízká vlhkost (pod 30 %) je naopak problémem, protože způsobuje vysychání sliznic a podráždění dýchacích cest.

Větrání v létě

V letních měsících je strategie větrání odlišná. Během horkých dnů je vhodné okna zavírat přes den a využívat stínění (žaluzie, rolety, závěsy), aby se zabránilo přehřátí interiéru. Pokud je venkovní teplota během dne vyšší než v místnosti, větrání v tuto dobu může mít opačný efekt – interiér se zbytečně zahřívá a zvyšuje se i vlhkost vzduchu.

V případě extrémně horkých dnů se doporučuje větrání pouze krátce a s minimálním přístupem slunečního záření. Větrat by se mělo především ráno a večer, kdy jsou teploty nižší. Ideální je ponechat okna otevřená déle než v zimě, například 25–30 minut, případně přes noc, pokud je venku chladněji než uvnitř. Obdobně jako v zimě se nebojíme udělat v domě pořádný průvan, který vzduch velmi efektivně vymění.

Kromě teploty je vhodné sledovat i kvalitu venkovního vzduchu, zejména pokud se dům nachází v rušné oblasti. Během dopravní špičky nebo při zhoršených emisních podmínkách (např. smog v zimě) je lepší větrat mimo dopravní špičku nebo použít čističky vzduchu.

Větrat či nevětrat, toť otázka

Ač se to může zdát, nejde o žádnou složitou, natož existenciální, otázku. Větrat musíme a určitě bychom se měli soustředit na větrání pravidelné. Že větráme málo a měli bychom zvýšit frekvenci (či v létě i délku) může napovědět například únava, ospalost nebo bolest hlavy, které ukazují na vysokou koncentraci CO₂ v interiéru. Než nastoupí bolest a únava, můžeme vnímat „těžký“ vzduch, který se může zdát i zatuchlý, dusný…

V případě vaření či sprchy (ale i běžného provozu, zejména v zimě) si můžeme všimnout kondenzované vody na oknech či jejich zamlžení. Obdobné můžeme pozorovat i na zrcadlech, hlavně v koupelně. A v neposlední řadě můžeme zaznamenat přetrvávající pachy. Pokud zápach, přestože jsme odstranili jeho zdroj, přetrvává podezřele dlouhou dobu, výměna vzduchu v místnosti je nulová či nedostatečná.

A co mikroventilace?

Celá řada oken umožňuje větrání v pozici mikroventilace, což v praxi není okno „pootevřené“ (například u klasických oken našikmo naklopené okno na cca 10 cm, jinak také známé jako „ventilace“), ale okno, které umožňuje „netěsnost“. Již to napovídá, že mikroventilace není, nemůže být a nikdy nebude náhražkou řádného větrání. A rovněž se nedoporučuje používat v zimě, a to přestože mikroventilace nevytváří průvan a teoreticky ani neochlazuje místnost či stěny a nábytek.

Při značném rozdílu teplot v interiéru a exteriéru v zimě by totiž přeci jen nejbližší ostění kolem mikroventilace mohlo prochladnout, což by z dlouhodobého hlediska mohlo způsobit vznik plísní či způsobit poškození okna. Trochu paradoxně může mikroventilace představovat problém i v létě, protože pootevřené okno neizoluje hluk z ulice.

Mikroventilace je ze své podstaty vhodná pro mírnou a velmi pomalou výměnu vzduchu v období roku, které to dovoluje (tedy ne zima či léto, kdy je třeba intenzivního větrání ve vhodnou denní dobu). Rozhodně bychom ji neměli používat, obdobně jako větrání samotné, když je venku znečištěné ovzduší.