Moderní stínicí systémy

Zatímco během zimního období je schopnost prosklených stěn získávat teplo ze slunečního záření vítána, v létě je to spíše problém, který je zapotřebí řešit. Aby nebylo nutné zvýšenou teplotu v interiéru regulovat klimatizací, je vhodné použít stínicí prvky. Některé z nich zároveň dokážou během zimních nocí snížit tepelné ztráty budovy.

I přes nesporné výhody zastínění prosklených ploch fasády nemá využívání venkovní stínicí techniky v našich končinách dlouhou tradici. Ještě i dnes se její využití považuje za nadstandard a majitel budovy si ho může, ale i nemusí pořídit. Jen málokterý drobný stavitel její použití zohledňuje při posuzovaní tepelně- a světelnětechnických či estetických parametrů budovy. Důvodem takového přístupu je snaha ušetřit na nákladech, což je však zavádějící, protože právě ignorování potřeby stínicího systému může provoz domu prodražit.

Světelné podmínky a kvalita vnitřního prostoru
Průzkumy realizované Agenturou Louis Harris Institute z USA prokázaly, že nevyhovující světelné a tepelné podmínky v místnosti, v níž lidé žijí a pracují, mají nepříznivý vliv na jejich koncentraci, rychlost myšlenkových pochodů i na pracovní výkony. Jsou příčinou vzniku únavy a problémů se zrakem. Podobný vliv na kondici má i teplota v místnosti. Podle výsledků studie, kterou vypracovala Dánská technická univerzita v Lyngby, začne klesat produktivita práce už při teplotě vyšší než 25 °C, přičemž při teplotě nad 30 °C je pokles dokonce velmi prudký.

Stínicí technika pomáhá udržovat teplotu v místnosti na přijatelné úrovni i bez použití klimatizace a zmírňuje výkyvy světelné a tepelné pohody během dne. Jednoduchá, nezastíněná skleněná tabule o tloušťce 6 mm propustí do interiéru až 88 % slunečního záření, naopak se stínicími prvky zachytí a odrazí až 80 % světla.

Z hlediska ochrany interiéru před přehříváním je potřeba si uvědomit, že exteriérové stínicí prvky mají až dvojnásobnou účinnost než interiérové. Na obranu interiérového stínění je ale třeba říci, že je flexibilnější (individuální nastavení světelných podmínek v místnosti).

S řešením stínění se musí počítat už v návrhu
Vhodně navržený a správně používaný systém stínění dokáže zajistit nejen správné a zároveň příjemné světelné podmínky, ale přispívá i k úsporám energie. Pokud se při úvahách o energetické náročnosti budovy počítá se stínicím systémem, musí se zohlednit už ve fázi projektu a promítnout do výkonů klimatizačních zařízení a systému vytápění. Tím se v konečném důsledku mohou snížit pořizovací náklady na tyto systémy a zároveň se omezí doba, během níž jsou oba systémy v provozu.

Také u kvalitních okenních výplní v nových či rekonstruovaných budovách mohou stínicí prvky přinést úsporu 20 až 25 %. Stínění tedy plní svou funkci optimálně, jestliže se s jeho instalací počítá už od začátku. Stínicí systém je možné řešit nejen jako technický komponent, ale i jako architektonický prvek. Dodatečná řešení vedou pokaždé ke kompromisům. Například u budov s klasickými okny je vhodné některé součásti stínicího prvku (boční kolejničky nebo horní buben) z praktických i estetických důvodů schovat nad okno pod omítku. Rovněž u ovládání se vyskytuje několik prvků, které je nutné převést z vnější části budovy dovnitř. Pokud se s tím nepočítá už v době osazování okna, je nutné konstrukci rámu nebo stěny provrtat, v důsledku čehož vznikají tepelné mosty.

Moderní stínicí systémy jsou automatizované
Jestliže uvažujete o instalaci stínicí techniky, nezapomeňte ve svých úvahách na její ovládání. Flexibilní a efektivní využití umožňují motoricky poháněná zařízení, ovládaná elektronicky řízenými systémy.
Automaticky ovládané stínicí prvky, zejména žaluzie, slunolamy a markýzy, jsou vybaveny senzory, které snímají intenzitu slunečního záření a sílu větru, aby dokázaly správně reagovat na různé povětrnostní podmínky a zároveň zajistily ochranu před poškozením větrem. Při silném větru se tak může stát, že je systém nastaví do bezpečné polohy, v níž však nemusejí poskytovat ochranu před slunečním zářením, a toto nastavení pak nelze změnit ani mechanicky. Proto je v domech s důmyslným exteriérovým stíněním zapotřebí myslet na doplňkové formy stínění pomocí interiérových prvků, jako jsou žaluzie, rolety, posuvné stínicí panely nebo klasické závěsy.

Typy stínicích prvků
Žaluzie
Představují nejrozšířenější způsob ochrany před přímým slunečním zářením. Venkovní jsou efektivnější při ochraně před přehříváním a díky své pevné konstrukci při úplném sklopení dokážou poskytnout dostatečnou ochranu a místnost zcela zatemnit. Jsou-li kontakty dosazení jednotlivých lišt kvalitně utěsněny, poslouží tyto žaluzie i v zimě – ke zlepšení tepelněizolačních vlastností okna.

Vnitřní žaluzie mají obvykle subtilnější konstrukci a používají se k regulaci množství světla, respektive ke ztlumení a rozptýlení světla při zachování dostatečného jasu v místnosti. Mezi nejpoužívanější patří žaluzie v bílém provedení nebo stříbrné hliníkové. Novinkou jsou žaluzie z poloprůhledného materiálu, který tlumí přímé sluneční světlo, ale zachovává možnost výhledu do okolí.

Při regulaci světla jsou účinné i vertikální žaluzie, i když mohou budit dojem kancelářské uniformity. V současnosti jsou však k dispozici i různobarevné či vzorované vertikální žaluzie.

Rolety
Hlavním úkolem exteriérových rolet je ochrana samotného okna před povětrnostními vlivy, před násilným vniknutím a za chladného počasí snižují úniky tepla. Z toho důvodu se využívají především na severní fasády, zatímco na jižních fasádách téže budovy mohou být instalovány například žaluzie. V závislosti na tom, zda rolety mají být součástí projektu, nebo se pořizují dodatečně, existují tři způsoby osazení roletového systému, a to předokenní rolety se zaomítkovou schránkou, předokenní rolety s hliníkovým bubnem namontovaným na stěnu před oknem a nadokenní rolety montované do otvoru nad oknem. Rolety i žaluzie jsou manuálně snadno ovladatelné popruhem nebo klikou. Ke zvýšenému standardu patří vytahování pomocí elektromotoru, který se ovládá vypínačem, dálkovým ovladačem nebo centrálně.

Okenice
Po delší odmlce se do popředí zájmu dostaly opět okenice. Oproti tradiční, otevírací verzi, která se dodnes využívá na malých rekreačních objektech a stylových rodinných domech hlavně kvůli bezpečnosti, prošly moderní okenice mnoha inovacemi. V podstatě jde o posuvné panely, které jsou obvykle řešeny na celou výšku podlaží a jejich vnitřní plocha je vyplněna pevnými nebo nastavitelnými lamelami. Mohou být horizontální nebo vertikální, případně se na jedné budově mohou objevovat obě dvě. Na rozdíl od rolet a žaluzií, které lze i přes drobné komplikace instalovat dodatečně, jsou posuvné panely prakticky vždy součástí architektonického řešení a výraznou měrou se podílejí na vzhledu budovy. Umísťují se přímo na stěnu, ale dají se instalovat i jako posuvné stěny na balkonech a pavlačích.

Slunolamy
Podobně jako moderní stínicí panely jsou i slunolamy charakteristickým prvkem moderních budov. Obvykle jde o stabilně nainstalovaný horizontální prvek s pevnými nebo nastavitelnými lamelami. Šířka slunolamů se pohybuje v desítkách centimetrů. Jejich úkolem je zachytit a odrazit přímé sluneční světlo ještě daleko před fasádou nebo skleněnou plochou, čímž se efektivnost stínění zvyšuje.

Markýzy
Na balkonech a terasách bytů a rodinných domů se běžně používají především výsuvné markýzy. Představují šikovné řešení i pro místnosti bez balkonů, ale s okny orientovanými na jih. Chrání okno i stěnu před přehříváním a tlumí přímé světlo. Během slabých přeháněk dokážou poskytnout ochranu i před deštěm, ale před příchodem silného větru je lepší je zatáhnout.

Jedná se spíše o doplňkový stínicí prvek, s nímž se jen málokdy v projektu počítá. Výroba na míru a jednoduchá instalace markýzy je pohotovým a dostupným řešením pro jakýkoliv obytný objekt.

text: Ing. arch. Anna Pálfiová
foto: VELUX, Somfy, Warema D.O.S., Voivo, K-system

–>–>