Slunolam: prvek, který stíní nejen okna ale celé fasády objektů

Denní světlo je důležité pro naši psychiku. Pokud ovšem vezmeme v potaz, že sluneční světlo má sílu zhruba 1000 tisíc luxů, zatímco optimální jas v místnosti je 1500 luxů, je zřejmé, že potřebujeme stínit světlo, které dopadá přímo na okna, resp. na konkrétní fasádu budovy. Otázkou ovšem je, jakým způsobem (a tedy i s jakým výsledkem) chceme světlo odstínit. Jinak stíní rolety, jinak žaluzie – a jinak slunolamy.

Slunolamy v praxi nestíní zcela, ale pouze regulují svit, který proniká skrz slunolam – ať už střešní nebo fasádní. Zní to povědomě? Ano, s něčím podobným se můžeme setkat u žaluzií. Nejde ovšem o totéž. Zřejmě největší rozdíl je v umístění jednotlivých prvků. Žaluzie (potažmo roleta) je stínící prvek konkrétního okna, resp. skla.

Slunolam je stínící prvek domovní, který neřeší pouze jedno okno ale konkrétní plochu fasády nebo střechy. Na rozdíl od žaluzie je slunolam rovněž ukotven, zpravidla, k obvodové stěně budovy. Zpravidla je zdůrazněno schválně, protože se můžeme setkat i se samostatně stojícími vertikálními slunolamy, které stíní například zahradní posezení.

K čemu přesně slouží?

Velmi jednoduše řečeno slunolam láme dopadající sluneční záření, čímž nestíní světlu, ale zabraňuje oslňujícímu jasu a teplu, které s sebou slunce nese, aby pronikalo skrz, znepříjemňovalo pobyt v interiéru a zahřívalo povrchy a vzduch vnitřního prostředí. Sluneční svazek o ploše 1 m2 je totiž potenciálně zdrojem tepla o výkonu 1 000 W. Teplo se samozřejmě projeví až ve chvíli, kdy slunce dopadne na povrch – tedy fasádu, zasklení…

Pokud se zaměříme například na okno bez žaluzie, pak se část světla odrazí, část pohltí sklo a část projde a dopadne na předměty v interiéru, kde následuje stejný proces (v závislosti na jejich průsvitnosti). Pohlcená energie se přemění na teplo a takto vyhřáté předměty přispívají k teplotě svého okolí. To je běžná charakteristika situace, kterou si můžeme představit, abychom pochopili důležitost žaluzií nebo rolet v horkém letní počasí – zejména pak těch venkovních, které toto teplo nepropustí do interiéru.

Na stejném principu však funguje slunolam. Slunolam odcloní sluneční záření, které tak neprochází skrz a nemůže dopadat na předměty za slunolamem, zahřívat je a lokálně zvedat teplotu v jejich okolí. Slunolamy přitom lze volit fixní anebo s otočnými lamelami (nebo neotočnými), aby bylo možné v průběhu dne slunolam přizpůsobit slunečnímu záření anebo požadovanému využití stíněného prostoru.

Co je zde rovněž důležité zdůraznit – slunolamy lámou záření, jejich funkcí není plné stínění (jako je tomu například u markýzy), takže i přes efektivní zabránění pronikání slunečních paprsků nebude místnost přehnaně stíněna potřebnému světlu. V určitých případech lze navíc slunolam využít k účelovému lomu světla, které je od lamel odraženo na strop místnosti a do interiéru, například učebny, přivede dodatečné – ale ne oslňující – světlo, které by jinak bylo třeba nahradit umělým osvětlením.

Lamely slunolamu navíc plně propouští vzduch, takže prostory za slunolamy (nebo pod nimi) přirozeně dýchají. Otočné lamely lze navíc otočit do „uzavřené“ pozice, kdy poslouží i jako ochrana před deštěm.

Jak slunolam vypadá?

Konstrukce slunolamu, velmi zjednodušeně, sestává z lamely, držáku a nosníku.

Lamely jsou zpravidla vyráběny z hliníku, méně pak z oceli, dřeva nebo skla. Čím speciálnější je materiál, tím je samozřejmě náročnější údržba slunolamu. Z hlediska povrchové úpravy pak existuje rovněž řada možností – od lamel bez povrchové úpravy, až po všechny barvy RAL vzorníku. Lamely se dále dělí podle tvaru a šířky – obojí se liší dle výrobce a provedení –, standardně se šířky lamel pohybují mezi 80 mm a 415 mm, tvar lamel lze dělit do tří skupin:

• otevřené,
• polootevřené,
• uzavřené.

Dle zvolené lamely se následně volí typ držáku a nosníku.

Při výběru slunolamu je třeba si v předstihu promyslet, zda bude vhodnější pevný slunolam anebo slunolam s pohyblivými lamelami. Pevný slunolam má samozřejmě lamely fixovány nastálo, takže je třeba jejich sklon přizpůsobit tak, aby v lokalitě umístění slunolamu správně plnily svou funkci. Oproti tomu slunolam s pohyblivými lamelami lze v průběhu dne upravovat tak, aby vždy lámal světlo, jak je nejoptimálnější s ohledem na využití prostor za slunolamem. Ovládání lamel zpravidla probíhá pomocí elektromotoru.

Ovládání pohyblivých slunolamů

Pohybovat, jak již bylo řečeno, jde pouze se slunolamy s pohyblivými lamelami – vždy je vhodnější zvolit dálkové ovládání, protože při ruční manipulaci by mohlo dojít k poškození. Kromě ovládání na ovladač (od ovládání podomítkového až po dálkové) lze lamely ovládat i elektronickými řídícími jednotkami. Stejně tak lze lamely napojit i na sluneční, tepelná, větrná nebo dešťová čidla a nechat je, ať na venkovní počasí reagují samy.

Optimální umístění slunolamů

Dle orientace objektu k světovým stranám jsou místnosti více či méně náchylné na přehřívání a enormní oslunění. To samozřejmě závisí i na ročním období – tedy zda se potýkáme se sluncem letním nebo zimním. V létě se slunce pohybuje po mnohem vyšší trajektorii než v zimě, což znamená, že sluneční paprsky dopadají na objekt pod jiným úhlem. Při návrhu slunolamu proto musíme vzít v potaz jak letní, jedovatější, slunce, tak i slunce zimní, mírnější.

Dle orientace objektu jsou nejvíce náchylné místnosti orientované na jih. V zimě může jít o optimální orientaci, protože je slunce žádoucí, dopadá pod nízkým úhlem a prohřeje a prozáří místnost do hloubky, v létě je ovšem situace značně horší a takřka bez výjimky vyžaduje vnější stínění. Slunolamy jsou tak velmi vhodným řešením – zabrání prostupu slunce do místnosti ale propustí světlo.

Místnosti orientované východním směrem jsou zpravidla prostory, kde lidé netráví tolik času (kuchyně, spižírny, jídelny…), a tedy ani nevyžadují takové stínění jako místnosti pravidelně a dlouhodobě obývané. Stejně tak severně orientované místnosti jsou zpravidla studené, málokdy si užijí více než pár hodin nepřímého slunce denně a rovněž tedy slunolam nevyžadují.

Oproti tomu západní orientace je zřejmě tou nejpříjemnější, protože v době, kdy se slunce ocitne na obloze tak, aby plně osvítilo místnosti, je již zpravidla slabší a příjemnější – a to včetně letních měsíců. Pokud tedy západně orientované místnosti vyžadují stínění, je vhodné sáhnout po žaluziích, roletě nebo vertikálním slunolamu.

Nejvíce se tak vyplatí slunolamy na jih, nejméně na sever, kde slunce většinou vůbec není problém. Lze je ovšem využití alespoň jako dekoraci nebo bariéru chránící soukromí.

Kde najdou slunolamy využití?

V současné době jsou slunolamy nejčastěji k vidění na veřejných – například školách či knihovnách –, kancelářských, průmyslových a komerčních budovách (obchodní domy) a zejména objektech s rozsáhlými prosklenými plochami fasád. Jejich použití ale není limitované jen na tento typ budov, slunolamy lze využít kdekoli. Použít se dají i jako vizuální bariéra kolem rodinných domů (u teras či bazénů).

Vyrábí se jako vertikální nebo horizontální prvky, což předurčuje jejich další použití. Horizontální slunolamy jsou vhodné nad terasy, zimní zahrady, venkovní posezení, altánky… zatímco vertikální slunolamy se používají jako stínění fasád anebo zahrad. Druhý typ slunolamů navíc může být připevněn k obvodovým (nebo nosným) zdem, ale zároveň být i jako samostatně stojící prvek.