Plísně v interiéru: kde se berou a jak jim předejít

S nehezkým černým povlakem v rozích oken nebo místností se setkal v životě nejspíš každý. Plísně ale nejsou jen nevzhledné na pohled, při dlouhodobém působení mohou mít zásadní vliv na naše zdraví.

Podle předpokladů WHO narůstá riziko rozvoje astmatu a dalších chronických onemocnění dýchacích cest až o 75 % u lidí, kteří jsou dlouhodobě vystaveni plísním. Odolnost těchto nezvaných návštěvníků je přitom neuvěřitelná, podle výzkumů přežijí ozáření 200krát silnější, než jaké by zabilo člověka. Tato vlastnost jim pomohla proniknout dokonce až na mezinárodní vesmírnou stanici ISS.

Příčina vzniku plísní

Plísně, tak jako jakýkoliv jiný živý organismus, potřebují k životu dostatek potravy a tekutin. To znamená, že výskyt plísní v interiéru přímo souvisí s mírou vzdušné vlhkosti. Při výstavbě rodinného domu se použije až 10 000 litrů vody, k tomu se přidá nedostatečná tepelnou izolace zdí, poškození střechy nebo fasády či špatně provedená montáž oken…

Teplý vzduch z interiéru narazí na chladnější vnitřní povrch obvodového zdiva a způsobí kondenzaci vodních par na stěnách a oknech. V tu chvíli vzniká živná půda pro bujení plísní. Z toho důvodu je nutné nadměrnou vlhkost z interiéru dostatečně odvětrávat.

Kvůli vlhkým zdem se také plísně mohou šířit po celém domě, ať už na tapetu, dřevo, plast nebo omítku. Každodenní činnosti, jako je dýchání, vaření nebo sprchování navíc koncentraci vodních par ještě zvyšují. Riziko vzniku plísní rovněž narůstá v chladném ročním období, kdy stoupá rozdíl vnitřních a venkovních teplot. S tím souvisí i nutnost častějšího, ale krátkodobého větrání v zimním období.

Typy plísní

Nejběžnější jsou černé plísně, které najdeme především na zdech, tapetách nebo spárách mezi dlaždicemi. Jedná se o druh křídové plísně, která při narušení vylučuje mykotoxiny – což je samozřejmě zdraví nebezpečné, a proto se při likvidaci neradí na plíseň sahat. Tento druh plísně je nutné řešit komplexně, zeď oškrábat až na čistou omítku, omýt, dezinfikovat a natřít protiplísňovou barvou. Černá plíseň bývá často označována za příčinu syndromu nemocných budov.

Bílé plísně jsou poměrně nenápadné, prozradí je hlavně mírně plesnivý zápach nebo roztoči a rybenky. Vyskytují se v rozích stropů nebo podlah, za nábytkem či ve sklepech. Přestože nevyžadují tak radikální zásah jako černá plíseň, i ony jsou zdraví nebezpečné a vyžadují pečlivé odstranění. Konec konců, rostlá bílá plíseň po nedůsledném odstranění může opětovně vyklíčit i na novém nátěru barvy.

Zelené plísně známe především z potravin, ale mohou se objevit i ve vlhkých místnostech, jako jsou koupelny a kuchyně, nebo na špatně větraných místech – například pod podlahovou krytinou nebo za obklady stěn. Řada těchto plísní je relativně neškodná, najdou se ovšem i druhy, které rozhodně zdraví nepřispívají.

Červené plísně jsou relativně neškodné, zejména pro zdravého člověka. Přestože se tvrdí, že ke svému růstu vyžadují celulózu, často se vyskytují i na dlaždicích v koupelnách. Obecně jim vyhovuje teplo a vlhko. Odstranit je lze například důsledným čištěním bělidlem.

Žluté plísně jsou pro zdraví velmi nebezpečné, ale v našich končinách se díky vysokým hygienickým standardům vyskytují jen vzácně. Najít je můžeme ve vlhkých rozích, na bavlněných látkách a čalouněném nábytku. Zde ovšem pozor, žlutá plíseň může být v určitých stádiích zaměněna s dřevomorkou domácí – a ta je z hlediska stavby ještě více nežádoucí než plíseň.

Jak s plísní naložit?

Protože plísně jsou v podstatě druh houby, to co vidíme, je pouze výtrusnice. Podhoubí se skrývá pod povrchem a vytváří rozsáhlou síť, podobně jako je tomu u lesních hub. Použitím přípravku proti plísním tedy odstraníme jen viditelný projev, tedy plodnice. Problém, který vznik plísní zapříčinil, zůstává pouhým postřikem neodstraněn.

Trvalé odstranění plísní je velmi obtížné, v některých případech nezbývá než přistoupit k renovačním nebo rekonstrukčním stavebním pracím. Nejúčinnější způsob boje proti plísním je tedy prevence. Předcházet jejich pozdějšímu vzniku pomůže zejména dostatečná síla stěn, správné stavební a montážní postupy, vhodné zdící materiály a systémy vytápění a hlavně dostatečné větrání.