Příčiny poruch dřevěných staveb a konstrukcí

Životnost dřevěných staveb a konstrukcí je relativní veličina. Avšak ani ten nejpropracovanější návrh dřevěné konstrukce nemusí vždy zabránit vzniku poruch na konstrukci. Může však minimalizovat riziko jejich výskytu. Vliv jednotlivých detailů konstrukce na životnost a spolehlivost lze přirovnat k pevnosti řetězu – každý řetěz je tak pevný, jak je pevný jeho nejslabší článek.

Co je to porucha
Pod pojmem porucha dřevěné konstrukce nebo objektu rozumíme změnu jejich skutkového stavu oproti původnímu stavu ve spojení se snížením jejich užitné nebo památkové hodnoty.

Podle stupně významnosti rozdělujeme poruchy na:

• chyby,
• běžné opotřebení,
• nevýznamné poruchy,
• významné poruchy,
• havarijní poruchy.

Proč vznikají poruchy?
Předpokladem vzniku poruch v dřevěných stavbách a konstrukcích je samotný konstrukční materiál – dřevo. Dřevo je přírodní materiál organického charakteru, který mohou znehodnocovat různé činitele. Vznik poruch závisí na druhu dřeva a klimatických podmínkách, v nichž se dřevěná konstrukce objektu nachází. Jde především o neustálé, trvalé a opakující se působení slunečního záření, kyslíku, vody v různé formě (zemní a vzdušná vlhkost, déšť, sníh, led, námraza). Rozdíl teplot během dne a ročních období, prach a další vlivy zanechávají na konstrukci stopy. Hlavní příčinou poruch dřevěných konstrukcí je však napadení dřeva dřevokaznými houbami a hmyzem. Výrazné poškození dřeva nastává i při živelních událostech, jako jsou například požár, vichřice, sníh, povodeň a podobně.

Příčiny vzniku poruch dřevěných konstrukcí můžeme rozdělit do čtyř oblastí:

• chyby konstrukčního materiálu (dřeva nebo jiných materiálů), které se nezjistily nebo nezohlednily v průběhu zhotovení objektu,
• projekční a výrobní chyby (poruchy),
• zvýšené zatížení konstrukce a jejích prvků,
• chyby konstrukčního materiálu (dřeva), které vznikly v důsledku degradačních procesů.

Největší problémy činí dřevěným konstrukcím voda.

Chyby konstrukčního materiálu
Poruchy způsobené chybami samotného dřeva nemůže předvídat ani projektant ani realizační firma. Jde o suky (nadměrně velké a početné), přítomnost tlakového dřeva u jehličnanů, respektive tahového dřeva u listnáčů, nepravidelný průběh vláken, hniloba, požerky od hmyzu, trhliny, vady, které vznikly při řezání a sušení dřeva nebo při opracování dřevěných prvků. Životnost dřevěné konstrukce lze prodloužit, pokud již při její realizaci budeme dbát na pečlivý výběr toho nejvhodnějšího a nejkvalitnějšího dřeva. Proto je třeba mít na paměti, že není dřevo jako dřevo. Vhodné a snadno dostupné jsou jehličnaté dřeviny (smrk, modřín, borovice). Z hlediska přirozené trvanlivosti je nejvhodnější dřevinou modřín.

Projekční a výrobní chyby (nedostatky)
Poruchy mohou způsobit chyby, které vznikají z různých příčin. Často jde o nevhodné použití dřeva, chybný materiál, nevhodné konstrukční řešení (zejména u izolací proti vnikání srážkové vody) či tvorbu kondenzované vody. Svou měrou přispívá i nedostatečné dimenzování prvků, nevhodný výrobní a montážní postup, nedostatečný přístup vzduchu k dřevěným prvkům, zazdění pozednic nebo použití dřeva s nevhodnou (často vyšší) vlhkostí. Vytvoří se tak podmínky pro napadení dřeva dřevokaznými houbami a hmyzem. Často se, zvláště u povrchové úpravy, nedodržuje požadovaná chemická ochrana.

Zvýšené zatížení konstrukce a jejích prvků
V průběhu užívání dřevěné stavby a konstrukce může v rámci rekonstrukčních zásahů dojít k nadměrnému zatížení konstrukce použitím nových materiálů (například při výměně dřevěného šindele za těžkou pálenou tašku), k odstranění významných nosných prvků nebo ke vzniku nadměrného zatížení vlivem nadměrného množství sněhu, deště nebo silného větru, povodně nebo zemětřesení.

Chyby konstrukčního materiálu (dřeva) následkem degradačních procesů
Nejvážnější poruchy dřevěných konstrukcí vznikají při poškození dřeva hnilobou způsobenou dřevokaznými houbami nebo požerky od dřevokazného hmyzu. Je-li vlhkost dřeva více než 20procentní, začnou se vytvářet podmínky pro vznik hniloby způsobené dřevokaznými houbami, například dřevomorkou domácí, konioforou sklepní, pornatkou Vaillantovou a jinými. Jestliže je vlhkost dřeva více než 10procentní, může být dřevo poškozeno například tesaříkem krovovým či fialovým nebo červotoči. Na poškození dřeva se dále podílí trvalé působení povětrnostních vlivů – UV záření, voda, kyslík a další nebo cyklické mechanické, vlhkostní a teplotní namáhání dřeva. Často bývají poruchy, co do rozsahu, tak stupně,v konstrukci rozloženy nerovnoměrně – soustřeďují se v kritických zónách.

Odstraňování příčin poruch
Tím, že odstraníme zvýšenou vlhkost dřeva v konstrukci, omezíme podmínky pro činnost dřevokazných hub a hmyzu.

Tato opatření spočívají v:

• opravě střešní krytiny,
• zlepšení hydroizolace základů,
• úpravě konstrukčních řešení stěn a střech tak, aby v interiéru nedocházelo k tvorbě kondenzované vody.

Zastavit činnost dřevokazných hub a hmyzu na napadeném dřevě lze:

• vysušením napadeného, obvykle mokrého, hnilého dřeva,
• krátkodobým opálením poškozených částí.

Sterilizace dřeva, tj. likvidace škůdců ve dřevě, hlavně dřevokazných hub a hmyzu, se provádí chemickými biocidními prostředky se sanačním účinkem.

Dalšímu znehodnocování zdravého dřeva zabráníme vhodnou chemickou ochranou (fungicidními nebo insekticidními přípravky) a odstraněním zvýšeného statického zatížení pomocí doplňkových stavebněkonstrukčních zásahů (pomocné statické prvky a konstrukce).

Ing. Zuzana Vidholdová
Foto: E. Bobeková, P. Drábek a JAGA