Protipožární nátěry na dřevo

V základní podobě jsou sice protipožární nátěry známy již od starověku (vápenné roztoky, soli a vodní sklo), ovšem jejich účinnost byla bohužel velmi nízká, a proto nehrály ve výstavbě žádnou podstatnější roli. Moderní protipožární systémy je možné dělit jednak podle účelu použití (na dřevo, na kov), jednak podle jejich funkce (nejrozšířenější jsou intumescentní, tj. zpěňující nátěry). Častá změna norem a také zavedení a používání eurokódů mnohdy ztěžuje orientaci v této problematice.

ČSN 73 0810: 2005 Požární bezpečnost staveb, bod 4.12, určuje, kdy a za jakých podmínek smí či nesmí být proveden protipožární nátěr:
Zpěňující nátěry či jiné ochrany konstrukcí, které nemají průkazně ověřenou a zaručenou dostatečnou životnost a musejí se obnovovat, lze užít jen:
a) na těch částech konstrukcí, které i po zabudování jsou přístupné k obnovování ochran, jakož i ke kontrole stavu těchto ochran,
b) v případech, kde požadovaná požární odolnost konstrukcí je:

• nejvýše 30 minut, jde-li o:

• objekty s požární výškou h ≤ 9 m, nejvýše však objekty o čtyřech nadzemních podlažích, nebo
• konstrukce nezajišťující stabilitu objektu nebo jeho části, které se nacházejí v nástavbách posledních dvou nadzemních podlaží v objektech s původní požární výškou h ≤ 22,5 m (např. krovy),

• nejvýše 45 minut u jednopodlažních výrobních, popřípadě skladových objektů s požární výškou h = 0, pokud doba životnosti (do první obnovy) ochrany konstrukce je nejméně 10 let.

Těchto ochran nelze použít u konstrukcí v podzemních podlažích a u konstrukcí požárních úseků navrhovaných podle ČSN 73 0831, ČSN 73 0833 – OB4 a ČSN 73 0835 – LZ.

Vyhláška 246/01 Sb. řadí protipožární nátěry k požárněbezpečnostním zařízením, což udává povinnost pravidelné a průkazné kontroly funkčnosti na konstrukci.

Klasifikace nátěru musí být provedena taktéž v souladu s platnými českými předpisy, tedy (nejen) podle ČSN EN 13501-2, českou autorizovanou osobou. Nátěr, pokud je zapracován do projektu a vyžadován při kolaudaci, smí provádět pouze firma k tomu způsobilá, která svoji způsobilost musí doložit.

Příklad tabulky výrobce

Rozdělení protipožárních nátěrů

V případě požární bezpečnosti se vždy jedná o ucelený systém, kdy je důležité zejména dodržení technologie aplikace a údržby.
Protipožární nátěr nezabrání poškození požárem, pouze zpomalí degradační účinky ohně a vytvoří dostatek času k eva­kuaci osob, popřípadě majetku. Pokud mají být ve stavbě takové nátěry správně po­užity, tedy takovým způsobem, aby plnily svůj účel, je nezbytné, aby každý projektant znal a hlavně rozuměl jejich působení a chování při požáru.

Nátěry na intumescentní bázi

Většina dnešních protipožárních nátěrů je na intumescentní bázi. Nátěry jsou ředitelné vodou a neobsahují žádné halogeny, azbest ani chlorové sloučeniny. Podstatou jejich působení je chemická reakce, kterou vyvolává vyšší teplota při požáru. Vlivem této vysoké teploty na dřevní hmotu dochází k dehydrataci neboli vysušování dřeva. Dřevní hmota odhořívá a uhelnatí, čímž dochází k omezení přístupu vzduchu a zpomalení procesu hoření. Vlivem nadouvadel (obsahují látky s vyšším obsahem dusíku, případně melanin, glycin, močovinu) se vytvoří izolační vrstva nehořlavé pěny. Způsob a rychlost vypěnění, struktura a výška pěny i ostatní parametry limitují účinnost protipožárního nátěru (uvádí se, že intumescentní nátěry zvětší při požáru svůj objem cca 50krát).

Nátěry na lignocelulozové bázi

U protipožárních nátěrů na dřevo na lignocelulozové bázi, které se používají na pohledové dřevo v obytných interiérech, jsou kladeny podstatně vyšší nároky na estetický vzhled – samozřejmě při zachování funkčnosti. Nátěry jsou dodávány v transparentní podobě s bezbarvým lakem s možností volby lesku nebo matu. Barevné ladění dřeva je možné pomocí mořidel (doporučována jsou lihová mořidla). I tyto nátěry bývají vodou ředitelné, bezrozpouštědlové a zdravotně nezávadné (bez obsahu halogenů, azbestu).

Protipožární nátěry na dřevo jsou určeny do suchého prostředí – maximální relativní vlhkost vzduchu se smí pohybovat v rozmezí 70 až 80 % a je doporučováno, aby při aplikaci byla maximální relativní vlhkost ošetřovaného dřeva do 20 %. Nátěr nemůže být tedy funkčně použit na ochranu krovu, který je před položením střešní krytiny vystaven po několik dnů povětrnostním vlivům (degradace UV zářením, deštěm).

Správná aplikace

Každý výrobce má své protipožární nátěry testovány s určitými bezbarvými laky, kde je stanoveno přesně, za jak dlouho a jakým způsobem ochranný nátěr odhoří, aby umožnil samotnému intumescentnímu nátěru danou reakci na oheň, a tím zvýšil požární odolnost. Samotný nátěr se nanáší na povrch dřeva, který je nutné připravit v souladu s normami ČSN 49 0615 a ČSN 49 0630. Povrch musí být čistý, suchý, zbavený mastnoty, prachu, lýka, kůry, popřípadě starého nátěru nebo tmelu. Doporučený nános závisí na požadovaném stupni požární odolnosti, resp. snížení třídy hořlavosti, nesmí být však nižší než cca 250g/m² – zvýšení o jeden stupeň (např. jehličnaté dřevo – stupeň hořlavosti C2 – středně hořlavé, C1 – těžce hořlavé). Na nosné konstrukce se provádí většinou aplikace v nánosu cca 500g/m², čímž se u profilů o minimální tloušťce 100 mm (jehličnany) zvýší požární odolnost – sníží stupeň hořlavosti na stupeň B – nesnadno hořlavý.

Pomocí požárněbezpečnostních opatření by se mělo dosáhnout toho, aby objekty: bránily šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky uvnitř objektu, bránily šíření požáru mimo objekt – na jiný objekt nebo jeho část, umožnily bezpečnou evakuaci osob, zvířat, věcí a majetku z hořícího nebo požárem ohroženého objektu či jeho částí na volné prostranství nebo do jiných požárem neohrožených prostor, umožnily účinný zásah hasičských jednotek při hašení a záchranných pracích.

Kateřina Havlová
Foto: archiv autorky
 
Autorka je vedoucí střediska společnosti Spectrum Franěk, s. r. o. Věnuje se také publikační činnosti v odborném tisku.