Nový začátek 170 let starého domu

Panuje názor, že obnova starých budov je dražší než realizace novostavby. Ať už však jde o pyramidy, nebo o 170 let starou usedlost v Tupadlech u Klatov, neplatí, že by se renovace ukázala jako nesprávné rozhodnutí. Stačí si jen uvědomit, že ve srovnání s novostavbou se ušetří například na materiálu i provizorních nájmech, naopak klade se důraz na kvalitně odvedenou práci, což mnohdy stojí více trpělivosti a času než financí.

Renovace chalupy místo asanace

Vesnice Tupadly se nachází 5 kilometrů od města Klatov a počet jejích obyvatel je nižší než věk tradiční chalupy zrenovované ateliérem ov-a. Takové idylické podmínky dokonale padnou k chalupě, která původně vůbec neměla stát dodnes.

Dodavatel totiž na začátku návrhu zastával názor, že budovu bude lépe kompletně zbourat a postavit znovu. Naštěstí vše dopadlo jinak, objekt se svými originálními rysy je opět určen k bydlení a procházka po domě představuje putování po stopách řešení technických i provozních výzev, které vyžadovaly tvůrčí přístup.

Jasná představa investora

Majitel objektu měl přesnou představu, co by měla dispozice obsahovat. Chalupa se skládá ze tří částí. Přední (roubená) část si zachovala své využití bez změny. Nově bylo obydleno podkroví, prostřední (hospodářská) část a zadní stodola.

Na patře se nacházejí dvě ložnice se sociálním zázemím. Do tohoto obytného prostoru se vychází po centrálním schodišti přes otevřenou galerii, která funguje jako průchod mezi živou společenskou zónou obývacího pokoje a odpočinkovou zónou. Je dobré, že se v chalupě obnovila původní funkce bydlení, protože rekonstrukce domu pouze pro jeho historickou hodnotu by byla zbytečně vynaložená námaha.

Tři odlišné části domu spojené jedním stavebním programem

Od ulice následují za sebou srubové obydlí, kamenný chlév a cihlová stodola. Směrem k silnici se orientuje okno původního selského pokoje, na sever směřuje okno z kuchyně. Na patře jsou umístěny kolmo na štítovou stěnu dvě ložnice, které odděluje příčka vedená osou hřebene.

Díky zateplení střechy nad konstrukcí krovu se interiér mohl ozvláštnit nekrytým dřevěným krovem. Denní světlo přivádějí dovnitř nově proražená okna. Kvůli propojení dispozice bylo třeba mezi všemi třemi úseky prorazit i dveřní otvory. Vytvořila se tak komunikační osa původní pokoje – předsíň – nová obytná hala – nový obytný prostor. Tato osa je vypointovaná francouzským oknem proraženým ve východní štítové stěně.

Stavební úpravy na současný standard

Zděné obvodové stěny mají zateplení z minerální vaty uložené za dřevěným obložením, protože stěrková omítka na kontaktním zateplení by působila více než nepřiměřeně. Desky obkladu představují hned dvě výhody – provětrání fasády a povrch, který stárne do krásy. Přední část srubové stavby je omítnutá hliněnou omítkou s vápenným nátěrem.

Nová krytina co nejméně zatěžuje stávající střešní konstrukci, vláknocementové desky jsou lehkým a lokální využívaným materiálem na pokrývání. Kromě materiálových opatření se standard bydlení výrazně zvýšil i díky práci s prostory. Například vstup do stodoly přes stísněnou halu, po kterém se náhle otevře vysoký prostor s galerií, bude opakovaným překvapením a zážitkem i pro stálé obyvatele domu.

Jasný tah na závěr

Záměrem ateliéru bylo vystihnout a zdůraznit jedinečný charakter původní usedlosti. U tohoto projektu nejde o staromilskou konzervaci historické budovy, naopak, renovace je o hledání nadčasového potenciálu tohoto obydlí.

Způsob práce autorů návrhu vystihuje například popis situování schodiště: „Umístění schodiště bylo omezeno záměrem v co nejmenší míře narušit stávající krov a rovinu střechy. Bylo prověřeno množství variant – od točitých přes dvouramenné po přímé. Až pojmenování vztahu mezi přízemím a podkrovím, tedy mezi těžkým – kamenným a dřevěným – krásným, ale nepřehledným, vedlo k nutnosti přinést jasný tah. A tedy přímé schodiště rovnoběžné s osou místnosti.“