Bourací a sekací kladiva

11. července 2011

Partneři sekce:

Patří k těžšímu elektrickému ručnímu nářadí a umožňují nejrůznější práce od odsekávání obkladaček přes prorážení otvorů do zdí a betonu po bourání vozovek a betonových základů, zejména při sanacích a rekonstrukcích objektů.

Výběr podle třídy hmotnosti
Zatímco na práce v interiéru, zejména k sekání drážek pro elektroinstalaci a vodní systémy i systémy vytápění, vystačí i příklepové vrtačky, k osekávání obkladů vyhovují lehká vrtací nebo sekací kladiva ve třídě od 2 do 5 kg, s nimiž lze bez problémů pracovat i nad hlavou. Na rozdíl od příklepových vrtaček s mechanickým příklepem vyvozovaným přeskakováním ozubených kotoučů na vřetenu využívají výkonnější elektropneumatický princip, předávající na dřík nástroje (vrtáku, sekáče) energii úderu kolem 2 J. Většina výrobků používá rychloupínací systém SDS-plus.

K prosekávání zdí a betonových stěn je zapotřebí nářadí s energií úderu 10 až 12 J, jakými disponují kladiva tzv. těžké třídy s hmotností od 5 do 11 kg a s příkonem 1 100 až 1 600 W. K optimálnímu přenosu energie úderů používají vrtáky či sekáče nejrozšířenější upínací systém SDS-max se třemi vodicími a dvěma pojišťovacími drážkami na stopce. Tento výkon umožňuje odbourat za hodinu až 200 kg betonu střední tvrdosti. Kladiva s výlučně přímočarým vratným pohybem nástroje se označují jako kladiva sekací. Jsou-li kromě vrtání s příklepem nebo bez příklepu a sekání určena i ke šroubování (mají pravý a levý chod, jakož i nastavitelný krouticí moment), označují se jako kladiva kombinovaná. Většina z nich používá rázům odolávající rychloupínání SDS-plus, SDS-top, výjimečně i SDS-max, takže pro upnutí a vyjmutí nástroje stačí posunout nebo pootočit plášť upínacího pouzdra.

Článek se nezabývá akumulátorovými vrtacími a sekacími kladivy, která sice díky Li-Ionovým bateriím s napětím 18 až 36 V disponují energií úderu až 2,6 J, v žádném případě však nestačí na těžší sekání a průrazy betonu.

Pro těžké prorážecí a bourací práce je nutné použít bourací nebo demoliční kladiva, v hmotnostní třídě od 16 do 30 kg, obvykle s příkonem 1 200 až 2 200 W. Dřík upínaných sekáčů, špičáků, dlát nebo i pěchovadel má profil šestihranu s profilem 28 nebo 30 mm. Nářadí, které je obvykle nutno kvůli jeho hmotnosti po pracovišti převážet vozíkem z příslušenství, disponuje energií úderů od 25 do 60 J.

Dva odlišné systémy elektropneumatického úderu
Lehčí vrtací a sbíjecí kladiva používají k přenosu výkonu na upnutý nástroj létající úderník, uváděný do pohybu kmitajícím dutým válcem, poháněným výkyvnou pákou kyvného ložiska elektromotoru. Zvenčí obvykle připomínají vrtačku s pistolovou rukojetí.

Těžší kladiva zpravidla s obloukovou rukojetí mají osu motoru kolmou na osu vřetena. Píst, který kmitá ve válcovité komoře pomocí klikového mechanismu poháněného motorem, střídavě stlačuje vzduch ve válcové komoře, a tím uvádí v pohyb létající píst (úderník), narážející přes tzv. kluzný kámen na konec stopky upnutého nástroje. Přetlak vzduchu pulzuje uvnitř válce (od 6 do 10 bar). Rotační pohyb vřetena vyvozuje druhá „větev“ prostřednictvím kuželového soukolí.
–>–>
Písty přenášející rázovou energii jsou velmi namáhány a pro lepší účinnost přenosu energie jsou utěsněny výměnnými fluoroelastomerovými kroužky. Pro menší hmotnost se skříně kladiv odlévají z hořčíkových slitin. Písty a ojnice příklepového mechanismu se zhotovují z lehkých kompozitů, zpevněných skleněnými nebo uhlíkovými vlákny. Motory jsou intenzivně chlazeny axiálním větrákem a jejich komutátory mají prstencovou výztuž. Samoodpojitelné uhlíkové kartáče jsou účinně chráněny proti agresivnímu prachu, který do kladiv vniká zejména při práci nad hlavou. Kombinovaná kladiva umožňují zvolit vrtání bez příklepu, vrtání s příklepem nebo jen příklep bez rotace nástroje. V režimu sekání lze ostří sekáče nastavit do několika (až 36) poloh zajištěných aretováním, aby bylo možno zvolit pozici, v níž si bude uživatel nejméně namáhat ruce. Pro vrtání je důležitá bezpečnostní spojka chránící ruce obsluhy i nástroje při zaseknutí v díře nebo v armatuře betonu. Se stopkami SDS lze do kladiv upnout různá dláta, dusadla, zdrsňovací desky, pěchy, zatloukače hřebíků či kolíků do země, nabízené obvykle značkovými výrobci jako příslušenství.

Bourací a demoliční kladiva
Bourací kladiva, označovaná někdy i jako demoliční kladiva, patří k nejtěžšímu ručnímu elektrickému nářadí vůbec. Jak prozrazuje jejich název, slouží k rozbíjení a lámání betonu a betonových desek, k odstraňování silničního povrchu, osekávání kamenů a podobně. Převážně jsou konstruována v jedné linii tak, aby je pracovník mohl držet oběma rukama vertikálně nebo mírně šikmo před sebou a energie úderů se do nástroje lépe přenášela působením poměrně vysoké hmotnosti nářadí, která se pohybuje od 16 do 30 kg. S motory o příkonu 1 000 až 2 200 W dosahuje energie jejich úderu 25 až 60 J. I když příkony motorů nepřesahují 2 200 W, umožňují počítat se směnovým výkonem 13 až 15 t bouraného betonu denně. Výměnou špičáku nebo dláta za dusací desku se demoliční kladiva používají na stavbách i k pěchování zeminy nebo naopak k rozpojování zatvrdlého jílu. Na našem trhu je nabízejí firmy AEG, Bosch, DeWalt, Duss, Hilti, Hitachi, Makita, Metabo, Milwaukee a Ryobi.

Co by nemělo bouracím kladivům chybět
Vibrace kladiv a zpětné rázy do rukou uživatele se tlumí stále dokonalejšími antivibračními systémy včetně měkkého pryžového obložení rukojetí a držadel. U špičkových výrobků je část s úderovým mechanismem a motorem zcela oddělena od vnějšího krytu a rukojeti systémem čepů a pružin. Stále více kladiv používá bezuhlíkové elektronicky řízené elektromotory. Pro lepší hygienu práce mohou být kladiva vybavena odsávací soupravou připojitelnou k vysavači. Některá kladiva odsávají drť a prach přes prachový filtr ventilátorem do integrovaného plastového zásobníku nebo textilního vaku. Jak sklíčidla a upínací pouzdra, tak ložiska, elektromotor a uhlíkové kartáče musejí být dokonale chráněny před působením abrazivního prachu z vrtání a sekání betonu či zdiva. Vinutí cívek bývá chráněno nástřikem epoxidové pryskyřice. Většina výkonných kladiv má řídicí elektroniku otáček a krouticího momentu a integrovanou diagnostickou jednotku, informující obsluhu rozsvícením červené diody o opotřebení uhlíkových kartáčů, respektive o zbývající (obvykle osmihodinové) rezervě do výměny. Drahá profesionální vrtací a bourací kladiva bývají osazena programovatelným mikročipem, který kromě osobních dat uživatele a výrobních údajů (pro případ odcizení) registruje pro účely servisu počet pracovních hodin od prvního použití i od poslední servisní prohlídky.

Nástroje k vrtání do zdiva a betonu
Do zdiva, betonu i kamene, dlaždic a obkládaček se vrtají díry menšího průměru pro hmoždinky a kotvy nebo se provrtávají stěny, přepážky a podlahy pro vodovodní, plynové, teplovodní a odpadní potrubí či kabeláž. Vrtáky nejvhodnější pro tento účel jsou na obr. 7. Kombinovaná vrtací kladiva umožňují vrták nahradit sekáči, převážně se stopkami SDS-max. K vrtání do armovaného betonu se doporučují frézovací korunky s krátkou šroubovicí a středicím hrotem. Speciální břity ze slinutého karbidu uspořádané v několika řadách rychleji rozrušují beton a rozmělňují betonovou drť. Po nárazu na ocelovou výztuž je nutné snížit přítlak, nástroj však zvládne její provrtání, aniž by se poškodily břity.

Pro větší průrazy ve zdivu nebo betonu a k otloukání omítek a obkládaček při rekonstrukcích se používají sekací kladiva. Nejčastěji používané sekáče a dláta jsou na obr. 8. Tvar břitů, které lze mnohokrát přibrousit, je přizpůsoben použití.

Obr. 8 Sekáče a dláta pro sekací a bourací kladiva
a) špičák, b) plochý sekáč, c) kopistový sekáč, d) dlátový sekáč, e) spárovač, f) na dlaždice, g) zubové dláto, h) na maltu, i) karbidový na drážky, j) na živici, k) žlábkový sekáč