Bezpečné klempířské práce

Klempířské práce patří mezi činnosti vystavující fyzickou osobu poškození zdraví nebo zvýšenému ohrožení života, pokud při nich hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky větší než 10 m. V takovém případě musí být zpracován plán BOZP. To platí i pro klempířské udržovací práce.

Klempířské práce

Všeobecně se předpokládá, že klempířské práce se za náročných klimatických podmínek vůbec neprovádějí. V následujících odstavcích bude dominantně věnována pozornost zejména práci s titanzinkovým plechem. Při jeho aplikaci se stále ještě objevuje řada nedostatků.

Nedokonalosti nebývají způsobeny rozhodnutím aplikovat titanzinek, ale jeho nevhodným zabudováním do stavby. Tento materiál vyžaduje značné znalosti jeho vlastností a určitou zručnost při práci. Titanzinek je materiál, který mohou zpracovávat pouze zkušení a dobře vyškolení stavební klempíři.

Materiály

Zinkové plechy se nesmějí spojovat drážkováním, nýtováním a svařováním. V úvahu tedy pro tento materiál přichází pouze pájení (tzv. naměkko). U zinku není vždy zaručena bezporuchovost při styku s jiným kovem. Výrazně je ovlivněna například přítomností železa a mědi.

Za přispění těchto dvou kovů dochází k elektrochemické korozi. Zinek je složen z hrubých krystalů, proto se plech z něho musí ohýbat s větším poloměrem a vždy napříč směru válcování. Pokud nemohou titanzinková oplechování volně dilatovat, plechy se v místě pájeného spoje přetrhnou.

Na titanzinek naopak nemají žádný významný vliv hliník, olovo, pozinkovaná ocel a nerezová ocel. Přímý kontakt s betonem nebo maltou však není možný. Existují dva základní typy povrchových úprav titanzinku: hladký leskle válcovaný povrch a šedomodrý předzvětralý (patinovaný) povrch.

Bohužel pro práci bývá někdy zvolen z cenových důvodů právě ten méně vhodný druh materiálu. Na plechy typu Rheinzink nemá směr válcování vliv. Voda stékající z měděného plechu může vyvolávat plošnou korozi pozinkované oceli, hliníku, zinku a titanzinku. Proto by klempířské prvky z těchto kovů neměly být umístěny níže než prvky z mědi.

Přípravné práce

Chyby se často objevují již v projektové dokumentaci. Někteří projektanti stále řeší detaily u titanzinkového plechu tak, jako by se jednalo o běžný pozinkovaný plech. V kontaktu s podkladem bývá vynecháváno podložení plechu separační vrstvou (např. lepenkou).

Často chybí respektování zásady na nepřímé připevnění k podkladu tak, aby nebyla omezována délková roztažnost vlivem teplotních změn. Mohou se také objevit nedostatky, které souvisejí s nezvládnutím klempířské práce s titanzinkem s drsným povrchem.

Ochrana okolí při klempířských pracích

Plochy a prostory, nad kterými se provádějí klempířské práce, musí být zajištěny tak, aby nedošlo k ohrožení osob, které se na nich pohybují. Vzhledem k tomu, že klempířské práce zahrnují oplechování střešních ploch, stěn, atik, říms a lemování zdí, musí být komunikace pro pěší nebo prostory určené pro pobyt osob pod místem prací zúženy nebo přeloženy jinam.

Nařízení vlády č. 362/2006 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky hovoří při případných pádech materiálu a předmětů o ohroženém prostoru.

Rozumí se jím takový prostor, nad kterým se pracuje a ve kterém vzhledem k povaze práce může hrozit riziko pádu materiálu nebo předmětů z výšky. Pro upevnění nářadí a uložení drobného materiálu se používá vhodná výstroj nebo k tomu účelu přizpůsobený pracovní oděv.

Odstraňovaní původního materiálu

Z výšky není možné shazovat takový materiál nebo předměty, které by mohly zaměstnance strhnout dolů. A dále nesmí být shazovány hmoty, u kterých není možné odhadnout místo jejich dopadu. K takovým patří například původní oplechování nebo střešní plechy.

Spojování plechů

Při spojování plechů pájením tzv. naměkko se používají pájky (slitiny kovů), které se slévají se spojovaným materiálem při teplotě do 450 °C. Při spojování materiálů pájením tzv. natvrdo se používají roztoky a pájky, které se slévají se spojovanými materiály při teplotách nad 450 °C. Vzhledem k vysokým pracovním teplotám jsou nutná zvláštní protipožární a bezpečnostní opatření.

Práce ve výšce

V případě omezené a krátké pracovní plochy se bezpečnost pracovníků zajišťuje osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP). Pracovník používá systém pro zachycení pádu, který se skládá z tlumiče pádu, pohyblivého zachycovače a fixního lana.

Pokud je pracovní plocha větších rozměrů, bezpečnost by měla být zajištěna přednostně prostředky kolektivní ochrany proti pádu (např. ochranná zábradlí, ohrazení, záchytná lešení, sítě, dočasné stavební konstrukce apod.).

Za dočasné stavební konstrukce se považují lešení a pracovní plošiny. Pokud jsou na pracovišti prostředky kolektivní ochrany, postačí, když pracovník použije systém pro zaujímání pracovní polohy (nastavitelnou smyčku).

V případě, že nebyly na budově předem nainstalovány prostředky kolektivní ochrany, pracovníci, kteří je budou instalovat, budou opět používat OOPP. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že osobní ochranné pracovní prostředky se využijí ve všech popsaných případech.

Střechy z plechu

Při detailní prohlídce střešního pláště lze někdy konstatovat, že práce není odvedena v odpovídající kvalitě, přestože byl použit velmi kvalitní materiál.

Mezi důležité zásady patří například to, že u titanzinku nelze používat pásy plechu širší než 800 mm. Jako podklad nesmí být použity asfaltové pásy s filcovou tkaninou, plstí apod. Stejně tak nemohou být aplikovány dvou a vícevrstvé podkladní materiály.

Průniky střešním pláštěm

Mezi střechou a navazujícími stavebními prvky (např. komíny, střešní okna, střešní výstupy, vikýře, ventilace apod.) mohou nastat pohyby (např. sedání, průhyby apod.), proto musí být lemovací díly zhotoveny tak, aby vlivem těchto pohybů nedocházelo k jejich poškození nebo ke ztrátě funkčnosti.

Objevuje se i nedostatečně provedená práce s titanzinkovými plechy v souvislosti s průniky střešním pláštěm. Nedostatky se projevují zejména ve spojích jednotlivých plechů a v lokálních netěsnostech způsobených pozdějším prorezavěním. Vhodná úprava se vizuálně pozná podle toho, že plechy mají vysoké obloukové náběhy bez výrazných lomů.

Střechy se sklonem do 20°

U titanzinkových střech se sklony od 3° (5,24 %) do 20° (36,40 %) se práce realizují bez podkladní vrstvy v tom případě, kdy pomocnou hydroizolační dešťovou vrstvu tvoří podvěšené pásy difúzně otevřené fólie. U monolitických betonů tvořících nosnou část střešního pláště to může být na něj uložená parozábrana.

Pokud použijeme podkladní vrstvu na bednění, položíme plechovou krytinu na polyamidovou rohož nebo se vyřežou 100 mm až 200 mm široké pruhy nad každým podélným spojem lepenky. Totéž se provede nad a pod každým střešním prostupem a podél hřebene.

Použít lze také tzv. strukturní podkladní vrstvu, která je ve spojích lepena. Ta dobře odolává dešti a současně tlumí jeho hluk. Těsnění dvojitých stojatých drážek spojujících jednotlivé plechy se provede pomocí těsnicího pásku min. 2 000 mm od fasády ve směru k hřebeni.

Do dvoumetrové vzdálenosti se započítává i přesah střechy. Brání se tak pronikání vzduté vody při tání sněhu. Pokud má titanzinková střecha například sklon pouze do 7° (12,28 %), provede se na celé střeše těsnění dvojitých stojatých drážek těsnicím páskem. Tento typ střech však nelze příliš doporučovat.

Střechy se sklonem nad 20°

Titanzinkové střechy se sklonem nad 20° (36,40 %) lze provádět bez podkladní vrstvy nebo s podkladní vrstvou z nenasákavého asfaltového pásu (např. s vložkou ze skelných vláken s jemně pískovaným povrchem). Při realizaci plechové krytiny bez podkladní vrstvy je vhodné přechodně chránit bednění překrytím opakovaně použitelnou fólií nebo plachtou.

Úklid a údržba

Zhotovitel musí kromě jiného odstraňovat zbytky materiálů. Místo montáže oplechování i její okolí je třeba průběžně uklízet. Střešní krytí je třeba v pravidelných časových intervalech kontrolovat, čistit, udržovat a opravovat. Včasná údržba může podstatným způsobem prodloužit životnost krytiny a zabránit vzniku větších škod.

Kontrolují se všechny plechové střešní detaily a čistí se odvodnění střech. Střešní žlaby, dešťové svody a úžlabí z titanzinku nepotřebují po desetiletí žádné povrchové nátěry. Používá se pro ně jak předzvětralý, tak i leskle válcovaný materiál. Přirozenou ochrannou vrstvou je potom zoxidovaný povrch (patina).

Povinnosti zhotovitele

Zhotovitel zabývající se klempířskými pracemi musí zajistit, aby byly splněny všechny požadavky na organizaci práce, a musí předepsat konkrétní pracovní postupy. Za splnění požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví se považuje jejich provádění podle stanovených pracovních a technologických postupů fyzickými osobami způsobilými pro výkon této činnosti.

Zaměstnanci musí být vyškoleni a jejich znalosti i dovednosti ověřeny. Školení zahrnuje i osvojení znalostí týkajících se opatření k ochraně před pádem osob nebo předmětů, v případě změn povětrnostní situace a změn při montáži oplechování. Zvláštní opatření při pracích jsou předmětem záznamů do stavebního deníku.

Literatura:
(1) Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
(2) Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích
(3) ČSN 73 1901 – Navrhování střech – Základní ustanovení
(4) ČSN 73 3610 – Navrhování klempířských konstrukcí
(5) ČSN EN 607 (74 7704) – Okapové žlaby a tvarovky z PVC-U – Definice, požadavky a zkoušení
(6) ČSN EN 612 (74 7705) – Plechové okapové žlaby s návalkou a plechové dešťové odpadní trouby
(7) ČSN EN 1462 (74 7706) – Žlabové háky – Požadavky a zkoušení
(8) kolektiv: Základní pravidla pro klempířské práce, Cech klempířů, pokrývačů a tesařů, Praha, 2003
(9) archiv autora

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb 5/2019.