Dřevo na střeše
Dřevěná krytina téměř zmizela z našich střech, stejně tak jako spojení dřevěný šindel z našeho slovníku. Naštěstí šindelářské řemeslo nevymizelo, jak si mnozí myslí, a není jen součástí „atrakcí“ ve skanzenech. Chtěli bychom vás seznámit s touto tradiční střešní krytinou našich předků tak, abyste si udělali ucelený obrázek o této přírodní krytině.
Dřevěný šindel byl velmi rozšířeným prvkem střech. Od malých zvonic až po velmi složité střešní krajiny hradů či zámků. I když Marie Terezie vydala zákon o zákazu používání spalných krytin ve městech, na vesnicích se dřevěný šindel udržel až do první poloviny 20. století. Po druhé světové válce začalo upadat tesařské řemeslo a s ním se vytráceli i kvalitní šindeláři. Navíc se projevila i změna ceny střešní krytiny. Dnes je dřevěný šindel dražší než klasické, nyní používané krytiny, nicméně má velmi zajímavé a žádoucí vlastnosti.
Štípaný šindel
Tradiční způsob výroby šindelů byl štípáním. Jde o poměrně náročnou ruční práci. Dobrý šindelář, ovládající svoje řemeslo, dokáže vyrobit velmi kvalitní krytinu. Každý špalek musí svépomocí rozštípat, tedy vybrat dobře štípatelný kus dřeva a tím si práci ulehčit. Díky dobrému výběru lehce štípatelného kvalitního dřeva dokáže naštípat přesnější rozměry šindelů, hlavně co se týká tloušťky a rovnosti v podélném směru. Při úpravě a dokončování šindele má řemeslník každý kus několikrát v ruce, prohlíží ho a kontroluje. Při tomto procesu vyrobí na jedné podélné straně špičku v celé délce šindele a na druhé straně drážku ve tvaru písmene V tak, aby špičatá hrana dalšího šindele přesně zapadla do této drážky. Podélné plochy šindele se při použití kvalitního rovnoletého dřeva nemusejí téměř upravovat. Je-li třeba, pomocí pořízu se plocha srovná, pokud možno na jedné straně. Ta se pak otáčí směrem dolů. Zůstane-li povrch dřeva po štípání neporušen, budou povrchová vlákna také neporušena a hůře se bude do dřeva dostávat vlhkost.
Řemeslníků, kteří vyrábějí šindel tradiční technikou, již mnoho není, ale jejich práci převzali tzv. šindelárny. Zde se šindel vyrábí v podstatě stejným způsobem jako při klasické výrobě. Palici a štípací nůž ovšem nahradil štípací stroj. Ostatní výroba zůstává stejná.
Řezaný šindel
Šindelárny nabízejí kromě štípaného šindele také šindel řezaný. Při výrobě řezaného šindele docílíme přesnějších rozměrů, ale musíme dbát na směr vláken. To ale neznamená, že si šindel udrží rozměr i na střeše. Pokud bude vyroben z bočního řeziva, dojde s největší pravděpodobností k nevhodným tvarovým změnám. Například po seschnutí se šindel zkroutí tak, že již nebude správně zapadat do sousedních prvků. Tím ztrácí ochranou funkci proti zatékání. Pokud chceme použít řezaný šindel, musíme dbát na to, aby krytina byla řezána tzv. radiálně. To znamená, že podíváme-li se na příčnou plochu šindele, tak letokruhy musejí být kolmé na pomyslnou osu vedenou od špičky ke drážce. Pokud tomu tak bude, budou tvarové změny v příčném směru velmi malé. To bude mít vliv na kvalitu střešní krytiny a hlavně na její životnost.
V procesu výroby řezaného šindele jsou možné dva druhy spojů, které lze použít. Můžeme použít spoj klasických štípaných šindelů, který jsme popsali výše, nebo běžný spoj na pero a drážku. V praxi se však používá spíše první varianta spoje.
Řezaný šindel má tělo šindele o stejné tloušťce, kdežto štípaný má v příčném směru tvar připomínající trojúhelník (zužuje se od drážky ke špičce). To znamená, že při pokládání řezaného šindele nevzniká téměř žádná mezera mezi jednotlivými vrstvami šindelů. Přitom trojúhelníkovým tvarem štípaného šindele umožňuje vytvoření mezery mezi jednotlivými vrstvami. Tím se zajistí velmi dobrá vzdušnost střechy. Tyto mezery mají spíše pozitivní než negativní vliv. Díky vzdušnosti docílíme lepšího vyschnutí dřeva po dešti a zároveň se zlepší mikroklima v podkroví. Obzvláště pokud půdní prostory budou neobytné. Povrch řezaného šindele je drsný od pily a dřevní vlákna jsou přerušena. Takto upravený povrch je náchylnější k degradaci abiotickými činiteli, jako jsou například UV záření, voda či vítr. Hlavní nevýhodou je větší nasáklivost povrchu, než tomu je u štípaných šindelů.
Rozměry a pokládka
Stále jsme se nezmínili o rozměrech šindelů. Délka šindelů se uvádí 40 až 90 cm, některé publikace uvádějí i menší délky – až 12 cm. Nejčastější délka šindele je půl metru. Tato délka se převážně používá na rovné plochy střech. Pro vykrývání úžlabí, nároží a složitějších reliéfů střech se používají šindele kratších délek a také speciální šindele, které mají kónický tvar. V podélném směru se zužují tak, že kdybychom je poskládali k sobě, vytvořily by téměř kolo. Šířka šindele je okolo 12 cm, nejčastěji se pohybují v intervalu 8 až 16 centimetrů. Tloušťka bývá okolo dvou centimetrů v rozmezí 1,5 až 2,5 cm.
Šindele je potřeba vysušit na správnou vlhkost (k dosažení 18 až 15% absolutní vlhkosti dřeva je nutná doba schnutí 1 až 2 měsíce). Po vysušení se vytvoří balíky po jednom metru čtverečním nebo padesáti kusech.
Šindele se kladou na latění ve třech různých způsobech. Základní pokládání šindelů je tzv. jednoduchá pokládka, což znamená, že se šindel přibíjí na latě v jedné vrstvě. Další způsob se liší pouze dvojitou vrstvou šindelů. V obou popsaných případech jsou latě od sebe vzdáleny tak, že konce šindelů leží na latích a spodní hrana šindele přesahuje přibližně o 10 cm. Rozteč latí při použití půlmetrových šindelů je okolo 35 centimetrů.
Třetí způsob pokládky šindelů je na tzv. husté laťování. Zde je také dvojitá vrstva šindelů. Rozteč latí je v tomto případě okolo 20 cm.
Spotřeba šindelů je v prvním případě přibližně 43 ks půlmetrových šindelů na jeden metr čtvereční plochy střechy. Dvojitá šindelová střecha uložená na řídké laťování pojme asi 63 šindelů. Při hustém laťování je spotřeba ještě dvojnásobná.
Použité dřevo a materiál
Nejdůležitější na výrobě šindele je výběr správného materiálu. Dřevo pro štípaný šindel by mělo jít dobře štípat, mělo by mít rovná dlouhá vlákna a hustě rostlé letokruhy. To platí hlavně pro smrk a modřín. Smrk vybíráme hlavně z horských oblastí, kde roste pomalu, to znamená, že má hustě uložené letokruhy. Modřín musíme zbavit běli, ale díky přirozené trvanlivosti jádra je velmi vhodným materiálem. Dřevo borovice by se dalo také použít, ale v našich podmínkách má velký podíl běli, a proto je výroba borovicových šindelů neefektivní. Velmi dobře štípatelné dřevo jedle se dnes většinou nepoužívá – hlavně z důvodu malého zastoupení jedle v lese.
Z našich listnatých dřevin připadají v úvahu pouze velmi trvanlivá dřeva, jako je dub nebo akát. Dřevo dubu je velmi trvanlivé, ale hůře se štípe a hlavně je velmi drahé. Akátové dřevo je také velmi trvanlivé a dá se velice dobře štípat. Bohužel na našem trhu je ho nedostatek, a tak jeho cena převyšuje i cenu dubu. Nicméně použijeme-li na výrobu šindele dubové nebo akátové dřevo, můžeme mít jistotu, že budeme mít kvalitní střešní krytinu s dlouhou životností.
Životnost a možnosti poškození
Výběr dřevin pro výrobu šindelů se řídí předem danými základními požadavky, které se mění v souvislosti s prostředím, kde se dřevo těží a kde mají šindele sloužit, zejména dobrým poměrem mezi trvanlivostí a hojností výskytu dřeva, a jde-li o štípané šindele, potom i jeho štípatelností. Například v Pobaltí se používá dřevo dubu, osiky, smrku a modřínu. Ve Francii je to dub, smrk, borovice, kaštan a akát.
Mnoho lidí si myslí, že dřevěná střecha nic nevydrží, což může být pravda za předpokladu, že se nedodrží některé zásady. Hlavní zásadou je výběr materiálu, ze kterého je šindel vyrobený. S tím je spojená i kvalita výroby krytiny a také pokládka. Pokud použijeme na krytinu kvalitní smrkové dřevo, ze kterého vyrobíme štípaný šindel, je nutné ošetřit šindel přípravkem proti abiotickým a biotickým činitelům.
Hlavní příčiny poškození krytiny jsou povětrnostní vlivy, jako je sluneční záření, vzdušná vlhkost, změny teploty a vítr, dále dřevokazné houby a hmyz. Velmi časté je usazování mechů a lišejníků a také poškození požárem. Samozřejmě svou roli hrají i špatný výběr materiálu, technologie výroby a pokládky šindele. Těmto vlivům můžeme předejít použitím správných metod a přípravků pro zvýšení odolnosti dřeva. Už jen výběrem štípaného šindele místo řezaného zvýšíme životnost krytiny o více než dvacet let. Pokud smrkové dřevo neošetříme, bude jeho životnost na střeše o sklonu minimálně 40° asi 30 let. Pokud dřevo ošetříme tlakovou impregnací a bude se pravidelně ošetřovat, zvýší se životnost krytiny až na 80 let.
Velmi důležitou součástí šindelové krytiny jsou hřeby tzv. šindeláky, kterými jsou šindele přichycené k latím. Výběr materiálu, ze kterého jsou šindeláky vyrobeny, je velmi důležitý. Je dobré nešetřit na hřebíkách a použít pouze takové, které jsou odolné proti korozi. Například tzv. měděné šindeláky jsou vhodné pro smrk, ale u modřínu už dochází k barevným změnám a může dojít i ke korozi. Oproti tomu nerezové šindeláky jsou vhodné nejen pro smrk a modřín, ale dokonce i pro dub. Hliníkové hřebíky jsou vhodné jak pro smrk, tak pro modřín, ale použijeme-li je na šindele, které jsou impregnované látkami na bázi solí chromu, mědi nebo boru, zkorodují.
Výhody dřevěných šindelů
Nesporná výhoda dřevěného šindele spočívá v tom, že je vyroben z přírodního materiálu. Sečteme-li energetickou náročnost na získání dřeva (pokácení, rozřezání, rozštípání), samotnou výrobu ručně štípaného šindele a jeho likvidaci, je tento proces velice šetrný na spotřebu energie. Ekologické zatížení je velice nízké, a to i při použití přírodních ochranných látek. V dnešní době se vracíme k materiálům, které lze snadno získat z obnovitelných zdrojů, a navíc lze tento materiál lehce a ekologicky likvidovat.
Další výhodou šindele je jeho nízká hmotnost, díky které jsou menší nároky na dimenzi krovu. Mluvili jsme také o tom, že jde o vzdušnou krytinu, která udržuje vhodné mikroklima v prostoru krovu. Také lze šindelem vyřešit složitá nároží a úžlabí bez použití dalších materiálů. Nesmíme též zapomenout na estetické kvality krytiny. Například u lidových staveb, a nejenom u nich, musíme konstatovat, že šindel těmto stavením zkrátka sluší!
Nevýhody
Největší nevýhodou je právě přírodní materiál. Podléhá různým degradačním vlivům: od poškození hmyzem přes dřevokazné houby, plísně a lišejníky až po atmosférické vlivy a možnost zničení ohněm. Proti všem výše uvedeným nevýhodám se musíme bránit, aby naše střecha měla co nejdelší životnost. Co se týká odolnosti proti ohni, je zřejmé, že dřevo hoří, a proto by se mělo dbát na správnou instalaci všech možných zdrojů požáru. Ať jsou to správně zapojené a uzemněné hromosvody nebo například elektroinstalace v podkroví.
Dřevěná střecha a potažmo celý dřevěný dům by neměly být v blízkosti další stavby. Za bezpečnou se považuje vzdálenost deseti metrů. Nicméně existují ochranné látky s retardačními účinky proti ohni, které ochrání dřevo proti požáru nebo zpomalí proces hoření. Dnes je největší nevýhodou šindelů jejich cena.
 |
 |
| Rekonstrukce šindelové střechy do původní krásy | |
Zvýšení odolnosti šindelů
Už jsme se zde zmínili o ochranných látkách na dřevo. Konzervaci dřeva těmito látkami je nejlépe provést tzv. hloubkovou impregnací (tlakovou nebo vakuovou) těsně po výrobě šindele, ještě před jeho vyschnutím. Pokud máme už vyschlé šindele, je mnohem těžší zaručit dostatečnou impregnaci dřeva. V tomto případě použijeme impregnaci máčením.
Konzervační látky mohou být různého druhu. Vodné roztoky anorganických solí nejsou příliš vhodné z důvodu ekologického zatížení. Asi nejvhodnější je skupina organických látek bez rozpouštědel. Jedná se o fermež – lněný olej s přídavkem fungicidu, dehtový olej nebo impregnační olej. Lněný olej byl používán i v dřívějších dobách a osvědčil se. Kromě impregnačních látek by šindel měl být ještě povrchově upraven lazurovacími nátěry, které mají hydrofobizační účinky.
Údržba, oprava a rekonstrukce
O dřevěnou střechu se musíme starat. Základem je pravidelná obnova nátěru v intervalu pěti let. Důležité je před každým nátěrem šindele důkladně očistit od nečistot, jakými jsou mechanické částice prachu nebo třeba lišejníky. Střechu je také nutné kontrolovat, a to minimálně dvakrát ročně – na podzim a na jaře. Mimoto je dobré po každé větší průtrži mračen nebo každém velkém větru krytinu prohlédnout. Pokud se taková údržba zanedbá, můžeme si být jisti brzké degradace šindelů během deseti až dvaceti let.
Opravu šindelové střechy je lepší nechat na odborníkovi. Je potřebné dodržet kvalitu a rozměr vyměňovaného šindele a také jeho ošetření proti negativním vlivům. U šindelové střechy je hlavní dbát na správné položení krytiny, výběr kvalitních šindelů a pravidelnou údržbu.
Šindel lze také použít k pokrytí stěn. Například ve východních Krkonoších stále stojí chalupy se šindelovými štíty. Pokud vlastníme památkově chráněný objekt, lze požádat o dotaci na kompenzaci cen.
Vědomě jsme se zde nezmínili o tzv. alpském šindeli, a to hlavně důvodů, že do našeho kraje nepatří.
Pevně věříme, že se šindele vrátí na střechy, hlavně tam, odkud byly násilně odstraněny. Bylo by velmi smutné, pokud by tato historicky unikátní střešní krytina naprosto zmizela z našich stavení.
Porovnání jednotlivých druhů střešních krytin mezi sebou podle kritérií životnosti a ceny za m2:
Z tohoto srovnání šindel nevychází dobře, ale musíme si uvědomit další souvislosti. Pro pálenou a betonovou tašku potřebujeme robustnější konstrukci krovu. Hůře se také řeší detaily, jako jsou úžlabí, nároží či vikýře. Eternit je sice lehký, ale málo tvárný a křehký. Musí se pokládat na bednění. Zkrátka každá krytina má své pro a proti. |
Ing. Lukáš Wondráček, Bc. Michaela Křiváková
Foto: Ing. Lukáš Wondráček
