Extenzivní zelené střechy

Vlastnosti zelených střech

Zelené střechy minimalizují návaly při odtoku dešťové vody, prodlužují životnost hydroizolace střechy a zlepšují tepelně izolační parametry střešní konstrukce. Kromě těchto technických vlastností mají vliv na zlepšení mikroklimatu, zachytávání prachu a nečistot z ovzduší, na zajištění ochrany proti sání větru na střechách a také na zvýšení požární odolnosti. Díky dobrému pohlcování hluku ve vegetaci se snižuje hladina hluku v zástavbě.

Extenzivní zelené střechy však vyžadují odborný návrh skladby střechy, který musí vycházet z provozních podmínek objektu. Tyto faktory ovlivňují návrh a ochranu tepelné izolace.

Popis a význam vrstev

• Důležitými vrstvami ve skladbě vegetační střechy jsou:
• hydroizolační vrstva – tvoří ji modifikovaný pás nebo speciální fólie; jejím úkolem je chránit jednotlivé vrstvy střešního pláště a konstrukci před povětrnostními vlivy, hlavně před pronikáním vody, vlhkosti a větru;
• tepelná izolace – zabezpečuje tepelně izolační vlastnosti konstrukce střechy;
• lepicí vrstva – zabezpečuje fixní polohu tepelné izolace;
• kotvicí prvek – zabezpečuje přenos zátěže vnějších sil (vítr) do nosné konstrukce střechy;
• parozábrana – omezuje přestup vodní páry a tvorbu kondenzátu v tepelné izolaci; musí být z pevné fólie s velmi nízkou difúzí;
• nosná konstrukce střechy – obyčejně ji tvoří železobetonová deska nebo ocelová konstrukce.

Extenzivní zelené střechy

Před zakládáním střešní zeleně se musí:

• zohlednit nosnost konstrukce,
• zabránit prosakování vody a prorůstání kořenů střešní konstrukcí,
• zohlednit intenzitu využívání střešní zeleně (typ vegetačního krytu).

Extenzivní zelená střecha má nižší porost (tráva, květiny, bonsaje, nízké keříky), který bez poškození překonává i období sucha a po deštích lehce regeneruje. Zeleň se udržuje samovýsevem nebo vegetativně (kořeny, kořenovými výběžky, plazením atd.) a na její údržbu není potřebný zásah člověka (bez hnojení, kosení a zavlažování). Porost je zásobován vodou a živinami přirozenými procesy. Vegetační vrstvy založené na vzlínavé hlíně nebo jílu plní zároveň funkci drenáže. V těchto případech je někdy možné vynechat drenážní vrstvu.

Extenzivní zeleň může růst na tenké vrstvě vegetačního substrátu (20 až 60 mm), na středně silné vrstvě substrátu (60 až 150 mm), příp. na silné vrstvě vegetačního substrátu (150 až 200 mm, maximálně 300 mm). Kořínky rostlin působí jako stabilizátor proti vlivu větru. Na takto realizované zelené střeše je třeba oblasti s vyšším sáním větru (při atikách) zatížit například dlažbou.

Extenzivní zelená střecha obsahuje stejné spodní vrstvy (nosná konstrukce, parozábrana a tepelná izolace) jako jiné střešní konstrukce. Je však potřeba, aby se nad tepelnou izolací nacházely vrstvy v následujícím pořadí.

Hydroizolační fólie – slouží k zabránění pronikání vody a musí být odolná proti prorůstání kořínků rostlin (je však nutné použít i samostatnou ochranu proti prorůstání kořínků). Hydroizolace se instaluje na spádovou vrstvu nad nosnou konstrukcí střechy. Minimální spád, který zabraňuje akumulaci vody, je 1 až 2 %.
Hydroizolační fólie může být zpevněna izolační tkaninou (propylenová syntetická geotextilie). Sortiment fólií je široký (HIF 804, HIF 805, Izopol 621, Ekoplast 806 a jiné). Při manipulaci je třeba dbát o to, aby nedošlo k jejímu porušení a zabránilo se tak nežádoucím škodám.

Ochranná vrstva – zabraňuje porušení hydroizolační vrstvy kořeny rostlin. K tomuto účelu se používají různé typy plastových rohoží.

Drenážní vrstva (od 50 do 100 mm) – zadržuje srážkovou a závlahovou vodu v pórech a přebytečnou vodu odvádí do průpadových odtoků. Některé systémy umožňují vzlínání zadržované srážkové vody a zabezpečují tak závlahu v období beze srážek. Drenáž tvoří štěrkopísky a štěrky, které však patří k nejtěžším materiálům. Proto jsou v současnosti nahrazovány lehčími stavebními materiály, jako jsou lávové tufy, granulovaný pálený jíl, drcená láva nebo cihla, drenážní desky a jiné. Vhodným materiálem je také keramzit, který je dvaapůlkrát lehčí než štěrk a má čtyřicetiprocentní až šedesátiprocentní pórovitost. Na plošnou drenáž se doporučuje uložit několik milimetrů širokou vrstvu keramzitu. K podpoře rychlejšího odvodu vody se keramzitová vrstva fixuje drenážními trubičkami.

Jako drenážní vrstvy se mohou použít i lehčí synteticky vyráběné dvousložkové prefabrikáty nebo drenážní materiály se systémem propojených kanálků a drenážní rohože.

Filtrační vrstva – tvoří rozhraní mezi drenážní vrstvou a vegetačním substrátem. Jejím úkolem je zabránit zanášení a ucpávání drenážní vrstvy jemnými částicemi substrátu. Základním materiálem je říční písek (frakce 1 až 4 mm) aplikovaný v tloušťce 30 až 50 mm. Jako filtrační vrstvu lze použít i velmi lehké organické pěnové materiály, skelnou vatu, sklotextilní vložku, vláknitou rašelinu. Z novějších moderních materiálů se mohou použít syntetické geotextilie z propylenu nebo polypropylenu, případně rohože z minerální plsti nebo jiných materiálů.

Vegetační substrát (od 20 do 300 mm) – vytváří potřebný základ na zakořenění a růst rostlin. Jeho tloušťka závisí na nosnosti střešní konstrukce a stanovišti a typu střešní zeleně. Substrát musí mít nízkou hmotnost, malý podíl humusu, vysokou vodní kapacitu, schopnost absorbovat živiny, musí být dobře provzdušněný a dobře propojený.

Nepochozí střecha		Pochozí střecha
Pochozí střecha – atikové zdivo		Detail vytvoření spádu ploché střechy
1. Tepelná izolace NOBASIL JPS, JPS T – rovné desky; 2. Tepelná izolace – spádované desky; 3. Atikový klín; 4. Kotvení tepelné izolace; 5. Parotěsná zábrana; 6. Hydroizolační vrstvy; 7. Nosná konstrukce; 8. Větrání; 9. Dlažba; 10. Štěrkový zásyp

Nejčastější chyby u realizací vegetačních střech z hlediska aplikace tepelně izolačních materiálů

Chybný návrh projektanta

Často se stává, že projektant navrhne tepelnou izolaci z minerální vlny do typu konstrukce, ve které je její použití úplně nevhodné (technické parametry izolace nejsou schopné odolávat podmínkám působení) nebo je nevhodně navrženo pořadí a funkce vrstev.

Minerální vlna není vhodná na:

• ploché střechy s opačným pořadím vrstev – tepelná izolace je nad hydro­izolační vrstvou,
• izolování pojízdných teras,
• intenzivní zelené střechy – tedy všude tam, kde působí dynamické síly a dochází k zatížení většímu než 400 kg/m².

Poddimenzování tloušťky tepelné izolace

Špatně nadimenzovaná tloušťka tepelné izolace má za následek velké energetické ztráty a špatné fungování celé střešní konstrukce z hlediska tepelně-technické funkce.

Nevhodné typy materiálů a skladeb vyskytujících se v projektu

Nevhodné typy materiálů a skladeb se velmi často volí vědomě. Ve snaze vylepšit svůj „zisk“ se používají materiály určené pro jinou oblast aplikace, které jsou levnější, nebo na méně exponovaných stavbách se zabudovávají různé zbytky z předcházejících staveb. Toto má za následek nefunkčnost a poruchovost střešní konstrukce.

Nedodržování pokynů výrobce

Nedodržování pokynů výrobce můžeme rozdělit na fázi skladování a transportu, manipulace, montáže a zabezpečení po montáži, resp. uživatelskou fázi. Pro všechny tyto fáze má tepelně izolační materiál stanovena jednoduchá pravidla, která jsou zpracována ve firemních materiálech. Dodržením těchto pravidel se dá předejít případným problémům s odevzdáním stavby. Doporučujeme, aby investor nebo stavební dozor požadoval jejich splnění. Zabezpečí se tak bezproblémová funkce tepelné izolace a tím celého střešního systému.

V případě minerální vlny je nutné skladovat materiál na suchém místě anebo ho zabezpečit proti nepříznivému počasí (např. plachtou). Materiál se může skladovat do výšky 2 m nebo maximálně dva velkoformátové balíky na sobě. Je důležité, aby nedošlo k mechanickému poškození desek a dynamickému namáhání a stlačování.

Při montáži se desky ukládají na doraz. Je nutné dodržovat pravidla pro ukládání izolace na trapézový plech. Desky s rozměrem 0,5 x 1 m se musí ukládat delší stranou kolmo na profilování trapézových plechů.

U dvojvrstvého kladení se desky kladou s překrýváním spár. V principu se doporučuje dodržovat pravidlo, aby se do vrchní vrstvy kladly desky s vyšší pevností. Jestliže hrozí navlhnutí desek, je třeba montáž přerušit a zabezpečit, aby se zabránilo navlhnutí izolačního materiálu.

Největší problémy mohou vzniknout po osazení tepelné izolace, když dochází k nekontrolovatelnému pohybu na střeše a tím i k možnému poškození (rozšlapání) tepelné izolace nebo k proražení hydroizolace. Po osazení tepelné izolace je proto potřeba uložit na ni provizorní pevné materiály jako manipulační chodníky.

Už v projektu by se měly řešit cesty k místům pravidelné údržby. Provoz na vegetačních střenkách se musí kontrolovat a musí se organizačně zabezpečit přístupy a jejich odpovědná údržba.

Ing. Karol Tužinský, Izomat, a.s.
Obrázky: autor