Komplexní pohled na problematiku poruch střešní konstrukce najdete v článku Provádění střech.
Poměrně často se setkáváme se špatně provedenými realizacemi úprav podkrovních prostor v dnes již historických nájemních domech z 19. a ze začátku 20. století. Tato necitlivá a technicky chybná řešení mají dalekosáhlé důsledky – nejen z hlediska samotné střechy a podkroví, ale především pro historický objekt jako celek. Nevhodné řešení rekonstrukce střešní skladby může kromě zatékání do obytných prostor nastartovat i celou řadu mnohem závažnějších poruch a defektů.
Plech jako střešní krytina provází lidstvo déle než dvě tisíciletí. Za tu dobu prošel nejednou proměnou. Materiál, který měl původně hlavně reprezentační funkci, se postupně rozšířil především pro své technické vlastnosti a finanční dostupnost.
Jednou z nejdůležitějších a zároveň nejnamáhanějších částí domu je střecha, a proto se na ni kladou velmi vysoké nároky. Musí být nejen správně navržena, ale s využitím kvalitního materiálu i dobře technicky provedena.
Titanzinek je obecně slitina tří hlavních prvků – zinku (elektrolyticky čistého o ryzosti 99,995 % s podílem ve slitině okolo ± 99 %), titanu (s podílem ve slitině 0,06 až 0,2 %) a mědi (s podílem ve slitině 0,06 až 1 %). Důvodem pro vytvoření slitiny titanzinku byl především zájem o použití zinku ve stavebnictví za předpokladu vylepšení jeho mechanickopevnostních vlastností.
Správné typové navržení a dimenze jednotlivých částí střešní skladby je základním předpokladem fungující střechy. Pravidla pro výběr vrstev se liší podle použité krytiny a dalších parametrů budovy. Koncepce střešního pláště pod falcovanou krytinu by měla odpovídat užití budovy, jejímu vnitřnímu prostředí, ale také povětrnostním podmínkám, ve kterých se stavba nachází.
