Patnáct let stará střecha volala po opravě

V blízkosti přírodních lokalit Prokopské údolí a Vidoule v Praze se nachází několik nadstandardních bytových domů, které byly postaveny v druhé polovině devadesátých let. Po prvních patnácti letech provozu domů se jednotlivá společenství vlastníků potýkala s řadou problémů, mezi nimiž byly na prvních místech tekoucí střechy a terasy.

Proto se společenství vlastníků jednoho z domů rozhodlo situaci řešit. Jednalo se o vícepodlažní bytový dvojdům s plochými střechami s pravoúhlým půdorysem. Střechy měly po obvodu atiky výšky 50 cm s měděným oplechováním, odvodněny byly vnitřními vpustěmi. Původní krytina byla provedena z jednovrstvé střešní folie s násypem kameniva na geotextilii. V ploše střech se nacházelo velké množství nadstřešních konstrukcí: prosklené světlíky schodiště, výlezy na střechu, stojany pro konstrukce VZT, nadezdívky šachet výtahu, zděné konstrukce (komíny) a celkem 14 skupin trubních prostupů. Výměny střešního pláště se jako zhotovitel ujala fyzická osoba, člen Cechu KPT ČR – Ivo Puhlovský.

Zjišťování skutečného stavu

Prvním krokem k zajištění nápravy bylo provedení sond, které začalo orientačním měřením spádu střechy. Pro něj bylo nutno v místech měření nejprve odstranit zásyp kačírku. Naměřené hodnoty byly převážně nulové, což signalizovalo, že střecha není vyspádovaná. To později potvrdila i skutečnost, že ve všech sondách byla nalezena stejná vrstva tepelných izolací na stropní desce (celkové tloušťky 14 cm). Jako tepelná izolace byly v některých sondách nalezeny dvě vrstvy EPS, v jiných zase dvě vrstvy minerální vlny. Sondy dále prokázaly existenci PE parozábrany, u které byl nalezen relativně malý přesah ve spoji (asi 4 cm), a to bez jakéhokoli slepení. Bez chyby nebyly ani atiky, na něž nebyla vytažena parozábrana alespoň do výšky tepelné izolace a k nimž nedoléhala tepelná izolace v ploše (mezera zhruba 15 mm vznikla zřejmě vlivem srážení polystyrenu). Kotvicí koutové lišty z foliového plechu byly namontovány chybně, s nevhodnými kotevními prvky v nedostatečném počtu. Ani jejich délka nebyla dostatečná – natloukací hmoždinky zasahovaly pouze do tepelné izolace svislé části, nikoli až do betonu. Dále bylo zjištěno, že pro odvodnění byly použity vpusti se svírací přírubou, ovšem ve svírací přírubě byla uchycena pouze část fólie o poloměru přibližně 0,5 m. Vlastní fóliová krytina byla volně přeložena přes tento přířez bez řádného přitavení.

Náprava zjištěných chyb

Po provedených průzkumech bylo navrženo úplně vyměnit všechny vrstvy střešního pláště, včetně demontáže a odvozu kačírku. Tento návrh však znamenal pro členy SVJ cenový šok a byl zamítnut. Rozjel se kolotoč mnoha jednání a vysvětlování. Během nich byly mimo jiné ze strany SVJ objednány impedanční zkou­šky, které potvrdily, že návrh oprav je věcně správný, což byl silný argument pro úplnou rekonstrukci střech. Objednatel však stále argumentoval relativně omezenými prostředky na rekonstrukci. Proto se nakonec dospělo k částečnému kompromisu v technologii. Na menší z obou střech, kde byl jako tepelný izolant převážně polystyren, byla navržena úplná výměna skladby podle původního návrhu. Na větší z obou střech, kde byla jako tepelný izolant použita převážně minerální vata, bylo navrženo, aby po natavení nové parozábrany byly položeny spádové klíny EPS v malé vrstvě, a na ně vráceno 85 % výměry původních rovinných desek z minerální vlny. Zbylých 15 % původní vlny mělo být vyměněno. Následně návrh počítal se zhotovením krytiny ze dvou vrstev modifikovaných pásů. Přes provedené ústupky byla cena díla vysoká, a tak jednání s SVJ trvala více než rok. Teprve v létě 2013 se započalo s realizací. Co se však nepovedlo prosadit, byl návrh na odstranění kačírku. Pohled na střechu prý by nebyl tak hezký!

Nepřistupovat na montáž ­původních izolací

Nová skladba střešního pláště byla zhotovitelem navržena a provedena ze systému Vedag. Původní PE parozábrana, jak se ukázalo shodou okolností hned v prvních dnech prací, na některých místech zcela chyběla. Už jen tím tedy bylo doloženo, že byl správný návrh zhotovitele na úplnou výměnu všech vrstev střešního pláště. Původní tepelné izolace z EPS byly místy vlhké, místy zcela mokré. Několik nejtěžších desek vykázalo při tloušťce desky 6 cm a rozměru 1 x 1 m při orientačním zvážení hmotnost až 5 kg. To znamená až 3,5 litru vody v jedné šesticentimetrové desce. Původní tepelné izolace z minerální vlny vykazovaly smyslovým posouzením až na několik výjimek pouze povrchovou vlhkost. Desky byly vyjímány a rozprostírány po střeše pro snadné osychání, po vyřazení desek mokrých byly další den ukládány do horních vrstev nové střešní skladby. Nechybělo však mnoho a tento kompromisní postup, vynucený omezenými finančními možnostmi objednatele, by býval měl pro zhotovitele fatální následky. Během provádění prací si stavební dozor objednatele vyžádal na hotové části rozkrytí výztužného pásu přes atikový klínek, aby si ověřil, zda bylo provedeno lineární kotvení souvrství pod atikou. Na spodním líci první vrstvy krytiny byly nalezeny stopy kondenzátu. To bývá obvyklé pro mechanicky kotvené krytiny, které nejsou plnoplošně spojeny s tepelným izolantem. Stavební dozor objednatele však pojal podezření, že jsou do střechy vraceny i desky mokré, a vztahy mezi smluvními stranami rázem spadly na bod mrazu. Po složitých vysvětlováních nakonec objednatel požadoval zabudovat do nejvyšších míst střechy (podél atiky) větrací komínky, a ty během celé doby záruky vždy na podzim zaslepit a na jaře zprůchodnit. Před skončením záruky pak komínky demontovat, a to vše na účet zhotovitele. Z uvedeného plyne poučení nepřistupovat na podobné požadavky na opětnou montáž původních tepelných izolací, u kterých existuje riziko, že mohou obsahovat vlhkost. Pokud k tomu objednatele přesto nutí stav pokladny, nechť určí za svoji stranu osobu, která bude přítomna po celou dobu provádění prací a zodpovědně stanoví, které dílce tepelných izolací mají být použity a které mají být vyřazeny.

Finální práce

Na větší části střechy, kde se nachází 5 vpustí nepravidelně rozmístěných, bylo použito 585 kusů různých spádových klínů. Na menší části střechy se třemi vpustěmi potom 291 spádových klínů. Velký objem prací a především komplikace představovaly přesuny kačírku. Navíc stavební dozor objednatele zastával názor, že kačírek je zanesený nečistotami je nutné jej vyprat! Zhotovitel to vyřešil pomocí většího počtu agenturních pracovníků, kteří v kolečkách hráběmi přepírali 45 tun oblázků. Je zajímavé, že na tuto veskrze „důležitou a zásadní“ vícepráci se finance na straně objednatele našly. Zhlaví atik byla vyspádována a zateplena. Na místě byly nařezány úzké spádové klíny z XPS, umístěny na zhlaví, překryty OSB deskami a mechanicky připevněny do podkladu. Původní heraklit z vnitřní svislé části betonové atiky byl seškrábán, beton po zpenetrování opatřen parozábranou a bylo provedeno zateplení svislé vnitřní části atiky. Finální krytina byla vytažena až na hlaví a ukončena oplechováním se závětrnou lištou. Vpusti byly pochopitelně použity systémové sanační s asfaltovými límci. Shluky prostupů odvětrání byly asfaltovými pásy běžnými postupy neopracovatelné. Zhotovitel postupoval obvyklým a asi jediným možným způsobem: shluky prostupů byly opracovány konstrukcemi z OSB do jakýchsi skříní či beden, jejichž vnitřek byl vyložen tepelnou izolací pro zamezení rosení. Smyslem konstrukce bylo to, aby každý komínek ústil do jiného místa a bylo možné jej jednotlivě opracovat. Celé konstrukce byly zabaleny do krytiny.

Závěr

Pečlivá příprava, odborně vedená jednání a důraz zhotovitele na precizní provedení všech detailů se vyplatily. Zákazník získal praktickou střechu s předpokladem trvale bezporuchového provozu. Odpadla mu jedna starost a může se dál věnovat už jen ostatním havarijním konstrukcím na domě.

TEXT: ALENA GEORGIADISOVÁ
Foto: IVO PUHLOVSKÝ

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.