Plochá střecha – lehce, rychle, pevně (Pracovní postup)

Nedílnou součástí každé stavby je střecha. Tento nezbytný stavební prvek má mnoho nezastupitelných funkcí pro zbytek stavebního díla, ale i sám o sobě může být velmi zajímavým architektonickým prvkem.

Info o materiálu

» Cementová pěna PORIMENT je moderní lehký silikátový materiál vzniklý zatvrdnutím cementové lité pěny.
» Výhodou pěny je její tvarovatelnost a schopnost případně překrýt nerovnosti nosné konstrukce a dostat se i do úzkých a hůře přístupných míst.
» Do vrstvy lité pěny není nutné instalovat výztužné sítě, ani u nich počítat se smršťovacími poli.

Již od 20. let 20. století si designéři budov dobře uvědomují vizuální a celostně-konstrukční výhody zastřešení s malým sklonem, tzv. ploché střechy, ale až moderní doba pomáhá k tomu, aby plochá střecha byla nejen krásná, ale i správně izolující a nepromokavá. K těmto funkcím může dopomoci i příhodné provedení spádové vrstvy na ploché střeše.

O plochých střechách a spádech

Při návrzích střech lze obecně vycházet z normy ČSN 731901. Tento předpis podrobně popisuje požadavky a doporučení i pro ploché střechy. Plochá střecha se obecně uvažuje do sklonu 5°, tj. 8,75 %.

Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3–4 %, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí.

U ploché střechy je nutné dobře promyslet detail a napojení na atiky, okrajové okapy, vpusti nebo odtokové kanálky či prostupující konstrukce (komín), a to u všech jejích vrstev – jak konstrukčních, tak izolačních, spádových či pokryvných-pochozích.

Materiálová řešení

V naší republice se, zvláště u rodinných domů, ploché střechy mírně „zprofanova­ly“, pravděpodobně díky 70. a 80. létům 20. století, kdy bylo moderní bydlet v „kostce“ s plochou střechou. Ale materiálová kvalita v daných konstrukcích nebývala dobrá a ploché střechy způsobovaly více problémů než užitku.

Používaly se tepelné izolace z novin, spádové vrstvy ze škvárobetonu, které se, kromě přirozeného rozpadu radionuklidů, rozpadaly i mechanicky, případně velmi na pojivo „hubené“ a tenké potěrové vrstvy, které se míchaly přímo na střeše. Tato řešení jsou již naštěstí minulostí.

Když pomineme vývoj izolačních materiálů, límcová těsnění prostupujících materiálů, případně kvalitnější materiál na oplechování, kde už není potřeba o kvalitě zpracování a zabudovatelnosti pochybovat, zbývá nám právě spádová vrstva.

Spádové vrstvy

Díky vývoji stavební a výrobní techniky a technologie už není nutné šplhat do výšky po žebřících s pytli cementu a vědry plniva na střechu.

V současnosti je možné nechat jeřábem dopravit na střechu směs lehčeného betonu, kterou doveze přímo jeho výrobce, případně nechat na míru „nařezat“ prvky polystyrenových spádových klínů nebo třeba pohodlně dopravit pomocí mobilní čerpací techniky cementové lité pěny, určené pro uložení do spádu.

Každá z uvedených, dnes nejobvyklejších technologií má své výhody a samozřejmě i svá omezení. Lehčené (keramzitové, polystyrenové apod.) cementové směsi (betony, potěry) mají relativně vysoké pevnosti, ale i relativně vysokou objemovou hmotnost. Je do nich obvykle potřeba použít výztuž a je nutné je dilatovat.

Jejich doprava se provádí většinou pomocí jeřábu a bádií a jejich výrobu není vždy pomocí betonáren možné realizovat. Zpracovávat se musí obvykle ručně. Pomáhají, ale jen někdy při statických úlohách. Pro pojížděné střechy jsou velmi vhodné. Jejich izolační funkce je ale omezená.

Polystyrenové klíny (EPS) s přípravou pro natavování izolace jsou naopak velmi lehké, dají se předem připravit podle tvaru střechy, a jsou tedy i ve finále tvarovatelné.

Jejich transport a pokládka je náročnější na organizaci a bez významné roznášecí desky je nelze použít na pojížděné konstrukce, dále jsou relativně deformabilní a mají nižší pevnost. Jejich izolační funkce je velmi dobrá. Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat.

Tato činnost může způsobovat vznik preferenčních cest pro vodní páru nebo tepelných mostů. Řešením mohou být právě cementové lité pěny, které mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu.

Tyto pěny mají relativně vysokou pevnost a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4 či 8 %. Lze je použít i pro pochozí či pojížděné střechy (při aplikaci roznášecí vrstvy).

Krok 01: Navrhování souvrství ploché střechy do spádu

Realizaci ploché střechy předchází návrh souvrství, který navrhuje projektant v rámci projektové dokumentace stavby. Spádová pěna PORIMENT není vhodná pro inverzní skladby střechy.

Krok 2: Výroba PORIMENT

Princip výroby spočívá v tom, že se na betonárně namíchá cementová suspenze, která se doveze autodomíchávačem na stavbu, kde se skládá do zařízení Aeronicer II. Při výrobě se kontroluje čerstvá objemová hmotnost pěny a lze dobře doobjednávat chybějící množství produktu.

Krok 3: Technologie pro výrobu a čerpání na stavbě

Na stavbě se do připravené směsi přidá pěnicí přísada a mícháním se aktivuje. V případě, že se vyrábí PORIMENT W nebo WS, je směs v tomto stavu Aeronicerem II čerpána na stavbu. V případě, že se vyrábí PORIMENT P nebo PS, přidává se do směsi kuličkový polystyren a pak se teprve směs čerpá na místo určení.

Krok 4: Dispoziční řešení stavby

Litá cementová pěna se na stavbě čerpá pomocí gumových hadic až do vzdálenosti 200 metrů v horizontálním směru nebo až 100 metrů ve vertikálním směru. Za den je možné nalít plochu až 1 500 m2. Na stavbě není pro ukládku potřeba žádného jeřábu.06 | Čerpání lité cementové pěny do spádu
Čerstvou tekutou směs čerpadlo přečerpá na určené místo, kde ji pracovníci velmi rychle zpracují do požadovaného spádu až 8 %. Ukládka probíhá čerpáním z autodomíchávače přes speciální dieselové čerpadlo. Ukládku není vhodné provádět v extrémně horkém počasí či při mrazu.