Realizace falcované krytiny na Geologickém ústavu AV ČR v Praze

Geologický ústav Akademie věd ČR má půdorys nepravidelného čtyřúhelníku s nádvořím. Čtyři ramena budovy jsou v místě střechy napojena valbami. Střechy jsou pokryty bezúdržbovou falcovanou krytinou. Kromě položení krytiny projekt zahrnoval také oplechování římsy a střešních žlabů stejným materiálem, ze kterého je střecha.

Obecně o falcované krytině
Falcovaná (drážková) krytina z tenkého plechu může být obvykle vyrobena z z titanzinkového, měděného, hliníkového nebo pozinkovaného plechu. Pozinkovaný plech navíc může být ve variantě s lakovou povrchovou úpravou na bázi polyesterů. Materiálu, z něhož je falcovaná krytina vyrobena, se přizpůsobují některé pracovní úkony. V zásadě je však technologie pokládky velmi podobná. Falcované plechy se připevňují k bednění (klasické řezivo, desky OSB), pevnými nebo dilatačními příponkami. Materiál příponek musí být v souladu s materiálem falcované krytiny, anebo z odlišných, ale vzájemně inertních materiálů. Příponky se falcují zároveň s plechy a přidržují krytinu na místě.

Tento druh krytiny je používán od sklonů střech 7°. V případě, že je střecha jednoduchých tvarů a provede se bezpečné dotěsnění drážek, může se sklon střechy snížit až na 5°.

U falcované krytiny nesmí chybět ve skladbě střechy větraná vzduchová mezera pod bedněním, která vzduch nasává prostorem okapové hrany a vyúsťuje v hřebeni (bodovým či liniovým odvětráním).

Návrh použití falcované krytiny
Při výběru materiálu na střechu hrály roli užitné vlastnosti materiálů, stejně jako přizpůsobení se tvaru budovy, charakteru fasády a okolí zástavby.

Falcovaná krytina, použitá na střeše ústavu, je určena na střechy se sklonem od 5° (respektive 7°) a využívá se i k opláštění stěn a fasád. Speciálně upravený pozinkovaný ocelový plech s měkkým jádrem o šíři 670 mm a tloušťce 0,6 mm lze téměř libovolně tvarovat i přesto, že je velmi pevný a houževnatý. Má unikátní povrchovou úpravu – během výroby je opatřen několika povrchovými vrstvami polyesterového ochranného laku, který zaručuje trvanlivost a bezúdržbovost výsledné krytiny. Plech je také opatřen ochrannou fólií, která chrání jeho povrch při montáži.

Ochranná vrstva HB Polyester o tloušťce 50 mm je nanesena po celé ploše plechu včetně ohybů a spojů. Díky ní není potřeba střešní krytinu dále natírat, hlavně však krytina nerezaví.

Z 15 odstínů byla pro geologický ústav vybrána barva Antracit metalic, která se nejvíce blíží surové oceli a neruší výraznou fasádu.

Technické údaje falcované krytiny Základní surovina: pozinkovaný svitkový měkký plech o tloušťce 0,6 mm + povrchové úpravy Míra pozinkování: 350 g/m2 Šíře svitku: 670 mm (výsledný modul krytiny 600 mm) Mez kluzu: 180 N/mm2 Hmotnost: 4,71 kg/m2 Maximální délka nepřerušeného pásu: 15 m

Technické údaje falcované krytiny Základní surovina: pozinkovaný svitkový měkký plech o tloušťce 0,6 mm + povrchové úpravy Míra pozinkování: 350 g/m2 Šíře svitku: 670 mm (výsledný modul krytiny 600 mm) Mez kluzu: 180 N/mm2 Hmotnost: 4,71 kg/m2 Maximální délka nepřerušeného pásu: 15 m

–>–>

Montáž krytiny
Vzhledem k rozsahu a komplikovanosti střešních ploch byla celá strojní sestava umístěna přímo na střechu, kde se následně připravovaly drážky a kde byly také uzavírány. Pracovníci si tak mohli vyrábět dané pásy podle aktuální potřeby a snížila se tím také možnost nechtěného poškození pásů při přepravě. Plech s otevřenými drážkami nemá velkou tuhost, takže manipulace s dlouhými kusy je náročná a vyžaduje mnoho rukou.

Pokládka začala na římsách. Tyto partie jsou náročné z hlediska pracnosti. Krátké kusy se musejí uspokojivě spojit a také do kompletu nainstalovat nástřešní žlab. Dešťové svody procházejí římsou a ústí u fasády. Od původního záměru svodů zabudovaných do fasády ale realizační firma z důvodů nebezpečí zamrzání a také pro bezproblémouvou údržbu a čištění ustoupila. Důležitým detailem bylo napojení krytiny na nástřešní žlab. Všechny tyto partie se zpracovávaly ručně, stroje velkou měrou pomáhaly na rovných drážkách.

Po položení falcované krytiny na římsy pokračovali pracovníci v pokládce krytiny na hlavních plochách.

Střešní konstrukce a odvětrání
Střešní konstrukce je řešena jako vazníkový komplet se zatepleným stropem posled­ního podlaží. Podstřeší je potřeba řádně odvětrávat, o což se stará průběžný horní liniové odvětrání střechy – větraný hřeben se zvýšenou kapacitou.

V hřebeni je tesařsky vytvořen labyrint, kterým proniká vzduch ze střechy, aniž by hrozilo zatečení. Tvary a velikosti těchto detailů mohou být různé a obvykle se odvíjejí od velikosti a charakteru budovy. Odvětrání skladby střechy je ale bezpodmínečně nutné.

V místě průniku jednotlivých křídel není větrání potřebné z důvodů celistvého prostoru dostatečně pokrytého větráním hřebenem. Nasávání střechy bylo vyřešeno mřížkou ve spodní ploše římsy.

Zajímavým detailem je obdélníkový otvor v ploše krytiny se zapuštěným prostorem – výklenkem, ve kterém jsou uloženy klimatizační jednotky, tedy pod úrovní roviny střešní krytiny na posledním stropě budovy.
Zajištění těsnosti krytiny

Při sklonu od 5° je u falcované krytiny téměř nemyslitelné provedení prostupu, výlezu nebo střešního okna. Také na tomto projektu bylo potřeba tento problém vyřešit. Vzhledem k poměrně nízkému sklonu střechy byly do drážek před uzavřením aplikovány těsnicí samolepicí pásky z EPDM o rozměrech 9 × 3 mm. Páska se umístí na plochu otevřené drážky a po uzavření se tak nachází uprostřed souvrství plechů. Těsnost takového spoje je enormní. Podklad krytiny tvoří standardní lepenka o tloušťce 3 mm. Pojistná hydroizolace poskytuje výhodu také v průběhu montáže – díky lepence nehrozí zatékání do objektu, takže nejsou omezeny další práce v interiérech.

Klempířské práce
Budova takového rozsahu a určení obsahuje značné množství sítí VZT, elektro, kanalizace, z nichž některé prostupují střechou, a tudíž i střešní krytinou. Jednodušší kruhové průměry jsou zajištěny originální manžetou z pryže z EPDM. Složitější čtverhranné jsou pak klempířsky oplechovány, podobně jako například standardní komín.

Již při návrhu budovy je třeba dbát na dostatečné vzdálenosti mezi jednotlivými prostupy. Klempíř se v případě malých vzdáleností může dostat do neřešitelné situace. Příkladným řešením může být sdružení prostupů do jednoho celku, který se následně snadno oplechuje.

Odvodnění
Kompaktní ráz budovy navržený architektem vyžadoval, aby byly funkční prvky odvodnění co nejvíce skryty. Tomu odpovídají nástřešní žlaby a svodové roury vedené uvnitř římsy a za obložením fasády. Nástřešní žlaby byly vyrobeny v délce 6 m, čímž byly omezeny spoje na minimum. Použitý ocelový plech umožňuje díky své malé teplotní roztažnosti pracovat i s delšími prvky. Při zpracování jednotlivých pásů krytiny byly použity drážkovací stroje. V místech napojení žlabů a hřebene byly drážky dovřeny ručně.

TEXT: Štěpán Lášek
FOTO: archiv Lindab

Autor pracuje jako produktový manažer ve firmě Lindab, s. r. o.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.