Rekonstrukce, opravy a údržba plochých střešních plášťů (2. část)

Opravy a údržba střešních plášťů jsou základní podmínkou pro dlouhodobou životnost této části staveb. Čím odpovědněji jsou vykonávány, tím je delší doba životnosti a tím se také posouvá nutnost rekonstrukce střechy.

1. Střešní plášť je nutno kompletně vyměnit. Pak se na nosnou konstrukci provádí nový střešní plášť.

2. Je nutno vyměnit hydroizolační plášť:    
a. starý se odstraní a na jeho místo se provede nový,    
b. starý střešní plášť se pouze vyrovná a perforuje a na něj se aplikuje nový.

3. Je nutné vyměnit hydroizolační povlak a doplnit tepelnou izolaci. 

Ad 1.
Při této variantě se jedná o řešení nového střešního pláště na staré nosné konstrukce. Ve své podstatě se jedná o řešení nového střešního pláště, který je ovšem limitován tím co tam zůstává, tedy původní nosnou konstrukcí, případně stávajícími spádovými vrstvami, které je ovšem nutno překontrolovat a případně je nutné střešní plášť přespádovat, tak aby na něm zbytečně nestála voda.

Ad 2.
Odstraňování starého hydroizolačního pláště je velmi nevděčná a drahá činnost, proto se jí většina lidí velmi vyhýbá a snaží se o druhou variantu i za ceny určitých rizik. 

Konstrukční schéma jednovrstevných asfaltových hydroizolačních systémů, které je možno použít pro rekonstrukci původních hydroizolačních povlaků.

Řešením je v tomto případě přidání nového hydroizolačního povlaku. Samozřejmě je nutné, aby bilance zkondenzované a vypařené vodní páry u celého střešního pláště, byla aktivní. Tento přidaný hydroizolační materiál nesmí způsobit poruchy z hlediska stavební fyziky. 

Jednou z možností, které je možno provést, je aplikace odvětrávacích komínků, jež umožní odvětrat střešní plášť. Tyto komínky je nutné navrhovat individuálně a neexistuje žádný přesný výpočet rozmístění a dimenzování. Jejich účinnost ale nelze přeceňovat.

V nabídce odvětrávacích komínků jsou dva základní druhy – pasivní bez pohyblivých částí, který odvětrává střešní plášť pouze na základě tlakového spádu nebo komínového efektu. Druhou variantou jsou aktivní komínky, kdy komínový efekt je doplněn aktivním rotačním prvkem, většinou ve formě vrtule, který přispívá odvodu vlhkosti ze střešního pláště. Je nutné dodat, že jakékoliv větrání s sebou nese kromě odvodu vlhkosti i odvod tepla, tedy jistým způsobem zvýšené tepelné ztráty. V nedávné minulosti se používaly střešní pláště s větracími kanálky, které měly ze střešního pláště odvádět vlhkost. Toto odvětrávání je více či méně teoretické, není ani zdaleka samospasitelné a mnohdy s sebou nese tepelně technické problémy, zejména teplené mosty a kondenzační problémy v oblasti nasávacích a výfukových otvorů. Pokud se s tímto systémem setkáte, doporučuji ho zrušit. 

Technologie provádění nového hydroizolačního pláště bez zateplení

Vždy může být v jedné nebo ve dvou vrstvách, ale z hlediska stavební fyziky je výhodnější, když je hydroizolační povlak pouze v jedné vrstvě.

1. Natavování přes mikroventilační a plošně dilatační pás
Nejobvyklejší řešení nového hydroizolačního povlaku, kdy podkladní perforovaná lepenka zajišťuje dostatečné odvětrání podkladu. Někdy se setkávám s tím, že provádíme částečné natavení.  Teoreticky je to možné, ale vždy je to v rukách izolatéra, jeho šikovnosti nebo nešikovnosti.

2. Samolepící nebo rychle tavná úprava na spodní části hydroizolačního povlaku. K podkladu se tento povlak připojuje jen v pruzích. Pruh se aktivuje běžnou teplotou cca +20 °C. Varianta lehce tavná se aktivuje lehkým natavením, které aktivuje adhezní schopnost tohoto pásu.

3. Mechanické kotvení je velmi častým systémem technického řešení dané problematiky, kde je možno počítat s několika variantami. Jednovrstevné, dvouvrstevné a též se speciálním jednostranným podkladním pásem. Tento pás je specifické konstrukce, protože je opatřen asfaltem pouze z jedné strany. Z druhé strany je netkaná polyesterová textilie, která slouží jako plošná difúzní vrstva. Na tento pás se plnoplošně natavuje jednovrstevná hydroizolace.  

Technologie provádění nového hydroizolačního pláště bez zateplení, s fólio­vými hydroizolacemi, je vždy v jedné vrstvě.

1. Mechanické kotvení je velmi častým systémem technického řešení dané problematiky, u syntetických fólií je možno počítat pouze s jednou variantou, kdy je fólie přikotvena k podkladu, přes všechny vrstvy střešního pláště až do kotvitelných vrstev. Samozřejmě, že musí být vyřešena slučitelnost původního hydroizolačního povlaku a nově provedeného hydroizolačního povlaku. 

2. Syntetické fólie mohou být opatřené na spodní straně polyesterovou integrovanou textilií, která se lepí do polyuratonových lepidel. Pozor, tato technologie je náročná na provádění a v současné době doporučuji mechanické dokotvování v oblasti konstrukčních detailů nebo v rizikových oblastech vzhledem k sání větru.  

Pro obě varianty, nezateplenou i zateplenou platí, že je nutné mít podkladní vrstvy střešního pláště připravené pro mechanické kotvení. Je proto nutné před provedením překontrolovat výtržné síly uvažovaného mechanického kotvení a případně zvětšit počet kotev na m². Je možné použít i liniové kotvení, případně další varianty, které zlepšují celkové parametry této technologie.  Velmi problematické je mechanické kotvení do tepelné izolace, které v mnohých případech nedosahuje dostatečné únosnosti. Při jeho používání je nutno být velmi opatrný. 

Konstrukční schéma jednovrstevných fóliových hydroizolačních systémů, které je možno použít pro rekonstrukci původních hydroizolačních povlaků.

Technologie provádění nového hydroizolačního pláště se zateplením může být v jedné nebo ve dvou vrstvách. Při možnosti dodatečného zatížení je možné použít i systém střechy s obráceným pořadím vrstev.

1. U mechanického kotvení je možno počítat s několika variantami. Při provádění je však nutné nejprve mechanicky kotvit tepelnou izolaci. Její provádění je vždy vhodnější ve dvou vrstvách s vystřídanými spárami, abychom se vyhnuli tepelným mostům.

2. Samolepící úprava na spodní části hydroizolačního povlaku se aktivně lepí k podkladu, tj. k tepelné izolaci z některého druhu pěnových tepelných izolací. K podkladu se tento povlak připojuje jen v pruzích, tak jak je vidět na obrázku, tento pruh se aktivuje běžnou teplotou cca +20 °C, v případě dvouvrstevného systémů se druhá vrstva plnoplošně navařuje na tento samolepicí pás. Současně je nutno dodat, že tyto samolepicí pásy se spojují pomocí horkého vzduchu nebo se svařují speciálním stranovým hořákem, který brání prošlehnutí plamene na tepelnou izolaci. 

3. Při dostatečné statické únosnosti střešního pláště je možné střešní plášť přitížit a řešit problematiku zateplení systémem obráceného střešního pláště, na který je možno uložit i některé druhy provozních vrstev, zejména pak pochozí, viz obrázek.  

Konstrukční schéma jednovrstevných hydroizolačních systémů, které je možno použít pro rekonstrukci původních hydroizolačních povlaků na tepelnou izolaci nebo ve formě obráceného střešního pláště.

Technologie provádění nového hydroizolačního pláště se zateplením se pro syntetické fólie obvykle provádí v jedné vrstvě. Při možnosti dodatečného zatížení je možné použít i systém střechy s obráceným pořadím vrstev.

1. Častým systémem řešení je mechanické kotvení. Při jeho provádění je nutné vždy nejprve mechanicky kotvit tepelnou izolaci, kvůli tepelným mostům nejlépe ve dvou vrstvách s vystřídanými spárami

2. Další technologií je lepení do polyuretanových lepidel. Pozor, toto řešení je nutné realizovat tak, aby bylo spolehlivě odolné sání větru. Citlivé partie doporučuji dokotvovat.

3. Při dostatečné statické únosnosti střešního pláště je možné střešní plášť přitížit a řešit problematiku zateplení systémem obráceného střešního pláště, na který je možno uložit i některé druhy provozních vrstev, zejména pak pochozí.  

Při rekonstrukci střešního pláště mnohdy dochází nutně i k rekonstrukci systému odvodnění:

1. Rekonstrukce vpustí, pokud jsou zkorodované nebo jinak degradované;

2. Rekonstrukce spádů, tak aby střešní plášť byl maximálně rychle odvodněn. Jedná se o lokální přespádování nebo o kompletní přespádování střešního pláště;

3. Zrušení žlabů a jejich přeměnění v úžlabí, kde je vhodné vyplnit tento žlab tepelnou izolací;

4. Osazení vpusti tak, aby byla v nejnižších místech střešního pláště; 

5. Doplnění odvodňovacího systému o pojistné přepady v atikách.  

	Konstrukční schéma jednovrstevných hydroizolačních systémů, které je možno použít pro rekonstrukci původních hydroizolačních povlaků na tepelnou izolaci nebo ve formě obráceného střešního pláště.

Ad 1.
V případě rekonstrukcí odpadního potrubí včetně vpustí je nutno striktně dbát na zajištění dostatečné kapacity tohoto potrubí včetně vlastní vpusti. Optimální je výměna za plastovou tvarovku, která může být i vyhřívaná. Absolutně nevhodný systém je pouhé vložení odvodňovací tvarovky do stávajícího potrubí. 

Ad 2.
V tomto případě je možné dělit dodatečné vyspádování do čtyř úrovní:
• vyspádování pomocí zbytků asfaltových pásů, které se vyskládají do požadovaného tvaru a jejich povrch se nataví pomocí PB hořáku;
• lokální vyspádování je možné pomocí expandovaného perlitu nebo expan­do­vané slídy, přičemž oba tyto materiály jsou prosyceny asfaltem; do plochy se tyto materiály nasypou tak, aby po odpovídajícím zhutnění došlo k vyrovná­ní do spádů, které jsou nutné k spolehli­vému odvodnění střešního pláště;
• pomocí dodatečných spádů z klínů z tepelné izolace, lepených nebo mechanicky kotvených k podkladu;
• kompletní přespádování pomocí klínů z tepelné izolace – toto řešení je náročné na přesnost.  

Při výměně nebo rekonstrukci střešního pláště je vhodné revidovat a případně vyměnit dožilé, zkorodované prvky střešního pláště. 

U rekonstrukcí střešních plášťů s asfaltovými hydroizolacemi, které jsou svařovány PB plamenem je nutné dbát na požární bezpečnost. Je třeba, aby technologické postupy a provádění byly v souladu s požárními předpisy a zdravým rozumem za současného použití kvalitních, resp. speciálních pracovních nástrojů, které omezují vznik požáru. V současné době se i u asfaltových pásů rozvíjí svařování horkým vzduchem, které je pro případy aplikace v oblasti hořlavých materiálů velmi vhodné. 

Při provádění je nutné dbát na dodržování denních záběrů a používat přepážky v izolačním systému a to buď trvalé, nebo dočasné. 

V případě rekonstrukcí je nutné prověřit tepelně technické vlastnosti nejen z hlediska difúze, ale i z hlediska kvantity tepelné izolace v ploše a v detailech. Zejména detaily jsou velmi důležité, protože mnohdy tvoří tepelné mosty s negativním vlivem na vnitřní klimatické prostředí, kdy v důsledku špatné tepelné izolace dochází k poruchám. V případě rekonstrukce je možno využít této činnosti ke zlepšení situace i v této oblasti.

Řešení dilatací a také divokých dilatací v hydroizolačním povlaku

Oba dva typy trhlin není možné ignorovat. Je nutné rekonstruovat je pomocí korektního dilatačního uzávěru. To znamená, že dilatační trhlinu je potřeba proříznout a překrýt hydroizolačním povlakem, který umožní dilatační pohyby podkladu.  V případě statického porušení podkladních vrstev, zejména nosných konstrukcí, je třeba před znovuprovedením izolačního souvrství reprofilovat nosnou konstrukci, tj. po očištění doplnit výztuž a pomocí speciálních malt doplnit chybějící části betonu.  

V poslední době se rozvíjí použití syntetických stěrkových materiálů pro jednotlivé sanace a to zejména pro řešení velmi komplikovaných detailů. Některé z těchto syntetických stěrek, zejména na bázi polymetylmetakrylátů nebo polyuretanové, je možno kombinovat s asfaltovými izolačními materiály, ale i s některými syntetickými fóliemi. 

Použití syntetických stěrek je též možné pro některé speciální účely, jako jsou rekonstrukce balkónů nebo lodžií, tedy pro minimální rozsahy, kam se nehodí obvyklá technická řešení s povlakovými izolacemi.

Ing. Marek Novotný
Foto a obrázky: archiv autora