Pozoruhodná oprava střech Národního muzea

Dnešní Národní muzeum vzniklo založením Vlasteneckého musea dne 15. 4. 1818 díky úsilí českých vlastenců a mecenášů. Mezi mnohými osobnostmi spjatými s touto naší přední vědeckou institucí můžeme jmenovat Kašpara Mariu hraběte ze Šternberka, Františka Palackého, Jana Evangelistu Purkyně, F. L. Riegera, Joachyma Barranda ad.

Vlastní budovy, tehdejším potřebám vyhovující, se Národní muzeum dočkalo v roce 1891. Byla vystavěna v letech 1885–1890 na místě vyhořelé tzv. Koňské brány dle projektu Josefa Schulze v neorenesančním slohu.

Po celou dobu, kdy budova sloužila svému účelu, nebyla významnějším způsobem opravována nebo adaptována. Budova byla poškozena při vojenských útocích v letech 1945 a 1968. Není tedy divu, že dozrál čas rozsáhlou opravu s rozšířením prostor pro expozice zahájit. Cena opravy po veřejné soutěži přesáhla částku 1,6 miliardy korun.

Součástí generální opravy byla i oprava střech spočívající ve výměně střešní krytiny z břidlice, částečné výměně a opravě a restaurování klempířských a pasířských prvků, opravy a úpravy krovů. Nově bylo zastřešeno atrium. Opravy střech se ujaly firmy FAS Maniny, Krolan a Ramses, které mají letité zkušenosti s pracemi na špičkových památkových objektech

.

Průběh rekonstrukce

V tomto článku se zmíním o způsobu opravy klempířských prvků. Ty bylo možno rozdělit na dvě části, z nichž první byla výměna prvků, které měly ryze utilitární charakter. To byly plechové drážkové krytiny atria, úžlabí, nároží, zaatikové žlaby, oplechování říms apod.

Druhou skupinou byly prvky výtvarně hodnotné, u kterých byl zájem je zachovat. Do této skupiny patřila zejména drážková krytina hlavní věže, nároží hlavní věže a věží nárožních, lucerna hlavní věže a vrchlíky věží nárožních.

U měděných krytin atria a všech prvků s nimi souvisejících bylo po detailním průzkumu konstatováno, že případná oprava na místě není možná. Bylo třeba opravit bednění pod těmito prvky. Ani druhotné využití měděného plechu vzhledem k jeho tloušťce a měkkosti mědi nebylo reálné.

Zajímavé bylo, že u okapových hran krytin atria byly zkorodované ocelové plechy v důsledku galvanické koroze. Krytiny proto byly provedeny nově. Zaatikové žlaby a oplechování říms pod balustrádami byly provedeny z olověného plechu.

Na některých místech bylo olověné oplechování provedeno i tam, kde původně byl pouze kámen. Toto rozhodnutí učinil projektant na základě zjištění, že nechráněný kámen na římsách značně trpí. Zvláštní péče byla věnována rozhodnutí, jakou zvolit koncepci opravy plechové drážkové krytiny hlavní věže.

O nutnosti jejího sejmutí z důvodu lokálně nevyhovujícího bednění pod krytinou nebylo pochyb. Zvažovala se však i možnost druhotného využití vizuálně zajímavé zpatinované mědi. Po postavení lešení tato varianta byla zavrhnuta. Krytina byla na řadě míst perforovaná, a to nejen po výstřelech z let 1945 a 1968, ale i po opravách z let minulých.

Zajímavé bylo zejména systematicky provedené dodatečné kotvení ve středu každé tabule skrz plech opatřené krytkou. Před výměnou byla zejména památkovým dozorem věnována mimořádná pozornost výběru typu předzvětrané mědi, aby její odstín co nejvíce připomínal původní krytinu.

Před demontáží krytiny se provedlo detailní zaměření krytiny tak, aby bylo zachováno původní členění. Doporučení zhotovitele klempířských prací na zmenšení formátu z důvodu bezpečnějšího kotvení v ploše bylo zamítnuto a upřednostněno bylo hledisko památkové péče zachovat původní členění.

Repase nárožních žeber

Náročným úkolem byla oprava (repase) nárožních žeber hlavní věže. Jejich délka cca 12 m a rozvinutá šíře až 3 m neumožňovala sejmutí celých kusů. Oprava na místě nebyla myslitelná. Křehká konstrukce bednění pod nimi tvořená profilovanými ramenáty a bedněná latičkami byla rozvolně­ná a bylo ji třeba vyměnit.

Žebra bylo nutno sejmout rovněž z důvodu návaznosti na krytinu. Husté lešení kolem věže ur­čovaly maximální délky úseků, na které bylo nezbytné žebra rozdělit. Složitější byla ještě zpětná doprava opravených dílců na místo, tak aby při manipulaci s nimi nedošlo k jejich poškození.

Samotná repase probíhala v klempířských dílnách. Veškeré perforace byly zaletovány se „záplatami“ z mědi, žebra byla vyztužena měděnými pásky, spojky byly vybroušeny na čistou měď bez zoxidované vrstvy, pocínovány a na stavbě nýtovány a letovány.

Opravy byly prováděny pod komisionálním dohledem zejména památkářů, veškeré postupy byly předem odsouhlasovány. V klempířských dílnách byla rovněž prováděna příprava pro zlacení. V dílnách byla prováděna také příprava pro pasíře všech zdobných prvků (květinových girland, kytek, maskaronů, akroterií ad.).

Nově bylo provedeno kotvení lišt členících plochy krytiny velké věže z nekorodující oceli. Původní dřevěné, na nichž byly lišty, byly zcela rozpadlé. Po průzkumu stavu dřevěných konstrukcí lucerny bylo konstatováno, že tato je natolik uspokojující, že je možno klempířské prvky lucerny repasovat na místě.

Zde bylo třeba provést zejména očištění a přípravu pro zlacení, odstranění deformací a perforací, přeletování prasklin. U prvků nárožních věží byly postupy obdobné. Žebra byla opravena stejnými postupy jako u hlavní věže. Nezbytné však bylo repasovat vrchlíky kopulí nárožních věží s makovicemi.

Ty byly rozděleny na jednotlivé dílce a v dílně vyspraveny obdobnými postupy jako žebra. Ve vrchlících byly ztužující konstrukce z korodujícího kovu ve značně pokročilém stavu rozpadu. Všechny tyto vnitřní konstrukce byly provedeny nově z nekorodující oceli.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb 4/2019.