Šikmé střechy pro panelové domy

Na panelových domech byly používány nejrůznější varianty skladby a typů jednoplášťových i dvouplášťových střech, neexistuje tudíž jediný univerzální model opravy ploché střechy, snad jen s výjimkou vybudování nové šikmé střechy nad stávající plochou střechou. Než si projdeme postup při realizaci šikmých střech na panelových domech, podívejme se alespoň obecně na opravy plochých střech.  

V zásadě mohou k opravě ploché střechy vést dva přístupy. Přístup první obnáší pouhé nanesení nové vrstvy střešní krytiny modifikovanými pásy nebo moderními fóliemi, případně doplněné o vrstvu tepelné izolace. Zde se jedná skutečně o velmi rychlé řešení za zlomek ceny rekonstrukce šikmou střechou. Je však obecně známo, v jakém stavu je většina plochých střech, dlouhá léta pouze opravovaných, bez radikálního technického řešení. Jednotlivé vrstvy hydroizolace, z nichž se při proříznutí vyhrnou kbelíky vody, jsou ideálním prostředím pro plísně. Všechny za léta provlhlé a vodou nasáklé vrstvy tak budou ukryty pod novou perfektní krytinu s dlouhou zárukou na materiál. 

Druhý přístup představuje komplikovanější řešení s likvidací části nebo kompletního původního souvrství, případně jeho vysušením, kompletní výměnou izolací a precizně provedenou novou krytinou s novými klempířskými prvky z kvalitních materiálů. Cena za materiál i práci se tak dostane do výrazně vyšších čísel, podstatně blíže k ceně za rekonstrukci šikmou střechou.  Nejradikálnějším, třetím, přístupem k rekonstrukci ploché střechy je její změna na střechu šikmou. Co taková rekonstrukce obnáší a co obyvatelům přinese?  

Rozhodnutí pro šikmou střechu u panelového domu není rozhodnutím z nejjednodušších. Nevýhoda vyšších nákladů na realizaci ve srovnání s pouhou opravou ploché střechy, někdy složité přesvědčování stavebního úřadu a městského architekta, všechny potřebné kroky pro vydání stavebního povolení, bez nějž nejde šikmou střechu postavit… To vše musí být nutně vyváženo výhodami, které s sebou změna ploché střechy na šikmou přináší.  První z výhod je sklon střechy 10 až 15 stupňů, který je již dostatečný k tomu, aby voda z krytiny přirozeně odtékala i při větších větrech. Klempířské prvky jsou při těchto sklonech naprosto spolehlivé. V případě, že se přeci jen vyskytne jakákoliv „porucha”, je snadno odhalitelná a také opravitelná, na rozdíl od plochých střech, kde je často naprosto nemožné nalézt příčinu zatečení. U řady panelových sídlišť je šikmá střecha tou pravou změnou v jednotvárnosti a skýtá možnost další viditelné barevné plochy. Vzduchová hmota mezi novou a původní krytinou vytvoří jakýsi ”akumulátor tepla” – byty přímo pod střechou tolik netrpí vysokými teplotami ovzduší.  

Velmi důležité je zvolit si správný systém pro zastřešení. Pro někoho je volba dána jen oblíbeností materiálu. Pro někoho vtipem technického řešení. Pro dalšího jen estetickým vzhledem nebo kvalitou provedení nosné konstrukce. Pro jiné zase možnostmi splnění představ o tvaru nebo barvě zastřešení. Pro mnohé je hlavně rozhodující cena. Pro co se tedy rozhodnout? 

Jednou z možností je zastřešení ocelovou nosnou konstrukcí z tenkostěnných profilů s vrstvou zinku, který je chrání proti korozi. U krytiny a oplechování pak ochranu zinkem je třeba doplnit ještě další ochrannou vrstvou, vrstvou vypalovaného polyesterového laku. I bez další údržby je uvedená ochrana předpokladem dlouhé životnosti. Vysoká mez kluzu a pevnost oceli je zase předpokladem lehké vzdušné konstrukce, která nebude mít žádný nebo jen minimální vliv na statiku domu. Konstrukci budeme kotvit tak, abychom kopírovali vlastní konstrukci domu – to je předpoklad dlouholeté spolehlivosti. Zvolme vhodný typ krytiny – například trapézový plech s výškou vlny 45 mm a klempířské detaily, které jsou dlouhodobě osvědčené při konstrukci velkých ocelových hal a dávají tak záruku bezpečného použití, snadné montáže a efektního výsledku bezproblémové a pěkné střechy se sofistikovanou konstrukcí. Existují dvě základní varianty zastřešení – nízké zastřešení a obytné nástavby. 

Při návrhu konstrukce je třeba dbát na to, aby nová střešní konstrukce minimálně zatížila původní konstrukci (u nízkého zastřešení je možné vhodnou konstrukcí dosáhnout vlastní hmotnost kolem 10 kg/m²). 

Hlavní sporná otázka je v technologii, kterou je krytina pokládána. K zatékání dochází totiž především ve spojích, kterých jsou na každé střeše desítky. Objevit místo havárie bývá i pro zkušené montážníky oříškem, protože zatékání se uvnitř domu projeví na zcela jiném místě, než k němu došlo. Léty nashromážděná vlhkost ve starých vrstvách střešní krytiny zůstává a pouze se svrchu zakryje. U všech nástaveb, kde je použito podobných systémů, o nichž se hovoří výše, je proto hned po zastřešení nutno vyřezat v původní krytině dostatečné množství otvorů, kudy může vlhkost přirozeně odvětrávat. Teprve později je pod novou šikmou střechu možno pokládat finální izolaci.  

Technologie lehkých ocelových konstrukcí  pro obytné nástavby s využitím moderních izolačních materiálů umožňuje při splnění horních limitů stavebních norem použít celkovou šířku stěn 25 cm. K dosažení doporučeného tepelného odporu tak postačí použití 150 mm minerální vaty mezi profily a na fasádě 50 mm polystyrénového zateplovacího systému s minerální omítkou.