Spolehlivá ochrana objektu před deštěm? Funkční okapy!

Léto a nečekané bouřky a silné přeháňky, které v letních měsících v posledních letech vídáme, jsou velkou zkouškou pro okapy – zejména pro jejich správné provedení, průchodnost a údržbu. A tak přestože léto není právě obdobím, kdy bychom měli mít čištění okapů jako prioritu našeho zahradního seznamu, měli bychom si alespoň ujasnit jaký je správný postup a na co nesmíme zapomenout, kdyby náhodou deště odhalily, že je někde problém…

Proč je důležité čistit okapy?

Aby jimi správně protékala voda. Pochopitelně. Co se ale stane, pokud okapy nebudou správně fungovat? Voda, která neproteče okapem, zpravidla stéká po fasádě domu, dostává se do netěsností kolem oken a mizí v základech objektu. To máme hned čtyři problematické partie – fasádu, sokl, okna a základy.

Voda stékající po fasádě ji po čase nevyhnutelně rozruší a s příchodem zimních mrazíků začnou vodou nasáklé vrstvy praskat, odlupovat se, odpadávat a celkově tedy nebudou plnit svou tepelně těsnící funkci. A totéž platí pro sokl. Voda stékající do základů pak ohrožuje i stabilitu domu, protože hrozí sedání základu, které ovlivní celý objekt. Opravit pak takový problém není žádná legrace, a to ani z řemeslného, ani z finančního hlediska.

Okapy bychom tak měli čistit, resp. provést jejich kontrolu a údržbu, alespoň dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Tato datace souvisí s jarním táním a kvetením a podzimním shazováním listů. Okap jako takový sice může menší okvětní lístky pojmout snadno, ale není to jediná součást celého systému. Nás by tak měly zajímat zejména lapače splavenin a zamezení ucpání svodů.

Jak na čištění?

V první řadě je důležitá vizuální kontrola okapů. Zejména na podzim, když létá hodně listí, je pravděpodobné, že ne všechno listí vezme voda, a v okapu se mohou vytvářet blokády. Ty je, pochopitelně, třeba mechanicky odstranit. Čistíme pečlivě, ale opatrně, abychom okap neutrhli, neuvolnili nebo neohnuli. Čištění okapu zakončíme omytím vodou tak, abychom odstranili skutečně vše, co v okapu nemá co dělat.

Následně můžeme přikročit k čištění svodů. Svody by nás měli zajímat vždy, prioritu by měly mít v případech, kdy je zanesen okap – pak se dá předpokládat, že bude zanesený i svod a voda tudíž nemůže spolehlivě odtékat. Svody je třeba citlivě rozebrat a kus po kuse prohlédnout, mechanicky vyčistit a propláchnout. Čisté kusy svodu nakonec složíme zpět a napojíme na okap.

Tím ale samozřejmě kontrola nekončí. Očistu by měla ideálně završit druhá vizuální kontrola, a to přímo v dešti, kdy obejdeme objekt a zkontrolujeme, že žádný ze žlabu nepřetéká, nekape z nich voda a svod spolehlivě svádí.

Na co si dát pozor?

Jakmile vyčistíme okap i svody, měli bychom ještě řádně zkontrolovat technický stav a případné poruchy. Spoje jednotlivých částí nesmí být uvolněny, uchycení okapů musí spolehlivě držet a okapy musí být ve správném sklonu směrem ke svodu a nesmí se naklánět k fasádě – u fasády by naopak okap měl mít hranu o něco výše, aby v případě problémů voda cákala od objektu pryč.

S kontrolou seskládání, a tedy i správného odvodu vody, nám pomůže i dočištění okapu kbelíkem vody nebo opláchnutí hadicí. Pokud některým spojem kape voda, někde se stala chyba a musíme ji napravit…

Lapač nečistot: ano nebo ne?

Nad pojmem lapač nečistot by se zřejmě daly vést diskuze, pokud ovšem hledáme výrobek přímo s tímto názvem, jedná se o lapač nečistot určený pro žlaby. Na trhu jsou lapače dvojího typu – ten první zabraňuje pronikání větších nečistot ze žlabu do svodu okapu, aby se zamezilo jeho ucpání, což ve výsledku může znamenat, že nahromaděné listí na lapači může bránit průtoku vody a způsobovat hromadění vody ve žlabu. Což není neřešitelný problém, jen bude třeba na podzim přikročit k opětovnému vyčištění žlabu.

Práci si však usnadníme o rozebírání a čištění svodu. Druhým typem jsou mřížky, které se umisťují na horní hranu žlabu okapu po celé jeho délce, takže listy nevnikají ani do samotného žlabu. To na jednu stranu může být výhra, protože žlab není třeba čistit, listy ho neucpávají, neucpávají svod… ale také to může být problém, protože jakmile se na mřížce usadí množství velkých listů, například ořešákových, a slepí se vodou k sobě, nebude nám voda téct do okapu, ale klouzat po listech na všechny strany – tedy i na fasádu, kterou se snažíme čistými okapy chránit. Není pravděpodobné, že by se takto ucpal okap v celé délce, ale lokálně to problém být může.

To samozřejmě neznamená, že bychom měli jít a lapače nečistot servat z okapů. Jen je třeba počítat, že na vrcholku listové sezony je třeba zohlednit, že nafoukané listí může znamenat komplikaci, a tomu čištění okapů přizpůsobit. To bychom ovšem museli udělat tak jako tak. Výhodou lapačů však je, že fungují jako prevence před plísněmi a hnilobnými bakteriemi, které by se vytvářely v okapech s nashromážděným listím, což by znehodnocovalo dešťovou vodu – zejména pokud ji dále využíváme, například pro zalévání – a zvyšovalo pravděpodobnost výskytu rzi v okapu.

Pozor na gajgr

Co nepochybně napadne řadu lidí, když se řekne lapač nečistot, je právě gajgr – tedy sifon na konci svodu, těsně před napojením na kanalizaci. Gajgr je místem, kde by měl skončit všechen nepořádek a splaveniny z okapu, což je i důvod, proč se také gajgru korektně říká “lapač střešních splavenin”.

Součástí tohoto sifonového lapače je i košík, kde jsou nečistoty zachyceny. A právě tento košík je poslední zastávkou v úspěšném čištění a kontrole funkčnosti okapového systému objektu. Po vyprázdnění tohoto košíku už by nic nemělo bránit 100 % spolehlivému svodu deště ze střechy až do kanalizace.

Závěrem ještě maličká poznámka – stává se, že v novostavbách je gajgr z nějakého důvodu vynechán a okapy jsou napojeny přímo na kanalizaci. Ač se to může jevit jako validní řešení, nemusí být právě vhodné. Gajgry totiž díky svému sifonovému tvaru obsahují i zápachovou uzávěrku, takže nehrozí, že bychom v okolí svodu cítili jakýkoli zápach.