Spolehlivá úprava zaatikových a mezistřešních žlabů
Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby je možné vyřešit postupným zaplňováním žlabů tepelnou izolací, vybudováním spádování části střechy pomocí klínů z tepelné izolace a položením vodotěsných povlakových izolací do nových úžlabí.
U průmyslových budov je spádování plochých střech obvykle řešeno pultovými střechami s odvodněním do žlabů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru. Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou.
K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům. V uvedených detailech jsou jednotlivé materiály během jejich životnosti vystaveny velkému namáhání. Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku. Na konstrukce v oblastech zaatikových a mezistřešních žlabů velmi nepříznivě působí také množství nahromaděného sněhu v zimním období.
U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky (obr. 1), které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Odvodňující průřezová plocha se u boční vpusti postupně zvětšuje při postupném zvyšování hladiny vody a odtok vody ze střechy je tedy většinou doprovázen zatopením určité části plochy střechy.
Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná (obr. 2). Při kontrolách a průzkumech střech se můžeme v oblasti žlabů hlavně u starších střech setkat s množstvím záplat z asfaltových pásů, které byly nataveny na oplechování (obr. 3).
Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost (obr. 4).
Požadavky a doporučení norem
Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %.
Podle současných platných norem ČSN 73 1901 (leden 1999) a ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí (březen 2008) není u mezistřešních a zaatikových žlabů klasické plechové provedení doporučeno.
Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí. Použití lemování z plechu k napojení povlakové hydroizolace na svislé konstrukce (stěny, obruby světlíků, obruby světlíků, obruby výlezů apod.) není vhodné.“
Dále v ČSN 73 1901 v části příloha H je mimo jiné k oblasti žlabů uvedeno:
- v čl. H18: Mezistřešní a zatikové části střech se doporučuje navrhovat ve tvaru úžlabí krytého povlakovou hydroizolací.
- v čl. H19: Použijí-li se zaatikové a mezistřešní žlaby, doporučuje se do střechy vložit pojistnou hydroizolační vrstvu nebo pojistný žlab.
V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda. Přitom podle této normy u nepochůzných střech nemá srážková voda vytvářet kaluže o hloubce větší než 10 mm.
Spolehlivá úprava zaatikových a mezistřešních žlabů
Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení.
Provádíme-li opravu střechy bez zateplení, pak je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše. Optimální je provést opravu hydroizolací v celé ploše střechy nejen z důvodu vyloučení dalších zdrojů zatékání v ploše střechy, ale také aby na povlakové krytině nevznikaly spoje hydroizolací proti vodě, v případě, že by se prováděly lokální opravy střechy například pouze v oblasti žlabů.
Jestliže provádíme opravu klasické jednoplášťové střechy se zateplením, obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů. Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení.
Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby lze u střech s krytinou z trapézových plechů (obr. 2) odstranit realizací kompletní nové skladby střešního pláště včetně zateplení celé střechy a zaplnění žlabů tepelnou izolací, vybudováním spádových klínů a položením nové vrchní krytiny z povlakových hydroizolací.
Na obr. 5 až 9 je vidět realizace úpravy zaatikových žlabů, která byla nedávno provedena v rámci opravy střechy s původní plechovou krytinou. Plechovými zaatikovými žlaby během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékalo. Původní střecha se zaatikovými žlaby z plechu je vidět na obr. 5 (stav před zateplením střechy a před úpravou v oblasti žlabů). Jak je z obrázku zřejmé, na původní plechové krytině byly na mnoha místech již provedeny opravy asfaltovými pásy.
Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů. Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací. Hromosvody na střeše byly během opravy střechy postupně demontovány a po montáži izolací smontovány a zrevidovány.
Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikovéno žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. V oblasti detailu byl na povrch tepelné izolace ve žlabu nataven zajišťovací asfaltový pás s nosnou vložkou ze skleněné tkaniny.
Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana, (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože, obr. 6). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Parozábrana byla ukotvena tak, aby odolala sání větru.
Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami (obr. 7).
V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás (obr. 8).
Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat.
U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření (obr. 9). Hydroizolace na stěnách atik a na stěnách vyšších částí budovy byly ukončeny klempířskými lištami a shora zatmeleny.
Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. suchý proces.
Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím (obr. 10).
Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy.
U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku.
Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m . K).
Úpravy spádů v úžlabích pomocí spádových klínů
Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Po nějaké době takovými místy může do střechy budovy zatékat.
V poslední době se ploché střechy nových skladových a výrobních průmyslových hal budují velmi často ve skladbě:
- hydroizolace z modifikovaných asfaltových pásů nebo z plastových fólií (hydroizolace jsou v přesazích kotveny do nosné konstrukce střešního pláště),
- tepelná izolace z minerálních vláken, z pěnového polystyrenu apod.,
- parozábrana,
- nosná konstrukce střešního pláště, která je obvykle z trapézových plechů.
Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí.
Takový případ, kde v úžlabích nebylo správně řešeno spádování střechy ke vpustem, je vidět na obr. 11. Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken.
Budování spádování úžlabí spádovými (úžlabními) klíny z tepelné izolace má tyto výhody:
- montáž probíhá bez mokrého procesu,
- spádové klíny jsou součástí zateplení střechy,
- tepelná izolace (spádové klíny) výrazně méně zatěžuje nosné konstrukce budovy v porovnání s betonovými konstrukcemi nebo i s konstrukcemi z lehčeného betonu.
Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.
Za předpokladu zohlednění zatížení a průhybů konstrukcí lze při správném provedení úžlabních klínů do původního bezespádového úžlabí zajistit požadovaný spád v úžlabí ke vpustím, a tak zamezit hromadění vody mezi dvěma dešťovými svody.
Ing. Jaroslav Brychta, CSc., Siplast – Icopal, s. r. o.
Článek je součastí knižní publikace Stavební ročenka.
