Těžké krytiny pro šikmé střechy
Šikmá střecha je u nás stále nejrozšířenější. Její hlavní výhodou je fakt, že díky svému sklonu dokáže rychle odvést i velké množství vody, šikmý tvar navíc nabízí větší obestavěný prostor při opticky nižší stavbě. Rozhodnutí, jaký tvar a sklon střechy zvolit, je závislé hned na několika faktorech. Kromě preferencí investora jsou to zejména klimatické podmínky, dále pak charakter domu, okolní zástavba a požadavky stavebního úřadu. Právě stavební úřad často předem definuje nejen základní tvar střechy, ale i úhel jejího sklonu, výšku hřebene či okapu, někdy dokonce i barvu krytiny.
Jedním z nejdůležitějších faktorů pro výběr tvaru střechy jsou klimatické podmínky. Do hor lze například jednoznačně doporučit šikmé střechy, neboť zatížení ploché střechy velkým množstvím ležícího sněhu by mohlo být nebezpečné.
Sedlovou, pultovou nebo jinou?
Celkový vzhled střechy je ovlivněn dvěma základními parametry, a to volbou krytiny a tvarem. Základními typy šikmých střech jsou tradiční sedlová, polovalbová, valbová, pultová a mansardová střecha; tvar má přitom významný vliv na architektonický ráz objektu. Při dobré volbě tvaru bude střecha působit harmonicky a doplňovat či určovat ráz stavby, v případě nevhodného tvaru může stavba působit nevyváženě. Dalším kritériem posuzování střechy je i její sklon. V našich historických podmínkách se vyskytovaly domy se sklonem okolo 45°.
Tradiční sedlové tvary jsou velmi osvědčené. Tvoří je dvě střešní roviny zakončené dvěma okapy a dvěma štíty. Hřeben je průnikem těchto dvou střešních rovin. Sedlová střecha je nejrozšířenějším typem šikmých střech – kromě samostatných domů se většinou vyskytuje u řadové zástavby. Křížový nebo polokřížový tvar sedlové střechy vzniká průnikem dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebenů.
Valbová střecha má boční štítovou stěnu nahrazenu střešní rovinou. Častější je polovalbový typ, kde je nahrazena jen část štítové stěny u hřebene. Valbové a polovalbové střechy se hodí spíše pro podlouhlé stavby a samostatně stojící objekty.
Jediná šikmá střešní rovina charakterizuje střechu pultovou. Střešní plocha je ohraničena okapem a hřebenem označovaným také jako pultová hrana. Pultová střecha byla v minulosti viditelná zpravidla na objektech postavených na hranici pozemku a pro zastřešení přístavků a jednoduchých staveb. Dnes je typická i pro moderní zástavbu. Pro správné fungování střechy je důležité, aby se její vlastní plocha rozkládala na návětrné straně. Na sluneční straně tak vzniká prostor např. pro fasádu s velkými okny, kterými proniká do domu sluneční svit a teplo.
Mansardové střechy jsou tvořeny dvěma dvojicemi střešních rovin s nestejným sklonem – spodní část střechy má větší sklon než horní. Jedná se o stavebně nejsložitější a konstrukčně nejnáročnější typ šikmé střechy. Výhodou je dobré využití plochy v obytném podkroví.
Výsledný vzhled střechy ovlivňují také různé typy vikýřů (sedlový, valbový, polovalbový, trojboký štítový, trapézový, pultový, napoleonský klobouk, volské oko).
Výběr vhodné krytiny
Volba krytiny souvisí jednak se vzhledem stavby, dále s tvarem střechy, jejím sklonem a s dalšími faktory, jako je např. charakter území. Volbu může ovlivnit také cena. Důležitý je i servis výrobce, zejména záruční podmínky, technické poradenství a pomoc při financování.
Nejvíce používané jsou tzv. těžké skládané krytiny – betonové tašky (např. Bramac, KM Beta) a tašky z pálené hlíny (např. Tondach). Betonové i pálené tašky jsou vyráběny pro různé způsoby pokládání v rozličných tvarech, velikostech, barvách a povrchových úpravách. Volba konkrétního typu tašky je dána také technickými požadavky. V běžných případech jsou přitom tyto požadavky dány klimatickými, mechanickými a konstrukčními nároky a účelem stavby. Doplňková opatření jsou nutná v případě zvýšených nároků na krytinu (vyplývají ze sklonu a konstrukce střechy, využití, klimatických poměrů, popř. místních podmínek – místní stavební předpisy a nařízení, nařízení památkové péče).
Bezpečný sklon střechy
Pro jednotlivé modely skládaných krytin stanovují jejich výrobci tzv. bezpečný sklon střechy, což je sklon, při kterém ještě vlastní krytina odvádí srážkovou vodu bez doplňkového opatření – pojistné hydroizolace (PHI). Vzhledem k tomu, že žádná skládaná krytina není těsná proti zafoukání sněhu či tlakové vodě, může být provedení PHI žádoucí i v případě střech o vyšším sklonu, než je bezpečný. Typickým případem je střešní konstrukce se zatepleným podkrovím. Naopak, při nedodržení bezpečného sklonu výrobci skládaných krytin vždy stanovují provedení PHI. Většinou bývá bezpečný sklon 22 až 30 stupňů, nejmenší sklon, kdy lze ještě použít skládanou krytinu za podmínky vybudování vodotěsného podstřeší, je 12 stupňů.
V případě využití podkroví pro obytné účely musíme brát v úvahu nejen dodatečná opatření, ale také tepelnou ochranu budovy, ochranu proti vlhkosti, hluku a požáru. Z hlediska klimatických poměrů platí zvýšené požadavky v případě exponované polohy stavby a extrémního umístění, zvýšeného zatížení sněhem a náročnějších povětrnostních podmínek.
Zatížení větrem závisí nejen na poloze a výšce budovy, ale také na konstrukci budovy, typu a tvaru střechy, jejím sklonu, krytině, částech střechy (rozích, okrajích, ploše) i doplňkových opatřeních pod krytinou. V souladu s druhem krytiny se používají k připevňování příchytky, vruty či hřebíky. Nezbytný počet příchytek vzhledem k zatížení udávají Pravidla pro navrhování a provádění střech. Připevňuje se každá nebo každá třetí taška v diagonále. Mechanicky je navíc nutné připevnit i každou tašku na štítové hraně, na hřebeni, na nároží a v úžlabí, na pultu, kolem střešních oken, komínů apod. a někdy i v okapní hraně, ať už se jedná o tašky betonové nebo pálené.
Betonová taška
Široká paleta barevných odstínů, tvarů a formátů, možnosti kvalitní povrchové úpravy, příznivá cena a další výhody jsou důvodem, proč takové množství nových střech v ČR je betonových. Betonové tašky se zpravidla skládají přibližně ze 70 % z tříděného písku, cementu, vody a barevných pigmentů. U betonové krytiny nedochází vlivem dlouhodobých účinků teploty, zatížení a vlhkosti k žádným změnám tvaru. Typově se rozlišují podle tvaru, rozměrů, tvaru boční drážky, patního žebrování a překrytí. Betonové tašky jsou vyráběny jako velkoformátové i maloformátové. Velkoformátové tašky mají obvykle rozměry 365 × 480 mm (potřeba pouze 7,5 kusu na m2). Betonové bobrovky mají rozměry asi 170 × 420 mm, tzn. na 1 m2 jich pokrývač spotřebuje asi 36 ks.
Podle rozměrů tašky a její váhy vychází zpravidla váha střechy z betonové krytiny přibližne na 37,5 až 43 kg/m2, což je údaj srovnatelný s jinými skládanými tvrdými krytinami. Montáž betonových tašek je jednoduchá a rychlá. Pokrývá se bez maltování – nasucho, krytina je ihned pochozí. Tyto tašky mohou být využívány bez problémů jak na novostavby, tak na rekonstrukce (pokud je nosná konstrukce zdravá a tuhá, lze použít i staré latě).
Profilované a ploché tašky se zvýšenou nebo sníženou boční drážkou se kladou v jedné vrstvě. Horní řada tašek přitom překrývá spodní o délkové překrytí. Boční překrytí je dáno boční drážkou, délkové překrytí je proměnlivé – závisí na druhu tašek, způsobu krytí a sklonu střechy. Pokrývání se může přizpůsobit rozličným délkám krokví. Tašky se kladou zpravidla zprava doleva. Protože u plochých tašek se sníženou drážkou vznikají čisté linie, je třeba dbát na to, aby podkladní konstrukce byla zcela rovná a nevznikaly žádné průhyby. Způsoby krytí betonovými bobrovkami se příliš neliší od krytí pálenými, a proto jsou vysvětleny níže.
Betonová taška je extrémně mrazuvzdorná a vysoce odolná. Podle ČSN EN 490 má betonová krytina vydržet nejméně 25 zmrazovacích cyklů bez zhoršení sledovaných vlastností. Dnešní betonové tašky jsou opatřovány povrchovou úpravou, která chrání barevnost povrchu před cementovápennými výkvěty. Některé modely jsou vyráběny dokonce s trojitou povrchovou úpravou, která navíc dlouhodobě chrání původní barevnost krytiny.
Pálená taška
Pálené tašky patří mezi keramické stavební materiály. Tvarují a vypalují se z keramických surovin s případnými přísadami. Jejich barva je dána keramickou surovinou, povrchovou úpravou (engoba, glazura) a vypalováním. Klasická červená barva tašek vzniká výpalem minerálních látek obsažených v použité zemině. Podle jejich obsahu se od sebe tóny červeně jednotlivých tašek mohou lišit. Proto se vždy v případě použití klasických režných tašek, které nejsou dále povrchově upravovány, doporučuje pokládat tašky z několika palet najednou. Pálené tašky se dle způsobu výroby rozlišují na ražené a tažené. Tažená taška se v určené délce odřezává z pásu suroviny. Tak se vyrábějí například bobrovky. Při výrobě ražených tašek se pomocí lisu vytlačuje nekonečný pás suroviny, který se řeže na plásty (surové tašky). Plásty putují do razicího lisu, potom jsou pomocí sádrových forem vylisovány, usušeny a vypáleny při teplotách přesahujících 1 000 °C.
Díky povrchové úpravě engobováním či glazováním jsou nabízeny pálené tašky hladší, lesklejší, než je základní režná taška, a umožňují tím také různé barevné provedení. V obou případech se na tašku nanáší tenký povlak z keramické směsi vhodného složení (vodou rozplavené jíly s obsahem přírodních oxidů železa) a takto upravený výrobek se následně vypaluje. Keramická pálená taška je vysoce odolná vůči UV záření i účinkům chemických látek. Pálené tašky musí splňovat přísné požadavky normy ČSN EN 1304 na mrazuvzdornost 150 zmrazovacích cyklů a mnohé další.
Pálené tašky patří k velkoformátovým i maloformátovým krytinám. V důsledku různých tvarů mají i různé výrobní a krycí rozměry. Bobrovky jsou převážně vyráběny o rozměrech 180 × 380 mm. Váha krytiny je srovnatelná s vahou betonových krytin – jednotlivé tašky jsou sice lehčí, ale na m2 je jich potřeba více.
Způsoby krytí se liší podle toho, zda se jedná o ražené nebo tažené tašky a zda jsou vyráběny s drážkou, popř. kde je tato drážka umístěna (v hlavě, v boku, v patě). Pálené tašky s vícenásobným spojitým nebo přerušovaným drážkováním slouží ke klasickému, jednoduchému krytí (horní řada tašek překrývá řadu pod ní ležící o délkové překrytí). Jednodrážkové tašky s dvojitým žlábkem a rovné tažené tašky s boční drážkou se pokrývají na vazbu, délkové překrytí je proměnlivé a řídí se sklonem střechy. Pokud tašky vůbec nemají drážkování, ale jen boční lištu, zpravidla je krytí charakteristické šikmou polohou tašek vůči střešním latím.
U tohoto typu je možné krytí zleva i zprava. Bobrovky se pokrývají třemi základními způsoby: šupinovým krytím, korunovým (někdy korunkovým) krytím a jednoduchým krytím s podložením. Při šupinovém krytí leží na každé závěsné lati jedna řada bobrovek, tj. laťování se provádí v rozteči asi 16 cm. Překrývají se tak, že třetí krycí řada překrývá řadu první o délkový přesah. Tašky se kladou pravidelně na vazbu. U zvláštních střešních ploch musí být dodržena alespoň čtvrtvazba (tj. boční překrytí o ¼ krycí šíře). U korunového krytí leží na každé lati (laťování na 32 cm) dvě řady bobrovek (tzv. ložná a krycí), takže vzájemně vytvářejí polovazbu. Bobrovky se vždy pokládají s nepatrnou boční spárou, aby se omezily škody vzniklé pohybem (dilatací). Třetí způsob, jednoduché krytí s podložením, může být provedeno jen u budov se sníženými nároky na těsnost krytiny. Bobrovky se kladou na střih nebo ve třetinové vazbě.
Ekologie
Pálená střešní krytina se vyrábí na přírodní bázi: směs zeminy s příměsí se jílu míchá s vodou, suší vzduchem a ekologicky vypaluje v pecích vyhřívaných zemním plynem. Betonová krytina se vyrábí z přírodních surovin s minimálními nároky na spotřebu energií a bez jakéhokoli zatížení životního prostředí plynnými či tuhými emisemi z výrobní technologie.
z podkladů Ing. Milana Holce zpracovala Ludmila Doudová
Foto: Bramac, KM Beta, Tondach
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.