Nové typy plechové střešní krytiny

Plechové střešní krytiny představují jeden z tradičních materiálů s dlouhou historií. Plechové krytiny v průběhu času prokázaly oprávněnost svého používání, kvalitu a dlouhou životnost. Z tohoto hlediska stojí nové typy plechových krytin před nesnadnou výzvou vhodně doplnit tradiční drážkované plechové krytiny, a to především se zřetelem na jejich životnost.

Aby se podařilo tento nelehký úkol splnit, je nutné zabezpečit kvalitní projekt řešení střešního pláště a kvalitní profesionální montáž. Tak jako se realizovalo mnoho kvalitních projektů obnovy střech a jejich krytiny, existuje i mnoho nekvalitních. Úplně samostatnou kapitolu představuje profesionální montáž. Zde je na místě položit si otázku: Jak zabezpečit profesionální montáž bez profesionálních řemeslníků?

Nové formáty střešní krytiny

Mezi nové typy plechové krytiny patří tabulové taškové a maloformátové šablonové profily. Obě střešní krytiny mají sice mnoho společného, avšak při obnově střech i mnoho rozdílného, a to se týká jak projektové přípravy, tak i samotné montáže. Podstata problémů spočívá v technologii montáže. Zatímco se plechové taškové profily upevňují na latě s odvětranou mezerou pod plechovou krytinou, která se vytváří kontralatěmi, maloformátové šablonové profily se uchytávají na bednění a prostor na odvětrání se vytváří až pod bedněním. Takže zatímco první popsaná technologie představuje z hlediska odvětrání bezproblémové řešení, druhá si vyžádala změnu filozofie větrání pod krytinou, která se ukazuje jako méně vhodná, v některých případech až nevhodná.

Při návrhu větrání pod dřevěným bedněním se totiž v podstatné míře mění podmínky větrání samotné krytiny a vlhkost může pronikat do dřevěného bednění. Ta se až následně odvětrává štěrbinami mezi bedněním a tepelnou izolací střechy. Udržitelnost takto vytvořené odvětrávací mezery je otázkou v případě použití takzvaných měkkých rohoží na bázi minerálního vlákna, které jsou schopné přijímat vlhkost z okolního vzduchu, a tím zvětšovat svůj objem. Následně se napíná pojistná hydroizolace, která zmenšuje objem předpokládaného prostoru na odvětrání. Problém je mnohem závažnější, když se k němu ještě přidá nekvalitně vykonaná montáž tepelné izolace (nevyplnění všech mezer mezi krokvemi, domněnka projektanta, že výška krokve 200 mm bude dostatečná pro dosažení potřebných tepelněizolačních vlastností bez řešení vzniku tepelného mostu – šířka krokve bez tepelné izolace) a provedení parotěsné vrstvy bez parotěsného napojení na konstrukci.

Chyby realizace
Prvním příkladem nezvládnuté realizace je šikmá střecha se šablonovou krytinou podobnou klasické vláknocementové krytině. Krytina byla kladena a kotvena přímo na bednění, pod bedněním byla vytvořena pomocí kontralatě odvětrávací mezera a na tepelné izolaci uložená vrstva pojistné hydroizolace. Montáž střešní krytiny byla realizována ve složitých atmosférických podmínkách – podzimní počasí v horské oblasti. Výsledkem takto realizovaného střešního pláště byly po první zimě (naštěstí ještě před dokončením celé obnovy budovy) promočená tepelná izolace a stropy. V důsledku nekvalitního napojení střešní krytiny v úžlabí voda pronikala pod jednotlivé šablony v místě jejich vrcholu a pod hřeben. Korektní technické řešení popisovaného problému existuje však už mnoho let. Stačilo použít strukturovanou rohož s pojistnou fólií, a to přímo pod plechovou krytinu, tak jako v případě drážkové krytiny.

Druhým příkladem je stále častější použití plechové taškové šablonové krytiny, přičemž se uplatňují pásy s délkou až 6 000 mm a s šířkou přibližně 1 000 mm. Vzájemným překrýváním vznikají šablony s výškou na jednu tašku a s šířkou přibližně 1 000 mm. Tato technologie je známá již několik desítek let, a proto by se mohlo zdát, že ji mají řemeslníci zvládnutou.

Problémy realizace
Mnoho poruch a chyb vyskytujících se v běžné praxi však svědčí o něčem jiném. Vinu na tom nesou i samotní výrobci, kteří v reklamních spotech často deklarují, že tento typ střešní krytiny si může stavebník položit jednoduše a rychle sám. Existuje však i mnoho zodpovědných výrobců, kteří na možné chyby upozorňují v montážních návodech. V podstatě jde o dva zásadní problémy.

Prvním a zásadním je laťování. V případě plechové taškové krytiny a plechových šablon je nutné dodržet zásady přesného laťování. Pokud toto laťování není zhotoveno tak, jak to požaduje příslušný výrobce, dochází k následujícímu jevu – jednotlivé tašky nejsou uloženy na latích a při pohybu po střeše (už při montáži) se plechy prohýbají, což představuje většinou estetický problém.

Druhým zásadním problémem je skutečnost, že i plechová tašková krytina vyžaduje kotvení na nosnou konstrukci. Pokud se lať nenachází na správném místě, samořezný vrut je uchycen do jiného místa, než je určeno, anebo není do dřeva uchycen vůbec, což je ještě horší. I v případě plechových krytin platí základní pravidlo vztahující se na taškové krytiny: nutnost kotvení každé tašky na okraji střechy, kolem štítu a hřebene, kolem střešních prostupů a řezané tašky zápustkami, hřebíky nebo speciálními úchytkami. Toto pravidlo se bohužel ne vždy dodržuje a taška tak zůstává ne­ukotvená. Místo pro ukotvení se ve většině případů nachází těsně pod prolisovanou částí tašky (šroubované spoje) nebo na čele tašky (přibíjené spoje). V případě několikataškových šablon se zpravidla po­užívají samořezné vruty s těsnicí podložkou a v případě jednotaškových plechových šablon hřebíky. Špatně provedené laťování má za následek uchycení šroubů až 50 mm od přelisu nebo v horní části tašky.

Větrání střechy a dělení šablon

Další problém představuje zhotovení odvětrávací mezery a následné odvětrání pod střešní krytinou. S ohledem na skutečnost, že realizace kontralatí se stala zvykem, je v místě okapů tento problém vyřešen. ­Ovšem v místě hřebene problém přetrvává. Většina výrobců sice nabízí potřebné doplňky – větrací pásy do hřebene a nároží, ale projektanti či řemeslníci na jejich osazení často zapomínají.

Ne zcela okrajovým se stal i problém dělení plechových šablon. Každý výrobce doporučuje v montážním návodě dělení pomocí nůžek a zakazuje použití rychloobrátkových rozbrušovacích kotoučů. V praxi se však ještě stále můžeme setkat s jejich použitím. Ve větší míře se sice používají nůžky, ale ne správným způsobem. Střecha tak v důsledku viditelných střihů do různých stran působí neesteticky.

Ochrana proti sněhu

Úplně samostatnou kapitolu v případě plechové krytiny tvoří sněhové zachytávače. U nás je normou zavedena povinnost projektanta řešit provoz kolem budovy tak, aby sněhové masy nebo stékající voda neohrožovaly bezpečnost lidí nebo trvanlivost přilehlých stavebních konstrukcí. Jestliže to nelze zabezpečit, musí projektant navrhnout vhodné sněhové zachytávače. Sněhové zachytávače by se neměly používat v jedné nebo ve dvou řadách, neměly by se upevňovat do krytiny a používat nedostatečné spojovací prostředky, například trhací nýty. Je-li vyžadována vyšší únosnost použitého prvku, kotvicím místem nesmí být laťování, ale krokve.

Úplně čerstvým problémem, který se začíná objevovat, je narušení povrchové ochrany lakovaných plechových krytin. Přibližně po patnácti letech se na těchto nových typech střešních krytin objevují stopy po destrukci laku, a to v případě všech typů plechové krytiny.

Závěr
Aby mohla plechová krytina plnit korektně svou funkci, je nutné dodržet výrobcem doporučené aplikační postupy. Také tento typ krytiny vyžaduje profesionální přístup a kvalitního řemeslníka.

TEXT: Ing. Antonín Parys
FOTO: archiv autora

Ing. Antonín Parys je autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, soudním znalcem ve stavebnictví se zaměřením na hydroizolace, stavební fyziku a střešní materiály.

Literatura
1.    STN 73 1901: 2005 Navrhovanie striech. Základné ustanovenia.
2.    Montážní návody výrobců.