Těžká střecha: přechodný trend nebo efektivní řešení pro podkrovní byty?

V posledních letech se horká, chce se až říct tropická, léta stávají součástí našeho klimatu a letních prázdnin. Co se ovšem může jevit jako skvělé podmínky pro koupání nebo dovolenou, to může být poměrně nepříjemné pro všechny, kteří žijí domech – a zejména v podkrovních prostorech – bez klimatizace.

Nové řešení, které se v posledních letech dostává i na náš trh a mohlo by pomoci řešit všechny výkyvy teplot, jsou těžké střechy. Ty by šlo, ve vší jednoduchosti, popsat jako keramické stropy – ale na střeše. Pojďme si proto jejich fungování, vlastnosti a realizaci přiblížit.

Kde se bere horko v podkroví?

Současná situace objektů s podkrovními byty a místnostmi je poněkud odlišná od bydlení v minulosti. Na jednu stranu se chce argumentovat, že nás nikdy netrápily tak vysoké teploty, s jakými se potýkáme v posledních letech, příslovečného zakopaného psa bychom ovšem měli hledat nejspíš úplně jinde. Pokud se totiž podíváme na teplotní rekordy, aktuálním vítězem je 40,4 °C dosažených v Dobřichovicích v srpnu 2012, což je více než deset let zpátky.

Předchozím rekordmanem pak bylo 40,2 °C naměřených v červenci 1983 v Praze – Uhříněvsi. A to mluvíme o teplotě před čtyřiceti lety! Ještě hlouběji v historii měření byly dokonce zaznamenány teploty kolem 20 °C i v listopadu (24 °C v roce 1928) a prosinci (19,8 °C v roce 1961). Nelze tedy spolehlivě říct, že by tropické teploty byly vyloženě doménou pouze posledních let – počasí si dělá, co se mu zachce, dlouhodobě. Chybu v přehřívajícím se podkroví je proto třeba hledat jinde.

Jednou možností, kde chybu hledat, jsou používané materiály. Z historického hlediska byly střechy pokryty slámou, šindely, došky… zkrátka krytinou, která nebyla tak masivní jako současná pálená nebo betonová krytina. Stejně tak skladba střechy obsahovala podstatně méně izolací a parozábran – je proto logické, že i pohyb teploty skrz tyto materiály a skladby střech byl velmi odlišný od toho současného. A proto i teplota uvnitř domů byla jiná.

Druhou věcí, kterou je třeba si uvědomit, jsou rozdíly ve způsobu života a užívání objektů. V kostce řečeno: podkrovní prostory nebyly historicky užívány jako prostory pro obývání. Na půdách se skladovaly nepotřebné věci, nábytek, případně krmivo pro zvířata, seno… zkrátka nesloužily k pobytu. A to samozřejmě ve výsledku znamená, že nikoho netrápilo, jak vysoké teploty v podkroví potenciálně panují. Situace podkroví je proto nyní zcela jiná, než jak tomu bylo z historického hlediska a je tedy otázkou, jak dobře jsme se této nové situaci přizpůsobili v rámci stavebnictví.

Na co je třeba myslet?

Při návrhu, což bývá chybou, se kterou výpočty často nepočítají, nelze uvažovat pouze s maximální dosaženou teplotou vzduchu. Teplo je sdíleno s okolím i sáláním, pokud si tedy vezmeme horký letní den, při kterém svítí slunce nerušené oblačností a jeho paprsky dopadají na střešní krytinu, pak se dle barvy tato krytina zvládne rozpálit klidně i přes 60 °C.

A toto teplo je sáláno nejen do prostoru nad střechou – sálá i pod střechu, do skladby střešního pláště. Pokud navíc uvažujeme, že se v poslední době často vyskytují tmavé střešní krytiny (černé, šedé) – protože i střechy podléhají módním trendům –, pak je jasné, že teplota v těsném okolí střešního pláště může být vcelku neúnosná.

Jak vyřešit situaci v podkroví?

Pokud samozřejmě mluvíme o již existujícím objektu a již existujících podkrovních bytech, pak zřejmě nebude moc věcí, které jsme schopni udělat, pokud se nechceme pustit do rozsáhlejších úprav. Lze instalovat klimatizace, lze chytře větrat, lze instalovat vnější rolety na okna ad.

Pokud ale mluvíme o novostavbě, situace je rázem jiná. V praxi máme u novostaveb na výběr buď ze zdokonalení návrhu tak, aby střecha vyhověla všem požadavkům všech ročních období, aniž by se to projevilo zhoršeným vnitřním prostředím v podkrovních bytech… anebo můžeme přikročit ke střeše netradičně.

Pokud fungují čtyři stěny domu, aniž by propouštěly extrémní teplo do interiéru, stávající technologie by měly umožnit, aby i ta poslední, pátá, vnější strana domu zvládla totéž. Je samozřejmé, že nebudeme na střechu skládat cihly jednu vedle druhé, to by bylo poněkud problematické, řešení v podobě vložek skládaných do nosníků, obdobně jako je tomu u keramických stropů, už ovšem je proveditelné jak pro ploché, tak pro šikmé střechy. Střecha by se tak měla, dle teorie, chovat jako pátá stěna stěna.

Těžká střecha: jak si ji představit

Jak již bylo řečeno, těžká střecha je alternativou ke klasickým skladbám, kdy nahrazujeme dřevěný krov zdivem. Ve chvíli, kdy dojde k sálání do podkroví, tato „zděná“ konstrukce je další akumulační vrstvou, kde se toto teplo zastaví a nepronikne do interiéru v plné síle.

Nosné a štítové stěny se vyzdí do předepsané výšky a v příslušném spádu. Z vnitřní strany vyhotovíme ztužující věnce. Před kladením nosníků zkontrolujeme rovinnost koruny zdiva. Odchylka by neměla být větší než 5 mm na dva metry, rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem pro uložení panelu nesmí přesáhnout cca 10 mm. Pokud koruna tyto podmínky nesplní, musíme zdivo vyrovnat maltou.

Následně se dle kladečského plánu ukládají nosníky – vždy rovnoběžně s okapovou hranou a s přesahem alespoň 125 mm přes hranu vnitřní hranu zdiva –, na které se pak ukládají vložky. Vyskládaná plocha se nakonec zalije betonem – jako u běžného keramického stropu. Po vytvrzení je pak možné na tuto pochozí plochu uložit všechny potřebné vrstvy navrženého střešního pláště, tedy například laťování, parozábranu, tepelné a pojistné izolace, krytinu…

Specifika každé těžké střechy a pokládky se samozřejmě liší dle jednotlivého výrobce, faktem však zůstává, že se jedná o stavebnicový typ skladby střechy, který je v našich zemích zatím málo používaný a také poměrně málo známý.

Lze v těžké střeše vytvářet prostupy?

Krátce – ano, lze. Ale samozřejmě je to komplikované a opět záleží na výrobci, jak má řešení prostupů promyšlené. Zcela určitě nelze prostupy řešit skrz nosníky. Do určité šířky otvoru pak můžeme prostup vyvrtat jádrovým vrtákem či vrtákem do betonu. Povolená velikost otvorů, které nezasáhnou do statiky střechy, je cca 230 mm šířka, 300 mm délka a umístění v krajní čtvrtině délky panelu. Pokud bychom potřebovali prostup ve středních čtvrtinách panelu anebo by šlo o prostup větší, než je uvedená hodnota, pak je třeba povolat na pomoc statika.

Jaká je realita?

Těžká střecha je pouze jednou možností, jak čelit vysokým teplotám prostředí. Dle měření některých firem na našem trhu, je u klasické střechy nejpodstatnější kvalitní, intenzivně provětrávaná mezera ve skladbě šikmé střechy.

Pokud funguje správně, měla by snížit teplotu ve střeše zhruba na čtvrtinu oproti vnějšímu povrchu krytiny, což ve výsledku znamená, že změna teploty interiéru bude minimální – a to bez ohledu na barvu krytiny. Aby tedy fungovala i klasická střecha, je třeba zajistit dostatečné odvětrání vzduchové mezery, použít kvalitní zateplení, které omezí sálání do podstřeší, a použít krytinu s dobrými akumulačními schopnostmi.

Určujícím parametrem při rozhodování jakou střešní konstrukci zvolit by pro všechny měl být teplotní útlum střechy, který vyjadřuje, jak se vnější teplota projeví na teplotě vnitřního povrchu konstrukce. Čím je hodnota útlumu vyšší, tím větší je redukce tepla v podstřeší. A tím příjemnější vnitřní prostředí v půdním interiéru.