Teplo pod střechou

24. února 2011

Partneři sekce:

Využití podkroví na obytné účely s sebou přináší změnu skladby střešního pláště a zejména jeho zateplení. Rozhodnutí o tloušťce a způsobu uložení tepelné izolace by mělo vycházet z výpočtu tepelných ztrát při přechodu tepla střešním pláštěm s cílem vytvořit potřebné klima, odhlučnění a tepelnou pohodu v obytném prostoru pod novou nebo zrekonstruovanou střechou.

Nešetřete na izolaci
Tloušťka izolace podkroví závisí na klimatické náročnosti prostředí a je ovlivněna rozdílem a střídáním teploty vnějšího a vnitřního vzduchu, prouděním a vlhkostí vzduchu. Teplota vnějšího vzduchu závisí na klimatických podmínkách a nadmořské výšce. Na tloušťce střešní izolace by však neměli šetřit ani obyvatelé z klimaticky teplejších oblastí. Tloušťku tepelné izolace určí přesný výpočet, který zohlední vlastnosti konstrukce, podnebí i ostatní faktory. Každá střecha vyžaduje individuální variantu tepelné ochrany s ohledem na vnější a vnitřní podmínky.

V horských oblastech musíme počítat s dlouhodobým působením sněhu a minimálních teplot, v nížinách naopak se slunečním zářením. Důležitá je i orientace objektu na světové strany a směr převládajících větrů. Vnitřní podmínky podkroví, zejména hodnoty vnitřní teploty a vlhkosti a přerušovaného vytápění, souvisejí s tím, jestli se rozhodneme pro větranou nebo nevětranou střešní konstrukci.

Čím izolovat

Každá střecha má svoje specifika, protože se nachází v různém prostředí, a proto na ni také klademe odlišné požadavky. Je třeba se rozhodnout pro konkrétní typ izolace, určit, jakou bude mít tloušťku, a vybrat způsob jejího uložení.

Pěnový polystyren se vyrábí s různou objemovou hmotností. Lehko se rozpouští organickými rozpouštědly, která se mohou uvolňovat například z asfaltových krytin. Extrudovaný polystyren se vyrábí odlišnou technologií než pěnový. Jeho tepelněizolační schopnosti jsou vynikající.

Izolace z minerální nebo skleněné vlny se vyrábí tavením skla nebo hornin. Různým způsobem zpracování vznikají rohože, plstě a desky s nejrůznějšími povrchy. Vyznačují se mimořádnými tepelněizolačními vlastnostmi. Minerální vlna je neocenitelná i pro svoji odolnost proti požáru.

Skladba šikmé střechy zateplené foukanou celulózou se neliší od jiných případů použití tepelných izolací. Důsledně řeší vyplnění detailů, přičemž kopíruje nerovnosti izolovaného povrchu.

Při zateplování šikmých střech se objemová hmotnost mění podle sklonu konstrukce. Izolační desky z dřevěných vláken se používají podobně jako izolace na bázi minerální vlny nebo polystyrenu.

Dřevovláknité desky pohlcují teplo, čímž účinně zabraňují přehřívání obytných podkrovních prostorů. V interiéru zabezpečují příjemné klima a na rozdíl od dřeva mají několikanásobně lepší tepelněizolační vlastnosti a lépe propouštějí vodní páru z konstrukcí.

Mezi, pod a nad
Z praxe známe tři způsoby montáže tepelné izolace do střešní konstrukce: mezi krokvemi, nad krokvemi a pod krokvemi, případně se může využít jejich kombinace. V minulosti nejčastěji využívaná izolace mezi krokvemi je z hlediska celkové tloušťky krovu nejvýhodnější, ale nejméně výhodná z tepelněizolačního hlediska. Důvodem jsou tepelné mosty v místě krokví, protože dřevo má výrazně nižší tepelněizolační schopnost než použitá tepelná izolace. Řešíme to krokvemi se zmenšeným tepelným mostem. Každou obalovou konstrukci chráníme před pronikáním vodní páry (s rizikem kondenzace v izolaci a následných poruch stavby), k čemuž slouží parotěsná a neprůvzdušná vrstva – typická fóliová parozábrana na vnitřní straně konstrukce.

Tepelný most z krokví omezí i tenčí vrstva tepelné izolace z vnitřní stany střechy, pravda, na úkor světlých rozměrů místnosti. Místo parozábrany se někdy používají i OSB desky s přelepenými styky jako vnitřní opláštění střechy, které jsou méně náchylné na poškození během výstavby či provozu domu. Riziko kondenzace vlhkosti je potřeba vždy posoudit výpočtem. Ten předpokládá těsnou konstrukci, což ověřujeme testem neprůvzdušnosti. Navíc nosná konstrukce krovu je během ročních období vystavena nerovnoměrnému zatížení pod vlivem rozdílných teplot vnějšího a vnitřního vzduchu a střídání dne a noci.

Pozor na:

nesprávný výběr typu pomocné hydroizolační fólie v závislosti na konstrukci střechy
záměnu difuzní fólie s parozábranovou fólií, resp. opačně
poddimenzování celkové tloušťky tepelné izolace
mezery mezi jednotlivými částmi tepelné izolace, a tím i na vznik tepelných mostů; vhodnější je více vrstev izolace
volné napojení či jakékoli přerušení jednotlivých pásu parozábrany, volné přestupy instalací či netěsný spoj se stěnou

Kromě toho kondenzací vodní páry v konstrukci se zvyšuje riziko vzniku plísní v interiéru. Proto se tento způsob zateplení využívá minimálně. Nedostatky uložení izolace mezi krokvemi může upravit doplňková tepelná izolace (nejčastěji rohože ze skleněných vláken), která se přidává pod krokve a vkládá se mezi latě nesoucí podhled. V takovéto skladbě střechy je nevyhnutelné použít ze strany interiéru parozábranu (hydroizolační fólii). Až potom se může přistoupit k montáži nosných profilů a sádrokartonu. Izolace pod krokvemi sice vytváří celistvou vrstvu střešního pláště, ale zmenšuje vnitřní prostor a snižuje akumulační schopnost místnosti. Stejně jako v předcházejícím případě je nosná konstrukce vystavena výkyvům teplot vnějšího vzduchu, a protože zároveň snižuje i světlou výšku podkroví, tento způsob ukládání izolace se velmi nevyužívá.

Tepelná izolace nad krokvemi sice zvětšuje tloušťku střešního pláště, ale tuto skutečnost převáží celá řada výhod: menší teplotní výkyvy v konstrukci krovu, menší tepelné mosty (pravda, laťování pro krytinu musí být nějak ukotveno skrz izolaci), možnost přiznat v interiéru konstrukci krovu. Jedná se o ideální i ekonomický způsob zateplení šikmé střechy. Souvislá vrstva izolace bez tepelných mostů ochrání nosnou konstrukci krovu před stříkáním teplot, což prodlouží její životnost. Navíc ukládání tepelné izolace nad krokve umožňuje přiznat konstrukci krovu v interiéru a ponechat krokve viditelné. Jde o velmi elegantní i ekonomický způsob zateplení šikmé střechy. Tloušťka izolace závisí hlavně na požadované hodnotě tepelného odporu (resp. součinitele prostupu tepla) – určujeme ji na základě výpočtu při zohlednění všech parametrů konstrukce. Výpočtem ověřujeme i riziko kondenzace.