Zelené střechy jako revitalizace města
Města přicházejí každý rok o množství zelených ploch, o které je obírá zhušťující se výstavba. Nedostatek vegetace nepříznivě ovlivňuje nejen mikroklima, ale i životní podmínky obyvatelstva žijícího v městských aglomeracích. Jedním ze způsobů, jak předejít úbytku zeleně, je navrhování objektů s vegetačními střechami. Vložení tohoto přírodního prvku do městského prostředí představuje ekologické revitalizování zastavěných ploch.
V Česku je vegetačních střech na bytových domech jako máku. V našich zeměpisných šířkách převládá k tomuto způsobu zastřešení poměrně velká nedůvěra a většina plochých střech se stále řeší jako bezúčelová (nepochozí) střecha, ačkoli účelové (pochozí) střechy, mezi něž patří i ty vegetační, nabízejí rozmanitější možnosti využití daného objektu a nový architektonický rozměr.
Bytový dům budoucnosti
Uplatnění vegetačních střech na bytových domech je výhodné nejen pro jejich efektní vzhled, ale i pro ekonomický přínos, který spočívá v prodloužení životnosti střešní izolace, snižování nákladů na vytápění i klimatizaci a v úsporách na údržbu střechy. Vegetační střechy podporují kvalitu ovzduší produkcí kyslíku, regulují teplotu i vlhkost vzduchu, zlepšují životní podmínky obyvatelstva a zároveň poskytují prostor k odpočinku.
Obyvatelé nejvyšších pater bytového domu ocení, že vegetační střecha zabraňuje v létě nadměrnému přehřívání interiéru a v zimě zamezuje úniku tepla z vnitřního prostředí. Vegetace navíc zlepšuje akustické vlastnosti střechy, stejně i její vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost. Vegetační střechy bytových domů kromě toho pomáhají snižovat energetickou náročnost budov.
Nároky na statiku
Před provedením vegetační střechy je nutno stanovit cíl, který má zeleň na střeše splňovat. Pokud se střecha bytového domu bude využívat i pro aktivní pohyb lidí, je třeba počítat s vyššími nároky na statiku nosné konstrukce stavby. Aby se v budoucnosti předešlo propadnutí střešní konstrukce, musí být při návrhu střechy bytového domu zohledněna hmotnost nejen suché zeminy, ale i zeminy nasycené vodou.
Extenzivní zeleň je méně náročná na péči, protože má schopnost samostatně se přizpůsobit daným podmínkám. Charakteristická je pro ni nenáročná vegetace s výškou vegetačního souvrství v rozpětí 60 až 150 mm. Intenzivní zeleň, mezi niž patří zatravněné plochy, keře a v ojedinělých případech i stromy, se vyznačuje výškou vegetačního souvrství více než 300 mm. Tato vegetace klade vyšší nároky na strukturu vrstev a na pravidelné zásobování vodou a živinami.
Hydroizolace
Od způsobu využívání vegetační střechy bytového domu se odvíjí výběr vhodného typu hydroizolace. Hydroizolace musí být především odolná proti prorůstání kořenů a musí odolávat i mechanickému poškození. Dvouvrstvý systém hydroizolace vegetační střechy bytového domu s aplikací asfaltových pásů představuje řešení, které je ve srovnání s fóliemi méně náchylné k poškození. Jako podkladový pás se na vegetačních střechách osvědčuje asfaltový pás s úpravou spodního povrchu hřebenovým profilem.
Hřebenová profilace umožňuje rovnoměrnější spojení pásu s podkladem a oproti standardním pásům s hladkým povrchem se vyznačuje i větší úsporou času při natavení. Realizací první vrstvy se zajistí důkladná hydroizolace, po ukončení ostatních střešních prací se střecha uzavře druhou vrstvou povlakové krytiny odolné proti prorůstání kořenů. Podle druhu podkladu lze tento systém aplikovat buď volným položením, nebo natavením.
K hydroizolaci vegetačních střech bytových domů lze použít nejen asfaltové pásy, ale i různé druhy fólií, například fólie z PVC či POCB. Jelikož fólie jsou náchylnější k poškození, při realizaci jednovrstvého systému hydroizolace se doporučují hrubší fólie. Jednou z možností je termoplastická fólie na bázi polyolefinu s nízkým obsahem asfaltu a s větší tloušťkou – až 3,2 mm). Jejich výhodou je kompatibilita s asfaltovými pásy a pěnovým polystyrenem, přičemž není nutná separační vrstva. K dalším výhodám patří vizuální kontrola těsnosti spoje či spojování horkým vzduchem.
Koordinátor vody
Skladba vegetační střechy bytového domu se neobejde ani bez drenážní vrstvy, která zajišťuje odtok přebytečné srážkové nebo závlahové vody. Drenážní vrstva plní roli koordinátora vody na střeše – přebytek vody propouští, část udržuje a v případě sucha dodává potřebnou vláhu vegetaci. Výška (tloušťka) drenážní a hydroakumulační vrstvy se navrhuje podle typu a výšky vegetačního souvrství. Jako drenážní vrstva se dají použít profilované, perforované nopové fólie vyrobené z polyetylenu s vysokou hustotou, které zaručují vysokou pevnost v tlaku a odolnost proti většině chemikálií a hnilobě.
Vhodným řešením jsou také drenážní perforované desky z polystyrenu, které se vyznačují nízkou hmotností a možností rychlé instalace. Aby se zabránilo vymývání jemných částic z vegetačního souvrství a možnému nesprávnému fungování drenážní vrstvy, měla by se přímo na drenážní vrstvu uložit filtrační vrstva (například polypropylenová geotextilie). Vegetační střechu je třeba doplnit tepelnou izolací s vyšší pevností, například extrudovaným polystyrenem, pěnovým sklem, polyuretany nebo expandovaným polystyrenem. Důsledné provedení detailů střechy, napojení na stěny či příruby vpustí, vytažení hydroizolace minimálně 150 mm nad úroveň substrátu a dostatečné vyspádování střechy by mělo být v případě realizace vegetační střechy bytového domu samozřejmostí.
Realizování vegetační střechy patří k náročnějším řešením. Komplikacím a chybám lze předejít konzultacemi projektanta s realizátorem stavby a dodavatelem materiálů na střechu nejen při tvorbě návrhu, ale i během samotného provedení.
TEXT: RASTISLAV ŠMEHYL, ICOPAL
Foto: ICOPAL
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
