Zelené střechy mají v novém tisíciletí zelenou

Jednou z možností, jak doplňovat stále ubývají zelené plochy, jsou vegetační střechy. K vytvoření takovéto střechy je zapotřebí nejen správný návrh jednotlivých vrstev konstrukce, ale také profesionální technické zhotovení. Pouze tehdy mohou být zelené střechy nejen výrazným reprezentačním, ale i užitným prvkem pro vlastníka či uživatele objektu.

Estetika a zájem o životní prostředí bývají nejčastějšími argumenty potenciálních uživatelů nových vegetačních střech. Odborníci často dodávají i důvody praktické, neboť tento druh střech plní také funkci doplňkové tepelné a zvukové izolace a chrání ji před mechanickým poškozením i vnějšími vlivy.

Výhody a nevýhody zelené střechy
Pokud bychom dali na misku vah výhody a nevýhody jednotlivých typů vegetačních střech, posunul by se jazýček vah jednoznačně k výhodám. V podstatě jedinou, i když pro investora určitě nikoli zanedbatelnou nevýhodou, jsou vyšší náklady na realizaci. V úvahu je třeba brát i větší zatížení při návrhu nosné konstrukce stavby.

Výhody vegetačních střech lze shrnout do několika bodů:

• Přeměňují oxid uhličitý na kyslík.
• Prodlužují životnost hydroizolace, kterou chrání před extrémními teplotami a klimatickými změnami.
• Zvyšují ochranu střešní konstrukce před chladem a v letním období před teplem (střešní konstrukce se nepřehřívá).
• Redukují náklady na topení nebo chlazení.
• Zlepšují místní klima odpařováním vlhkosti, vážou prach a filtrují škodlivé látky ve vzduchu.
• Zadržují srážkovou vodu (30 až 90 % podle typu vegetační střechy).
• Snižují výdaje za odvádění srážkové vody do kanalizace.
• Zvyšují požární bezpečnost budovy (střechy jsou zařazeny do kategorie nehořlavé); má-li zatěžující vrstva (vegetační, štěrk) minimální tloušťku 3 cm a obsah organických látek max. 20 %, požární odolnost střechy lze označit za dostatečnou.
• Rozšiřují životní prostor pro lidi, rostliny a zvířata.

 
Typy vegetačních střech
Vegetační střechy můžeme rozdělit na střechy s extenzivní střešní zelení, střechy s jednoduchou intenzivní zelení a střechy s intenzivní zelení.

Střechy s extenzivní střešní zelení jsou většinou zatravněné zelení, která se regeneruje sama. Celková výška vegetačního substrátu je přibližně 60 až 150 mm (podle zvoleného druhu rostlin). Tyto střechy nejsou určeny k pohybu osob. Extenzivní zeleň lze použít pro plochou střechu (sklon od 2°) a pro šikmou střechu (sklon do 30°). Extenziv­ní střechy se dají realizovat s relativně nízkými náklady a jejich údržba je nenáročná.

Střechy s jednoduchou intenzivní zelení jsou přechodným typem – výška zemního substrátu přesahuje 150 mm. Intenzivní zeleň na vegetačních střechách má ještě vyšší vrstvu zemního substrátu, obvykle víc než 300 mm. Při realizování této střechy se kladou vysoké nároky na výběr vegetace (travnaté plochy, keře, stromy). Tento typ zeleně vyžaduje pravidelnou odbornou péči. Plošná hmotnost vegetačního souvrství se pohybuje od 200 do 500 kg/m² nebo i více. Vzhledem k možnosti zadržování vody může spád střechy dosahovat jen 1 %.

Detail ukončení hydroizolace na zateplené fasádě 1 – zajištění spoje, 2 – plech s fólií	Detail odtékání srážkové vody

Životnost střešní izolace
Vegetační střechy výrazně prodlužují životnost střešní izolace. Důležitá je volba správného hydroizolačního systému (typ střešní hydroizolace – fólie). Hydroizolace vegetační střechy musí odolávat nepříznivým vlivům: prorůstání kořenů (zkouška na zjištění odolnosti proti prorůstání kořenů, na jejímž základě se vydává oficiální atest), působení mikroorganizmů, vlivu hnilobného procesu, který vzniká při biologickém hnilobném procesu, fyzikálně-mechanickému zatížení (vysoké zatížení, pohyby nosné konstrukce a pohyby zamrzající půdy) při realizaci vegetačního souvrství a pohybu malých mechanismů, vůči působení chemických látek (např. hnojení). Kromě správné volby hydroizolace je důležitý i návrh střešní skladby. U vegetačních střech se střecha rozděluje na vegetační souvrství a střešní konstrukci.
 
Vegetační souvrství
Jeho návrh závisí na plánovaném využívání nebo nevyužívání vegetační střechy pro pohyb lidí. Nevyhnutelné jsou tyto vrstvy:

• zemní substrát a zeleň,
• filtrační vrstva (zabraňuje vyplavování zemního substrátu),
• drenážní vrstva,
• geotextilie (min. plošné hmotnosti 300 g/m²) tvoří dělicí a ochrannou funkci hydroizolace a střešní konstrukce.

U extenzivní vegetační střechy se doporučuje navrhovat jako drenážní vrstvu hydroakumulační tvarovku (HDPE fólie), která kromě propouštění přebytečného množství vody zachytává i část srážkové vody. Pro intenzivní vegetační střechy lze použít jako drenáž štěrk frakce 16/32 mm, který pohltí dostatek dešťových vod.

Střešní konstrukce vegetační střechy
Vegetační střecha by měla obsahovat tyto vrstvy:

• hydroizolaci (např. fólie z mPVC),
• dělicí vrstvu (u fólií z mPVC např. skleněnou rohož nebo geotextilii 300 g/m2, je-li tepelná izolace z pěnového polystyrenu),
• tepelnou izolaci (je-li vegetační střecha nad vytápěnými prostory nebo otevřeným prostorem, aby nepromrzly kořeny); při navrhování tepelné izolace se doporučuje dodržet dostatečnou pev­nost, aby nedošlo k její destrukci hmotností zemního substrátu,
• parozábranu – její funkcí je nepropouštět vodní páry z interiéru do tepelné izolace (snížily by se tím její tepelněizolační účinky),
• spádovou vrstvu; u intenzivní vegetační střechy alespoň 1,75 % a u extenzivní min. 2 %; spádovou vrstvu lze vytvořit i v rámci tepelné izolace,
• nosnou konstrukci – většinou bývá ocelobetonová, při jejím výpočtu nutno zohlednit zatížení nasáklým zemním substrátem a dalšími vrstvami.

Běžným pravidlem realizace by mělo být vyhotovení plánu pro zelené střechy ještě před stavbou budovy. Pokud se přesto provádí na již stojící budově, je nutné zajistit posudek statika, který určí mož­né zatížení. U projektovaných objektů lze únosnost střešní konstruk­ce určit i podle záměru, jaký typ střešní zeleně bude zakládán.

Ing. Eva Rippelová
Foto: Sika Slovensko, s. r. o., Ester Havlová

Autorka je produktovou manažerkou společnosti Sika Slovensko.