Jak správně vybrat venkovní dlažbu

Výběr venkovní dlažby je velmi specifický a rozhodně by pro nás nemělo být nejdůležitější, zda se designově a vzhledově hodí do naší vize. Dlažbu musíme přizpůsobit jejímu konkrétnímu využití a umístění, protože jinou dlažbu pořídíme na terasu, do zápraží, altánu nebo kolem bazénu. Jak tedy vybrat dlažbu dle specifika plánovaného využití a jejího umístění?

Není dlažba jako dlažba

Poměrně důležitou informací pro pořízení vhodné dlažby je druh podloží, na které budeme dlažbu pokládat. Pokud plánujeme terén vybagrovat a pokládat dlažbu do štěrku, můžeme volit téměř cokoli, přestože nejčastěji se na štěrk do vyhloubeného terénu pokládá zámková dlažba nebo kočičí hlavy. Pokud do terénu nechceme zasahovat nebo plánujeme pokládku přímo na trávník, budou vhodnější keramické dlaždice.

Jílovité podklady, parkovací stání či pojízdné plochy vyžadují dlaždice tlustší, plochy pouze pochozí mohou mít dlaždice o něco tenčí. Povrchy vystavené časté vlhkosti a vodě by zase měly mít kvalitní a spolehlivé protiskluzové vlastnosti. Zapomenout nesmíme také na zimní období, kdy se některé dlaždice mohou stát takřka smrtenou pastí – dlažba by proto měla zohledňovat i nižší teploty a její povrch být odolný proti námraze.

Na co se zaměřit?

Patrně nejdůležitějším parametrem při výběru dlažby je její tloušťka. Tenké dlaždice vydrží o poznání méně než ty silné, jde tedy zejména o jejich pevnost a nosnost. Jak již tedy bylo řečeno, pokud po povrchu bude pravidelně jezdit (či na něm stát) auto, musíme sáhnout po dlaždici tlustší. Obdobně pokud myslíme, že existuje možnost, že bychom mohli po povrchu v budoucnu jezdit například kolečkem, motůčkem, bagříkem, traktůrkem nebo těžší sekačkou, opět tomu musíme výběr přizpůsobit.

Obecně lze doporučit 8-6-4-2 centimetry. Osm centimetrů pro frekventované zatížení automobilem, šest pro občasné, čtyři pro pěší a dva pro terasy a pokládku na terče. V rámci všech těchto rozměrů bychom měli být schopni najít dostatečně rozsáhlý sortiment, který nám umožní realizovat jakoukoli představu – a to ať už se jedná o dlažbu v klasickém rozměru nebo velkoformátu s minimem problematických spár.

Nasákavost

Nyní už se dostáváme k parametrům, u kterých se projeví umístění dlažby ve venkovním prostředí a vliv povětrnostních podmínek. Čím je nasákavost dlaždic nižší, tím jsou vhodnější pro venkovním použití – již z fyziky ze základní školy bychom totiž měli tušit, že pokud je materiál nasákavý, nejde dohromady s mrazivým počasím, protože by došlo k jeho popraskání a zničení. S nasákavostí proto přímo souvisí mrazuvzdornost.

Nasákavost se udává v procentech (ideální hodnoty se pohybují mezi 0,04–0,5 %) a označuje přírůstek hmotnosti po nasycení vodou. Standardní nasákavost by neměla překročit 3 %.

Mrazuvzdornost

Jak již bylo zmíněno, s nasákavostí souvisí mrazuvzdornost. Pokud dlaždice není schopna odolávat mrazu, není vhodná pro venkovní použití, protože zkrátka exteriérové podmínky nevydrží. Trvanlivost dlažby je přitom jednou z kvalit, pro které se do venkovního prostředí umisťují a dostávají přednost před, například, dřevem.

Protiskluznost

Když už mluvíme o vlhkosti a mrazu, dlaždice by měla mít i určitou protiskluznost – a to nejen dlažba použitá v okolí bazénů. Prší totiž všude. Nejvhodnější jsou z tohoto hlediska dlaždice s hrubým povrchem, jejich nevýhodou je složitější čištění. Zohlednit musíme i další faktory, například dlaždice s vystupujícími kamínky rovněž mohou být velmi ideální z hlediska protiskluznosti, nebudou ale příjemné při pohybu naboso. Obecně můžeme protiskluznost vyčíst z hodnot deklarovaných přímo pro konkrétní dlažbu, konkrétně hodnot R9 až R13. Nejkvalitnější úpravu mají samozřejmě R13.

Otěruvzdornost

Tento parametr určuje celkovou odolnost a trvanlivost dlažby a to na škále od PEI 1 do PEI 5 (nejlepší). Do exteriéru jsou ideální dlaždice PEI 4 a PEI 5. Logicky platí, že dlažba je tak odolná, jako její nejslabší část, pokud proto vybíráme dlaždice s dekorem nebo vystupujícím reliéfem, budou to právě tyto prvky, které ovlivní stupeň otěruvzdornosti. Otěruvzdornost obecně určuje, jaká bude životnost dlažby a zda, či jak rychle, ji poškodí například kamínky nebo mechanické namáhání.

Základem je pokládka

Ani sebelepší dlaždice neodolá plánovaným podmínkám, pokud bude špatně položena. Stejně jako u všech konstrukcí platí, že podklad by měl být rovný a připravený pro konkrétní způsob pokládky a typ dlažby. Jinak budeme pokládat dlažbu zámkovou, velkoformátovou, pojízdnou nebo tenkou terasovou. Například dlažbu z přírodního kamene položíme do zhutněného, kompaktního štěrku nebo na beton.

Keramická dlažba je o něco variabilnější, stále ale musíme dodržet několik základních pravidel:

• podklad musí být propustný, například štěrk s pískem,
• nepropustný podklad musí mít zajištěn odtok, například vyspádováním zpevněné plochy,
• přebytečnou vodu odvádíme do zeminy v okolí zpevněné plochy nebo řešíme drenážním systémem,
• v betonovém podkladu dbáme na dilatační spáry u ploch větších než 3×3 metry, tyto spáry nesmíme překrýt dlaždicí – praskla by v místě spáry.

Pokládka na trávu

Cestičky a chodníčky v rámci zahrady nevyžadují žádnou zásadnější přípravu. Pokud jsou zvolené dlaždice dostatečně těžké, aby bez problému držely na místě, nepodkluzovaly či se při došlapu nehýbaly, můžeme je položit přímo na trávu. Klademe na sraz nebo s odstupem. Počítáme, že i při kladení na sraz začne spárami dříve nebo později prorůstat tráva, která nakonec povede k mírnému posunutí dlaždic.

Pokládka do štěrku či na beton

Pokládka do štěrku již vyžaduje určitou přípravu, která obnáší zejména vytvoření štěrkového lože ze štěrku různých velikostí, které umožní vytvoření kompaktního podkladu. Štěrk musí být zhutněný. Výhodou pokládky na štěrk je rychlá realizace a snadná výměna dlaždice v případě poškození.

Pokládka na beton vyžaduje vylití podkladu v dostatečném předstihu a použití lepidel nebo mazaniny k uchycení dlažby na připravený podklad. Dlažba se ani nehne – ale také bude komplikovanější její jakákoliv oprava.

Pokládka na terče

Pokládka na terče je velmi snadná a umožňuje rychlou a jednoduchou výměnu v případě poškození. Díky terčům dlažba neleží na terénu, což je ideální pro terasy nebo bazény, kde v tomto prostoru můžeme vést například kabeláž nebo drenáž. Výškově nastavitelné terče rovněž umožňují snadné a jednoduché spádování dlažby. Pokládka opět vyžaduje připravený, zhutněný podklad.