Opravy obkladů a dlažeb na balkonech a terasách

Nekvalitně přilepená dlažba nebo průsak vody patří mezi časté příčiny rekonstrukce balkonů a teras. Klimatické podmínky denně prověřují kvalitu stavebních materiálů i důslednost práce zhotovitelů na těchto exponovaných konstrukcích. Dodržování správného technologického postupu a vhodné skladby materiálů se vyplatí. Nedostatečná kvalita výrobků a nedbalost se projeví již velmi brzo po rekonstrukci.

Oprava pochozí nebo hydroizolační vrstvy balkonů a teras je nevyhnutelná především v těchto dvou případech:

• dochází k průsakům srážkové vody a původní dlažba je pevně spojená s podkladem,
• terasa nebo balkon jsou v tak špatném stavu, že je nevyhnutelné odstranit vrchní vrstvy až na podkladový beton, který je případně také potřeba opravit.

Systémové poruchy balkonů v havarijním stavu je třeba řešit komplexně včetně sanace železobetonové konstrukce (obr. 1 a 2). V tomto článku se však sanaci železobetonové konstrukce nebudeme podrobně věnovat.

Přiblížíme si ale provedení nové hydroizolační a pochozí vrstvy, kterou bude tvořit dlažba z keramiky nebo přírodního kamene. Na úvod je třeba připomenout základní kritéria kvality prostředí, ve kterém se bude rekonstrukce provádět. Obecně je doporučeno používat stavební materiály při teplotě prostředí a podkladních vrstev nad +5 °C. Příliš vysoká teplota prostředí nebo působení větru může zkrátit dobu zpracovatelnosti výrobku a nepříznivě ovlivnit vyzrávání materiálů na bázi cementu. Výrobky a podkladové vrstvy nesmějí být při realizaci vystaveny přímému slunečnímu záření.

Příprava podkladu
Klíčem k dokonalému vzhledu a funkčnosti těchto mimořádně exponovaných částí domu je důkladná diagnostika a příprava podkladu balkonu či terasy. Bez důkladně provedeného podkladu by v budoucnu mohla hrozit poruchovost konstrukce. Kvalitní a spolehliví výrobci stavební chemie nabízejí bezplatnou diagnostiku podkladu přímo na místě. Techničtí pracovníci přesně vyhodnotí všechny důležité parametry a navrhnou nejen další postup, ale i výběr vhodných výrobků stavební chemie. Výběr konkrétních materiálů závisí na typu podkladu, zatížení nosné konstrukce, technologických procesech a požadavcích stavby.

Podkladní konstrukce musí být dostatečně pevná, protože jenom tak lze dosáhnout dostatečné přídržnosti následujících vrstev k podkladu. Je nutné odstranit všechny nesoudržné části z celé plochy podkladu. Povrch musí být zbaven starých nátěrů, vosků, nečistot, mastnoty, prachu, odbedňovacích olejů, cementového mléka, ochranných nástřiků pro omezení rychlosti odpařování vlhkosti z podkladní betonové konstrukce apod.

Součástí přípravy podkladu je i zjištění odchylky v rovinnosti podkladu, která nesmí přesáhnout 2 mm. Rovinnost podkladu ovlivňuje nejen spotřebu lepicího tmelu, ale i kvalitu pokládky keramické dlažby. V případě nerovností lze podklad celoplošně vyrovnat vyrovnávací maltou, která zároveň slouží i ke spádování povrchu. Vyspádovat terasu je možné i s použitím cementových potěrů, které se aplikují v kombinaci s adhezním můstkem, zaručujícím jejich dostatečnou přídržnost. Sádrové potěry nejsou vhodné k vyrovnávání podkladu na místech vystavených vlhkosti. Pokud se jedná o lokální opravy v tloušťce několika milimetrů, je možné vyplnit nerovnosti cementovými tmely, které doporučí výrobce stavební chemie.
Pokud se v podkladu nacházejí trhliny a praskliny, je nutné je slepit dvousložkovým epoxidovým konstrukčním lepidlem nebo dvousložkovou polyesterovou pryskyřicí a sponkami. V případě obnažené ocelové výztuže je třeba ji zbavit zkorodovaných částí a opatřit antikorozním nátěrem.

Součástí přípravy pokladu může být i zkouška pevnosti podkladu v tlaku pomocí digitálního Schmidtova tvrdoměru a měřením soudržnosti povrchových vrstev i měřením teploty povrchu a vlhkosti podkladu. Vysoká vlhkost a nevhodná teplota podkladu jsou totiž nežádoucí. Na konci přípravné fáze musí podkladní konstrukce vykazovat vlastnosti předepsané v projektové dokumentaci a příslušných normách.

Ochrana před vlhkostí
Častou příčinou oddělování keramické dlažby a zároveň porušení nosné konstrukce teras a balkonů je nesprávně aplikovaná hydroizolační hmota nebo její úplná absence. Jelikož jsou dlažba, lepidlo, cementové spáry i potěr do určité míry nasákavé, má hydroizolace vliv na životnost obkladů i dlažeb.

Předpokladem dokonalého a rovnoměrného přilnutí hydroizolační vrstvy k podkladu je savý a pevný betonový podklad. Ten stačí před aplikací cementové hydroizolační stěrky pouze navlhčit vodou. Pokud původní dlažba vykazuje dobrou přídržnost k podkladu a výškové poměry to umožňují, lze novou hydroizolační vrstvu a následně novou dlažbu nanést i přímo na ni. Dlažbu je nutné očistit.

Při výběru hydroizolačního materiálu je nutno dbát na to, aby stěrka byla nejen vodotěsná a odolná, ale i trvale pružná, nehořlavá a schopná eliminovat pohyby mikrotrhlin. Ideální je, pokud je hydroizolační stěrka určena na vodorovné i svislé plochy.

Na podklad je nutno aplikovat souvislou vrstvu hydroizolační stěrky v tloušťce 2 mm. Nejprve se na podklad nanese hladkou stěrkou takzvaná nulová mikrovrstva, potom se nanáší 5mm zubovou stěrkou a následně se hladkou stěrkou uhladí do spojité vrstvy. Z hlediska funkčnosti je třeba dbát na dodržení tloušťky hydroizolační vrstvy 2 mm. Silnější hydroizolační vrstva je problematická z hlediska pomalejšího vytvrzování a možného praskání.

Doporučuje se do čerstvé vrstvy hydroizolační stěrky celoplošně zastěrkovat síťovinu ze skelných vláken, která zaručí dostatečnou tloušťku hydroizolační membrány a současně zvyšuje její odolnost a průtažnost. Použití síťoviny ze skelných vláken je nezbytné na těchto místech:

• plocha s mikrotrhlinami,
• plocha s původní dlažbou,
• styk dvou různých materiálů (např. podkladní beton s oplechováním).

Je třeba důkladně zpracovat hlavně detaily, což jsou vnitřní a vnější rohy, přechod jednoho materiálu v druhý nebo místa styku podlahy se stěnou. Tato místa se překryjí pogumovanou páskou a zapracují se do vrstvy hydroizolační stěrky.

Dojde-li k mechanickému poškození vytvrzené stěrky ještě před pokládkou dlažby, lze je lokálně nebo celoplošně opravit přestěrkováním stejným materiálem (obr. 3 až 6).

Obr. 5  Prostupy konstrukcí nebo styk podlahy se stěnou je třeba překrýt pružnou pogumovanou páskou, která se zapracuje do první vrstvy stěrky.	Obr. 6  Hydroizolace musí být vytažena až na svislou stěnu (pod soklík).

Lepení dlažby
Dlažbu je možno instalovat až na zcela vytvrzenou hydroizolační hmotu. Lepicí tmel by měl být od stejného výrobce jako hydroizolace. Na balkony a terasy patří výhradně dlažba do exteriéru a jí odpovídající typ lepidla. Pro tento způsob použití se doporučují zlepšená rychletvrdnoucí deformovatelná lepidla (nejlépe třídy S2 nebo alespoň S1), která jsou schopná přenášet délkové změny a pohyby konstrukcí způsobené značnými rozdíly teplot v letním a zimním období. Výběr lepidla závisí na druhu a formátu dlažby.

Moderní velkoformátové keramické dlažby vyžadují použití lepidel (minimálně třídy S1 podle normy EN 12002). K lepení světlých přírodních obkladů a dlažeb je vhodné použít výhradně bílé lepidlo. Přírodní kámen, zvláště pokud je citlivý na vlhkost, vyžaduje rychletvrdnoucí lepidlo. Použití rychletvrdnoucích lepidel umožňuje rychlý postup prací bez ztráty času a technologické přestávky mezi nalepením a spárováním. Vylučuje rovněž nebezpečí zatečení a následného zabudování vody do konstrukce.

Rychletvrdnoucí lepidlo vytvrdne po 3 až 4 hodinách. Běžná lepidla jsou vytvrzená do 24 hodin. Po vytvrzení lepicího tmelu se může začít se spárováním. Spotřeba lepidel závisí na formátu obkladového prvku a struktuře rubové strany. Lepicí tmely je vhodné nanášet oboustranně, tj. na podklad i rubovou stranu dlažby, aby byl zajištěn stoprocentní kontakt mezi keramickou dlažbou a podkladem (obr. 7 a 8). Na délku
zrání má výrazný vliv teplota prostředí.

Výplň spár v obkladech a dlažbě
Po dostatečném vyzrání lepicího tmelu lze přistoupit k výplni spár vhodnou spárovací hmotou. Před započetím spárování musí být spáry dokonale čisté, zbavené prachu a zbyt­ků lepidla. Pro konečnou úpravu jsou vhodné spárovací hmoty s nízkou nasákavostí. Osvědčily se zejména epoxidové spárovací hmoty, které se vyznačují nejen nízkou nasákavostí, ale i výbornou mechanickou odolností a barevnou stálostí. Jsou mimořádně odolné i proti chemickým látkám a lze je snadno čistit chemickými přípravky.

Někteří výrobci stavební chemie nabízejí spárovací hmoty s úpravou proti tvorbě plísní. Tyto hmoty obsahují speciální molekuly organického původu, které jsou rovnoměrně rozložené v mikrostruktuře spárovacího tmelu, a tím zabraňují tvorbě mikroorganismů, které způsobují vznik plísní. Spárovací hmota by měla být také odolná proti obrusu a výkvětům.

Spárovací hmoty se aplikují gumovou spárovací stěrkou. Spotřeba závisí na formátu obkladového prvku a profilu spáry.

Obr. 9  Řez balkonem

Řešení pružných spár
Pro výplň dilatačních spár nebo spár mezi dvěma různými materiály s rozdílnými fyzikálními vlastnostmi se doporučuje použití silikonových tmelů s protiplísňovou úpravou, které by měly být ve stejném barevném odstínu jako spárovací hmota. V případě přírodního kamene a obkladového prvku s obsahem vápence musí být použit silikonový tmel s neutrální reakcí, aby nedošlo k zabarvení okolí spáry.

Pro bezproblémové provedení výplně spár silikonovým tmelem nebo spárovací hmotou je důležitým předpokladem suchý, čistý a bezprašný podklad. Před aplikací se musejí spáry vysát průmyslovým vysavačem, protože pokud by uvnitř spár zůstala vlhkost a špína, silikon by začal plesnivět. Pro zvýšení přídržnosti tmelu je vhodné boční stěny spár před aplikací ošetřit penetračním nátěrem. V případě výplně spár silikonovým tmelem musí být poměr výšky spáry k její šířce (při šířce spáry do 10 mm) 1 : 1, respektive 1 : 2 při šířce spáry nad 10 mm. Doporučuje se také na dno spáry vtlačit pružný provazec, který zajistí, že silikonový tmel nepřilne ke dnu spáry a dilatační spára tak bude zcela funkční.

Další možnost výplně pružných spár je použití polyuretanového tmelu. Výrobci dodávají silikonové tmely a spárovací hmoty v různých barevných odstínech tak, aby svými výrobky podpořili harmonický vzhled terasy či balkonu. Dostupná je nejen široká škála běžných odstínů barev, ale stále více se uplatňují exkluzivní spárovací hmoty s metalickými efekty pro spárování dlažeb s kovovým vzhledem (obr. 9).

Ing. Miroslav Jaška
FOTO: archiv firmy

Autor je generálním ředitelem společnosti Mapei SK, s. r. o.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.