Vývoj obkladů pro ikonu funkcionalismu

28. června 2016

Partneři sekce:

Architekt Ludwig Mies van der Rohe navrhl pro manžele Grete a Fritze Tugendhatovi na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století jednu z nejkrásnějších funkcionalistických staveb na světě. Brněnská vila Tugendhat, v roce 2001 zapsaná do seznamu kulturního dědictví Unesco, určila nový rozměr moderního bydlení.

Společnost LASSELSBERGER, s.r.o. vyrobila v rámci druhé rekonstrukce vily repliky prvorepublikových obkládaček a dlaždic RAKO. Cílem architektů, restaurátorů i výrobce bylo maximální přiblížení se původnímu vzhledu a technickým parametrům dobových obkladových výrobků.

Vila je unikátním uměleckým dílem, které bylo postaveno díky tehdy nejmodernějším technologiím s využitím ušlechtilých materiálů. Poprvé v dějinách privátní architektury byla ve vile využita ocelová nosná konstrukce v podobě sloupů křížového půdorysu. Neobvyklé bylo i technické zázemí, teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken nebo fotobuňka u vstupu. V interiérech jsou vzácné materiály – onyx z Maroka, italský travertin, dřeviny z jihovýchodní Asie. Investice domu byla tehdy oceněna na pět milionů korun. Za tuto sumu bylo v té době možné postavit něco kolem třiceti rodinných domů.

Manželé židovského původu si svou krásnou funkcionalistickou vilu příliš dlouho neužili. Bydleli v ní pouze osm let, než byli před válkou nuceni svůj domov opustit. Do vily se už nikdy nevrátili. Vila byla na konci války poškozena bombardováním, stěny byly rozbité, mobiliář buď zničen, nebo odcizen. Půvab vily se rozplynul. Později se z vily stala taneční škola, po zestátnění dětské rehabilitační středisko. Větší rekonstrukce vily proběhla v osmdesátých letech. Bohužel, v té době se na renovaci podepsala nepříznivá finanční i politická situace. Po obnově sloužila vila k reprezentaci města a veřejnosti nebyla přístupná. Po roce 1989 byla vila krátce zpřístupněna, ale zůstala vládním objektem. V letech 2010 – 2012 proběhla druhá památková restaurace vily. Projekt zpracovalo sdružení tří architektonických ateliérů. Cílem projektu byl maximální návrat k původnímu stavu vily.

Původní obklady a zařizovací předměty byly odstraněny již v osmdesátých letech. Tehdy je nahradily běžné typové výrobky. V rámci druhé obnovy firma LASSELSBERGER uchopila výzvu vyrobit repliky původních obkládaček a dlaždic RAKO a vstoupila do jednání se zástupci architektů a restaurátorů keramiky s cílem maximálního přiblížení se jejich požadavkům na vlastnosti a vzhled nových obkladových výrobků. Repliky keramických obkladů jsou nyní ve vile všudypřítomné. Naleznete je v obou koupelnách, kuchyni, spíži i kotelně. Jediným prostorem, kde se dochovaly původní obklady, je místnost na kožichy.

Pro výrobu obkladů bylo vyvinuto několik netradičních způsobů použití glazur a výpalu. Jedním z požadavků architektů a restaurátorů bylo dosažení koncových zaoblených hran, které se v současném designu nevyskytují, byly však typické pro dřívější výrobu. Pro tento účel byla vyvinuta speciální forma umožňující lisování dvou protilehlých zaoblených koncových hran, která povolila kombinaci stávajících forem a tehdejšího vzhledu.