Epoxidové teraco

Vývoj v oblasti epoxidových pojiv na konci minulého desetiletí umožnil zavedení nové bezespáré polymerbetonové podlahoviny teracového typu – syntetického teraca. Do té doby se u nás pokládalo pouze teraco na cementové bázi patřící k nejstarším typům bezespárých podlahových vrstev, a to klasickou technologií. Příchod nové generace této podlahoviny značně posunul možnosti jejího použití, zejména z hlediska výrazného zlepšení mechanicko-fyzikálních vlastností a možností ztvárnění náročných a do té doby nerealizovatelných architektonických záměrů při návrzích podlah.

Přestože nová technologie takřka ve všech kvalitativních parametrech předčí tu klasickou, nelze tvrdit, že by měla potenciál ji zcela vytlačit a nahradit. Limitujícím faktorem u syntetického teraca je jeho ekonomická náročnost vyplývající z výražně vyšší ceny vstupních komponentů – zejména epoxidového pojiva – a náročnější technologie provádění, tedy vlastní pokládky směsi a následného broušení.

Proto i po minimálně 10 letech od zavedení syntetického teraca se u nás stále ve velké míře aplikuje cenově příznivější klasické teraco, které je pro mnoho provozů stále funkčně a esteticky dostačující. Syntetická varianta nachází uplatnění spíše na aplikacích s vysoce náročnými výraznými architektonickými, případně funkčními požadavky, které nelze v rámci klasického teraca docílit. Lze proto říci, že v současné době se obě technologie spíše doplňují.

Eliminace poruch
Syntetické teraco je bezespárá epoxidová polymerbetonová podlahovina. Je nosná a částečně vyrovnávací a vytváří tuhou, ale houževnatou finální vrstvu. Tato povrchová vrstva se základní konstrukční tloušťkou 10 mm má ztužující vlastnosti a uzavřený povrch s vysokou odolností a trvanlivostí. Je tvořena vrstvou hutného epoxidového polymerbetonu speciálního složení s vyšším obsahem pojiva, mikroskopických plniv a hrubších drtí. Optimálním návrhem složení kompozitního materiálu podlahoviny je dosaženo vysoké funkční bezpečnosti z hlediska napjatosti, která vzniká v podlahovinách v důsledku rozdílných vlastností oproti podkladu, zejména nestejných objemových změn (např. vlivem teplotních rozdílů).

Díky tomu jsou eliminovány poruchy, které se často vyskytují u klasického cementového teraca, jako je vznik trhlin a vydutých míst. Vhodnou formulací epoxidového houževnatého pojiva se sníženým modulem pružnosti a částečně viskózně elastickým chováním se podařilo snížit napjatost podlahoviny na úroveň, která – za předpokladu dosažení běžně požadované kvality podkladu a při vysoké adhezi epoxidové penetrační a spojovací vrstvy – zaručuje minimální objemové změny při vytvrzování i ve vytvrzeném stavu, a tím i bezpečnou aplikaci. Syntetické teraco může být realizováno jak v podobě shodné s klasickým teracem, tak ve zcela nových vzhledových variantách.

Výhody oproti klasickému teracu
Zásadní změna určující podstatný kvalitativní posun vlastností syntetického teraca oproti klasickému teracu spočívá ve vytvoření kompozitního materiálu řádově vyšší kvality, kde je použita jako pojivo modifikovaná epoxidová pryskyřice COM 2 P.

Tím i v relativně tenké povrchové vrstvě cca 10 mm zajišťuje v porovnání s klasickou teracovou podlahou tyto vlastnosti:

• výrazně vyšší pevnost v kombinaci s vysokou houževnatostí a řádově vyšší tažností podlahoviny, zvyšující její mechanickou odolnost proti poškození a opotřebení provozem a omezující vznik poruch vrstvy – zejména tzv. divokých smršťovacích trhlin vznikajících mimo smršťovací spáry a vlasových mikrotrhlin v povrchové struktuře podlahoviny – pevnost v tlaku je vyšší než 75 MPa, pevnost v tahu za ohybu je vyšší než 25 MPa, tlaková pevnost podlahy jako systému ve spojení s betonovým podkladem běžné kvality (B20 až B25) je při tloušťce polymerbetonové vrstvy deklarovaná 60 MPa;
• malé konstrukční tloušťky v závislosti na frakci plniva – standardní konstrukční tloušťka je 10 až 12 mm, při použití plniva frakce do 4 mm lze tloušťku snížit až na 8 mm;
• uzavřený nenasákavý a zcela bezprašný povrch vyhovující hygienickým požadavkům a neumožňující průnik nečistot do povrchové struktury podlahoviny; eliminace jejího viditelného nerovnoměrného trvalého znečištění, například na exponovaných místech používaných ploch, jaké bývá obvyklé u klasického teraca;
• vysoká chemická odolnost – podlahovina odolává středně koncentrovaným roztokům zásad, kyselin a solí, krátkodobě i většině organických rozpouštědel, vůči vodě, olejům a ropným produktům je netečná;
• dokonalá adheze k betonovému podkladu, vyšší než vlastní pevnost podkladního betonu v tahu (zlom nastane vždy v betonu, čímž se eliminují poruchy adheze a vznik vypouklin v kontaktní rovině s podkladem);
• bezespárovost omezená pouze dilatacemi podkladní vrstvy (v rámci syntetického teraca není potřeba vytvářet separátní rastr smršťovacích spár);
• možnost aplikace na různé podklady kromě betonu (např. kovy, dlažba, původní teracové povrchy atd.) za předpokladu jejich důkladného posouzení a případné použití spojovací elastické mezivrstvy, rovněž lze aplikovat na podkladní vrstvy se zabudovaným podlahovým topením;
• možnost využití při rekonstrukcích k sanaci silně poškozených podlah a zároveň ke statickému konstrukčnímu ztužení a zesílení původní podlahové konstrukce;
• uskutečnění nových architektonických záměrů: téměř neomezená barevnost pojiva (včetně výrazných odstínů), široký výběr plniv (od klasických měkkých vápencových po tvrdé žulové a skleněné drtě, kovy, syntetické hmoty, plasty a keramické drtě) a také rozšířená volba dělicích prvků a vkládaných intarzií (mramorové mozaiky, lišty a obrazce z kovů, plastů atd.);
• trvanlivost vyplývající z vysoké funkční bezpečnosti podlahoviny jako systému v interakci s betonovým podkladem a prostředím.

Technologický postup
Nedílnou součástí aplikace epoxidového teraca je důkladná příprava betonového podkladu požadovaných parametrů, která spočívá v bezprašném otryskávání ocelovými částicemi, zmonolitnění případných smršťovacích trhlin a pracovních spár v podkladu injektážní pryskyřicí o nízké viskozitě a bez rozpouštědel.

Dále jsou rozměřeny a osazeny případné dělicí a vkládané prvky podle architektonického návrhu. Následuje provedení epoxidového bezrozpouštědlového penetračního a spojovacího nátěru, předcházející vlastní pokládce základní nosné polymerbetonové vrstvy. Ta je tvořena směsí s požadovanou barevností a strukturou a je míchána v přesných poměrech ve speciální horizontální míchačce.

Po minimálně 24 hodinách, kdy dojde k dostatečnému vytvrzení vrstvy, se provádí několikanásobné broušení speciálními podlahovými bruskami se specifickými ­diamantovými kotouči s ustupující hrubostí. Konečnou úpravou zbroušené ­podlahoviny je napuštění speciálním ochranným udržovacím polymerem.

Doplňky – prefabrikované prvky
Stále rostoucí poptávka po použití syntetického teraca, zejména do prestižních prostor významných objektů, byla spojena s požadavky na rozšíření aplikací tohoto materiálu o doplňující prvky (sokly, přechodové prahy atd.) prováděné in situ pro docílení komplexního architektonického dojmu. Vzhledem ke specifickým vlastnostem kompozitního materiálu syntetického teraca (tekutost v nevytvrzeném stavu, obtížné broušení) a vysokým požadavkům na kvalitu jejich provedení je technicky velmi obtížné tyto prvky vyrábět přímo na stavbě. Z toho důvodu došlo k postupnému zavedení jejich výroby formou prefabrikátů. Během posledních let docházelo ke zdokonalování technologie této výroby, zejména v oblasti ukládání směsi (dosažení rovnoměrné struktury v průřezu prvku), hutnění a vakuování směsi (minimalizace pórů ve hmotě) a způsobu opracování povrchu odlitých výrobků.

Aktuální a dosud poslední součástí tohoto vývojového programu je výroba prefabrikovaných schodišťových stupňů s průřezem ve tvaru L. Tvarování a složení hmoty pro jejich výrobu je obdobné jako pro podlahovinu – syntetické teraco. Zatímco u podlahoviny realizované na místě je podstatné dosažení houževnatosti a deformačních schopností, u zmíněných konstrukčních prvků je hmota optimálně uzpůsobena k docílení vysoké tuhosti a objemové stálosti.

Vzhledem k výhodným vlastnostem syntetického teraca (vysoké mechanické pevnosti, teplotní roztažnosti, která se blíží oceli, minimálním objemovým změnám, houževnatosti atd.) se uvažuje o zavedení nosných vyztužených konstrukčních prvků, působících jako lokálně podepřené nosníky nebo konzoly, které by plnily bezpečně při relativně malých konstrukčních tloušťkách svou statickou funkci.

Ing. František Fára
Foto: archiv COMING Plus

Autor je ředitel divize COMFLOOR společnosti COMING Plus, a. s.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.