Izolace akustických plovoucích podlah (Pracovní postup)

Dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150–200 mm pro nízkoenergetické až po 200–300 mm pro pasivní domy. Pochopitelně v případě podlahového vytápění je třeba vzhledem k podstatnému zvýšení teplotního spádu tloušťky tepelných izolací přiměřeně zvýšit.

Info o materiálu

» Podlahové pásky N/PP kromě vytvoření profilu dilatační spáry zajišťují pružné oddělení konstrukce podlahy od svislých stěn a průchodů stropní konstrukcí. Omezují boční přenos kročejového hluku, jsou nedílnou součástí řešení skladby plovoucích podlah a vyznačují se vysokou protipožární odolností.

Co budete potřebovat

• Podlahové pásky: Isover N/PP
• Izolační desky
• Separační vrstva: PE fólie
• Beton či anhydritový potěr
• Nářadí a pomůcky: Nůž na minerální izolace a hladítko.

Statické posouzení podlahy

Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave“ na měkkém podkladě.

Tak je logické, že tah a tlak v desce včetně jejich velikosti se nám dle změny působícího zatížení zásadním způsobem mění. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě.

To není zcela jednoduchá úloha a naštěstí není třeba tímto způsobem posuzovat běžné podlahy v rodinném domě, ale zejména průmyslové podlahy s velkým zatížení a jiné speciální případy (komplikované tvary, velká bodová zatížení, velké deformace podkladů aj.).

Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m² tak na základě provedeného statického rozboru vystačí dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50–60mm z betonu B20 (třída C16/20), vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm).

Bez statického posudku a při technologické kázni staveb je nutné se pohybovat na straně bezpečnosti, tj. vyhnout se kombinacím, které jen „možná“ budou fungovat.

Výztuže podlah

Častým dotazem bývá, zda do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. V rodin­ných domech lze roznášecí desky těžkých plovoucích podlah rozdělit na desky betonové a anhydritové. V případě betono­vých desek se navrhuje vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem.

Výztuž se ukládá osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůst­kovým momentům. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následnou péči při zrání betonové desky.

U anhydritových podlah se vzhledem k výrazně vyšším pevnostem v tahu a chemické nesnášenlivosti výztuž nepouživá, je třeba pouze dodržet požadovanou tloušťku dle předpokládaného maximálního stlačení a další technologické souvislosti.

Sedání podlahy

Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování běžné podlahy zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20–50 % plochy).

V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží dle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném metru nachází spoj pásů s navýšením cca 3 mm.

Pokud nedojde k vyrovnání této nerovnosti (a dalších) vhodným způsobem (např. štukový písek, maltové lože, cementové mléko, atd.), deska EPS je podepřena pouze cca z 20 %.

Podobně působí případné vzniklé dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerance tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Velkým problémem dutin v podlaze je, že nelze spolehlivě (a někdy také vůbec) odhadnout, jak dlouho si bude podlaha sedat.

Montážní postup

Pokládku izolace začínáme podlahovými páskami ISOVER N/PP. Ty umístíme podél stěn po obvodu celé místnosti, abychom zabránili přenosu hluku do stěn a dalších částí domů. Pokládku izolačních desek obvykle začínáme celou deskou v rohu místnosti, izolační desky klademe na sraz. Případné úpravy rozměrů desek můžeme provádět nožem na minerální izolace.

Na izolační vrstvu klademe separační vrstvu (obvykle PE fólie s přesahem 15 cm) zabraňující vnikání vlhkosti do izolační vrstvy a zatékání směsi mezi desky akustické izolace. Je důležité separovat fólií i boční pásek. Následně celou konstrukci zpevníme roznášecí vrstvou z betonu nebo anhydritu.

Po zaschnutí roznášecí vrstvy seřízneme přečnívající části izolačního pásku. Můžeme přejít k položení samotné plovoucí podlahy. Lehké akustické plovoucí podlahy, na rozdíl od těžkých, neobsahují betonovou vrstvu nebo anhydrit, proto se obejdou i bez separační PE fólie (jedná se o suchý proces).

Roznášecí vrstva je tvořena deskovou konstrukcí, např. jednou nebo dvěma vrstvami křížem položených a spojených konstrukčních sádrokaronových, sádrovláknitých či OSB desek. Výhodou těchto podlah je nízká hmotnost, rychlost provedení a možnosti menších tlouštěk podlahy.

Aby podlaha byla funkční, je potřeba, aby akustická podložka byla minimálně 10 mm tlustá – doporučená tloušťka se pohybuje od 25 do 40 mm. Tyto podlahy jsou díky suchému procesu vhodné například pro rekonstrukce, kde by doprava nebo příprava betonu znamenala komplikace při běžném provozu domu. Lehké podlahy se pokládají dle bodů 1, 2 a 3.

Krok 1: Podlahový pásek

Pokládku izolace začínáme podlahovými páskami ISOVER N/PP. Ty umístíme podél stěn po obvodu celé místnosti, abychom zabránili přenosu hluku do stěn a dalších částí domů.

Krok 2: Pokládka izolačních desek

Pokládku akustických, tepelných izolačních desek začínáme obvykle celou deskou v rohu místnosti, izolační desky klademe na sraz.

Krok 3: Úprava desek

Případné úpravy rozměrů desek můžeme provádět nožem na minerální izolace.