Řešení podlahy do vlhkých míst i nebytových prostor

Nejen v bytových prostorách je žádoucí chodit po rovné a pevné podlaze. Stejně tak v prádelně, ve vinném sklípku, v umývárně u kempu, kolem bazénu či v menší dílně je příjemné mít pevnou a rovnou podlahu pod nohama. Ale co dělat, když na řádnou průmyslovou podlahu není dostatečná výška, zatížení plochy neodpovídá pohybu regálových zakladačů, anebo je prostor situován velmi stísněně a těžko přístupně? A co když je potřeba prostor ekonomicky vytápět podlahovým vytápěním? Řešením zde může být litý potěr na bázi cementu.

Kdy je cementový potěr vhodnější?

V občanské výstavbě se již dlouhou dobu používají samonivelační potěry na bázi anhydritu. Ty jsou pro bydlení a pobyt osob vhodné i z důvodu ekonomické tloušťky potěru. Bylo ale potřeba najít jejich vhodnou alternativu z cementu, neboť na mokrá místa, do ploch se zatížením vibracemi a do ploch s větším bodovým namáháním se anhydritové potěry nehodí.

Díky rozvoji v technologii výroby betonu se začaly vyvíjet přísady a příměsi, které dokáží učinit materiál pro tenké vrstvy kompaktním, velmi dobře zpracovatelným do roviny (tekutým) a umožňujícím omezit smrštění potěru během zrání.

V minulosti bývalo zvykem, že v provozovnách lehkého průmyslu, ve společných sanitárních zařízeních (ubytovny, školy), nebo v dílenských prostorách, kde bylo nutné často vytírat, se z důvodů odolnosti vůči vlhkosti používal cementový zavlhlý potěr. A nad něj jako další vrstva ručně hutněná a hlazená. Tento materiál se ale vždy musí vyztužovat kvůli nedosažení pevností v tahu za ohybu v konstrukci.

Stejně tak je nutné jej provádět v tloušťkách okolo 70 mm, aby bylo potěr možné rovnat do rozumné horní roviny. Navíc u cementových zavlhlých potěrů dochází ke špatnému přenosu tepla díky velkému množství makropórů a náchylnosti k praskání a kroucení.

Příprava podkladu

Rozdílem u cementových litých potěrů je určitě doporučení předinstalovat dilatační a smršťovací spáry. Prvky do dveřních prostupů a na místa předpokládaných dilatačních pohybů desek jsou obvykle opatřeny měkkou izolací, prvky do smršťovacích spár je možné pořídit jako „L“ profily, které se kotví k podkladu a spáru pak vytvářejí příjemně rovnou.

Smršťovací pole potěru se uvažují o rozměrech maximálně 6 m na jednom rameni, plochy by měly být děleny v poměru maximálně 1 : 3. Složitější půdorysy je zapotřebí rozumně rozčlenit.Výhodou cementového litého potěru oproti anhydritovým hmotám je, že se mohou s větším úspěchem používat i jako připojené, tedy přímo na betonový, očištěný podklad opatřený vhodným spojovacím můstkem na bázi umělých pryskyřic (rozhodně ne na plochy smočené pouze vodou).

Zástupce cementového litého potěru je například CEMFLOW od skupiny Českomoravský beton, u kterého se jako podklad používají měkké izolace, litá pěna, oddělovací fólie nebo obvodový pásek. Ten by měl mít tloušťku alespoň 10 mm a měl by obalovat všechny prostupující prvky. Stejně tak je dobré, aby podkladní vrstvy byly bez ostrých přechodů a zlomů. U mokrých provozů se nesmí zapomenout na správné zapuštění odvodňovacích prvků a optimální provedení izolačních límců dle doporučení jejich výrobce.

Provádění, ošetřování, vrchní vrstva

Tloušťka litých cementových potěrů se obecně uvažuje 50 mm minimálně, stejně tak je to vrstva nad podlahové vytápění, ale v některých případech je možné provádět tento potěr v nižších tloušťkách. Správnou tloušťku litého potěru se dozvíte v technickém listu daného materiálu.

Potěr se na místo určení dopravuje autodomíchávači a čerpá se pístovými čerpadly a gumovými hadicemi. Vlnění se po pokládce provádí dvakrát ve dvou na sebe kolmých směrech, s vlněním nejdříve na celý profil a poté jen do 1/3 tloušťky pomocí nivelačních hrazd.

Ihned po druhém vlnění je vhodné potěr ošetřit postřikem proti odparu, což nahrazuje „kropení“ u zavlhlých směsí. Někteří výrobci se snaží tento krok obejít dávkováním ošetřovacích přípravků přímo do směsi, ale ukazuje se, že tato cesta nedává stabilní výsledky.

Při pokládce potěru v doporučené kon­zistenci za doporučených podmínek a při správném zvládnutí přípravy podkladu a spár nedochází k výskytu trhlin a rovinatost potěru je ve shodě s podlahářskou normou ČSN 74 4505 (+ 2 mm / 2 m). Tato rovinnost znamená, že není nutné vyrovnávat povrch a zahlazovat nerovnosti způsobené kupř. vibračními lištami.

Dokončovací práce

Potěr opatřený postřikem proti odparu je obvykle možné ve stáří jednoho týdne obrousit pro lepší vysychání. Není to nutné, počítáme-li s prodloužením výstavby celého stavebního díla. Při optimální trajektorii se následně ve stáří potěru 21 dnů zahajuje topná zkouška (při osazení podlahového vytápění) a po jejím skončení (a kontrole zbytkové vlhkosti) již můžeme pokládat nášlapné vrstvy.

Je na místě poznamenat, že se cementové lité potěry uvažují jako interiérové, nikoli venkovní podlahoviny. Na cementové lité potěry jsou vhodné v podstatě jakékoli podlahoviny, včetně cementových barevných stěrek nebo nátěrů či pryskyřičných stěrek. Ty se obvykle používají i v místech parkování vozidel, kde je zapotřebí potěr ochránit proti vniku chemických agresorů.

Na vlhkých místech není samozřejmě od věci i na cementový potěr provést hydroizolační povlak, aby potěr zbytečně neakumuloval vlhkost. To by pak mohlo lokálně způsobit plíseň či při prudkých změnách teplot oddělení lepené nášlapné vrstvy od potěru.

Víte, že?

Cementové lité potěry jsou materiály pro roznášecí vrstvy do podlah převážně pro občanskou výstavbu. Někdy jsou ne zcela správně nazývány „betonem“. Ten je vhodný pro průmyslové podlahy a nosné konstrukce. Potěry, stejně tak i litý samonivelační cementový potěr CEMFLOW s omezeným smrštěním se vyrábí v souladu s platnými ČSN v pevnostních třídách 20–30 MPa v tlaku a 4–6 MPa v tahu za ohybu.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb 5/2018.