Příčiny poruch montovaných keramických stropů
Abychom zabezpečili spolehlivost a bezpečnost montovaných keramických stropů, musíme už při jejich návrhu a samotné montáži dbát na dodržování všech pokynů výrobce. Jejich nedodržováním vzniká totiž největší množství chyb a následně poruch vodorovných nosných konstrukcí.
Keramické stropy se montují z předem vyrobených prefabrikovaných prvků a jiných materiálů (beton, výztuž) přímo na stavbě. Mezi předem vyrobené prvky patří především keramické nosníky, které tvoří nosnou část stropu. Dále jsou to výplňové prvky různého druhu, nejčastěji stropní vložky. Přímo na stavbě se do střešní konstrukce vkládá např. doplňková výztuž, ale hlavně se přidá beton požadované třídy, který spojí stropní konstrukci do celku s příslušnými parametry nosnosti. Stropní nosníky mají jen nepatrnou nosnost, proto je důležité je podepírat během montáže ještě před ukládáním stropních vložek.
Při montáži keramického stropu se můžeme dopustit mnoha chyb, které jsou často příčinou různých poruch stropů. Důvodem pozdějších poruch může být i nesprávný návrh, který předchází samotné montáži.
Navrhování stropu
První příčinou poruchy stropu může být chybný návrh, případně použití montovaného keramického stropu v nevhodných podmínkách. Každý výrobce keramického stropu by měl mít ke každému návrhu zpracovány statické údaje i vymezenou oblast použití. K navrhovaným údajům patří i požadavky na třídu betonu, tloušťku betonové desky nad stropními vložkami, případně na přídavnou výztuž. V rámci vymezení oblasti použití by se měl specifikovat přípustný charakter zatížení, druh prostředí, ve kterém se může daný strop použít apod. Výsledný statický návrh stropu by měl zohledňovat všechny tyto údaje.
Návrh uspořádání konkrétního stropu musí zohledňovat nejen statické požadavky, ale i dispoziční uspořádání objektu.
Vhodným způsobem by měly být řešeny také tyto konstrukční detaily:
• kotvení schodištního ramene,
• komínová výměna,
• otvor ve stropu,
• zesílení pod dělicí příčkou,
• ztužující příčné žebro (průvlak) apod.
• označení jednotlivých polí stropu,
• osové vzdálenosti nosníků,
• osovou vzdálenost krajních nosníků od přilehlých nosných stěn,
• popis nosníků (délka),
• výztuž monolitických částí stropu, která se zhotovuje na stavbě a není součástí stropního systému,
• výpis materiálu (délky nosníků a jejich počet, druh stropních vložek a jejich počet, výztuž monolitických částí stropu).
Montáž stropu
Ukládání nosníků
Podepření stropu
Tento krok se během montáže často podceňuje. V případě nedostatečného podepření, čímž rozumíme buď prvky podepření s malou nosností (vodorovné nebo svislé), nebo použití nedostatečného počtu podepření (příliš velká vzdálenost mezi podpěrami), může v prvním případě dojít k porušení podepření a ke zhroucení celého stropu pod vahou čerstvého betonu. V druhém případě může vzniknout nežádoucí průhyb nosníků mezi jednotlivými podpěrami.
Další chybou je nevhodné opření podpěr o nezpevněný terén. V tomto případě může během betonáže dojít k zaboření podpěr do terénu a k následnému průhybu stropu. U některých stropních systémů je třeba prostřednictvím podepření vnést do stropu i předepsané montážní navýšení.
Úpravy výztuže a přídavná výztuž
Betonáž
Při betonáži se pozastavíme u některých momentů. Prvořadou podmínkou zhotovení bezchybného stropu a dosažení deklarovaných hodnot nosnosti je použití betonu předepsané třídy. Avšak i v případě, že se použije kvalitní beton, může dojít během betonáže nebo krátce po ní k jeho znehodnocení (vlivem vysokých teplot nebo naopak nízkých teplot). Tomu můžeme předejít pomocí vhodných opatření.
V letních měsících je důležitá ochrana betonu proti zprahnutí důkladným navlhčením (opláchnutím vodou) prefabrikovaných prvků stropu – nosníků a vložek. V opačném případě suchá keramika odsaje vodu z čerstvého betonu, hlavně z relativně tenké vrstvy nad stropními vložkami, a znehodnotí ho. Opláchnutí stropních prvků vodou před betonáží se doporučuje i z jiného důvodu; během různých prací na nezabetonovaném stropě (např. řezání desek na bednění, řezání stropních vložek na míru apod.) vzniká mnoho jemného odpadu, který se může v souvislých vrstvách ukládat na nosnících. Takováto vrstva nečistot může při betonáži působit jako separační vrstva mezi čerstvým betonem a prefabrikovaným nosníkem, díky níž nedojde ke zmonolitnění stropu a beton bude působit na nosníky jen jako zatížení. (U nosníků, které mají prostorovou výztuž po celé délce, je tento problém méně závažný.)
V zimě je situace ještě komplikovanější. Beton musíme chránit proti zmrznutí. Základní prevencí je betonáž při teplotách nad 5 °C. Je-li nevyhnutelné betonovat i při teplotách kolem 0 °C, mohou se použít provzdušňovací přísady proti zmrznutí. Jejich aplikace však musí probíhat podle návodu výrobce, v rámci garantovaných možností použití. Další možná, ale poměrně komplikovaná a nákladná alternativa, je i ochrana stropu proti nízkým teplotám pomocí tepelněizolačních materiálů, resp. vyhříváním. Pokud uvažujeme o této alternativě, musíme myslet i na vyhřívání stropu zespodu.
V souvislosti s betonáží je třeba upozornit i na další technologickou chybu. V případě, že se strop betonuje pomocí betonové pumpy, musíme dbát na rovnoměrné rozprostírání betonové směsi, aby se předešlo hromadění betonové směsi na jednom místě. V takovém případě může snadno dojít ke zlomení nosníků se všemi možnými následky.
Závěr
Ing. Gabriel Szöllösi
Foto: archiv autora
Autor pracuje ve společnosti Wienerberger – Slovenské tehelne, spol. s r. o., jako odborník na technickou podporu prodeje, technické poradenství, tvorbu technických podkladů, vývoj nových výrobků a prokazování shody výrobků. Spolupracuje se zkušebnami, školami a výzkumnými pracovišti.