Co je moc, to je moc: povede snížení produkce plastů k lepším zítřkům?

Jižní Korea se letos pokusila o nemožné – vyjednat přelomovou smlouvu o snížení znečištění plasty, která právě v těchto dnech vstupuje do poslední fáze, než se stane právně závaznou. A to zhruba dva roky poté, co se poprvé celý problém začal otevřeně řešit.

Tato smlouva však přinesla celosvětově zajímavé postřehy, které si zaslouží adresovat, mj. například, zda by měl existovat limit na množství, které mohou plastové společnosti vyrábět.

Plasty: Polarizující téma

Problematika plastů v současné době dělí svět prakticky na dvě části – na té jedné jsou země a skupiny, včetně EU, které věří, že zavedení opatření ke snížení výroby plastů by mělo být nezbytnou součástí ambiciózní smlouvy. Na druhé jsou pak země produkující ropu a plasty a společnosti, které věří, že problém znečištění začíná odpadem. Producenti jako Saúdská Arábie, Írán a Rusko tvrdí, že řešením by mělo být nakládání s odpady, a tedy zásadně nesouhlasí s omezením výroby plastů.

Jak to tedy s plasty je doopravdy? Zatímco většina plastů je teoreticky recyklovatelná, prakticky jde kvůli složitosti procesu recyklovat jen velmi malé množství. Různé typy – jako polyvinylchlorid (PVC), polypropylen (PP) a polyethylen (PE) – nelze recyklovat společně a jejich oddělení je časově náročný a nákladný proces. Položky vyrobené z více materiálů často nelze oddělit vůbec a většinu plastů lze recyklovat pouze jednou nebo dvakrát, než se znehodnotí a jejich recyklace bude zcela nemožná.

V důsledku toho se podle Programu OSN pro životní prostředí recykluje méně než 10 % ze 400 milionů tun plastů vyrobených ročně. Plastový průmysl podporuje alternativní metody, jako je chemická recyklace, ale bohužel existuje jen málo důkazů, které by naznačovaly, že toto řešení lze provést v rozsahu potřebném k tomu, aby to bylo životaschopné.

Problému čelem: jaké máme vyhlídky?

V současné době se mluví o prognózách až ztrojnásobení produkce plastů do roku 2050, což ovšem rovněž znamená, že je nutné celosvětově zvýšit sběr odpadu a recyklaci samotnou – a i tak vyvstává otázka, zda budou jakákoli opatření vůbec postačující.

Omezení produkce je proto zcela validní téma. Kromě ztrojnásobení výroby plastu se totiž mluví i o ztrojnásobení množství špatně zprocesovaného odpadu na 121 milionů tun do roku 2050 – tedy toho odpadu, který se nespálí, nerecykluje nebo neskončí na skládce a místo toho se vyluhuje do životního prostředí.

Výzkumníci proto navrhli čtyři klíčová opatření potřebná k řešení tohoto problému:

• nové produkty budou vyrobeny z alespoň 40 procent recyklovaných,
• 50 miliard USD (47,4 miliardy EUR) bude investováno do rozšíření infrastruktury pro nakládání s odpady,
• bude zavedena daň z plastových obalů,
• dojde k omezení výroby nové výroby na úrovni dané rokem 2020.

Přestože každé z opatření hraje významnou roli, jako stěžejní výzkumníci vidí právě omezení výroby. V této souvislosti je třeba si rovněž uvědomit, že problém nezpůsobují pouze plasty, které se vyluhují do životního prostředí, ale i emise skleníkových plynů, které se uvolňují při nakládání s plastem – z nich přibližně 90 % pochází z procesu těžby fosilních paliv a jejich přeměny na plasty.

Zvládneme epidemii plastu?

Více než 50 zemí a EU podepsalo závazek Bridge to Busan, což znamená, že chtějí, aby se tento problém řešil opatřeními v průběhu celého životního cyklu plastů – včetně zajištění udržitelné výroby. EU tento problém vnímá komplexně, tedy že se musíme vypořádat s celým životním cyklem plastů, chceme-li skutečné výsledky, a to zejména s ohledem na to, že přestože problém vnímáme již několik desítek let a byli jsme schopni vyvinout celou řadu podpůrných technologií, ještě stále nedosahujeme 100% míry recyklace plastů. I to vede k názoru, že bychom se měli zaměřit na řešení problému s plasty nejen ve chvíli, kdy se stane odpadem, ale i před tím, po dobu jeho využitelnosti nebo výroby.

Celosvětově však řešení vyvolává emoce a dojít k přijatelné shodě je problém. A co myslíte vy? Spoléháme se na plasty v až nezdravé míře a dokázali bychom se jako společnost jejich užívání vzdát či ho alespoň drasticky omezit?

Námět: EuronewsGreen