Energetika ohřevu vody

Jediné, co potřebujeme pro snížení naší energetické potřeby a emisí skleníkových plynů, je spotřebovávat méně. Koupel v dvousetlitrové vaně či sprchování s „úspornou“ sprchovou hlavicí zabezpečí hygienickou čistotu našeho těla, avšak při fatálně různé energetické spotřebě. Výměnou starého teplovodního plynového kotle za kondenzační ušetříme maximálně patnáct procent energie, výměnou způsobu mytí až pětadevadesát procent. 

Zvýšení účinnosti a efektivity ohřevu vody je oproti zvýšení efektivnosti jejího využívání zanedbatelné. Kolik energie skutečně spotřebováváme na ohřev vody a kolik spotřebovávat musíme?

Množství energie na přípravu teplé vody (TV) můžeme, v nejhrubším přiblížení, rozdělit na dvě části – část tvoří energie nutná k výrobě technologie na ohřev vody a část energie, která se spotřebuje při samotném ohřevu a distribuci ohřáté vody. V následující části popíšeme energetiku základních způsobů ohřevu vody z pohledu energetického nosiče.

Energie vložená do technologie na přípravu teplé vody

Sluneční (solární) ohřev vody

Ohřev vody pomocí slunce představuje nejpřirozenější, nejstarší, nejjednodušší a nejlevnější způsob ohřevu vody. V zemích teplého pásma stačí vodu nalít do černé nádoby či nádrže a slunce ji ohřeje. Čím více se posouváme do studenějších, severnějších oblastí, tím musí být systém solárního ohřevu „složitější“.

Zpravidla se diferencuje na část na ohřev vody (kolektor), na sběrnou akumulační nádobu (zásobník), rozvodná potrubí a pohon (oběhové čerpadlo ap.) – tj. přibývá potřeba energie, zpravidla elektrické, kterou musíme dodat, abychom mohli sluneční tepelnou energii využít.

Přibývají tak prvky technologie na ohřev vody, které je třeba vyrobit a dále udržovat. Je zřejmé, že čím je systém solárního ohřevu složitější, tím více energie se spotřebuje na jeho výrobu, čímž v konečném důsledku drasticky klesá efektivita ohřevu vody (poměr mezi vloženou a získanou energií, tzv. EROEI [1]).

V případě ohřevu vody v černé nádobě v teplém pásmu se denní spotřeba energie na ohřev vody rovná jen energii výroby nádoby připadající na jeden den v rámci její životnosti. Plastový soudek s objemem padesát litrů váží přibližně dva kilogramy. V rámci LCA se na výrobu jednoho kilogramu plastu spotřebuje přibližně 22 kWh [2, 3], což v konečném důsledku znamená, že na ohřev vody spotřebuje osoba asi 0,006 kWh denně (počítá se s životností nádoby pětadvacet let).

Solární systém přípravy TV je ve srovnání s plastovou černou nádobou značně komplikovanější. Kolektor, čerpadlová sestava (čerpadlo, teplotní snímače, elektronický regulátor, průtokoměr, tlakoměr, pojistné ventily s uzavíracími armaturami – kohouty), potrubní systém, zásobník TV se dvěma výměníky s možností vložení elektrické ohřevné vložky, expanzní nádoba, teplonosná kapalina atd.

Tento systém spotřebuje na svou výrobu v rámci planety přibližně od 23 MWh energie [4], což při předpokládané životnosti pětadvaceti let představuje v přepočtu na jednoho člověka a jeden den přibližně 0,84 kWh. Oběhové čerpadlo (zpravidla s výkonem přibližně 15 W) představuje denní spotřebu přibližně 0,04 kWh.

Denní spotřeba energie oběhového čerpadla je tak oproti denní energii potřebné na výrobu solárního systému zanedbatelná (0,04 kWh oproti 0,84 kWh), avšak je téměř desetkrát větší než celková energie systému ohřevu vody pomocí černé plastové nádoby (0,006 kWh)!

Ohřev vody pomocí biomasy

Představuje světově druhý nejrozšířenější způsob ohřevu vody. Uvolněné teplo při spalování dřeva, trusu či jiné biomasy ohřívá vodu v nádobě či výměníku. Účinnost přeměny tepla je velmi různorodá v závislosti na použité technologii.

Ohřev vody beduíny pomocí velbloudího trusu či spalování dřeva ve zplyňovacím kotli ohřeje vodu „stejně“, jen s různou účinností přeměny paliva na ohřátou vodu. A priori to však neznamená, že technologie s lepší účinností přeměny paliva na teplou vodu je i ekologičtější.

Litinové, litinovo-šamotové či kombinované kotle na biomasu (v našich podmínkách je to nejčastější dřevní hmota) jsou zpravidla konstrukčně jednoduché a mají vysokou životnost. Výroba litinového kotle na ohřev vody „stojí“ planetu Zemi přibližně 3,8 MWh energie [3, 5], což představuje denní spotřebu přibližně 0,05 kWh na osobu.

Kombinované kotle na biomasu (sloužící na přípravu TV i vytápění) mají přibližně o třetinu vyšší bilanci množství energie vložené při výrobě technologie na přípravu TV. Pyrolytické kotle mají tuto bilanci až několikanásobně vyšší.

Ohřev vody pomocí zemního plynu

Ohřev vody pomocí zemního plynu je v našich oblastech velmi rozšířený. V zásadě existují dva základní způsoby přípravy TV pomocí tohoto neobnovitelného energetického nosiče – průtokový a zásobníkový ohřev. Průtokové ohřívače mají nižší účinnost přípravy TV než akumulační nádoby, přičemž výroba průtokového plynového ohřívače má zpravidla mírně vyšší energetickou náročnost (8,3 MWh, tj. 0,37 kWh na osobu a den) [4] než zásobníkového ohřívače (6,5 MWh, tj. 0,29 kWh na osobu a den) [4].

Energetický zdroj (zemní plyn) vyžaduje nesmírné množství energie, které je potřebné k dodání (distribuci) plynu k místu spotřeby – ke kotli (stavba závodu na výrobu plynovodů, samotná výroba ocelových trubek, stavba kompresoroven atd.). Podobně jako elektrická síť se i plynová distribuční síť budovala desetiletí a je v ní uloženo fatální množství energie (téměř bez výjimky z fosilních paliv).

Kolik energie jsme spotřebovali na výrobu a distribuci 1 kWh elektrické energie či kolik energie jsme spotřebovali, než získáme 1 kWh energie z plynu v domácnosti, se těžko zjišťuje, avšak statistiky a analýzy ukazují, že jsou to dvě až čtyři procenta veškeré energie distribuované systémem [7] (energetické či plynové sítě). U nejkonzervativnějšího přepočtu v rámci domácností to znamená, že množství energie připadající na vrub plynové přípojky tak na osobu a den představuje 0,11 kWh.

Průtokový versus akumulační ohřev vody

Teplou vodu (TV) potřebujeme v rámci celého dne statisticky jen několik minut. Je-li TV v zásobníku, znamená to, že devadesát devět procent času je nevyužitá – chladne, takže ztrácíme teplo a energii, kterou jsme ji ohřáli. V přepočtu je toto množství „ztracené“ energie u jednoho člověka využívajícího TV v domácnosti ze zásobníkového ohřívače přibližně 0,015 kWh denně [9] na litr ohřáté vody.

Elektrický ohřev vody

Podobně jako v případě přípravy TV pomocí zemního plynu rozlišujeme průtokové a zásobníkové elektrické ohřívače. Elektrický ohřev představuje „nejpohodlnější“ a nejlépe regulovatelný způsob přípravy TV. Výroba průtokového elektrického ohřívače stojí planetu Zemi přibližně 2,7 MWh [4] (0,16 kWh na osobu a den) a zásobníkového elektrického ohřívače 6,4 MWh [4] (0,38 kWh na osobu a den).

Příprava TV pomocí tepelného čerpadla představuje v principu nepřímý elektrický ohřev. Množství energie, které vložíme do výroby tepelného čerpadla (TČ), závisí na konkrétním typu voda – voda, vzduch – voda. TČ ve variantě voda – voda se zemními vrty má v sobě uloženo nejvíce energie – od 30 MWh [9, 10] (1,37 kWh kWh na osobu a den), TČ vzduch – voda má v sobě uloženou energii od 11 MWh [9, 10] (0,50 kWh na osobu a den).

Centralizované zásobování teplem (CZT)

V mnoha bytech i domech se TV dodává z CZT, kde se připravuje v kotelně, nebo se využívá teplo z určité průmyslové činnosti. V případě kotelen, kde se spaluje určitý druh paliva výlučně pro účely přípravy TV pro domácnosti (ať už na dodávku TV, nebo vytápění), je energetická bilance v hodnocení celého životního cyklu nepříznivější než v případě lokálního zdroje tepla.

To znamená, že plynová kotelna spotřebuje při přepočtu na jeden byt více energie než byt, v němž je umístěn plynový kotel na přípravu TV (dodávka TV a vytápění). Tento fakt způsobují vysoké energetické nároky na stavbu a údržbu kotelny a rozvodů TV a jejich tepelné ztráty.

Pokud se na přípravu TV využívá „odpadní“ teplo, např. jako důsledek výroby elektrické energie, potom má CZT ve srovnání s lokálními způsoby přípravy TV příznivější energetickou bilanci. Tato bilance je velmi různorodá případ od případu a nedá se paušálně určit ani odhadnout, proto se této oblasti budeme věnovat v samostatném článku.

Energie vložená do přípravy teplé vody

Sluneční (solární) ohřev vody

V tomto případě je celková nebo majoritní potřeba energie na přípravu TV uspokojena sluncem. U solárních systémů musíme dodat určité množství elektrické energie – zmíněné oběhové čerpadlo (zpravidla s výkonem přibližně 15 W) představuje denní spotřebu přibližně 0,04 kWh na osobu a den. Takové systémy jsou obvykle vybaveny i doplňkovým zdrojem – elektrickou ohřevnou vložkou (plynovým ohřívačem) – pro případy, kdy už slunce nedokáže ohřát vodu na požadovanou teplotu.

Ohřev vody pomocí biomasy

Z fyzikálního hlediska potřebujeme na ohřátí jednoho litru vody o 40 °C přibližně 0,046 kWh energie. V závislosti na druhu paliva a způsobu jeho spalování (účinnosti přeměny paliva na využitelné teplo) tak na ohřátí stejného množství vody spotřebujeme různé množství paliva.

Jednoduchá kamna mají zpravidla účinnost přibližně do sedmdesáti procent, když se však kachlová kamna vybaví elektronickou regulací, lze jejich účinnost zvýšit až na neuvěřitelných pětaosmdesát procent [11].

Pokud reálně potřebujeme na ohřátí jednoho litru vody o 40 °C 0,046 kWh, potom v kamnech s účinností sedmdesáti procent potřebujeme v konečném důsledku minimálně 0,066 kWh dodané energie. Tomuto množství energie odpovídá přibližně 0,016 kg bukového dřeva nebo slámy (mnohé často překvapí, že kilogram slámy má mírně vyšší výhřevnost než kilogram bukového dřeva).

Zplyňovací kotel má účinnost přibližně pětasedmdesát až pětaosmdesát procent [11], čemuž analogicky odpovídá 0,046 kWh na litr vody o teplotě 40 °C. Biomasa „vzniká“ většinou bez přímého lidského přičinění, proto je energetická potřeba paliva obvykle rovna energii potřebné na dovoz dané suroviny k místu spalování, případně energii vynaložené při výrobě paliva z biomasy.

Například výrobní proces pelet zahrnuje svoz suroviny, její třídění a sušení, peletizaci, chlazení pelet, jejich uskladnění, balení a dovoz. Každý z těchto procesů vyžaduje použití určitých zařízení a „dodanou externí energii“ (svoz suroviny – kamionová doprava, sušení suroviny – potřeba asi 2 kWh na jeden kilogram odpařené vody, peletizace – pohon peletovacího lisu atd. [6]).

 

Ohřev vody pomocí zemního plynu

Plynové ohřívače se vyrábějí s různými energetickými účinnostmi přípravy TV. Průtokové plynové ohřívače mají zpravidla účinnost do devadesáti procent [13], čemuž odpovídá energetická potřeba 0,051 kWh na litr vody o teplotě 40 °C.

Při přepočtu se spalovacím teplem plynu je účinnost kondenzačního kotle až do pětadevadesáti procent [14] (0,048 kWh/litr/40 °C). Průměrné spalovací teplo (objemové) zemního plynu je přibližně 10,55 kWh na metr krychlový [15], tj. na ohřátí jednoho litru vody o 40 °C spotřebujeme přibližně pět litrů zemního plynu.

Jak jsme již zmínili, množství energie připadající na vrub plynové přípojky na osobu na den je 0,11 kWh. Statisticky tak zhruba třetina spotřeby plynu domácnosti připadá na přípravu TV, tj. ať už se spotřebuje voda v domácnosti s plynovým ohřevem vody, nebo ne, v rámci planety spotřebuje každá osoba přibližně od 0,03 kWh.

 

Elektrický ohřev vody

Principiálně je účinnost přímého elektrického ohřevu (ať už průtokového, nebo akumulačního) téměř identická, protože v elektrické ohřevné vložce se mění elektrická energie na teplo, tj. účinnost je až devadesát devět procent. V případě akumulačního ohřevu je ztráta akumulovaného tepla přibližně 0,015 kWh za den na litr ohřáté vody, čímž v konečném důsledku celková účinnost přípravy TV drasticky klesá.

V případě tepelných čerpadel určuje koeficient COP (Coefficient of Performance), kolik elektrické energie se spotřebuje v porovnání s teplem získaným TČ. Kvalitnější TČ voda – voda v praxi dlouhodobě vykazují COP od 3,0 do 3,5 (0,015 kWh/litr/40 °C) a u čerpadel typu vzduch – voda je 2,0 až 2,5 (0,022 kWh/litr/40 °C).

Podobně jako v předešlém případě i příprava TV pomocí elektrické energie vyžaduje stavbu elektráren a distribuční sítě, na kterou se spotřebuje přibližně od 0,07 kWh na osobu a den v přepočtu na přípravu TV [7, 17]. Potřebu energie plynové a elektrické přípojky do celkové bilance přípravy TV nezapočítáváme, protože elektrickou přípojku na pohon oběhového čerpadla vyžaduje například i solární ohřev vody. Ilustračně však člověk bydlící v „off-grid“ domě ušetří denně přibližně 0,2 kWh oproti klasickému člověku, který bydlí v domě s elektrickou a plynovou přípojkou.

Je třeba mít přitom na paměti stále fakt, že příprava TV pomocí elektrické energie se v zásadě zabezpečuje z více než devadesáti procent z neobnovitelných zdrojů energie, tj. elektrický ohřev je velmi podobný ohřevu vody zemním plynem či pomocí uhlí, protože téměř polovina elektrické energie vyrobené v rámci EU-28 pochází právě z těchto zdrojů (fosilní paliva 48 %, jaderné palivo 28 %, vodní energie 13 %, větrná energie 8 %, ostatní 3 % [18]).

Porovnání energetiky ohřevu TV podle technologie, zdroje a typu konzumenta

V posledním desetiletí se klade velký důraz na energetickou spotřebu, šetrnost a ekologičnost. Elektronkové televize nahradily mnohonásobně úspornější LED LCD televize, staré teplovodní plynové kotle byly vyměněny za kondenzační, žárovky v domácnostech i v pouličních osvětleních byly nahrazeny energeticky efektivními LED svítidly.

Je potom přímo šokující, že energetická spotřeba Evropana za poslední desetiletí neklesá [19]. Důvodů je několik. Prvním je fakt, že ekonomiky států stojí na spotřebě, a ne na skutečném šetření. Z ekonomicky vysoké spotřeby vyplývá nepřímo i druhý důvod, proč naše energetická spotřeba neklesá – hodnotí se částečné procesy oddělené od celku.

Obr. 1 Potřeba energie k výrobě technologie na přípravu TV v přepočtu na kWh na osobu a den

Hodnotíme účinnost kotle na přípravu TV, ale už nehodnotíme účinnost (efektivnost) spotřeby ohřáté TV, to je, zda skutečně musíme tolik TV spotřebovávat. Při hodnocení celého procesu uspokojování určité lidské životní potřeby by totiž bylo zřejmé, že nešetříme, ale spotřebováváme více, a to i navzdory „účinnějším“ technologiím. Směrodatné je tedy hodnocení energie jednotlivých procesů při naplňování našich potřeb. Kolik energie spotřebuje jedna osoba na své hygienické nároky, vytápění domu atd.

Toto hodnocení nenajdeme v metodikách ani směrnicích EU, protože rychle odhalí fakt, že když v pasivním domě bydlí jeden člověk, tak tento člověk devastuje planetu více než několikačlenná rodina bydlící v neefektivním starém domě.

V následující části proto analyzujeme energetickou náročnost přípravy TV na uspokojení potřeb dvou typů lidí (spotřebitelů TV). První spotřebitel je statisticky standardní (ST) průměrná osoba, spotřebující padesát litrů TV za den. Druhý případ představuje ekologicky cítící spotřebitel (eko), který se snaží efektivně využívat TV v rámci udržení svého komfortu (dává přednost sprchování s úspornou sprchovou hlavicí před koupelí apod.). Tento eko-spotřebitel vykazuje statisticky spotřebu nižší než deset litrů TV na den [20]. Nižší potřeba TV se promítne do technologie – eko-spotřebiteli stačí menší solární systém, menší kotel atd. Porovnání energetické potřeby obou spotřebitelů je v tab. 1.

Z tab. 1 a obr. 2 je zřejmých mnoho zajímavých skutečností. Když vodu ohříváme v jednoduché černé nádobě na slunci (např. letní sprcha), není podstatné, kolik vody spotřebujeme, protože tuto vodu ohřívá slunce a energie potřebná na výrobu nádoby je zanedbatelná. V našich podmínkách je však celoroční příprava TV tímto způsobem omezena jen na letní měsíce.

Z obr. 2 je dále očividné, že ekologicky cítící spotřebitel TV používající plynový kotel nebo kotel na biomasu spotřebovává méně energie než standardní spotřebitel, který využívá jakoukoliv špičkovou technologii na přípravu TV (tepelné čerpadlo nebo solární systém).

Obr. 2 Porovnání energetiky přípravy TV podle technologie, zdroje a typu konzumenta

V rámci spotřeby energie je tak důležitější to, kolik TV spotřebováváme, než jaký způsob její přípravy, resp. jakou technologii na ohřátí vody použijeme. Člověk, který rozumně spotřebovává TV (eko), používá letní sprchu a elektrický průtokový ohřev v rámci přípravy TV, spotřebuje dvakrát méně energie než běžný člověk používající solární systém, pětkrát méně energie než člověk používající tepelné čerpadlo vzduch – voda, či dokonce téměř osmkrát méně energie než běžný člověk, který si ohřívá vodu pomocí biomasy.

Účinnost, efektivita versus osobní spotřeba energie

Díky lidstvu vymírají v přírodě každý den různé druhy rostlin, hmyzu či zvířat. Nezačneme-li žít udržitelně, bude jen otázkou času, kdy přijde řada na nás. Hodnotit procesy odděleně od důležitých vazeb na celek planety Země je velkou hloupostí. Mám-li vysoce účinný plynový kotel na ohřev vody a každý den se koupu a soused má starý neúčinný kotel na dřevo, ale TV využívá efektivně, spotřebovávám planetě Zemi mnohonásobně více zdrojů než můj soused.

Spoléhat se na marketingová označení účinností a energetických tříd je velmi naivní. Výměna běžné sprchové hlavice za úspornou sprchovou hlavici přinese mnohonásobně větší úsporu než výměna starého plynového kotle za špičkové tepelné čerpadlo nebo solární systém. Osprchujeme se stejně, bez ztráty komfortu, avšak s drasticky rozdílnou spotřebou vody – energie. Téměř k identickému zjištění přijdeme i v oblasti emisí skleníkových plynů. Důležitější je spotřebovávat méně TV než zbytečně hodně i navzdory tomu, že jde o vodu ohřátou „ekologičtěji“.

Jediné, co potřebujeme pro snížení naší energetické potřeby a snížení emisí skleníkových plynů (či obecně na snížení naší ekologické stopy), je spotřebovávat méně. Spotřebovávat tolik, kolik skutečně potřebujeme. Bez ztráty komfortu, bez nových „eko“ technologií, se zdravým selským rozumem a s novými návyky můžeme snížit potřebu energie na přípravu TV (ale i energii potřebnou pro život obecně) prostě až dvacetinásobně (o 95 %).

 

Ing. Stanislav Števo, PhD.
Autor se věnuje návrhů udržitelných staveb a automatizaci budov.

Obrázky: autor

Literatura

1. Mesfin M. Mekonnen, P. W. Gerbens-Leenes and Arjen Y. Hoekstra: The consumptive water footprint of electricity and heat: a global assessment, Environmental Science Water Research & Technology. Electronic Supplementary Material (ESI) for Environmental Science: Water Research & Technology. This journal is © The Royal Society of Chemistry, 2015.
2. Geoff Milne: Embodied Energy, 5.2 EMBODIED ENERGY, http://ohp.parks.ca.gov/pages/1054/files/embodied%20energy.pdf.
3. Embodied energy. Dostupné na internetu. DOI: 8. 8. 2017, https://en.wikipedia.org/wiki/Embodied_energy.
4. Robert H. Crawford and Graham J. Treloar: Life-cycle energy analysis of domestic hot water systems in Melbourne, Australia. School of Architecture and Building, Deakin University, Geelong, Australia, 40th Annual Conference of the Architectural Science Association ANZAScA, http://anzasca.net/wp-content/uploads/2014/08/ANZAScA2006_Robert-H-Crawford_Graham-J-Treloar.pdf.
5. GreenSpec: Building materials impact compare. http://www.greenspec.co.uk/building-design/rainwater-goods/, srpen 2017.
6. Ladislav Židek: Drevené pelety – pohodlný zdroj energie. Výroba a využívanie. Možnosti vykurovania a lokálnej výroby elektrickej energie z biomasy. Žilina, 22. 5. 2007, http://www.biomasa-info.sk/docs/10zidek_s.pdf.
7. Union of Concerned Scientists: Uses of Natural Gas, science for a healthy planet and safer world. Dostupné na internete. DOI: srpen 2017, http://www.ucsusa.org/clean-energy/coal-and-other-fossil-fuels/uses-of-natural-gas#.WYGGWhWGPUI.
8. TASR: Spotreba plynu na Slovensku by do roku 2020 mala skôr stagnovať. Dostupné na internetu. DOI: 8. srpna 2016, http://www.teraz.sk/ekonomika/spotreba-plynu-na-slovensku-by-do-roku-2/211075-clanok.html.
9. Technická špecifikácia produktu: Zásobník TUV Viesmann Vitocell 100-W 100l CUG, Ohrievače vody s nepriamym ohrevom. Dostupné na internetu. DOI: srpen 2017https://www.domintex.sk/zasobnik-tuv-viesmann-vitocell-100-w-100l-cug/.
10. Samuel J.G. Cooper, Geoffrey P. Hammond, Marcelle C. McManus, Alfonso Ramallo-Gonzlez, John G. Rogers: Effect of operating conditions on performance of domestic heating systems with heat pumps and fuel cell micro-cogeneration. Energy and Buildings, Volume 70, únor 2014, str. 52 – 60.
11. Cristian Chiavetta, Francesco Tinti, Alessandra Bonoli: Comparative life cycle assessment of renewable energy systems for heating and cooling. 2011 International Conference on Green Buildings and Sustainable Cities, Procedia Engineering 21 (2011), str. 591 – 597.
12. Stavebník, komplexné stavebné informácie: Kachľové pece a ich účinnosť spaľovania. Dostupné na internetu: DOI: srpen 2017, https://www.stavebnik.sk/clanky/kachlove-pece-a-ich-ucinnost-spalovania.html.
13. Canada Mortgage and Housing Corporation: Instantaneous Gas Water Heater. 2013, dostupné na internetu. DOI: srpen 2017, https://www.cmhc-schl.gc.ca/en/inpr/su/sufepr/sufepr_008.cfm.
14. Centrum kúrenia B&S: Rozdiely medzi klasickým a kondenzačným kotlom. Dostupné na internetu. DOI: 10. 8. 2017. http://www.banik.sk/rozdiely-medzi-klasickym-a-kondenzacnym-kotlom/.
15. SPP: Prepočet m3 na kWh. Dostupné na internetu. DOI: 10. 8. 2017. http://www.spp.sk/sk/male-podnikanie-a-organizacie/plyn/sluzby-zakaznikom/ako-platim-za-plyn/prepocet-m3-na-kwh/.
16. 4u-therm: Jak je to s výkonem tepelného čerpadla. Dostupné na internetu. DOI: 11. 8. 2017. http://www.4u-therm.cz/zakladni-informace-jak-je-to-s-vykonem-TC.php?str=6.
17. Priemerná spotreba elektriny v domácnosti, výhodná energia. Dostupné na internetu. DOI: 10. 8. 2017. https://www.vyhodnaenergia.sk/blog/126/elektrina/priemerna-spotreba-elektriny-v-domacnosti.
18. Eurostat – Statistics explained: EU-27 Electricity generation by source 2014. Dostupné na internetu. DOI: 10. 8. 2017. http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index. p?title=Special:ListFiles&user=Bassama&sort=img_timestamp.
19. Gail Tverberg: The Close Tie Between Energy Consumption, Employment, and Recession 1. září 2012. Dostupné na internetu. DOI: 11. 8. 2017. https://ourfiniteworld.com/2012/09/17/the-close-tie-between-energy-consumption-employment-and-recession/.
20. Nováček Pavel: Udržitelný rozvoj. Olomouc 2010, Univerzita Palackého v Olomouci, ISBN 978-80-244-2514-6.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 4/2017.
Text byl aktualizován v 9/2022.