EU představila balíček větrné energie: jak si vedou jednotlivé země?

Předsedkyně evropské komise von der Leyen během svého zářijového projevu o stavu Unie přislíbila větší podporu větrnému průmyslu a zároveň ocenila pokrok dosažený v rámci této oblasti obnovitelné energie.

Větrná energie včera, dnes a zítra

Větrná energie při výrobě elektřiny v Evropě získává stále větší význam od 80. let 20. století, první větrné elektrárny přitom byly postaveny právě již na konci 20. století, nejedná se tedy o úroveň pouze teoretickou. V roce 2022 pak větrná energie zajišťovala zhruba 17 % celkové spotřeby elektřiny v Evropě.

Stávající postup a zaměření na větrnou energii odráží aktuální poptávku po dostupnější elektřině nejen mezi obyvateli Evropské unie, ale i v rámci průmyslu – a právě to by měl odrážet i Evropský balíček pro větrnou energii, na kterém úzce spolupracuje Unie a všechny její členské státy se zástupci průmyslu.

Větrná energie je v současné době považována za možná nejdůležitější technologií pro dekarbonizaci Evropy, v mnoha zemích by mohla tvořit nejlevnější a potenciálně největší domácí zdroj elektřiny, který má potenciál nahradit dovážená fosilní paliva. Nový balíček je obklopen spoustou slibů, které mají urychlit, zjednodušit a celkově zdostupnit větrnou energii, a to včetně aukčních systémů v celé EU.

Jak si vedou země Evropské unie?

Dánsko, Německo a Spojené království historicky vedou v rychlosti přechodu na větrnou energii a to platí i nadále – země jsou stále velmocemi v tomto odvětví. Konkrétně Dánsko se dle údajů průmyslové skupiny WindEurope loni umístilo na prvním místě s nejvyšším příspěvkem větrné energie ku spotřebě energie (55 %). Za Dánskem následovalo Irsko s úctyhodnými 34 % a na třetím místě se umístilo sousední Spojené království (28 %). Bramborovou medaili si v tomto případě zaslouží zmíněné Německo, které za Spojeným královstvím zaostává o 2 %.

Podobná situace panuje i v plánování. Nejvíce instalací chystá Německo, státy na severu Evropy se ovšem drží v těsné blízkosti. Švédsko a Finsko předčí Německo v oblasti větrné energie na pevnině a Spojené království je zdaleka nejsilnějším trhem pro větrnou energii na moři. Jedním z důvodů, proč větrná energie v těchto státech takto vzkvétá, je, že vítr jako obnovitelný zdroj má silnou podporu v zákoně a jasně vytyčené, prakticky až velmi ambiciózní, cíle do budoucna.

To je možná právě to, co chybí zemím, které mají vysoký potenciál stát se leadery ve větrné energii, což je například Lotyšsko. Země disponuje možnostmi efektivního a hojného využití větrných turbín, postrádá ovšem jasné cíle a oporu v zákonech, aby bylo možné vizi přenést do praxe.

Podobné problémy pak má například Itálie – její povolovací proces dává úřadům právo vetovat, což údajně často vede ke zrušeným projektům a nejistému prostředí pro investory a projektanty.

Kromě zmíněného může být klíčovým prvkem při osazování a využití větrné energie i silná přítomnost průmyslu. Země jako Německo, Dánsko a Španělsko mají silný zpracovatelský průmysl s mnoha společnostmi specializujícími se na výrobu větrných turbín a dalších souvisejících technologií. Na druhou stranu Nizozemsko a Belgie, které si rovněž nevedou špatně, mají silné odvětví provozu na moři, což vedlo k vývoji nových technologií pro větrnou energii – kde jinde než právě na moři.

Naopak na chvostu se drží již zmíněné Lotyšsko, kde situaci komplikuje politika a zákony, dále například Bulharsko, Rumunsko – ale i Česká republika. Nejpalčivějším problémem těchto států, tedy i nás, je údajně obecný nezájem o větrnou energii, který vede k nedostatku financí pro tuto oblast.

Nesplnitelné cíle?

Pokud chce Evropská unie splnit svůj stanovený cíl v oblasti obnovitelné energie, vytyčený do roku 2030, je důležité, aby se skutečně zapojily všechny členské země EU. To ovšem znamená, že by země měly ročně přidávat minimálně o 50 % kapacity více, než se předpokládalo (31 GW oproti 19-20 GW). To je však možné pouze v případě, že se země, které dosud nevyužily svůj plný potenciál (Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Bulharsko), vrhnou do akce a skutečně využijí možnosti, které jim příroda a jejich krajina nabízí.

S ohledem na to, že v roce 2022 došlo k nasazení pouze 16 GW, panují již teď jisté obavy, že přestože je EU připravena svůj cíl pro rok 2030 splnit, nebude to zcela možné. Nejen země, které se ještě plně nezapojily, totiž musí řešit řadu překážek – zejména pak investoři či občané, kteří kvůli instalaci jakéhokoliv zdroje obnovitelné energie musí nezřídka absolvovat zdlouhavé povolovací postupy. Zjednodušení celého procesu nabude na důležitosti zejména v nadcházejících letech, kdy bude potřeba opravit vysloužilé větrné turbíny (tzv. repowering).

Obnovitelná energie není jen o výrobě

Ruku v ruce s přílivem obnovitelné elektřiny bude rovněž třeba investovat do energetických sítí jednotlivých zemí, aby se zabránilo v odmítání příjmu obnovitelné elektřiny z důvodu nedostatečné kapacity sítě, případně aby se zamezilo poruchám v momentě, kdy síť začne přijímat větší objemy elektřiny, než je v současné době schopna pojmout. Zde je důležité zdůraznit, že právě stav sítě je často zanedbáván, což vede k problémům u připojení na síť a následně ke zpoždění či ztrátám příjmů pro provozovatele obnovitelné energie. Není to navíc situace nijak ojedinělá – i v České republice jsme takový případ zaznamenali letos o Velikonocích.

Je tedy vhodné si pogratulovat, že jsme od konce 20. století ušli dlouhou cestu (i když právě Česká republika možná ne tak dlouho), ale zároveň je třeba si uvědomit, že neméně dlouhá cesta nás všechny ještě čeká. A pokud chceme dodržet cíle stanovené pro rok 2030, měli bychom se na tuto cestu vrhnout s co největším nasazením.

Zdroj: Euronews green – přeloženo, upraveno