Komunitní energetika: Cesta k soběstačnosti měst a obcí. Česku však chybí legislativa
Sdílení elektrické energie v komunitách představuje jednu z efektivních cest, jak zvýšit energetickou nezávislost, dostat náklady na elektřinu pod kontrolu a kromě jiného tak směřovat k dosažení uhlíkové neutrality. Zatímco v Česku plnohodnotný rozvoj komunitní energetiky naráží na chybějící legislativu, v jiných evropských státech vypadá v tomto ohledu situace o poznání lépe.
Komunitní energetice se mimořádně daří v Dánsku, ale i v některých zemích, se kterými sousedí Česká republika – konkrétně jde o Německo a Rakousko.
V Dánsku se komunitní energetika rozvíjí již od 70. let a vzhledem k tamějším podmínkám se soustřeďuje především na větrnou energii. Dnes Dánsko pokrývá pomocí větru asi polovinu své spotřeby elektřiny a není bez zajímavosti, že většinu tamních větrných turbín vlastní právě komunitní společenství.
Funkční energetické komunity se však vyskytují také blíže českých hranic. Třeba v Německu, kde zcela běžně působí energetická družstva (jsou jich tam stovky) představující hnací motor přechodu našich západních sousedů na obnovitelné zdroje.
Energie pro desítky i desetitisíce domů
„Výborný příklad přináší bavorské družstvo EGIS. Začínalo před více než dekádou s asi 150 členy a nyní jich má už přes 1500. EGIS v současné době spravuje 15 projektů FVE s celkovým výkonem 51 megawattů a může se chlubit i speciální protihlukovou stěnou se solárními panely, generující ročně kolem 50 tisíc kilowatthodin,“ podotýká Patrícia Čekanová, prezidentka Asociace komunitní energetiky ČR.
Jako příklad udává i německou vesničku Feldheim, která dovedla využívání obnovitelných zdrojů prakticky k dokonalosti. Místní spoléhají na kombinaci větrných elektráren s bateriovým úložištěm a jako zálohu mají výtopnu na dřevní štěpku. Vlastní zelené energie má vesnice o 150 obyvatelích dokonce tolik, že může prodávat přebytky.
Komunitní energetika není opomíjena ani v Rakousku, kde dokonce existuje koordinační centrum pro komunitní energetiku. Prospívající energetická společenství nalezneme také jinde – například v Belgii již od 90. let působí uskupení Ecopower, jedno z nejstarších družstev pro využívání OZE vůbec. Družstvo Ecopower začínalo velmi skromně, dnes ale dodává elektrickou energii více než 50 tisícům domácností. Ecopower má navíc nadnárodní působnost – založilo totiž evropskou federaci pro energetická družstva, nazvanou REScoop.e, čítající přes milion členů.
Stát by měl pomoci obcím
„Všechny zmíněné příklady z praxe sice musely zpočátku překonat nejednu překážku (často též legislativní – tedy něco, na co momentálně narážejí i obdobné plánované projekty v Česku), ale postupem času jasně prokazují, že komunitní energetika má obrovský potenciál. Ten je třeba využít k decentralizaci energetického trhu, ke zvýšení soběstačnosti, snížení neustále rostoucích nákladů a rovněž k eliminaci uhlíkových emisí,“ dodává Čekanová.
Při přechodu na komunitní energetiku je především zásadní, aby municipality měly své energetické projekty na využití obnovitelných zdrojů (OZE) zanesené ve svých dlouhodobých strategických plánech, které mají klíčový význam při sestavování rozpočtů. Každá radnice by rovněž měla mít kompetentní osobu, odpovědnou za řízení energetického projektu.
„U menších obcí se přirozeně nevyplatí, aby měly vlastního energetického specialistu, proto navrhujeme, aby stát na své náklady zřídil regionální agentury, jež by byly prostřednictvím svých energetických manažerů k dispozici starostům při realizaci energetických projektů. Úloha těchto agentur by měla začínat zpracováním energetické analýzy v dané obci, na jejímž základě by se určily priority a možnosti využití obnovitelných zdrojů,“ uzavírá Čekanová.
