Plovoucí elektrárny dělají z Evropy mocnost ve využití větru. Vydrží jí to?
Eliška Hřebenářová Vítr mimo pevninu se v mnoha zemích stal nezbytností pro výrobu obnovitelné energie. Dosud se však všechna řešení získávání energie omezovala povětšinou na mělké vody, což omezovalo, kolik je možné instalovat zdrojů a které země mohou takto získávat energii.
To by se mělo brzy změnit díky plovoucímu řešení, které se skládá z turbíny namontované na plovoucí spodní konstrukci ukotvené řetězy k mořskému dnu, která by umožnila ukotvit zdroj do hloubek i více než 300 metrů, zatímco doposud se tradičnější systémy montáže turbín držely v hloubkách do 60 metrů, protože hlouběji se stávaly ekologickými.
Turbíny ukotvené ve větších hloubkách by měly umožnit využití energie zemím, kterým dosavadní řešení nevyhovovalo – včetně Středomoří – a do konce tohoto desetiletí by technologie měla být plně komerční.
Které země mají dominují větrné energii?
Podle údajů Globální rady pro větrnou energii je v současnosti v oblasti plovoucího větrné energie Evropa vedoucím kontinentem. Z vedoucí pozice pro větrnou offshore energii Evropu sesadily USA v roce 2022, nyní si na toto místo brousí zuby Čína – v plovoucí větrné energii jsme však stále jedničkou. V rámci plovoucí větrné energie tak mluvíme o celkové kapacitě 208 MW, což tvoří zhruba 88 % globálních plovoucích instalací. Většina této energie pochází z malých demo projektů, ale země se začínají poohlížet po zvýšení produkce na komerční úroveň.
Francie je na dobré cestě k vybudování první komerční plovoucí větrné farmy na světě. Projekt Pennavel bude postaven u pobřeží Bretaně a jeho uvedení do provozu je naplánováno do roku 2031. Očekává se, že bude produkovat 250 megawattů – dost na to, aby poskytlo energii pro cca 450 000 lidí každý rok.
Mezitím chce Spojené království dosáhnout pěti gigawattů produkce do roku 2030 a pokračuje s vládní podporou projektů. Ve hře je rovněž Norsko, které již má demo projekty, stejně jako Irsko a středomořské země.
Na druhém konci světa se však po potenciálu plovoucí energie poohlíží i asijské země. V říjnu 2023 japonská vláda oznámila čtyři kandidátské oblasti pro demo projekty a nedávno společnost Marubeni Offshore Wind Development Corporation oznámila demo projekt se dvěma turbínami ve vodách hlubokých kolem 400 metrů.
Jižní Korea má také velký potenciál a rozvíjí to, co bude doposud jednou z největších plovoucích větrných elektráren, jakmile bude dokončena v roce 2028.
V malém člunu pohupujícím se ve vlnách mezi tyčícími se pobřežními větrnými turbínami sahají výzkumníci v evropském Baltském moři do mrazivé vody a odstraňují dlouhé čáry natažené mezi pylony, na kterých rostou mušle a mořské řasy. Je to součást snah prozkoumat více využití pro vzdálené větrné parky daleko na moři, jako je produkce čerstvých mořských plodů. Čtyřletý projekt, který provozuje švédská státní energetická firma Vattenfall a dánská univerzita Aarhus, začal v roce 2023 u dánského východního pobřeží na největší skandinávské větrné farmě Kriegers Flak. S první sklizní o pouhých 18 měsíců později již vykazuje známky brzkého úspěchu.
S kapacitou přes 600 megawattů dokáže Kriegers Flak napájet až 600 000 domácností. Jeho 72 turbín dodává čistou energii například do nedalekého Dánska a Německa. Park o rozloze má ovšem ještě další potenciál – voda pod rotujícími lopatkami se proměnila v experimentální podvodní farmu s mořskými plody, konkrétně zde momentálně stojí čtyři stometrové řady rozmístěné mezi turbínami.
Mořské řasy a slávky, které zde lze kultivovat, nevyžadují použití hnojiv, přijímají pouze živiny z moře. Současné odhady přitom udávají, že by vodní elektrárny mohly vyprodukovat tuny čerstvých mořských plodů využitím pouhé desetiny plochy dánského větrného parku. Vědci tvrdí, že přínosy by mohly jít daleko za produkci potravin – plodiny z mušlí a mořských řas by mohly také pomoci zlepšit kvalitu vody a zachytit uhlík.
Jak se plovoucí elektrárny dotknou pobřežních komunit?
Rozvoj plovoucí energie nejenže umožní produkci zelené místní energie, ale mohl by také pomoci oživit pobřežní komunity. Například zmíněný projekt Pennavel se zavázal používat „místní zdroje“, čímž posílí pracovní místa v regionu. Rovněž vynakládá 5 milionů EUR na hospodářský rozvoj v oblasti, včetně kulturních aktivit, akcí a školících kurzů.
Projekty mohou zároveň také pomoci podpořit investice do přístavů. Ty jsou potřebné pro všechny projekty větrných elektráren na moři, ale jsou zvláště důležité pro plovoucí, protože většina stavby se odehrává uvnitř přístavu, aby nebyly ovlivněny povětrnostními podmínkami – tradiční turbína s fixním dnem do 60 metrů vyžaduje 80 % práce prováděné v místě umístění, u plovoucích turbín je tomu naopak a 80 % práce jsou přípravy v přístavu.
Vlády se musí postavit za plovoucí energii
Kromě fyzické infrastruktury, jako jsou přístavy a síťová připojení, potřebuje plovoucí energie také podporu od vlád. Jedním z důvodů, proč je Spojené království považováno za silného kandidáta, je to, že má jasno o svých ambicích a podpoře projektů.
Vlády také musí vzít v úvahu, jak současné ekonomické potíže ovlivňují projekty, protože inflace a další dynamika trhu zvyšují náklady na projekty.
Devět evropských zemí, včetně Dánska, s cílem splnit klimatické cíle a snížit energetickou závislost na Rusku, loni oznámilo plány na čtyřnásobné zvýšení současné produkce na 120 gigawattů do konce desetiletí a přesun na 300 gigawattů do roku 2050.
V některých oblastech má velký smysl tyto plány kombinovat s udržitelným jídlem, v jiných oblastech můžeme obdobně využít pobřežní solární energii. Otázkou proto zůstávají jen dopady na místní ekosystémy. Projekty na moři byly kritizovány za škody způsobené na mořském dně během výstavby, hlukové znečištění a již vyvrácená tvrzení, že způsobily smrt velryb. Oproti tomu velké balvany položené u základny turbín, aby se zabránilo erozi, mohou také fungovat jako umělé útesy přitahující více mořského života a chránící před rozsáhlými rybolovnými operacemi.
Zdroj: EuroNewsGreen, EuroNews
