Šetření nákladů na vytápění
Úspor energie při provozu rodinného domu je možno s úspěchem dosáhnout tehdy, když váš otopný systém používá moderní metody regulace s vhodnými prvky regulační techniky. Nejdůležitějším úkolem regulace vytápění je zajistit úsporné a racionální využití energie – v každé místnosti v požadované době zabezpečit potřebné množství tepla, a to v závislosti na povětrnostních podmínkách a individuálních požadavcích uživatelů.
Základní způsoby regulaceUdržovat stejnou teplotu ve všech místnostech je zbytečné a velmi nákladné, proto je vhodné uvažovat o vhodné regulaci. Na výběr máme:
- kvantitativní regulaci, při níž skokem měníme množství dodávané energie nebo teplonosné látky. Vhodná je pro lokální otopné soustavy s malým výkonem, například akumulační kamna, nízkoteplotní podlahové, stěnové nebo stropní vytápění. Tento způsob regulace zabezpečuje především prostorový termostat. Výhodou je nízká cena, nevýhodou je nedokonalost regulace, která způsobuje ztráty tepla;
- kvalitativní regulaci, při níž se na základě okamžité venkovní teploty upravuje teplota vody v otopném zařízení. Typickým příkladem je ekvitermní regulace vhodná hlavně pro ucelené prostory (restaurace, haly, sály, výrobní prostory) a prostory, kde vzniká velké teplo (skleníky, zimní zahrady). I když jsou investiční náklady vyšší, tímto způsobem lze zabezpečit dokonalejší a plynulejší regulaci.
Jak a kdy regulovat
Každý, kdo se rozhodne zregulovat svou otopnou soustavu, stojí před otázkou, co udělat dřív – zateplení objektu, nebo regulaci. Rozhodnout se je nutno podle typu, věku a stavu stavby a samozřejmě i podle finančních možností. Nejrychlejší úspory se jednoznačně dosáhne uplatněním termické a hydraulické regulace, protože se tak dá regulovat potřeba tepla, takže například při centrálním zdroji tepla nejste odkázáni na „nálady“ dodavatele tepla a nemusíte odebírat teplo, které nepotřebujete.
Maximálních úspor se dosáhne jen při kompletní obnově – zateplení, výměně oken, regulaci. Pokud vám však finance nestačí na takové zásadní kroky, můžete začít i jednoduchými regulačními opatřeními, například si můžete namontovat na své radiátory ventily s termostatickou hlavicí. Ty umožní automatickou regulaci teploty v místnosti a zabrání zbytečnému přetápění. Radiátorový ventil s termostatickou hlavicí prostřednictvím teplotního snímače automaticky ztlumí průtok otopné vody v době oslunění místnosti nebo při působení jiných, vnitřních tepelných zdrojů (osvětlení, elektrické spotřebiče, pobyt lidí).
Všude, kde je to možné, je třeba využít regulaci topení pomocí termostatu, který bývá umístěn obvykle v obývacím pokoji a udržuje teplotu na nastavené hodnotě. Velmi praktický je termostat s časovým spínačem, který ve vámi určené době (v noci, po dobu dovolené) sníží přísun energie na vytápění. Instalací termostatu se dá ušetřit až 20 % energie, takže návratnost této investice je jeden až dva roky.
Dokonalý systém regulace představují ekvitermní regulátory, jejichž základním úkolem je regulovat teplotu otopného média podle předepsané závislosti na venkovní teplotě. Ekvitermní regulátory jsou standardně programovány na maximální optimalizaci tepelného režimu. Neustále měří teplotu otopného média, venkovní teplotu a teplotu v místnosti. Díky těmto údajům udržují teplotu v místnosti na úrovni, která je určena pro různé časové úseky.
Správná teplota místnosti šetří energii a náklady Minimální teplotu obytných prostorů udává technická norma. Jestliže však snížíte teplotu jen o 1 °C, dosáhnete při stejné kvalitě vnitřního klimatu 6% úspory energie. Zkuste snížit teplotu ve svých pokojích a uvidíte, jaký vliv to bude mít na vaši peněženku:
|
O otopnou soustavu je třeba se starat
Víte, že zátěž kotle během jedné topné sezony odpovídá zátěži osobního auta, které najezdí 100 000 km? Každý rok musí v topné sezoně zvládnout kotel přibližně 1 500 provozních hodin. Takovou námahu nevydrží bez problémů žádný topný zdroj, proto je tak důležitá jeho pravidelná kontrola a údržba. A navíc, chcete přeci ušetřit finance za vytápění. Nedokonalou přeměnu drahé vstupní energie na potřebné teplo způsobuje nejen vysoký věk zařízení, ale i nedostatečná údržba. Údržbu a odstraňování poruch a nedostatků by měl provádět vždy odborník, malou, ale nezanedbatelnou měrou můžeme však přispět i my.
Chybějící či nevhodná údržba vychází velmi draho, protože například každý milimetr nánosu na výměníku tepla zvyšuje spotřebu energie o 5 %. Vyčištěním ohřívacích ploch v prostoru hořáku se náklady vložené do údržby vracejí téměř okamžitě. Samozřejmě, i po stránce bezpečnosti je topný zdroj s pravidelnou údržbou bezpečnější a spolehlivější. Vždyť kdo by chtěl, aby jeho kotel vypověděl službu právě v období, kdy má podávat nejvyšší výkon.
Kdy a jak často
Servisní technik překontroluje ovládací a zabezpečovací prvky, těsnost rozvodu plynu a vody, případně vyčistí hořák a výměník od spálených prachových částic a zkontroluje spolehlivost zapalování. Jestliže kotel slouží jen na vytápění, nejlepší doba na kontrolu je před topným obdobím, tedy před zahájením vytápění. Kotel s ohřevem pitné vody si můžeme dát zkontrolovat kdykoliv. Intervaly pravidelné kontroly kotlů podle nového zákona závisejí na jejich jmenovitém výkonu, druhu spalovaného paliva a kategorii budovy, odborné firmy však doporučují každoroční kontrolu. Obecně platí, že s vyššími výkony a méně ekologickými palivy se intervaly zkracují.
Pokud jste například majiteli rodinného domu s kotlem se jmenovitým výkonem od 20 do 30 kW a topíte v něm fosilními tuhými nebo kapalnými palivy, budete povinni nechat kotel zkontrolovat každých deset let, ale jen jednou za 15 let, jde-li o kotel na zemní plyn. Máte-li kotel starší než 15 let, budete muset spolu s pravidelnou kontrolou kotle zabezpečit i individuální speciální kontrolu otopné soustavy. I intervaly pravidelné kontroly klimatizačních systémů závisejí na jejich jmenovitém výkonu. Zde platí zcela jednoznačně, že čím je jmenovitý výkon vyšší, tím je interval pravidelné kontroly kratší. Zákon rozděluje jmenovité výkony klimatizačních systémů do čtyř skupin, přičemž k nim určuje příslušné intervaly kontroly od osmi do dvou let.
Několik typů, jak snížit spotřebu energie na vytápění:
|
Zákeřný vodní kámen
Pořádné problémy v kotlích dokáže nadělat vodní kámen. Jeho postupné ukládání může poškozovat okruh vytápění i okruh přípravy ohřáté pitné vody. Kámen se usazuje hlavně na nejteplejších místech a brání prostupu tepla z plamene přes výměník do otopného média, respektive vody. Samozřejmě, že čím je vrstva tlustší, tím lépe izoluje, takže vápenaté usazeniny v konečném důsledku snižují účinnost kotle. Míra škodlivosti těchto usazenin závisí na tom, kolik vody je v systému. U malých systémů do 100 litrů nehraje vodní kámen téměř žádnou roli, zvláště když jde o uzavřené systémy. Problematické jsou starší systémy, v nichž se voda odpařuje a znovu doplňuje, takže se do systému dostávají stále nové minerály. U velkých vodních systémů s objemem 1 m3 vody a víc je už ochrana proti vodnímu kameni nezbytná, a to buď ve formě úpravy vody před napuštěním do systému, nebo průběžnou úpravou při protékání.
Zateplete potrubí
Při snižování tepelných ztrát se nesmí zapomínat ani na konstrukce – potrubí, jimiž je teplo vedeno a odevzdáváno. Řešením jsou izolace potrubí z minerálněvláknitých materiálů, které se tvarově přizpůsobí izolovanému potrubí a jsou odolné proti vysokým teplotám. Tepelnou izolaci ochraňuje opláštění z kovového nebo plastového materiálu. Nejčastěji je jím pozinkovaný nebo hliníkový plech, případně plastová fólie.
Opláštění by mělo umožňovat pohyb potrubí, protože koeficienty roztažnosti použitých materiálů jsou různé. Izolace se připevňuje k potrubí nejčastěji nerezovými páskami, respektive v kombinaci s připevněnými trny navařenými nebo nalepenými na potrubí. Množství trnů na 1 m2 závisí na typu potrubí, respektive na technologickém zařízení a na předpokládaném zatížení. Nejlepší je izolaci montovat ve dvou nebo více vrstvách na požadovanou celkovou tloušťku. Spoje jednotlivých vrstev izolace by neměly být nad sebou, aby se zabezpečilo přerušení tepelných mostů ve stycích. Izolaci je třeba vždy chránit před povětrnostními vlivy a montovat ji jen v suchém stavu. Důležité je, aby povrch potrubí a zařízení, na které se izolace montuje, byl vhodně upravený. Toto platí hlavně pro již existující rozvody a zařízení. Povrchy z neupravených ocelí se musejí zbavit nečistoty a rzi obroušením. Mastnotu je možno odstranit pomocí saponátů nebo rozpouštědel.
Při oplášťování se musí zamezit kontaktu kovů, které mohou způsobit galvanickou korozi. Tepelná izolace vzduchotechnických potrubí otopných, větracích a klimatizačních zařízení plní funkci protipožární a zvukové ochrany. Izolace vzduchotechnických potrubí se umisťuje z vnější strany potrubí pomocí lepicích nebo navařovacích trnů z ocele nebo hliníku nebo se izolace po osazení na potrubí připevňuje pomocí pásek. Spoje desek a rohoží se z estetických důvodů přelepují samolepicími hliníkovými páskami. Všechny spoje by měly být těsné a přelepené samolepicí páskou. V případě potřeby se na izolaci montuje opláštění.
Erika Vodičková
Foto: Protherm, Knauf Insulation, Robert Freund