Španělsko zvyšuje produkci zeleného vodíku – zvládne to?

Díky hojnosti slunce a větru Španělsko vypadá jako adept na budoucího evropského lídra v produkci zeleného vodíku. Někteří odborníci z energetického sektoru však vyjadřují opatrnost před rozšiřováním průmyslu, který by byl závislý na obrovském nárůstu obnovitelné energie.

V současnosti se většina vodíku vyrábí z fosilních paliv. Takzvaný „zelený“ vodík se však vyrábí pomocí obnovitelné energie – jako je větrná, solární a vodní energie. Proč EU zdvojnásobuje zelený vodík, jak je zapojeno Španělsko a proč někteří kritizují toto „palivo budoucnosti“?

Proč je výroba zeleného vodíku v Evropě důležitá?

Rusko je druhým největším světovým producentem zemního plynu, který pohání většinu světové produkce vodíku. Po zavedení sankcí se Evropská unie zaměřuje na získávání energie pro pokrytí své spotřeby z lokálních zdrojů a od lokálních dodavatelů.

Obnovitelná energie, včetně obnovitelného vodíku, je tak ústředním pilířem plánu REPowerEU, což je strategie EU, jak se co nejdříve zbavit ruských fosilních paliv. Kromě posílení energetické bezpečnosti je ovšem zelený vodík důležitý pro snahu EU o čistou nulu. Do roku 2030 se blok snaží snížit emise o 55 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990.

V rámci těchto cílů se tak nachází i podnět k vyrobení 10 milionů metrických tun vodíku z obnovitelných zdrojů do roku 2030 a dovozu o 10 milionů metrických tun více. Španělsko, Francie, Německo a Portugalsko se dohodly na výstavbě vodíkového potrubí do roku 2030, to bude do Francie přepravovat přibližně 2 miliony metrických tun vodíku ročně.

Jak se vyrábí zelený vodík?

Zelený vodík vzniká, když obnovitelné zdroje energie pohánějí elektrický proud, který prochází vodou a odděluje její molekuly vodíku a kyslíku elektrolýzou. Tento proces neprodukuje oxid uhličitý oteplující planetu, bohužel se takto k současnému datu vyrábí jen cca 0,1 % celosvětové produkce vodíku.

Vodík se však častěji vyrábí v procesu zvaném paro-methanové reformování. To obvykle využívá metan (CH4) ze zemního plynu. Atomy vodíku se oddělují od atomů uhlíku pomocí vysokoteplotní páry a tlaku. V procesu vzniká „šedý“ vodík, oxid uhelnatý a CO2.

Oddělený vodík lze použít při výrobě oceli, čpavku a chemických produktů, které všechny vyžadují průmyslové procesy, které se hůře odvykají od fosilních paliv. Vodík lze také použít jako palivo pro dopravu, což by jednoho dne mohlo transformovat vysoce znečišťující odvětví lodní a letecké dopravy.

Proč právě Španělsko?

Velké, větrem ošlehané a řídce osídlené území Španělska dostává podle státní meteorologické agentury v průměru více než 2 500 hodin slunečního svitu ročně. To poskytuje ideální podmínky pro větrnou a solární energii – a tedy i produkci zeleného vodíku. Španělská vláda navíc oznámila vodíkový plán již v roce 2020 a Španělsko přesáhlo své cíle pro kapacitu zeleného vodíku čtyřikrát – země má nyní kapacitu 15,5 gigawattů oproti původnímu cíli pro rok 2030, kterým byly čtyři gigawatty.

Proč někteří lidé kritizují zelený vodík?

K vybudování budoucnosti zeleného vodíku bude zapotřebí obrovské množství dodatečné výroby energie z obnovitelných zdrojů. Podle dosavadních odhadů se zdá, že svět bude do roku 2027 potřebovat 50 gigawattů obnovitelné kapacity vyhrazené pro výrobu zeleného vodíku – což je stonásobný nárůst oproti současné produkci.

Někteří průmysloví experti tak tvrdí, že tlak na zelený vodík je nesprávným zaměřením na choulostivý bod zlomu pro obnovitelné zdroje po dopadu ukrajinské války o energetický sektor. Zejména v Evropě byl patrný obrovský tlak na vodík – cíl EU 20 milionů metrických tun zeleného vodíku do roku 2030 vyžaduje elektřinu, jejíž množství údajně nejsou svou produkcí prozatím schopni uspokojit.

Shodně s tím současná poptávka po vodíku údajně daleko převyšuje plánovanou nabídku EU, což představuje potenciální riziko nejen pro celý sektor. Odborníci se proto obávají, že společnosti by mohly tvrdit, že když nebude k dispozici dostatek obnovitelné energie, budou se muset i nadále spoléhat na fosilní paliva.