Zelená úsporám: Nejlepší protikrizové opatření…

Směrnice o energetické náročnosti budov 2002/91/ES měla být implementována do národních legislativ členských států do 6. ledna 2008. V květnu 2010 byla schválena směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov – tzv. EPBD II nebo EPBD Recast. Členské země Unie jsou povinny nové požadavky implementovat do svých národních předpisů. O této směrnici i o programu Zelená úsporám jsme si povídali s Ondřejem Šrámkem, public affairs manažerem ve společnosti Knauf Insulation.

 Směrnice vyvolává velkou diskusi nejen v našich zemích. Jakým způsobem na připravovanou změnu podmínek reaguje vaše společnost?
Ve stručnosti připomenu – směrnice EPBD říká, že od roku 2020 všechny nové budovy musejí být budovány jako objekty s téměř nulovou spotřebou energie. Předpis představuje značný posun v porovnání se způsoby výstavby dnes. Nemůžeme jen čekat se založenýma rukama, naopak musíme nastavit nějaký plán, jak dostát našim závazkům. Proto jsme se stali spolu­zakladateli iniciativy Šance pro budovy, která sdružuje kolem stovky předních firem v oboru a komunikuje s vládou i poslanci o způsobu, jak směrnici implementovat do naší legislativy.

Jak vůbec tuto směrnici hodnotíte?
My si myslíme, že takto nastavený směr je správný, protože u nás se v budovách energií plýtvá. Když si uvědomíme, že ceny za energii budou do budoucna určitě vytrvale růst, jedinou systémovou cestou je snižování spotřeby. Může se třeba snížit DPH na teplo, díky čemuž se třeba zpomalí růst cen na několik let, ale nepomůže nám to v delším horizontu. A my se zde bavíme o cenách tepla za deset let. Proto se snažíme vládě vysvětlit, že jediná cesta je začít stavět lepší budovy. Což už ovšem dnes není až tak problematické – existují zkušenosti, know-how i nástroje.

Daleko podstatnější je otázka, co udělat s budovami, které už jsou postavené. V evropské směrnici se tento problém řeší jen částečně. Říká se v ní, že od určité úrovně rekonstrukce musí výsledná stavba splňovat předepsanou energetickou náročnost. Stát vás ale nemůže přinutit k tomu, abyste vůbec začali s rekonstrukcí. Pokud se legislativně nastaví příliš vysoké požadavky, tak se do toho ani nepustíte. Jediná cesta, jak docílit zásadní změny v motivaci lidí, je dotační podpora. Jako byla například Zelená úsporám.

Směrnice právě probíhá procesem implementace. Lze zabránit tomu, aby nedopadla například jako nechvalně známá směrnice o baleném pečivu?
Nejde o to, zda je předpis z EU nebo ne. Nedělejme si iluze, že naši byrokraté jsou nějak výrazně rozumnější než ti bruselští. Hlavní rozdíl je v tom, že balení jednotlivých koblih je nesmysl, kdežto směrnice o budovách smysl dává. Přesto – tato směrnice je definována velmi volně, aby bylo možné na evropské úrovni vůbec dojít k dohodě. Teď nastává diskuse v rámci členských států, jak definovat konkrétní podmínky pro jednotlivé země. Obávám se, že pokud zástupci firem, které se v této problematice orientují, nezapojí do tvorby směrnice, hrozí, že úředníci napíšou něco od stolu bez znalosti praxe.

V jakém časovém horizontu se pohybujeme?
Je to velmi aktuální téma. Transpoziční období je dva roky a směrnice byla přijata v květnu 2010. Je třeba novelizovat související zákon a vyhlášky, takže rozhodující období pro formování všech předpisů je zhruba do března roku 2012.

Jedná se tedy o lobbing?
Ano, ačkoli toto slovo má bohužel v našich podmínkách stále ještě negativní konotace. My ale lobbing nevnímáme jako ježdění s politiky na jachty nebo na golf do Dubaje, ale jako přinášení důležitých informací z praxe těm, kteří posléze rozhodují o zákonech, vyhláškách a podobně. Díky tomu, že jsme v kontaktu s trhem prostřednictvím našich zákazníků, obchodníků, realizačních firem, architektů a dalších, můžeme politikům a úředníkům zprostředkovat cennou zpětnou vazbu, jak jejich regulace dopadá. Pokud politikům tuto zpětnou vazbu z byznysu dávat nebudeme, pak se nemůžeme divit, že dochází k nesmyslům. Nemusí vždy jít o zlý úmysl, většinou jde zkrátka o neznalost, nedomyšlení věcí do důsledku.

Dotkli jsme se iniciativy Šance pro budovy, která se snaží právě tyto informace poskytovat.
Iniciativu založily společně Centrum pasivního domu a Česká rada pro šetrné budovy, v nichž obou je společnost Knauf Insulation členem. Výhodou je, že obě organizace zastřešují firmy napříč oborem, tedy nejen výrobce materiálů, ale i architekty, developery, stavitele, dodavatele technologií a další. Než jsme přišli s naší konkrétní představou, jak by měla česká směrnice vypadat, probíhala pětiměsíční expertní diskuse. Například developeři upozorňovali na fakt, že potřebují dopředu znát jasný plán s mezi­kroky a přechodnými obdobími. Podnikatelé potřebují mít předvídatelné prostředí, a ne aby se podmínky pořád měnily. To se nám v Česku ještě stále nedaří příliš dodržovat – vezměte si třeba retrospektivní zdanění fotovoltaiky, stavebního spoření nebo situaci kolem programu Zelená úsporám. Takové nepředvídatelné zásahy podnikatelskému prostředí neprospívají.

Jaký je plán Šance pro budovy na následujících 10 let?
Prosazujeme, aby se od roku 2013 stal nízkoenergetický standard standardem pro všechny nové budovy. Máme spočítáno, že dnes už se jinak ani stavět nevyplatí, protože možná můžete malinko ušetřit při počáteční investici, ale vyšší platby za energii vám tento rozdíl brzy pohltí. Od roku 2015 by se mělo přejít na pasivní standard. Přechod na domy s nulovou spotřebou by pak trval dalších pět let. Směrnice totiž neurčuje jen spotřebu, ale i procento energie, které je potřeba zajišťovat z obnovitelných zdrojů. U rodinných domů tomu lze vyhovět poměrně jednoduše, problém budou mít třeba výškové domy či města. Pasivní dům má spotřebu minimální, a je proto jednodušší zajistit energii z obnovitelných zdrojů.

Nebojíte se, že to povede ke zdražování? Bude potřeba větší množství dražších izolací a návratnost těchto opatření se prodlouží.
Já myslím, že se neprodlouží. Ano, zvýší se počáteční náklady. Ale víme, že když více investujete do fáze návrhu, můžete předejít zvyšování v průběhu realizace. Klíčové je udělat správná rozhodnutí v projektové fázi. Navíc pro mnohé lidi je návratnost jen bonus navíc. Lepší izolace, okna nebo dobrá vzduchotechnika s rekuperací vám hlavně výrazně vylepší kvalitu vnitřního prostředí a zvýší hodnotu domu. Srovnejte si to třeba s tím, kolik jsme často ochotni investovat navíc do hezčích dlaždiček v koupelně nebo podlah v pokojích. Tyto vícenáklady se nám nevrátí nikdy, a přesto je vynakládáme.

Někdy zaznívají názory, že zateplení je čistě soukromá investice. Proč by do toho stát měl mluvit?
Ano, primárně je to váš individuální benefit. Druhá věc ale je, že energie a její spotřeba s sebou nese významné znaky veřejného zájmu. Dám vám tři příklady. Za prvé: energetická bezpečnost. Česko spotřebovává o polovinu více energie na jednotku HDP, než je průměr EU. Všechny cenové šoky nás tak zasáhnou o polovinu silněji, než by musely. Jsme stále velmi závislí na dodávkách plynu z Ruska. Čím více tuto závislost dokážeme osekat, tím lépe. Zateplené budovy k tomu mohou významně pomoci. To už přece není záležitostí jednotlivce, ale celé společnosti.

Za druhé: sociální aspekt. Tak jako potraviny i energie teplo jsou základní potřebou – topit zkrátka musíte. Zvýšení jejich ceny proto nejtvrději dopadne na nejnižší příjmové skupiny, které vydávají procentuálně více příjmu na energie. Porostou-li ceny energie stále rychleji, dostaneme se brzo do situace, kdy si nízkopříjmové domácnosti nebudou moci dovolit adekvátně zatopit – a to je obrovský sociální problém. Ve Spojeném království na to mají zvláštní pojem – palivová chudoba (fuel poverty) – a je jen otázkou času, kdy se to dostane i k nám. Budeme pak jako společnost řešit otázky typu: máme těmto lidem pomoci, nebo je to jejich problém a necháme je mrznout? Lepší by bylo razantně snížit spotřebu a problémům předejít.
Za třetí: existuje paralela s penzijním připojištěním. Pokud investujete do zateplení, nepřinese vám to sice viditelnou hotovost jako přilepšení v důchodu, ale ušetříte peníze na topení, takže vám v peněžence zbude více na něco jiného. A dává smysl, aby to stát podpořil – tak jako lidi motivuje, aby si spořili na důchod, měl by je motivovat, aby do budoucna investovali i tímto způsobem.

Zatím nejkonkrétnější formou státní podpory byl program Zelená úsporám. Bohužel v současné době již nejsou přijímány nové žádosti a znovuotevření programu se neplánuje.
Je obrovská škoda, že se nezvládla administrace celého programu. Je nepochopitelné, že nastala situace, kdy fond nevěděl, kolik lidí má zažádáno a o jakou částku! Vždyť to je otázka jedné průběžně aktualizované excelové tabulky! Dalším problémem byla šuškanda v období senátních voleb. Jednu dobu se asi měsíc nevědělo, zda program bude či nebude pokračovat, a nelze se pak divit, že následně přišlo deset tisíc žádostí a došlo k převisu poptávky. Je ale třeba férově přiznat, že situace, do které přišel nový ministr Tomáš Chalupa, nebyla jednoduchá, a že řešení, se kterým přišel, je opravdu v dané situaci asi nejlepší.

Jaké je tedy vaše hodnocení tohoto programu?
Je nutné říci, že přes všechny výhrady je Zelená úsporám velmi úspěšný program. Když se podíváme na region střední a východní Evropy, tak v něm představuje absolutní špičku. Na Slovensku si na podobném programu vylámali zuby čtyři ministři a povolenky skončily v jakési podiv­né garážové firmě. Ani v Maďarsku nebo Polsku neexistuje program, který by byl objemem srovnatelný. Česká republika měla jako jedna z prvních připravený takzvaný GIS – Green Investment Scheme. Díky tomu jsme byli schopni kupcům povolenek garantovat, jak jejich peníze přímo přispějí ke snížení spotřeby energie a s tím souvisejících emisí. Díky tomu se emisní povolenky podařilo prodat za vynikající cenu. Ať už si o našem bývalém ministru Bursíkovi myslíme cokoli, nelze mu upřít, že Zelená úsporám byla v kontextu našeho regionu unikátní. To, že potom padla vláda, na Ministerstvu životního prostředí i na Fondu došlo k několikanásobným personálním změnám a jaksi nezbyl čas na procesní a manažerské zvládnutí programu, je sice smutné, ale nemá smysl se v tom dál pitvat. Důležité je dívat se dopředu.

A jak hodnotíte přínos programu pro stavebníky?
To byl úplně největší přínos programu – rozhodnutí, že se peníze získané z povolenek prostě rozdají lidem! Obvyklou praxí u nás je spíše to, že se peníze přihrají velkým hráčům a cestou se jich část někam zakutálí. Zelená úsporám na to šla úplně jinak. Peníze nedostaly firmy, ale obyčejní lidé a my jsme se pak na trhu museli porvat s konkurencí, aby lidé dotace utratili právě za naše produkty. Trh tak vlastně rozhodl, kam dotace potečou, a předešlo se u nás jinak obvyklé masivní korupci.

Jakým způsobem se to dotýká vašich zákazníků, zejména realizačních společností?
Máme zprávy z trhu, že naši partneři přínos programu pocítili, protože právě oni jsou v kontaktu s koncovým zákazníkem. Navíc efekt programu se projeví hlavně v průběhu tohoto roku a asi ještě i v roce následujícím, protože některé schválené dotace se teprve budou realizovat. Nárůst zájmu o zateplení je znatelný a nastal i skok ve znalosti tématu. Mnohem více lidí než dřív dnes už například ví, co je to pasivní dům.

Mluvili jsme i o makroekonomických dopadech. Co z programu Zelená úsporám získal stát?
Spolupracujeme s renomovaným ekonomem, členem NERVu, Miroslavem Zámečníkem, který spočítal, že Zelená úsporám bylo nejlepší protikrizové opatření, které Česká republika mohla udělat. Má to tři důvody. Tím prvním je, že domy jsou rozesety po celé republice. Když investujete státní peníze třeba do výstavby dálnice či elektrárny, tak se vše koncentruje na jedno místo, zatímco v tomto případě bylo podpořeno množství lokálních firem, takže se peníze doslova rozlily po regionech. Druhou výhodou bylo zaměření programu Zelená úsporám zejména na malé a střední podniky – realizační firmy, projekční ateliéry, lokální prodejce materiálů a technologií. Všichni pořád mluví o tom, že je potřeba podporovat malé a střední podnikání. Toto byl způsob, jak to reálně udělat. A konečně za třetí: stavebnictví má vysoký multiplikační efekt, jinými slovy, každá koruna, která se do stavebnictví dá, se v ekonomice ještě několikrát otočí v návazných produktech a službách. Takzvané malé stavebnictví, například rekonstrukce rodinných domků, má tento multiplikační efekt bezkonkurenčně nejvyšší. Zejména díky Zelené úsporám proto dostala Česká republika pochvalu od Evropské komise – byli jsme třetí nejúspěšnější zemí v EU, co se týká protikrizových opatření!

Co nás čeká do budoucna?
Je zásadní dosáhnout politického konsensu, že podpora energetických úspor v domácnostech by měla být prioritou vlády a obecně celé naší energetické koncepce. Je k tomu celá řada objektivních důvodů. Určitou naději vidím v postoji ministra Chalupy, který ví, že na mnoho lidí se nedostalo, a pokud vím, snaží se najít cestu, jak nějakou „Zelenou úsporám 2“, i když zásadně přepracovanou, znovu otevřít. Musíme ale vysvětlit i dalším rezortům, že tato podpora se vyplatí ekonomicky, ekologicky i sociál­ně, protože sníží naši energetickou závislost, podpoří malé a střední podniky v regionech, přispěje k lepšímu životnímu prostředí a pomůže hlavně nízkopříjmovým domácnostem. Naopak neznám žádný důvod, proč to tak neudělat, kromě toho, že se z podobného programu nedají „ulívat“ peníze stranou.

Rozhovor připravil Matej Šišolák.
Foto: Knauf Insulation, Dano Veselský

Článek byl uveřejněn v novém čísle časopisu TZB HAUSTECHNIK 2/2011. Nepřehlédněte ho na pultech novinových stánků.