Památkáři vs. fotovoltaika. Sporné body řeší nová metodika

Koncem loňského roku (tedy 2022) se Národní památkový ústav jasně vyjádřil k tématu fotovoltaiky na kulturních památkách a v památkově chráněných oblastech. Chce se říct „konečně“, jelikož fotovoltaika je dlouhodobě předmětem sporů a zejména v poslední době se žádosti o její realizaci, v souvislosti s cenami za energie a celkovou snahou o trvale udržitelnou budoucnost, množí. A není to, samozřejmě, vyjádření nijak strohé – NPÚ pro tuto příležitost publikoval metodickou brožuru, včetně ilustrací.

Metodické vyjádření reflektuje myšlenky obsažené již ve společném „Prohlášení k problematice podpory opatření směřujících k energetickým úsporám historických staveb“ České komory architektů, Národního památkového ústavu a Státního fondu životního prostředí vydaného v roce 2009.

Zároveň reflektuje i skutečnost, že aktuálnost je omezená rychlostí technologického rozvoje i rozsahem zkušeností, na jejichž měnící se rozsah i hloubku bude potřeba průběžně reagovat; stejně jako na specifické či individuální situace.

Co tedy metodika říká?

• Kulturní památky

U kulturních památek je umísťování FVZ obecně nežádoucí, bude tedy posuzována individuálně a povolena pouze výjimečně. Zařízení je možné osadit pouze ve velmi specifických situacích – typicky na novodobých částech kulturních památek, na objektech obecně utilitární povahy nebo doplněných doprovodných stavbách. Podmínkou umístění je pohledová skrytost systému v blízkých i dálkových pohledech.

• Památkové rezervace

Rezervace chrání zejména nejvýznamnější jádra historických měst a vesnic s vysokým podílem kulturních památek a malou mírou narušení. To se týká též území, která jsou památkami Světového dědictví. V těchto oblastech je pochopitelně, opět, umísťování fotovoltaiky obecně nežádoucí.

Případné výjimky se týkají velmi specifických případů, např. novostaveb (ve smyslu nově vznikajících staveb) či atypických řešení při obnově moderní architektury. Všechny takové instalace budou posuzovány a projednávány individuálně, jednotlivá řešení budou vyhodnocována na základě začlenění fotovoltaiky do objektu jako celku i v rámci kontextu daného území.

• Památkové zóny

U zóny je přijatelná vyšší míra tolerance, pokud instalace nenaruší kulturní hodnoty, pro které je území chráněno, a to včetně významných celkových pohledů. Významnou roli v rozhodnutí hraje charakter území – zda se jedná o heterogenní nebo homogenní celek. Pro osazení jsou potenciálně akceptovatelné objekty a celky, které se vymykají charakteru památkově chráněného území. Příkladem mohou být novostavby, panelové stavby, výškové stavby, industriální areály, velkovýrobní zemědělské a skladové areály…

• Ochranná pásma

Některá ochranná pásma jsou značně rozsáhlá, např. proto, že regulují i výšku zástavby – v těchto případech je instalace akceptovatelná s výjimkou případů narušení pohledových hodnot chráněného území nebo kulturní památky.

Jak by tedy fotovoltaika měla vypadat?

Několik stránek metodiky ilustruje i příklady přijatelných a nepřijatelných instalací. Na co tedy pamatovat, abychom měli co největší šanci uspět s žádostí o instalaci fotovoltaiky?

Částečně integrované FVZ na plochých střechách

V případě plochých střech lze určit čtyři přijatelné případy:

• plochá střecha objektu se pohledově neuplatňuje z běžného, ani zvýšeného horizontu (např. v důsledku výšky objektu nebo členitosti terénu),
• plochá střecha objektu se pohledově neuplatňuje z běžného, ani zvýšeného horizontu (např. díky stávající atice),
• atika ploché střechy je dostatečně vysoká, aby skryla FVZ se sklonem odlišným oproti sklonu stávajících střešních rovin (tedy šikmou),
• atika střechy je dostatečně vysoká, aby skryla FVZ se sklonem shodným se stávající střešní rovinou (tedy horizontální).

Integrované FVZ na plochých střechách a fasádách staveb

Podmínky pro integrovanou FVZ jsou o něco příznivější než u částečně integrované instalace. Ať už jde o fotovoltaiku umístěnou v rámci ploché střechy (tj. v horizontální rovině ploché střechy) anebo v rámci plochy fasády (tj. integrovanou vertikálně), NPÚ je nakloněno většímu množství možností. Zejména pokud se jedná o novostavbu. Stále by ovšem fotovoltaika měla být tak nenápadná, jak je jen možné.

Částečně integrované FVZ na šikmých střechách

Stejně jako v případě plochých střech i zde je rozhodující, nakolik je fotovoltaika pohledově viditelná. Otevírají se proto prakticky dvě možnosti:

• umístění FV v oblasti okapní hrany u šikmé střechy bez pohledového uplatnění z veřejného nebo poloveřejného prostranství, případně při pohledech z výšky z veřejně dostupných míst,
• umístění FV v celé ploše šikmé střechy stávající krytinou netradiční skladby a barevnosti, bez pohledového uplatnění z veřejného nebo poloveřejného prostranství, případně při pohledech z výšky z veřejně dostupných míst.

V obou případech platí, že osazované panely musí být osazeny v ploše střechy, tj. ve shodném sklonu jako stávající střešní krytina. U instalací tedy nelze použít konstrukce, které by měnily sklon fotovoltaiky oproti střeše.

Integrované FVZ na šikmých střechách

I u tohoto řešení platí, že fotovoltaika musí být osazena ve střešní rovině a v budoucnu umožňovat reversibilitu původního charakteru (což je, ostatně, podmínkou většiny instalací fotovoltaiky na objektech, kterých se památková ochrana týká).

I zde jsou dvě možná řešení:

• Šikmá střecha doplněná o zabudované fotovoltaické zařízení (např. solární tašky) koncepčně uspořádaného umístění, v barvě a velikosti nekontrastující s místně tradiční krytinou bez pohledového uplatnění z veřejného nebo poloveřejného prostranství.
• Šikmá střecha v plné ploše tvořená fotovoltaickým zařízením u zástavby se stávající krytinou netradiční skladby a barevnosti bez pohledového uplatnění z veřejného nebo poloveřejného prostranství.

Plné znění metodiky NPÚ s názvem „FOTOVOLTAICKÉ SYSTÉMY A PAMÁTKOVÁ PÉČE“ lze nalézt v odkazu. Je nutné zdůraznit, že metodika není právně závazný dokument, jen návodná pomůcka, jak projekty připravit co nejvhodněji, aby jejich schválení doznalo co nejméně komplikací. Každý případ fotovoltaiky se ovšem, standardně, bude posuzovat jednotlivě a s ohledem na hodnoty, které památková péče vyznává. Mezi hodnocená hlediska se řadí:

• chráněné kulturní hodnoty,
• forma památkové ochrany (kulturní památky, chráněná území),
• konstrukční změny posuzovaného objektu,
• vizuální změny posuzovaného objektu nebo území,
• míra vlivu na posuzované území sídel i krajiny,
• doplňující parametry (pod tímto pojmem se skrývá například statika – ne všechny historické krovy fotovoltaiku unesou –, rozsah zásahů do konstrukcí, údržba, zahřívání a tepelné ostrovy ad.).

Přestože se je metodika nepochybně vstřícným krokem vůči všem stavebníkům, kteří mají zájem o fotovoltaiku v místech podléhajících památkovému zájmu, existují již výklady, které celkové, zejména obsahové řešení nevidí jako zcela ideální.

Doucha Šikola advokáti k tomuto tématu napsali: „Grafická příloha podle našeho názoru prakticky vylučuje efektivní instalaci FVE na plochých či šikmých střechách, neboť v konečném důsledku vždy zcela zapovídá sebemenší pohledové uplatnění panelů, byť i z ojedinělého pohledového místa nebo ze vzdálených vyvýšenin.

Jednotlivé příklady zdánlivě nabízí určitá řešení (např. zastínění atikou), avšak společným jmenovatelem všech prezentovaných příkladů je vždy paušální zákaz jakéhokoli pohledového uplatnění panelů FVE. Výjimkou jsou pouze tzv. integrované FVE, u nichž jsou fotovoltaické panely přímo integrální součástí stavby a tvoří hmotnou podstatu objektu, tedy řešení nedostupné pro běžného stavebníka.“

Šalamounské řešení

Jak je patrné z úryvku vyjádření advokátní kanceláře a z výtahu z metodických pokynů pro osazení fotovoltaiky na objektech a v územích památkového zájmu, jedná se sice o metodiku, která připouští umístění fotovoltaiky v oblastech podléhajících památkové péči, dokonce i na památkově chráněných objektech, tato fotovoltaika musí být pohledu skrytá, co nejméně nápadná, ideálně pouze na nových a novodobých objektech – a směřována směrem, kde památku naruší co nejméně.

Na jednu stranu je to samozřejmě pochopitelný požadavek, protože si zcela jistě málokdo dokáže představit fotovoltaické panely trčící z budovy Hradu či střechy katedrály Svatého Víta, na druhou stranu je ovšem stále více inovativních řešení, která mohou, případně by do budoucna mohla, umožnit prakticky neviditelné instalace i na těchto objektech.

Jako příklad lze použít fotovoltaiku prakticky k nepoznání od terakotových tašek na objektech v římských Pompejích. Ano, těch Pompejích, které před téměř 2 000 lety srovnal se zemí výbuch Vesuvu. Fotovoltaické, terakotové tašky lze vidět na domech Ceres a Vettii a jejich výnos slouží k vnitřnímu provozu objektů.

Přestože se chce říct, že přesně tohle je řešení, které by spadalo pod integrované FVZ uvedené v metodice, není z metodiky zcela jasné, zda je památková péče připravena schválit takové řešení u památkově významných budov. Ale možná nás v budoucnu překvapí!

Sama ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková se v souvislosti s metodikou loni pro Radiožurnál vyjádřila, že speciální případy fotovoltaiky na památkových objektech v ČR již existují – například na ploché střeše Nové scény Národního divadla, kulturní památky, nebo na plochostropé přístavbě elektrárny v Přelouči, technické památky.

Vývoj fotovoltaiky se nicméně každý den posouvá mílovými kroky a lze tedy pouze doufat, za všechny majitele památek, kteří by o takové řešení stáli, že brzy bude vyrobeno cenově dostupné, esteticky vhodné řešení, které by uspokojilo obě strany bez připomínek.